Svatováclavská Panna Marie je ochránkyně = Palladium zemí českých. od doby sv. Metoděje, Ludmily a Václava. Každoroční svatováclavská úcta veřejně obnovena od r.2003. (ČT2 27.9.2018 20.05)Více
Svatováclavská Panna Marie je ochránkyně = Palladium zemí českých.
od doby sv. Metoděje, Ludmily a Václava. Každoroční svatováclavská úcta veřejně obnovena od r.2003. (ČT2 27.9.2018 20.05)
od doby sv. Metoděje, Ludmily a Václava. Každoroční svatováclavská úcta veřejně obnovena od r.2003. (ČT2 27.9.2018 20.05)
hento nezlob se na mne, tu někdo zabečí, že Petr vůbec nebyl v Římě a henta protože se potýká s nenávistí proti Katlolické církvi zabečí třikrát, že Petr nebyl v Římě. No, až se setkáš s pravdou tváří v tvář, asi ti bude zle, když si popírala pravdu Církve, že apoštol Petr v Římě byl a byl ukřižován na pahorku Vatikán v neronových zahradách hlavou dolů. Aspoň poznáš, co zasíváš.
mavigerdan
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Zajímavé, že o.Petr Kliment Koutný (zde v roli Sv.Metoděje) se štolbou od řeky se křižují pravoslavně, ale Sv.Ludmila, Sv.Kyril a ostatní latinsky.
Já jsem četl, že chodil i v zimě a boso. láska Eucharistického Krista ho tak rozpalovala, že pod jeho nohama tál sníh. To byl i pravý důvod nočních návštěv, že zažíval mystické okamžiky z adorace, byl duší eucharistickou. Někteří mistici v adoracích levitovali. tenkrát se u některých svatých setkávalo se slovy. Láskou hynu.
Libor Halik
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Svatý Václav, který se s úctou a láskou i v zimě a v noci klaněl svátostnému Spasiteli před zavřenými chrámovými dveřmi. Český patron jako vzor dnešku (kdy jsou kostely většinou zamčené). Latinský životopis svatého Václava napsal biskup Gumbold na podkladě již existujících písemností až v italské Mantově 50 let po mučedníkově smrti. Tehdy byla geneze psaných zpráv spíše opačná než dnes …Více
Svatý Václav, který se s úctou a láskou i v zimě a v noci klaněl svátostnému Spasiteli před zavřenými chrámovými dveřmi. Český patron jako vzor dnešku (kdy jsou kostely většinou zamčené). Latinský životopis svatého Václava napsal biskup Gumbold na podkladě již existujících písemností až v italské Mantově 50 let po mučedníkově smrti. Tehdy byla geneze psaných zpráv spíše opačná než dnes. Veřejné mínění se neutvářelo tím, co bylo napsáno, spíše to, co bylo napsáno, bylo ohlasem veřejného mínění. V době, která prakticky neznala masmédia a kdy dovednost číst byla výsadou pro několik málo vyvolených, se zprávy světem šířily jinak, než je tomu dnes. Šířily se ponejvíce, tak říkajíc, od úst k ústům a to znamenalo, že jak ty, kteří zvěsti předávali, tak i ty, kteří je přejímali, musel předmět zprávy osobně zajímat. A to platí i o pověsti svatosti našeho knížete a mučedníka. V prastarých legendách a spisech o svatém Václavu velkou plochu zaujímá vždy jeho mučednická smrt. Ale k tomu, aby se tato smrt stala předmětem tak obecné pozornosti, nestačí jen sám fakt, že to byla smrt násilná, ale rozhodující bylo, že u chrámových vrat byl úkladně zavražděn mladý člověk, muž, který byl nejen na tu dobu neobvyklým vladařem, ale že to byl právě někdo, koho již za života obestírala pověst svatosti. Napsal dr. Lubomír Štula, do ledna 2013 šéfredaktor cyrilometod. týdeníku Světlo, publikující nyní na:
www.lumendelumine.cz
www.lumendelumine.cz