Nie príliš Katolícke: Benedikt XVI a jeho nadácia

Vatikánska nadácia Jozefa Ratzingera - Benedikta XVI. predstavila 30. septembra tohtoročné ocenenie „Ratzinger Award“.

Navrhol ho „vedecký výbor“ nadácie, ktorý tvoria kardináli Amato, Koch, Ravasi a Ladaria, všetci modernistickí Františkovi nasledovníci a Regensburgský biskup Rudolf Voderholzer.

Ocenenými sú kanadský ľavicový politický filozof Charles Taylor (88 rokov) a niekto, kto je uvedený ako „Paul Béré“, ktorý sa oblieka ako laik hoci je jezuitským otcom. Béré nemá známe zásluhy na získaní ceny za teológiu. Benedikt schválil oboch kandidátov.

V rámci budúcich iniciatív nadácia zorganizuje pre účastníkov Amazonskej synody koncert bolívijských umelcov.

Obrázok: © Mazur, CC BY-NC-SA, #newsMdvyutheds

LajkZdielať

Libor Halik

7. okt 2019

I za Benedikta XVI. z izraelského rodu Aron je potřebné se modlit, aby před smrtí z rukou vrahů (dle proroctví sv. Pia X. a 3. fatimského) získal do srdce víru ve svatost Boha, který dobré (omyté krví Kristovou) odměňuje, ale zlé trestá nekonečným peklem, a litoval svých hříchů a omylů. Pomožme modlitbou a odpuštěním cestě žida ke Kristu, která je obtížná.

zaba

2. okt 2019

Benedikt je akorát pěkně zneužívaný. Nepřímý důkaz jaké peklo musel mít ve Vatikánu jako funkční papež se svým podřízeným personálem, který ho fakticky nebral.

apredsasatoci

2. okt 2019

Benedikt nebude až tak bez viny. Na synkretizacii rkc sa aktívne podieľal. Je aj tá možnosť, že nedokázal robiť až takú špinu ako bergoglio a preto sa stalo čo sa stalo. Boh to vidí! Boh sa postará!

zaba

3. okt 2019

Začít novou světovou evangelizaci bylo asi v 60letech nutné, tedy i záměr koncilu byl možná dobrý, ale tak jako vědomí podloudného působení ďábla dávno vyvanulo, nedošlo jim, že koncil bude zneužit zednářskými silami ke změně kurzu, který navenek byl maskován právě tím, že bylo třeba pro věc Kristovu něco velkého udělat po dvou přestálých válkách. Domnívám, se že všichni 4 po koncilní papežové nakonec dělali co mohli, aby udrželi původní pravdu církve a zároveň zůstali otevřeni nové evangelizaci všech. Problém nakonec byl možná v tom příliš ambiciózním cíli, který bez přímého Božího odmávnutí neměl šanci na úspěch. Takové odmávnutí očisty země pro Krista Bůh přislíbil, ale až na konci času -apokalypsou. Paradoxně jsme si ji přece na Hospodinu vytrucovali. II. vat. koncilem jsme položili základ sesutí církve, které ale Bůh nepřipustí (...brány pekelné ji nepřemohou...), ale jen za cenu, že se Bůh do toho sám vloží. Bergoglio už je jen důkazem sesutí jádra církve. Jako Kristus se skrze křest kříže stal hlavou Božího lidu, tak též ti co budou chtít opravdově patřit do jeho lidu a vstoupit do jeho království, se budou muset teď připravit na křest kříže v posledním čase, který bude zároveň časem soudu, po němž přijde Boží království na tuto Bohem obnovenou Zemi.

apredsasatoci

3. okt 2019

zaba si naivný. Slobodomurari plánovali zaviesť modernizmus do rkc ešte na začiatku 20. storočia.
... pekelné brány Cirkev nepremozu, pretože ju Pán Ježiš svojím príchodom zachráni. V opačnom prípade je vymalovano! A keď sa hovorí o Cirkvi, mysli sa ORGANIZMUS, nie organizácia. Ťa ľahne popolom.

zaba

3. okt 2019

S tím souhlasím, že: Slobodomurari plánovali zaviesť modernizmus do rkc ešte na začiatku 20. storočia. Ale fakticky se jim to podařilo a podaří až Bergogliem.

Monika G

4. okt 2019

zaba. To se samozřejmě nedalo uskutečnit ze dne na den. Všichni pokoncilní papeži tomu Bergogliovi bohužel připravovali půdu, aby se mu to podařilo.

zaba

4. okt 2019

Dokonce už od vzniku zednářství 1718 se vytvořila katolické církvi jasná opozice a tehdejší papežové si to uvědomovali. Zednářství zase bylo umožněno bezprostředně před tím protestantismem.
2Te 2: 7 Neboť tajemství této bezzákonnosti již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat. <Benediktem byl vzata poslední zábrana k nástupu antikrista. Bergoglio už tomu bránit nebude, to se z jeho řečí o pseudomilosrdenství dá jasně vyvodit.
Nevím jaký papež (tuším nějaký Urban) degradoval všechny Boží (pastorační) zjevení jen na soukromá, kterým se nemusí s ohledem na Ježíšovo spásonosné zjevení přikládat velký ohled, nemusí se respektovat. Zapomněli už tehdy, že bez aktuální Boží ochrany nám ďábel vezme i jasnou cestu ke spáse a vykoupení skrze Ježíšovu misi (viz. mnohá teologická spíše zatemnění než objasnění; už JPII varoval v jisté encyklice proti zhoubnému vlivu některých teologických vývodů). Řešením tehdy bylo, spíše vyprecizovat rozlišování pravého a nepravého v každém zjevení, případně na to ustanovit přímo celé vatikánské ministerstvo (nebo ještě lépe uvolnit papeže tak, aby se mohl zabývat tímto fenoménem jen on- jen on má nakonec všechny přislíbené milosti na rozpoznání vanutí Ducha sv. v dané době), které ve vší pokoře by sledovalo Boží vedení nám dávané přes proroctví dávaná nám z nebe přes různé mnohdy nepravděpodobné posly.

zaba

4. okt 2019

No právě Kallistratos: Každý může žít poctivé, věrné a odhodlané Evangelium.
To je ono. Jenomže, když se proti tobě bratr papež prohřeší nejasností své interpretace i aplikace služby vůči nám, tak se musíme ozvat -jako církev, právě nic měnit nechceme a nesmíme, jen chceme věrně následovat učení našeho Pána.

Ešte jeden komentár od zaba

zaba

6. okt 2019

Samozřejmě mnohé špatně už bylo před koncilem. II. v.koncil však v tom nezjednal pořádek (jako všechny ostatní dogmatické koncily), jen opakoval (alespoň měl potvrdit všechna předchozí dogmata, jako všechny koncily před ním) pozitivní pravdy naší víry aniž poukázal na pravdy víry, které ďábel v moderním světě napadá nebo už napadl a to právě jeho obvyklým rafinovaným stylem, že je totiž racionalisticky rozmělní a tak zneutralizuje. V dnešním 2Tim jsme slyšeli o zdravém učení jako o pokladu, který nám byl dán. Koncil, který před zhoubným vlivem ďábla vůbec nevaroval, natož aby ukázal kde momentálně na nás nejvíce utočí, tak takový koncil flagrantně pastoračně selhal a otevřel přesně tuto kluzkou, vytáčivou a povrchní dobu v sektoru duchovním i světském. Tento falešný křesťanský pozitivismus pak končí Bergogliovým milosrdenstvím třeba alibisticky radícím zpovědníkům, aby i navzdory nemožnosti anulovat manželství, přesto po zralém rozlišování (???) udělili svátosti i smilníkům všeho druhu (viz AL 8kap). Nebo jinak potřebná tolerance nad věcmi případkovými v mezilidských záležitostech je skrze Bergogliovo milosrdenství neoprávněně rozšířena i na záležitosti podstatné. Příkladem je jeho nepřijatelné srovnání chtěné Boží různosti, jako třeba člověk ve verzi muž nebo žena...s jeho proklamovanou údajně Bohem chtěnou růzností náboženství, které nad božským transcendentnem různě operují (jeho prohlášení z Abu Dabi). Jakoby PJ nepožadoval jednotu a jakoby zásadní pravda mohla být mnohdy protichůdná, tak totiž mnohdy si stojí náboženské pravdy různých náboženství vůči sobě.