Někteří lidé prožívají na světě pocit vyhrocenosti vůči jinakosti, která narušuje jejich představy o světě, lidech, událostech.... Je to možná do jisté míry projev šablonovité nezralosti a nebo prosté projev patologické hašteřivosti.

Body, které ukazují co by mohlo být předmětem vnitřního uzdravení.

A/ Důsledky minulých hříchů: špatné návyky, různé formy závislostí: na drogách či alkoholu, ztráta kontroly nad sexuálními impulsy.

B/ Hluboko vkořeněná zraněnost, bolestné vzpomínky, nedostatek láskyplné péče v raném dětství, zákazy pohřbené do hlubin podvědomí, ale zároveň pro svou nevyřešenost stále překážející plnému rozvinutí a dosažení duchovní zralosti. Velmi nápomocná může být v této oblasti psychologie, zvlášť učinná ve spojení s modlitbou.

V této oblasti se někdy mluví o uzdravení prožitků v matčině lůně. Zdá se, že moderní vědy potvrzují tuto možnost. Na druhou stranu jsem velmi skeptický vůči myšlence uzdravení rodokmene, která uvádí do velmi pochybné oblasti a navíc nemá žádnou oporu v bibli.

C/ Nepřijetí sebe nebo nízké sebevědomí. Toto jsou nejčastější příciny poruch osobnosti a abnormálních reakcí. Příčinami jsou špatného obrazu o sobě mohou být fyzický zjev dané osoby nebo nějaký detail fyzického zjevu, povahový rys nebo rodina dané osoby. Takový člověk je nesvobodný, stále se v mysli vrací k oné konkrétní věcí a mylně si představuje, že ostatní nevidí nic než to, co on sám na sobě shledává nepřijatelným. Taková situace někdy vede ke komplexu méněcennosti a k plachosti, jindy ovšem kupodivu i k projevům zcela opačného charakteru.

D/ Když svatý Pavel mluví o kontrastu mezi starým a novým člověkem, mezi tím, kdo je pod panstvím těla, a tím, komu vládne Duch, zdůrazňuje velice, že kromě osvobození od hříchu je zapotřebí ještě dvojí osvobození: osvobození od zákona (to jest od zákonického myšlení a lpění na liteře) a osvobození od strachu. Stačí, když si přečteme kapitoly 8 a 9 v listě Římanům, a zvlášť verš 8, 1: "Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti."

E/ Zkušenost ukazuje, že vzdor a zadržovaná nenávist, nedokonale udělené odpuštění jsou hlavními, hluboko vrostlými překážkami, které brání úplnému osvobození a nabytí vnitřního pokoje. Člověk, který v sobě chová tyto věci, nemůže nikdy vstoupit do plné harmonie s Bohem ani zakusit odpuštění, neboť mezi udělením odpustění ostatním a přijetím odpuštění od Boha existuje úzká spojitost.

F/ Nakonec se také musíme zmínit o vztazích narušených a poničených opakovaným neporozuměním, tvrdostí, nedostatkem komunikace, ať už mezi manželi, rodiči a dětmi, představenými a řeholníky či řeholnicemi, nebo mezi jednotlivými členy společenství. Svatý Augustýn říká, že jsme "hliněné nádoby, které mohou být poničeny jen tím, že se srazí". Špatný vztah, zejména s někým, s kým jsme v každodenním kontaktu, může přerůst v nepřekonatelnou překážku toho, abychom v sobě měli pokoj, může bráni naší schopnosti modlit se a milovat nebo vůbec vykonat cokoliv dobrého.