Ano, David nemá nic společného s křesťanstvím. Východní náboženství Krista bere stejně jako Budhu, atd., pouze jako učitele. Odmítá Ježíše přijmout jako Božího syna, odmítá spásu skrze něj, odmítá PŘEDPOVĚZENOU (PLÁNOVANOU)Jeho dobrovolnou oběť za nás.... Má jinou cestu ke spáse skrze reinkarnace - sebespásy ( vlastními skutky dosáhneš spásy, a pokud to nyní nezvládneš, tak v dalším životě,) atd. Plně slouží zlu, neboť to v co věří, plně podporoval a učil satan. Doložím postupně Jeho zdroje z kterých čerpá a jaké východní filosofii, náboženství věří.

Ani my, katolíci,, nejsme automaticky spaseni jen tím, že "papírově náležíme k Církvi sv.": Církev katolická je samospasitelná. — Slovo „samospasitelná" neznamená: Jistojistě bude každý spasen, kdo náleží do Církve katolické, anebo zavržen, kdo žije mimo Církev katolickou. Slovo „samospasitelná" znamená: Nemůže být spasen, kdo do Církve katolické nenáleží vlastní vinou. Tak je třeba rozumět větám: „Nemůže Boha mít za otce, kdo by neměl Církev za matku" (svatý Cyprián, biskup-mučedník, zemřel roku 258). „Kdo se odlučuje od Církve, odlučuje se od Krista" (IV. sněm Lateránský, r. 1215).
Kdo může být spasen mimo Církev katolickou? Mimo Církev katolickou může být spasen, kdo žije mimo ni bez vlastní viny, hledá však upřímně pravdu, plní svědomitě vůli Boží, jak ji poznává, a je posvěcen milostí Boží. Tak může být spasen jinověrec, ano i člověk nepokřtěný. Hřích dědičný může mu být odpuštěn křtem krve nebo křtem žádosti (čl. 40). Těžký hřích osobní může tomuto i onomu být odpuštěn dokonalou lítostí (to je lítostí z lásky k Pánu Bohu). Všem těmto však chybí mnoho prostředků, aby došli spásy snáze a jistěji.(katechismus katolické církve kardinál Tomášek.)

sweb.cz/katechismus/katechismus1.html

david je od Vás asi o polovinu mladší, a víru nikdy neobdržel, (asi nemá od koho). První učedníky získávali první křesťané čistou láskou: "neboť po lásce je poznají", křesťany.
24. CÍRKEV PÁNĚ — SVATÁ, Kristus, Bůh-člověk nejsvětější, založil církev, aby vedla lidi k věčnému spasení., To koná církev tím, že hlásá světu svaté pravdy, posvěcuje věřící modlitbou, službami Božími a zvláště svátostmi, a vede je k plnění svatého zákona Božího. Tak každý člen církve může a má býti svatý. »Věřím ve svatou církev obecnou.« 60. Proč říkáme církvi katolické »svatá«? Církvi katolické říkáme »svatá«, protože má svatého zakladatele, účinné prostředky k svatému životu a mnoho světců zázraky osvědčených. »Buďte svatí!« (3. Mojž. 11, 44.) Z vůle Páně učí a vede nás církev, »abychom, odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, spravedlivě a pobožně živi byli na tomto světě.« (Tit. 2, 12.) Tak žili první křesťané. Proto se původně jmenovali »svatí«. (Kol. 1, 2.) Nejkrásnějším květem v zahradě církve svaté. byla jiš tehdy dobročinná láska. »Hleďte, jak se milují,« říkali o křesťanech pohané. Takové chce míti Kristus Pán své učedníky všecky.

61. Čím se hlavně jeví svatost učedníků Páně? Svatost učedníků Páně se jeví hlavně milosrdnou láskou: »Synáčkové, přikázání vám nové dávám, abyste se milovali vespolek, jako jsem já miloval vás. Z toho pozná svět, že jste moji učedníci, budete-li míti lásku jedai ke druhým.« (Jan 13,34.35.) »>Koukolmezi pšenicí« (Mat. 13, 25.) ukázal se hned mezi dvanácti apoštoly a v prvotní církvi jerusalemské, (Sk. ap. 5, 2.) Podobně byli a jsou v církvi členové nehodní, protože nežijí podle toho, čemu církev učí, co k posvěcení života nabízí a co přikazuje. Daleko více však než koukole hříchu bylo a je v církvi vzácné úrody pšeničné. Čím je kdo vzdělanější, tím důkladněji zná světlé stránky církevních dějin a církevního života. A čím hodnější katolík, tím pravdivěji se modlí: »Věřímve svatou církev obecnou.«

Terezko, rád bych tomu věřil. ale David bude v mých letech, aspoň tak se prezentoval. Je na rozdíl od Vás velmi zralý a zběhlý ohledně víry, kterou PLNĚ A VĚDOMĚ ODMÍTÁ A NEMÍNÍ SVÉ POSTOJE OPUSTIT. To není o předání víry. Mě ji taky nikdo nepředal. Jeho cestou jsem si částečně prošel, rozumím mu a vím o čem píše. Píši to na základě toho, že znám více lidí východního učení. Nikdo z nich tak otevřeně až fanaticky nebojuje proti Kristu a Bibli. Máte sestro syndrom "plačíčíš žen", které dojímal bitý Kristus, když kolem nich kráčel s křížem. Bylo jim Krista líto a vůbec si neuvědomovaly, kam sami kráčí....

To je právě asi třeba,naučit se, nerozdělovat lidi v dualitě,z pocitu ohrožení,ale být zakotven v milosti,že Bůh mě miluje,a spíše sledovat své nitro,vztah svůj k Pravdě,k sobě druhým, protože s drhými stejně nic nezmůžeme. Naučit se křesťanskou lásku praktikovat ve svém životě tak,že zakotvena vírou v Boží lásku a moc,vše hodnotím,z venku,jako milostivou lekci pro sebe od Boha,nebo i v tom,že mám jít od té cesty(člověka, apod.),pryč?. Neopuštět lásku-nezrazovat Pána:

Sama za sebe, mohu říci, že víru jsem obdržela na základě nejen argumentů, ale hlavně díky tomu, že jsem byla svědkem praktikující křesťanské čisté nezištné lásky, ale také zázraků Božích i kárání a usměrnění. Je to otázka milosti .

Terezka napsala: ..nebo i v tom,že mám jít od té cesty(člověka, apod.),pryč?...
Pokud jsi kovaná a rozumíš těmto věcem, neublíží Ti. Je to ale, jako se S. Jeh. Po hodinách debat, budete tam, jako na začátku. Nic nezískáš, nic jim nedáš. Proto s nimi o Bohu nediskutuji. Ale rád je vidím, vždy je zvu dál s tím, že jim uvařím čaj+ svačinu+ společně se pomodlíme. Ale o Bohu se spolu nebudeme bavit., jim říkám. Vždy to odmítnou.

S Jehovisty mám pěknou zkušenost: jejich názory možná nesdílím,ale tím jsem se rozhodně nezabývala: v modlitbě jsme se zarazili po znaku kříže(oni jej nedělají), ale pak jsme pokračovali každý podle svého. Jedna paní mi dělala milé společenství při četbě Bible sv., když nikde nikdo nebyl k modlitbě, obě jsme četli z Bible sv. své a obohatila mě postřehy v Písmu, které jsem dříve neviděla, (např. není v liturgickém čtení, ale je v Písmu), až jsem došli k jednomu tématu, (výkladu), u kterého jsem řekla, že nesouhlasím, tak jsme se stejně s přátelským pozdravem rozešli jako sešli a máme stejně přátelský vztah, i když už se nevídáme (každý jsme jinde). Byla to velmi inetligentní a milá paní.

Pasáž: Jan 10,31-38

31Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.

32Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“

33Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“

34Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘

35Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit –

36jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

37Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!

38Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“

(moje pozn.- všimám si: malé "b" bohové ve smyslu dědicové Nebe, Zdroj, Prvotní Tvůrce je Jen Jeden, v Trojici: Otec, Syn, Duch Svatý )

Janko333 víra je nezasloužený dar, za který je však třeba prosit. Každý z nás jsme mohli obdržet pravou víru jen na základě vyprošené milosti/oběti jiných, před námí, a na základě skutků lásky, kterých jsem byli svědky.

83. Může být spasen, kdo není v Církvi katolické vlastní vinou?
Kdo není v Církvi katolické vlastní vinou, těžce hřeší, a proto nemůže být spasen.

84. Může být spasen, kdo není v Církvi katolické bez vlastní viny?
Kdo není v Církvi katolické bez vlastní viny, může být spasen, když hledá upřímné pravdu, plní svědomitě vůli Boží a je posvěcen milostí Boží.

Církev katolická je samospasitelná. — Slovo „samospasitelná" neznamená: Jistojistě bude každý spasen, kdo náleží do Církve katolické, anebo zavržen, kdo žije mimo Církev katolickou. Slovo „samospasitelná" znamená: Nemůže být spasen, kdo do Církve katolické nenáleží vlastní vinou. Tak je třeba rozumět větám: „Nemůže Boha mít za otce, kdo by neměl Církev za matku" (svatý Cyprián, biskup-mučedník, zemřel roku 258). „Kdo se odlučuje od Církve, odlučuje se od Krista" (IV. sněm Lateránský, r. 1215).
Kdo může být spasen mimo Církev katolickou? Mimo Církev katolickou může být spasen, kdo žije mimo ni bez vlastní viny, hledá však upřímně pravdu, plní svědomitě vůli Boží, jak ji poznává, a je posvěcen milostí Boží. Tak může být spasen jinověrec, ano i člověk nepokřtěný. Hřích dědičný může mu být odpuštěn křtem krve nebo křtem žádosti (čl. 40). Těžký hřích osobní může tomuto i onomu být odpuštěn dokonalou lítostí (to je lítostí z lásky k Pánu Bohu). Všem těmto však chybí mnoho prostředků, aby došli spásy snáze a jistěji.(katechismus katolické církve kardinál Tomášek.)

sweb.cz/katechismus/katechismus1.html

Boha nikdy nikdo neviděl..... Takže, kdyby byl Ješua Bohem, boha by někdo někdy viděl.... Ješua i zdůrazňuje, Otec je větší, nežli já....

Nevím, jestli Ješua na kříži zemřel

I dnes se stává, že za mrtvého je prohlášen živý člověk....

Muž považovaný za mrtvého se probudil v márnici

Proto nelze vědět, zda li Ješua na kříži zemřel...

Nikde jsem ale netvrdil, že na kříži nezemřel....

Nikdo to neví.... Nemůže to vědět, leda by měl stroj času a mohl by si to ověřit....

Věřit, neznamená vědět.... A to je ten rozdíl... Nikdo to neví, maximálně věří....

Jinak nikdy jsem nepopíral, pro Ješuu je hračkou, vytvořit si třeba 10,000,000 těl.... Nemá žádná omezení, tudíž, by si klidně mohl opravit tělo atd....

Když bude chtít, promění se i v letadlo....

Takže, kdokoli tvrdí, že ví, zda li Ješua na kříži zemřel, nebo ne, pak tvrdí nepravdu.. Protože jde o víru, nikoli o vědění....

K poslednímu soudu to:
Lidi nikdo nesoudí: Ale každý je zodpovedný za své činy....

Karma oddělí zrno od plev....

Jan 12, 47Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.