Velmoc na rozcestí: Bude mít Rusko znovu cara? Jak dosáhnout sociální rovnováhy? Národní identita namísto ničivého vnitřního boje. Jak se zbavit ideologického odpadu 20. století? K přirozenému řádu evolucí
8. 12. 2018

Andrej Afanasjev referuje o masivním hnutí, jež chce v Rusku obnovit monarchii v podobě samoděržaví - a uvádí argumenty, proč by prý šlo o správnou cestu k prosperitě, sociálnímu smíru a homogenní společnosti

Druhé všeruské shromáždění Společnosti pro rozvoj ruského historického vzdělávání „Dvouhlavý orel“ se stalo společenskou i politickou senzací. Během jednání byly oznámeny hlavní směry činnosti a kýženého rozvoje celé země pro nadcházející rok.

Významná část ruské veřejnosti míní, že společenské a politické dění není záležitostí "obyčejných" lidí. Z celého obrovského počtu různých politických a mocenských struktur vlastně prý žádná plně nereflektuje náhled prostých Rusů na situaci v zemi a ve světě.
Lepší časy
V podobě Dvouhlavého orla se poprvé v moderní historii objevila organizace, která spojuje více národních platforem s rozličnými názory. O tom, jací lidé se stávají páteří hnutí, mluví předseda společnosti Konstantin Malofejev:
„Dáváme dohromady lidi, kteří s námi sdílejí přesvědčení, že autokratická monarchie (samoděržaví) je jediné rozumné, tradiční a přirozené uspořádání lidské společnosti. A že nejšťastnějším a nejsvětlejším obdobím v dějinách ruského národa bylo období monarchie. Považuji to za jediné správné útočiště pro Rusko. Pro věřící navíc za jediné možné.“
„Monarchie byla v ruských dějinách jediným přijatelným a nezatěžujícím státním uspořádáním. Říše dokázala zvládnout celé naše obrovské území s desetkrát menším byrokratickým aparátem, než jaký má současná Ruská federace. Úředníci měli mnohem lepší vzdělání a vysokou křesťanskou morálku. Sloužili konkrétnímu panovníkovi, žádné federaci bez tváře. Proto byla také úroveň korupce a nedbalosti mnohem nižší, než je tomu dnes,“ domnívá se Malofejev.

Poučit se z historie
Všem je jasné, že se Rusko bouřlivě mění. Přitom však trpí nedostatkem originálních myšlenek, na jejichž základě bylo možné zformulovat novou státní ideologii.
Projekty liberálního prorůstání globalistického Západu se sovětskou společností nedopadly úspěšně, to už je jasné. Právě proto dnes stále hlasitěji zaznívají výzvy poučit se z mnohem úspěšnějších období, která mohou být aplikována v dnešní době. Konstantin Malofejev ve své zprávě uvádí konkrétní příklady z dob vlády cara Mikuláše II.:
Počet obyvatel vzrostl o 50 milionů (tedy o celých 40%);
Průměrná porodnost na jednu ženu byla 7 dětí, nikoli současných 1,5 dítěte;
Průměrný plat byl relativně jedenapůlkrát vyšší než dnes;
Zdravotní péče byla prakticky bezplatná a všeobecná;
Zlaté státní rezervy impéria se staly nejvyššími na světě;
Rozdíl mezi nejbohatšími 10% a nejchudšími 10% byl šestinásobný, zatímco v roce 2018 patnácti a v Moskvě až padesátinásobný.
Rusům svědčí monarchie
Hluboké rozdíly mezi sociálními vrstvami a nedostatek sociální spravedlnosti mají dle názorů monarchistických expertů příčinu právě v republikánském zřízení po likvidaci monarchie.
Tvrdí, že fakta a čísla mluví nejpřesvědčivěji. Sociální spravedlnost, po níž je dnes ve společnosti stále vyšší poptávka, má prý šanci pouze návratem k tradičnímu ideologickému modelu. V něm vždy existovalo místo pro všechny národy impéria:
Pro jinověrce byl s ohledem na náboženské normy islámu nebo buddhismu ustanoven zvláštní řád občanské přísahy loajality místní vlády. Jako religiózní stát Ruská říše snadněji porozuměla náboženským touhám i nepravoslavných poddaných.

Úděl
Toho lze dosáhnout jen obnovou silné monarchistické vlády, v níž se hlavou země stane osoba, která je spojena s veřejnou službou nikoliv na čtyři, šest či osm roků, ale po celý svůj život. Nesobecká služba až do konce pozemské existence bývala vždy hlavní charakteristikou každého ruského monarchy:
Členové společnosti Dvouhlavého orla jsou upřímní vlastenci a proto monarchisté. Jsou důvodně přesvědčeni, že jen samoděržaví představuje smysluplnou budoucnost naší vlasti. Budoucnost vždy závisí na racionálním poučení z minulosti. Není nic důležitějšího, než vrátit národu jeho ukradenou historii.

Pryč s liberální demokracií
Rusko se může obrodit pouze pokud si vzpomeneme, co to znamenalo být veliký. Jeho tisícileté civilizační a kulturní dědictví je skryto za horami ideologického odpadu navaleného na zemi a její národ ve 20. století. Návrat na historickou cestu je proto prý jedinou šancí, jak zemi vybudovat důstojnou budoucnost. Nemůže se tak ovšem stát nějakou další revolucí, ale naopak evolučně, protože jakýkoliv převrat - ať už levicový nebo liberální - by byl pro Rusko zničující.
Současná vláda přísahá věrnost demokracii – a liberální opozice se rovněž zaštiťuje demokratismem. Rozdíl je pouze v tom, že první jsou u moci, zatímco druzí se k ní chtějí dostat jakýmikoli prostředky. Musíme Vladimíru Putinovi pomoci udržet suverenitu ruské vlády. Ale současně vědět, že právě v naší tisícileté historii jsou ideové odpovědi na všechny základní otázky současného politického okamžiku.
Žádný banální boj o moc a trápení v politickém marasmu takzvané liberální demokracie, ale probuzení ruské národní identity na všech úrovních. A je třeba začít u nejzákladnější národní otázky: jak vytvořit prosperující a současně sociálně rovnovážný stát, po němž toužíme všechna ta poslední desetiletí. K obnovení velikosti naší země existuje jediná cesta: práce, vzdělávání a tvůrčí zaujetí.

@Libor Halik : "po té velké čistce bude velké obrození pravoslaví nejen v Rusku, ale i na celém světě, takové velké vytrysknutí pravoslaví" pravoslaví to nebude, bude to katolická víra (Panna Maria: "Mé Neposvrněné Srdce nakonec zvítězí a Rusko se obrátí"). Bude to katolická víra v plné síle, ne dnešní ekumenická sekta, co sídlí ve Vatikánu. 3-4 desetiletí bude světu vládnout světovláda katolická, šestý věk Církve.(rexcz.blogspot.com/…/ctihodny-holzha…)

V listopadu v Livadijském paláci v Jaltě Putin odhalil pomník ruského cara Alexandra III. Podle autorova názoru je památník stejně symbolický jako místo: Livadijský palác byl letní rezidencí Romanovců a také místem konání Jaltské konference. Byl to první pomník, který Putin odhalil na počest ruského cara, a jeho volba svědčí o mnohém: Alexandr III. je znám svým odmítnutím kurzu evropeizace a hledáním výlučně ruských politických hodnot, tradic a norem. Mezi historiky má Alexandr spornou pověst: z jedné strany byl nacionalistou s „antisemitskými názory" a z druhé strany se zasloužil o silný ekonomický rozvoj Ruska po roce 1880.
Po více než sto letech Alexandr III. opět získal politickou a kulturní důležitost po uvedení filmu Lazebník sibiřský od Nikity Michalkova. „Film přesně zobrazil ruskou monarchistickou tradici jako přitažlivou alternativu překonané sovětské ideologii," uvádí Graffová. Slavnostní odhalení památníku a Putinův proslov byly naplněny „jemným symbolismem". Ruský prezident provedl paralelu se svou vlastní image „populárního státního činitele, vlastence s hlubokým smyslem pro osobní odpovědnost za osud země". Putin stejně jako Alexandr chce, aby národ byl založen „nejen na ekonomické a vojenské síle, ale i na tradicích".
Když Putin chválil rozhodnost Alexandra „bránit zájmy Ruska přímo a otevřeně", zdůvodnil tak zahraničněpolitické stanovisko Moskvy v posledních letech. Tato politika jak v 80. letech 19. století, tak i teď „zajistila růst vlivu a autority Ruska ve světě," zdůraznil Putin. Podle názoru Graffové následujících šest let výkonu funkce prezidenta Putin charakterizoval sám, když zobecnil vládu Alexandra jako „epochu návratu ke kořenům a historické spravedlnosti". To znamená pokračování „centralizace a personalizace moci," domnívá se autorka. Ve vztahu k Západu to bude znamenat odmítnutí západního stylu vlády ve prospěch historických tradic. „Chápání cz.sputniknews.com/tags/geo_Rusko/Vladimira Putina vyžaduje věnování pozornosti historickým smyslům. Bez vnímání dlouhodobé perspektivy zůstanou jednání, impulsy a obavy Ruska nepochopené a vztahy mezi Západem a Moskvou budou vždy křehké," došla k závěru novinářka The Bultimore Sun.

Svetová vojna sa približuje. Ani Putin nepovládne do konca svojho volebného obdobia. No vojna nezačne teraz ale skor po 19. septembri 2018 či pozdeji, lebo teraz krv sv. Januária skvapalnela. Světová válka nebude ihned, neboť zázračně zkapalněla sraženina krve mučedníka Januária z 4. stol. "Co se týče Putina, ta doba nebude trvat dlouho, náhle bude válka ("a on dlouho nebude"-dodal ruský překladatel)" Josif Vatopedský z hory Athos i prorokoval.

Josif Vatopedský z hory Athos i prorokoval. "Co se týče Putina, ta doba nebude trvat dlouho, náhle bude válka ("a on dlouho nebude"-dodal neznámý ruský překladatel). Ale po té velké čistce bude velké obrození pravoslaví nejen v Rusku, ale i na celém světě, takové velké vytrysknutí pravoslaví. Bůh dá svou milost. Milost takovou, jako to bylo na začátku v prvních staletích (L: tehdy nebyly rozvody a nové sňatky ani v pravoslavné církvi!, ač dnes jsou), kdy lidé s otevřeným srdcem šli k Pánu. To bude trvat 3-4 desetiletí, pak rychle nastoupí diktatura Antikrista."