turan: Samozřejmě gnostické učení plně podporují zednáři, atd...K tomu se ještě později vyjádřím na adresu Dvořáka. Ovšem zednáři jsou pouze částí zla. Spíše mě zaráží: Dovedeš si představit, že půjdeš na Budhistické stránky, kde je mnoho set uživatelů a Ty budeš soustavně každý den je napadat, zpochybňovat jejich učení a tvrdit, že pouze Ty máš pravdu? A pokud někdo oponuje, tak ho nařkneš z hádavosti, z fanatismu? Dokonce budeš špinit Budhu a lhát o něm a ještě se budeš divit, kritice druhých? CO TO JE ZA POVAHU, CO TO JE ZA ČLOVĚKA?

B81 Karel Kouba : takto sa nad tým zamýšlaľ, ako vy tu- to sa nedá. Máme dočinenie s profesionálnym eštébakom Dvořákom a na neho sa musíme pozerať, ako na "profesionála" v robení špinavostí. V jeho prípade musíme vylúčiť, akýkoľvek charakter, alebo povahu. On to robí za peniaze, alebo nejakú formu zisku na príkaz lóže. Podľa mňa to nerobí z osobného fanatizmu, ale s cieľom a zámerom za každú cenu poškodiť a rozoštvať druhú stranu. On plní úlohy a zadania. My sa ku nemu musíme postaviť s chladnou hlavou a vyblokovávať ho z každej diskusie. Nikdy na jeho výpady nereagovať, nech by boli aj extrémne provokatívne. Nechať ho topiť sa vo vlastných výkaloch. Jeho činnosť jeho zadávatelia sledujú, ak budú vidieť, že je neúčinná, tak mu dobre vynadajú a možno ho stiahnu.

To je normální pohled lidí východních náboženství. Pracují s mnoha Kristovými výroky, postoji, ale chápou je jinak. Např. znovuzrození (rozhovor Nikodéma v Jan 3kap). Chvíli jsem se mezi nimi pohyboval, mám tam přátelé, které jsem měl rád, vážím si jich. U Dvořáka je to ale jiné. Já jsem se doposud nesetkal u lidí "východního smýšlení" s takovou urputností a zaměřením zpochybňovat a vyvracet Boží slovo, dehonestovat Boha, Krista. Pak jsem ale pochopil, že Dvořák je ještě někde jinde. David je Gnostik a na to má naroubovaný východ. Je to starší zkušený, chytrý člověk, který ví, čemu věří a proč zde je. Bohužel svoji chytrost dal do služeb satana. Takových lidí na konci času bude přibývat. Možná by nebylo na škodu zpracovat stručný výtah, jaký je rozdíl mezi Budhismem, Islámem, Hinduismem ve vztahu ku Kristu, vůči spáse, atd.. Mám obavu o mladé nekované zdejší, hledající křesťany. Ty Východní učení, oslovuje, táhne.

U.S.C.E.: Za 1 - Pokud mi tvrdí Dvořák, že islám je mírumilovný a já mu jsem schopen doložit násilné války, násilnou islamizaci ze životopisu samotného Mohameda (Hadísy, Síry, wikipedie, atd...), Dvořák to odmítne, že nejsou důvěryhodné. Pokud mu tedy předložím přímo verše z koránu, Dvořák mlčí, neomluví se. Tedy odmítá vědomě přijmout pravdu, tak je to co?
Za 2 - Pokud jasně prokáži na Dvořákových stránkách, že to napsal, i když předtím tvrdil opak, přesto Dvořák mlčí, neomluví se - tak je to co?
A pokud nedovede přijmout pravdu o své chybě a omluvit se, proč to požaduje po druhých? Co to je za povahový rys a čeho a koho?

sv. Mikuláš Tavelič a druhové Ohromne tolerantné a nedostižne mierumilovné chovanie.

ŽIVOTOPIS
Mikuláš Tavelič pocházel z Dalmácie. Stal se františkánem, asi roku 1365 knězem, pak působil jako kazatel v Bosně. Seznámil se zde se spolubratrem Deodatem. Společně se později sešli s dalšími dvěma spolubratry Petrem a Štěpánem ve františkánském klášteře na hoře Sion. Všichni čtyři se po jisté přípravě vypravili do mešity v Jeruzalémě, aby se pokusili o obrácení tamních mohamedánů. Skončili však krutou mučednickou smrtí.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ODVAHA Z LÁSKY A NENÁVIST

Mikuláš se narodil asi v roce 1340 v Šibeniku v Dalmácii (u pobřeží Jaderského moře v dnešním Chorvatsku) do šlechtické rodiny. Vstoupil do františkánského řádu v Bribir. Filozofii a teologii studoval v Zadaru a Splitu. Kolem roku 1365 přijal kněžské svěcení a stal se vynikajícím kazatelem. Představení ho potom poslali jako misionáře do Bosny, kde usiloval o obrácení bludařů a se spolubratrem Deodatem z francouzského Rodez, asi během 12 let, přivedli zpět do církve údajně kolem 50 tisíc jinověrců.

V roce 1383-84 se vydali do Svaté země a ve františkánském klášteře na hoře Sion v Palestině se seznámili se spolubratry Francouzem Petrem z Narbonne a Štěpánem ze severoitalského Cuneo. Na hoře Sion, obývané po staletí františkány jako strážci svatých míst, žili asi necelých osm let. Zde se také připravovali na vystoupení mezi muslimy, ovládajícími část svatého území. Se dvěma dalšími teology připravovali plán výkladu křesťanské nauky i námitky proti učení islámu. S velkou odvahou se potom 11. 11. 1391 vydali před devátou hodinou dopolední k Šalamounovu chrámu, majíce s sebou připravenou a napsanou řeč v italštině a arabštině. Ve vstupu jim ale bylo zabráněno a následně byli předvedeni před kádího, mohamedánského soudce, aby mu přednesli to, o čem chtěli v Omarově mešitě hovořit. - Takto příběh podává soudobá zpráva o jejich mučednictví, na rozdíl od pozdějších životopisů, udávajících, že františkáni ve snaze předejít komplikacím, sami šli nejprve žádat kádího o dovolení promluvit v mešitě.

Před kádím a dalšími přítomnými mohamedány přečetli text připravené promluvy. Kádí se jich pak otázal: "To, co jste přednesli bylo uvážené a při smyslech nebo v pomatení na rozumu? Poslal vás váš papež či jiný křesťanský panovník?"

Bratři mu z vnuknutí Ducha a v apoštolské horlivosti odpověděli: "Nikdo nás neposlal, pouze Bůh nám vnuknul, abychom vám hlásali pravdu pro vaši spásu. Kristus v evangeliu říká: ,Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.´"

Kádí jim nato dal na vybranou vše odvolat a stát se Saracény nebo zemřít. Františkáni své rozhodnutí neodvolat doplnili slovy vyjadřujícími raději smrt pro pravdu a za obranu katolické víry. Byli pro ni ochotni podstoupit jakékoli mučení. Kádí pak vynesl rozsudek smrti. Přítomní Saracéni se následně na ně vrhli a bili je vším, co měli po ruce až ztratili vědomí. V noci je kádí nařídil vysvléci, pevně přivázat ke kůlům a bičováním je zbavit kůže, takže by nemohli snést ani pohled jeden na druhého. Po bičování je prý dal pevně přivázat na špičatá dřeva, aby v hrozném žaláři ani na chvíli nepřestávali být týráni.

Třetí den byli vyvedeni na náměstí před nastoupené vojáky s meči, kádího a velký oheň. Když znovu vyznali svou misionářskou touhu a ujistili všechny okolo, že se pro Krista a jeho víru nebojí smrti, Saracéni se na ně zuřivě vrhli a rozsekali je na kousky, které házeli do ohně. Popis tohoto drastického mučednictví, jako soudobou zprávu, uvádí čtení františkánského breviáře.

V roce 1889 papež Lev XIII. prohlásil Mikuláše Taveliče za blahoslaveného. V roce 1963 papež Jan XXIII. přiznal všem čtyřem titul mučedníci a papež Pavel VI. je v červnu 1970 prohlásil za svaté.