Boží slovo na den 16.3. A.D. 2023
Lk 11,14-23
Lk 11,14-23
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Antonia Orosova sdílí
- Nahlásit
Odstranit sdílení
,,Chcel by som vo vašich srdciach vzbudiť svoju eucharistickú lásku.Približujte sa ku mne s dôverou!Nemám rád bojazlivé duše.
Prichadzajte často k svätej hostine, prichadzajte napriek svojej duchovnej biede a nedostatkom, lebo Eucharistia nie je odmena za zásluhy a svätosť, ale prostriedok ako k nim dospieť.
Eucharistia občerstvuje a pretvára vaše duše. A keby ste ma nechali konať, veľmi rýchle …Více
,,Chcel by som vo vašich srdciach vzbudiť svoju eucharistickú lásku.Približujte sa ku mne s dôverou!Nemám rád bojazlivé duše.
Prichadzajte často k svätej hostine, prichadzajte napriek svojej duchovnej biede a nedostatkom, lebo Eucharistia nie je odmena za zásluhy a svätosť, ale prostriedok ako k nim dospieť.
Eucharistia občerstvuje a pretvára vaše duše. A keby ste ma nechali konať, veľmi rýchle by som pretvoril vaše duše v živé cibória, kde by som mohol bez prestania prebývať a tak i vo vás by všetci spoznali samotného Ježiša Krista,ktorý žije vo vás, zanecháva za sebou brázdu svetla a balzam svojho srdca”23. jún 1962 Kérizinen
Prichadzajte často k svätej hostine, prichadzajte napriek svojej duchovnej biede a nedostatkom, lebo Eucharistia nie je odmena za zásluhy a svätosť, ale prostriedok ako k nim dospieť.
Eucharistia občerstvuje a pretvára vaše duše. A keby ste ma nechali konať, veľmi rýchle by som pretvoril vaše duše v živé cibória, kde by som mohol bez prestania prebývať a tak i vo vás by všetci spoznali samotného Ježiša Krista,ktorý žije vo vás, zanecháva za sebou brázdu svetla a balzam svojho srdca”23. jún 1962 Kérizinen
běda vám bezbožníci
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Kde to najdu, prosím odkaz.
Hermenegild
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Napr.: tu Log into Facebook
běda vám bezbožníci
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Pokud to není v Písmu Svatém,
nemůžeme to brát vážně.....
často to je uplně zavádějící
na vedleší kolej.....
nemůžeme to brát vážně.....
často to je uplně zavádějící
na vedleší kolej.....
běda vám bezbožníci
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Z traktátu „O modlitbě“ od kněze Tertuliána
(Cap. 28-29: CCL 1,273-274)
Duchovní oběť
Modlitba je duchovní oběť, která zcela zatlačila do pozadí to, co se obětovalo dříve: Nač je mi množství vašich obětí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranů a tuku jehňat, a krev býků a kozlů už nechci. Kdopak to žádal z vašich rukou?1
Co skutečně Bůh žádal, o tom svědčí evangelium. Nastává …Více
Z traktátu „O modlitbě“ od kněze Tertuliána
(Cap. 28-29: CCL 1,273-274)
Duchovní oběť
Modlitba je duchovní oběť, která zcela zatlačila do pozadí to, co se obětovalo dříve: Nač je mi množství vašich obětí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranů a tuku jehňat, a krev býků a kozlů už nechci. Kdopak to žádal z vašich rukou?1
Co skutečně Bůh žádal, o tom svědčí evangelium. Nastává hodina, kdy opravdoví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Bůh je totiž duch,2 a proto také hledá takové ctitele.
My jsme jeho skuteční ctitelé a opravdoví kněží, když se v duchu modlíme a v duchu modlitbu obětujeme. A to je oběť, která Bohu náleží a je mu příjemná, kterou žádal a o které mluvil.
Takovou modlitbu máme přinášet na Boží oltář spolu s hymny a žalmy, která vychází z upřímného srdce, je živena vírou, podpořena opravdovostí, skutečně bezúhonná a čistá, korunovaná láskou a doprovázená dobrými skutky. Ta pak dosáhne u Boha všeho.
Co by odepřel Bůh modlitbě, která vychází z ducha a pravdy, když ji sám vyžaduje? Čteme a slyšíme a jsme přesvědčováni o tom, jaké jsou důkazy její působivosti.
Dřívější modlitba chránila před ohněm, dravými šelmami a hladem, neměla však ducha Kristova.
O co více tedy zmůže modlitba křesťanská. Nepřivádí doprostřed plamenů anděla s chladivou rosou,3 nezachraňuje před lvími tlamami4 ani nepřenáší jídlo ženců5 těm, kdo hladoví. Nikterak nezbavuje v utrpení pocitu bolesti, ale trpícím, sužovaným a ztrápeným dává sílu vydržet a rozmnožuje milost, takže věřící poznává, co od Boha dostává, když ví, že trpí pro jméno Boží.
Kdysi modlitba působila rány,6 zaháněla vojska nepřátel,7 zadržovala blahodárný déšť.8 Nyní však modlitba spravedlivého odvrací všechen Boží hněv, zastává se nepřátel, prosí za pronásledovatele. Proč by bylo divné, že dovede vymoci z nebe proudy vod, když uměla vyprosit i oheň? Modlitba je to jediné, co Boha přemáhá; ale Kristus nechtěl, aby působila zlo, všechna její síla má působit dobro.
A tak modlitba především zachraňuje duše zemřelých před smrtí věčnou, posiluje slabé, uzdravuje nemocné, posedlé vysvobozuje z moci zlého ducha, otvírá závory vězení, nevinným rozvazuje pouta. Dále pak zahlazuje viny, odhání pokušení, zastavuje pronásledování, ustrašeným dodává odvahy, velkodušné naplňuje štěstím, ty, kdo jsou na cestách, přivádí k cíli, utišuje vlnobití, ochromuje zločince, podporuje chudé, usměrňuje bohaté, pozvedá padlé, zachycuje padající, drží stojící.
Modlí se všichni andělé, všechno stvoření; dobytčata a šelmy při vstávání klekají, a když vycházejí ze stájí a doupat, nelení vzhlédnout k nebesům a po svém rozeznít svůj hlas. I ptáci, když vzlétají, rozepnou křídla do tvaru kříže, vznesou se k nebi a zpívají svou ptačí modlitbu.
Co tedy dále říkat o modlitbě. I sám Pán se modlil. Jemu buď čest a sláva na věky věků.
1 Srov. Iz 1,11.12. 2 Srov. Jan 4,23.24. 3 Srov. Dan 3,50. 4 Srov. Dan 6,22. 5 Srov. Dan 14,32-33. 6 Srov. Ex 7,14 – 12,30. 7 Srov. Ex 14,27; 17,13. 8 Srov. Jak 5,17; 1 Král 17,1.
zdroj: Denní modlitba církve
(Cap. 28-29: CCL 1,273-274)
Duchovní oběť
Modlitba je duchovní oběť, která zcela zatlačila do pozadí to, co se obětovalo dříve: Nač je mi množství vašich obětí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranů a tuku jehňat, a krev býků a kozlů už nechci. Kdopak to žádal z vašich rukou?1
Co skutečně Bůh žádal, o tom svědčí evangelium. Nastává hodina, kdy opravdoví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Bůh je totiž duch,2 a proto také hledá takové ctitele.
My jsme jeho skuteční ctitelé a opravdoví kněží, když se v duchu modlíme a v duchu modlitbu obětujeme. A to je oběť, která Bohu náleží a je mu příjemná, kterou žádal a o které mluvil.
Takovou modlitbu máme přinášet na Boží oltář spolu s hymny a žalmy, která vychází z upřímného srdce, je živena vírou, podpořena opravdovostí, skutečně bezúhonná a čistá, korunovaná láskou a doprovázená dobrými skutky. Ta pak dosáhne u Boha všeho.
Co by odepřel Bůh modlitbě, která vychází z ducha a pravdy, když ji sám vyžaduje? Čteme a slyšíme a jsme přesvědčováni o tom, jaké jsou důkazy její působivosti.
Dřívější modlitba chránila před ohněm, dravými šelmami a hladem, neměla však ducha Kristova.
O co více tedy zmůže modlitba křesťanská. Nepřivádí doprostřed plamenů anděla s chladivou rosou,3 nezachraňuje před lvími tlamami4 ani nepřenáší jídlo ženců5 těm, kdo hladoví. Nikterak nezbavuje v utrpení pocitu bolesti, ale trpícím, sužovaným a ztrápeným dává sílu vydržet a rozmnožuje milost, takže věřící poznává, co od Boha dostává, když ví, že trpí pro jméno Boží.
Kdysi modlitba působila rány,6 zaháněla vojska nepřátel,7 zadržovala blahodárný déšť.8 Nyní však modlitba spravedlivého odvrací všechen Boží hněv, zastává se nepřátel, prosí za pronásledovatele. Proč by bylo divné, že dovede vymoci z nebe proudy vod, když uměla vyprosit i oheň? Modlitba je to jediné, co Boha přemáhá; ale Kristus nechtěl, aby působila zlo, všechna její síla má působit dobro.
A tak modlitba především zachraňuje duše zemřelých před smrtí věčnou, posiluje slabé, uzdravuje nemocné, posedlé vysvobozuje z moci zlého ducha, otvírá závory vězení, nevinným rozvazuje pouta. Dále pak zahlazuje viny, odhání pokušení, zastavuje pronásledování, ustrašeným dodává odvahy, velkodušné naplňuje štěstím, ty, kdo jsou na cestách, přivádí k cíli, utišuje vlnobití, ochromuje zločince, podporuje chudé, usměrňuje bohaté, pozvedá padlé, zachycuje padající, drží stojící.
Modlí se všichni andělé, všechno stvoření; dobytčata a šelmy při vstávání klekají, a když vycházejí ze stájí a doupat, nelení vzhlédnout k nebesům a po svém rozeznít svůj hlas. I ptáci, když vzlétají, rozepnou křídla do tvaru kříže, vznesou se k nebi a zpívají svou ptačí modlitbu.
Co tedy dále říkat o modlitbě. I sám Pán se modlil. Jemu buď čest a sláva na věky věků.
1 Srov. Iz 1,11.12. 2 Srov. Jan 4,23.24. 3 Srov. Dan 3,50. 4 Srov. Dan 6,22. 5 Srov. Dan 14,32-33. 6 Srov. Ex 7,14 – 12,30. 7 Srov. Ex 14,27; 17,13. 8 Srov. Jak 5,17; 1 Král 17,1.
zdroj: Denní modlitba církve
běda vám bezbožníci
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Není zcela jasné, zda se stal knězem, ačkoli to tvrdí Jeroným. Kolem roku 207 se rozešel s církví a přiklonil se k montanistickému proudu a zaujal velmi nekompromisní postoj k čemukoli, co v církvi zavánělo kompromisem či laxním přístupem. Augustinus tvrdí, že se na konci svého života Tertullianus vrátil zpět do církve, avšak o správnosti tohoto tvrzení odborníci pochybují.Wikiped....
Tertulián
Nejplodnějším spisovatelem v latinské církevní sféře až do sv. Augustina je Quintus Septimius Tertullianus.
Narodil se kolem r. 160 v severoafrickém městě Kartágo (dnes rozvaliny v Tuniském zálivu), kde jeho otec sloužil jako důstojník v římské armádě. Nadání, právnické vzdělání, absolvování rétorské školy a znalost i jiných vědních oborů byly předpoklady k úspěšné …Více
Tertulián
Nejplodnějším spisovatelem v latinské církevní sféře až do sv. Augustina je Quintus Septimius Tertullianus.
Narodil se kolem r. 160 v severoafrickém městě Kartágo (dnes rozvaliny v Tuniském zálivu), kde jeho otec sloužil jako důstojník v římské armádě. Nadání, právnické vzdělání, absolvování rétorské školy a znalost i jiných vědních oborů byly předpoklady k úspěšné právnické kariéře v hlavním městě římského impéria Římě. Zde také působil jako advokát. Dosud není ještě řečeno konečné slovo, zda v římském zákoníku zvaném Pandectae citované jméno právníka téhož jména není náš Tertulián.
V r. 195 se již jako křesťan vrátil do rodného města a své nadání i vzdělání dal do služeb církve. Jeho rigorózní, mysticismu nakloněná povaha ho kolem r. 207 přivedla k montanistům. Ale ani tam nenalezl uspokojení, takže založil vlastní montanistickou odnož, po něm nazvanou „tertuliánovci" (v době sv. Augustina se tato odnož vrátila k pravověří).
Zemřel ve vysokém stáří v Kartágu po r. 220.
Jeho bystrý duch, náboženská zanícenost, výřečnost, živá obrazotvornost a vtip přecházející až v sarkasmus vtiskují jeho spisům zvláštní ráz. Svou myšlenkovou bohatost podává jadrným lakonickým stylem, pro který je také někdy těžko srozumitelný. Sv. Jeroným se o něm vyjádřil, že je bohatý na myšlenky, ale těžko je mu rozumět. Africká latina byla ostatním latiníkům sama o sobě těžko srozumitelná. Přistoupí-li k tomu u Tertuliána ještě to, že pojednával o teologických věcech a že si vlastně musel teprve vytvářet latinskou teologickou terminologii, není divu, že k jeho spisům byl později připojován zvláštní slovník Tertuliánových výrazů. Konečnou charakteristiku Tertuliána dobře vystihují slova sv. Vincence Lerinského (+ před r. 450): „Co je u Řeků Origines, to je u latiníků až do naší doby Tertulián. Kdo je učenější, kdo znalejší věd božských i lidských? Obsáhl všechnu filosofii, všechny filosofické sekty, jejich původce a příznivce, znal historii i ostatní vědy. Kolik slov, téměř tolik myšlenek. Kolik myšlenek, tolik vítězství" (Commonitorium, 24). Poslední věta však již není výstižná, nesedí, protože Tertuliánova dialektika spíše oslňuje, než přesvědčuje.
Zanechal po sobě řadu spisů povahy apologetické, dogmaticko-polemické i prakticky asketické jak z doby svého pravověří, tak z doby montanistické.
zdroj: Uplatnění preskripce vůči heretikům - Tertulián, | Theofil - Bůh, křesťanství, duchovní život
Nejplodnějším spisovatelem v latinské církevní sféře až do sv. Augustina je Quintus Septimius Tertullianus.
Narodil se kolem r. 160 v severoafrickém městě Kartágo (dnes rozvaliny v Tuniském zálivu), kde jeho otec sloužil jako důstojník v římské armádě. Nadání, právnické vzdělání, absolvování rétorské školy a znalost i jiných vědních oborů byly předpoklady k úspěšné právnické kariéře v hlavním městě římského impéria Římě. Zde také působil jako advokát. Dosud není ještě řečeno konečné slovo, zda v římském zákoníku zvaném Pandectae citované jméno právníka téhož jména není náš Tertulián.
V r. 195 se již jako křesťan vrátil do rodného města a své nadání i vzdělání dal do služeb církve. Jeho rigorózní, mysticismu nakloněná povaha ho kolem r. 207 přivedla k montanistům. Ale ani tam nenalezl uspokojení, takže založil vlastní montanistickou odnož, po něm nazvanou „tertuliánovci" (v době sv. Augustina se tato odnož vrátila k pravověří).
Zemřel ve vysokém stáří v Kartágu po r. 220.
Jeho bystrý duch, náboženská zanícenost, výřečnost, živá obrazotvornost a vtip přecházející až v sarkasmus vtiskují jeho spisům zvláštní ráz. Svou myšlenkovou bohatost podává jadrným lakonickým stylem, pro který je také někdy těžko srozumitelný. Sv. Jeroným se o něm vyjádřil, že je bohatý na myšlenky, ale těžko je mu rozumět. Africká latina byla ostatním latiníkům sama o sobě těžko srozumitelná. Přistoupí-li k tomu u Tertuliána ještě to, že pojednával o teologických věcech a že si vlastně musel teprve vytvářet latinskou teologickou terminologii, není divu, že k jeho spisům byl později připojován zvláštní slovník Tertuliánových výrazů. Konečnou charakteristiku Tertuliána dobře vystihují slova sv. Vincence Lerinského (+ před r. 450): „Co je u Řeků Origines, to je u latiníků až do naší doby Tertulián. Kdo je učenější, kdo znalejší věd božských i lidských? Obsáhl všechnu filosofii, všechny filosofické sekty, jejich původce a příznivce, znal historii i ostatní vědy. Kolik slov, téměř tolik myšlenek. Kolik myšlenek, tolik vítězství" (Commonitorium, 24). Poslední věta však již není výstižná, nesedí, protože Tertuliánova dialektika spíše oslňuje, než přesvědčuje.
Zanechal po sobě řadu spisů povahy apologetické, dogmaticko-polemické i prakticky asketické jak z doby svého pravověří, tak z doby montanistické.
zdroj: Uplatnění preskripce vůči heretikům - Tertulián, | Theofil - Bůh, křesťanství, duchovní život
Z denní liturgie
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Toto praví Hospodin: „Přikázal jsem svému lidu: Poslouchejte můj hlas, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, které vám přikážu, aby vám bylo dobře. Neposlechli, nepopřáli mi svého sluchu, ale jednali podle zatvrzelosti svého zvrhlého srdce, a místo aby šli vpřed, obrátili se vzad ode dne,…Více
Z denní liturgie
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Toto praví Hospodin: „Přikázal jsem svému lidu: Poslouchejte můj hlas, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, které vám přikážu, aby vám bylo dobře. Neposlechli, nepopřáli mi svého sluchu, ale jednali podle zatvrzelosti svého zvrhlého srdce, a místo aby šli vpřed, obrátili se vzad ode dne, kdy jejich otcové vyšli z egyptské země, až dodnes. Den co den jsem jim ustavičně a usilovně posílal všechny své služebníky proroky, ale neposlechli mě, nepopřáli mi svého sluchu, zatvrdili svou šíji a jednali hůř než jejich otcové. Budeš k nim mluvit všecka tato slova, a neposlechnou tě; budeš na ně volat, a neodpovědí ti. Tak jim řekneš: To je národ, který neposlechl hlas Hospodina, svého Boha, a nepřijal kázeň! Věrnost vymizela, vyhynula z jejich úst.“
Jer 7,23-28
Žalm:
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu,
oslavujme Skálu své spásy,
předstupme před něho s chvalozpěvy
a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se,
poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!
Neboť on je náš Bůh
a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu:
„Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě,
jako tehdy v Masse na poušti,
kde mě dráždili vaši otcové,
zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“
Zl 95
Zpěv před evangeliem
Nyní se obraťte ke mně celým svým srdcem, praví Pán, neboť jsem dobrotivý a milosrdný.
srov. Jl 2,12-13
Evangelium:
Lk 11,14-23
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Toto praví Hospodin: „Přikázal jsem svému lidu: Poslouchejte můj hlas, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, které vám přikážu, aby vám bylo dobře. Neposlechli, nepopřáli mi svého sluchu, ale jednali podle zatvrzelosti svého zvrhlého srdce, a místo aby šli vpřed, obrátili se vzad ode dne, kdy jejich otcové vyšli z egyptské země, až dodnes. Den co den jsem jim ustavičně a usilovně posílal všechny své služebníky proroky, ale neposlechli mě, nepopřáli mi svého sluchu, zatvrdili svou šíji a jednali hůř než jejich otcové. Budeš k nim mluvit všecka tato slova, a neposlechnou tě; budeš na ně volat, a neodpovědí ti. Tak jim řekneš: To je národ, který neposlechl hlas Hospodina, svého Boha, a nepřijal kázeň! Věrnost vymizela, vyhynula z jejich úst.“
Jer 7,23-28
Žalm:
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu,
oslavujme Skálu své spásy,
předstupme před něho s chvalozpěvy
a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se,
poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!
Neboť on je náš Bůh
a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu:
„Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě,
jako tehdy v Masse na poušti,
kde mě dráždili vaši otcové,
zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“
Zl 95
Zpěv před evangeliem
Nyní se obraťte ke mně celým svým srdcem, praví Pán, neboť jsem dobrotivý a milosrdný.
srov. Jl 2,12-13
Evangelium:
Lk 11,14-23