Káral Kristus svou matku jako apoštola Petra?
Petrovi, katolík by řekl prvnímu papeží, řekl Syn Boha, odstup ode mě satane, tj. můj protivníku! To znamená, že i katolický papež může být někdy v něčem protivníkem Boha. Byla někdy v něčem protivníkem Boha maminka Krista Pána? Dvě pasáže v Bibli jakoby říkají, že protivnicí Boha dvakrát byla? Opravdu? Přečtěme si texty podrobněji:
L 11:27-28: "Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“ Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“"
Četl jsem ve zjevení o minulosti, u ctihodné Agredy, jejíž tělo nezetlelo ani po mnoha staletích dodnes, že Maria Panna v tu chvíli, když ji ta neznámá žena začala velebit, tak poprosila tajně v srdci Boha, aby tuto chválu zastavil. A Kristus to udělal. Odvedl pozornost od své matky jiným směrem. Pán Ježíš Kristus nás učil v otčenáši, že se máme modlit neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Panna Maria se bránila vůči pokušení k pýše takto. Kristus však neřekl, že Panna Maria neslyší Boží slovo a nezachovává ho. Neřekl o své matce, že by se stala jeho protivnicí jako to řekl jednou apoštolu Petrovi.
Kristus dal věci do správného pořadí, že ta žena, která porodí Mesiáše, musí ještě předtím splnit podmínky, že musí slyšet Boží slovo a zachovávat ho. Skoro každá žena v Izraeli toho času doufala, že ona je matkou Mesiáše a že některý její syn je možná Mesiášem, o kterém prorokoval i Mojžíš. Ale tyto matky obvykle neměly zájem poslouchat Boží slovo a zachovávat ho. Spokojily se pouze se svou plodností. Proto Kristus, když potkal cestou na Golgotu jeruzalémské ženy, které přirozeně žensky litovaly jeho bolestí, tak jim řekl: Neplačte nade mnou, ale nad svými dětmi. Jak plyne dál z řeči Krista tak za to, jak své děti špatně vychovaly – protože samy sebe a tím i své děti nenaučily naslouchat Slovu Božímu a zachovávat ho.
Mat 12:47-50: "Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“"
(Byzantská ikona Panny Marie přímluvkyně)
Četl jsem příběh kněze svatého života dona Boska, kterého jeho kolegové, kněží v Turíně, chtěli zavřít do blázince. Protože byl však Bosko neustále obklopen zástupem lidí, posluchačů, potřebovali ho ze zástupu vylákat. U Krista to bylo podobně. V evangeliích čteme, že Ježíšoví bratři (bratranci) v něj tehdy ještě (před jeho zmrtvýchvstáním) nevěřili. Čili chvílemi ho pod vlivem farizeů a zákoníků považovali dokonce za blázna, který jim kazí dobrou pověst mezi lidmi. Pokusili se ho vylákat ze zástupu za pomoci návnady – těla jeho matky. Ta dle tehdejších židovských zákonů a zvyklostí, musela jako vdova poslechnout své mužské příbuzné, když byla sama doma a oni zastupovali jejího zesnulého manžela, nebo právě nepřítomného dospělého syna. Takže oni jeho matku přivedli, aby Krista vylákali ze zástupu a šoupli pak do blázince. Kristus jim na návnadu neskočil. Je pravděpodobné, že se jeho matka v srdci modlila, aby na návnadu neskočil. Pán Ježíš se z léčky vymotal tím, že řekl, že kdo činí vůli Boží, jsou mu stejně blízcí jako jeho bratr, sestra, matka. Když bratranci (což učí dnešní Katolická církev, neboť v originálním jazyce starozákonních židů v hebrejštině znamená slovo bratr i bratrance), nebo bratři z předchozího manželství Josefa vdovce (což učí dnešní Pravoslavná církev) nevěřili v mesiášství Ježíšovo, tak Pán Ježíš označil ty okolostojící zástupy věřících za stejně důležité, aby jim věnoval svůj čas jako by ho věnoval svým příbuzným.
L 11:27-28: "Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“ Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“"
Četl jsem ve zjevení o minulosti, u ctihodné Agredy, jejíž tělo nezetlelo ani po mnoha staletích dodnes, že Maria Panna v tu chvíli, když ji ta neznámá žena začala velebit, tak poprosila tajně v srdci Boha, aby tuto chválu zastavil. A Kristus to udělal. Odvedl pozornost od své matky jiným směrem. Pán Ježíš Kristus nás učil v otčenáši, že se máme modlit neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Panna Maria se bránila vůči pokušení k pýše takto. Kristus však neřekl, že Panna Maria neslyší Boží slovo a nezachovává ho. Neřekl o své matce, že by se stala jeho protivnicí jako to řekl jednou apoštolu Petrovi.
Kristus dal věci do správného pořadí, že ta žena, která porodí Mesiáše, musí ještě předtím splnit podmínky, že musí slyšet Boží slovo a zachovávat ho. Skoro každá žena v Izraeli toho času doufala, že ona je matkou Mesiáše a že některý její syn je možná Mesiášem, o kterém prorokoval i Mojžíš. Ale tyto matky obvykle neměly zájem poslouchat Boží slovo a zachovávat ho. Spokojily se pouze se svou plodností. Proto Kristus, když potkal cestou na Golgotu jeruzalémské ženy, které přirozeně žensky litovaly jeho bolestí, tak jim řekl: Neplačte nade mnou, ale nad svými dětmi. Jak plyne dál z řeči Krista tak za to, jak své děti špatně vychovaly – protože samy sebe a tím i své děti nenaučily naslouchat Slovu Božímu a zachovávat ho.
Mat 12:47-50: "Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“"
(Byzantská ikona Panny Marie přímluvkyně)
Četl jsem příběh kněze svatého života dona Boska, kterého jeho kolegové, kněží v Turíně, chtěli zavřít do blázince. Protože byl však Bosko neustále obklopen zástupem lidí, posluchačů, potřebovali ho ze zástupu vylákat. U Krista to bylo podobně. V evangeliích čteme, že Ježíšoví bratři (bratranci) v něj tehdy ještě (před jeho zmrtvýchvstáním) nevěřili. Čili chvílemi ho pod vlivem farizeů a zákoníků považovali dokonce za blázna, který jim kazí dobrou pověst mezi lidmi. Pokusili se ho vylákat ze zástupu za pomoci návnady – těla jeho matky. Ta dle tehdejších židovských zákonů a zvyklostí, musela jako vdova poslechnout své mužské příbuzné, když byla sama doma a oni zastupovali jejího zesnulého manžela, nebo právě nepřítomného dospělého syna. Takže oni jeho matku přivedli, aby Krista vylákali ze zástupu a šoupli pak do blázince. Kristus jim na návnadu neskočil. Je pravděpodobné, že se jeho matka v srdci modlila, aby na návnadu neskočil. Pán Ježíš se z léčky vymotal tím, že řekl, že kdo činí vůli Boží, jsou mu stejně blízcí jako jeho bratr, sestra, matka. Když bratranci (což učí dnešní Katolická církev, neboť v originálním jazyce starozákonních židů v hebrejštině znamená slovo bratr i bratrance), nebo bratři z předchozího manželství Josefa vdovce (což učí dnešní Pravoslavná církev) nevěřili v mesiášství Ježíšovo, tak Pán Ježíš označil ty okolostojící zástupy věřících za stejně důležité, aby jim věnoval svůj čas jako by ho věnoval svým příbuzným.