Kniha Pravdy o neúcte k Eucharistii.

Kniha Pravdy o neúcte k Eucharistii.
(streda, 6.júla 2011 o 15:30)

Kniha Pravdy bola odhalená už prorokovi Danielovi (Dan;10,21) a prorok ju mal zapečatiť až do konca časov. O túto knihu bojovali archanjeli s kniežaťom perzského kráľovstva (Satanom) dvadsaťjeden dní (Dan;10,13) až bola zverejnená Máriou Božieho Milosrdenstva v 21. storočí.

„… Moja dcéra, prosím, modli sa za môjho vikára pápeža Benedikta, pretože je obklopený slobodomurárskymi silami, ktoré sa teraz všetkými prostriedkami usilujú, aby ho zvrhli z trónu. Tieto zlé sily prenikli do mojej cirkvi už v dobe Druhého vatikánskeho koncilu a oslabili moje učenie. Bolo vydaných mnoho nariadení, ktoré Ma urážajú, hlavne podávanie mojej najsvätejšej Eucharistie laikmi. Nedostatok úcty ku Mne a k Môjmu Večnému Otcovi v nových zákonoch, ktoré boli zavedené, aby sa dal priestor vašej modernej spoločnosti, Ma privádzajú až k plaču.

Najsvätejšia eucharistia musí byť prijímaná na jazyk a nesmie byť pošpinená ľudskými rukami. Napriek tomu, moji posvätení služobníci urobili presne toto. Tieto nariadenia neboli prijaté v mojom duchu. Moji posvätení služobníci boli zvedení na cestu, ktorá nie je v súlade s učením mojich apoštolov. …“


Váš milujúci Spasiteľ, Kráľ ľudstva, Ježiš Kristus.
Dada Miluška
Čítala som všetky posolstva Márie Božieho Milosrdenstva a teraz sa všetko plní tak ako bolo v posolstvách predpovedané. Je mi ľúto, že tieto posolstvá boli niektorým biskupom odsúdené a mnohí stratili dôveru k týmto posolstvám.Mám ich všetky vytlačené a sledujem, ako sa proroctvá postupne plnia. Podľa mňa nemali byť odsúdené, ale nechať to na laických kresťanov. Nech sa stane Božia vôľa.
Dana22
Podepište petici za záchranu ekvádorských dětí.
petícia TU:
www.citizengo.org/es-lat/179399-no-acept…
www.duseahvezdy.cz/…/jak-potratari-o…
Jak potratáři ovládají klíčové mezinárodní organizace a zneužívají pandemii
Odpůrci práva nenarozených dětí na život mají převahu v Organizaci spojených národů, „lidskoprávní“ organizaci Amnesty international, Světové zdravotnické organizaci (…Viac
Podepište petici za záchranu ekvádorských dětí.

petícia TU:

www.citizengo.org/es-lat/179399-no-acept…

www.duseahvezdy.cz/…/jak-potratari-o…

Jak potratáři ovládají klíčové mezinárodní organizace a zneužívají pandemii

Odpůrci práva nenarozených dětí na život mají převahu v Organizaci spojených národů, „lidskoprávní“ organizaci Amnesty international, Světové zdravotnické organizaci (jejíž propotratovou činnost veřejně popsali přímo její členové), Evropské unii (ta vyžaduje po svých členech legální potraty na požádání, Polsko a Malta se však drží, EU uvedla: „Prosím zaručte přístup k bezpečnému a legálnímu potratu pro každou ženu v EU“, což je samo o sobě lež, protože potrat pro matku není nikdy bezpečný. Evropská unie vlastně říká polským dětem: „Kdyby to bylo na nás, tak jste byly roztrhané na kusy“) a v Mezinárodním měnovém fondu. Lze to jednoduše ověřit na jejich oficiálních webech. Tyto organizace dlouhodobě vyvíjejí silný tlak na země, které životy nenarozených dětí chrání. Označují tyto vraždy jako jakási „reprodukční práva“ žen. Jako argument používají údajně vysokou úmrtnost při nelegálních potratech. Francouzský prezident Macron dokonce chtěl proti Polsku zavést hospodářské sankce.
Ročně zemře 1 350 000 lidí. Říkáte si hrozné? Tomu se musí za každou cenu zabránit. Musíme globálně zakázat auta a těmto úmrtním se předejde. Jedná totiž se o počet lidí, kteří ročně zemřou při dopravní nehodě. Samozřejmě nevolám po zákazu automobilů, jen tím chci poukázat na logiku lidí, kteří chtějí legalizaci vraždění dětí pod záminkou zdraví žen. Realita je opačná – Polsko, které většinu potratů zakazuje, má spolu s Islandem a Finskem nejmenší úmrtnost matek (v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem) na celém světě, třikrát menší než v Británii, kde se vraždí děti do 24. týdne na požádání matky a potraty jsou tam i na děsivé evropské poměry velice časté. ZDROJ
Tyto „lidskoprávní“ organizace tvrdí, že potrat je nezbytná lékařská péče a jeho zákaz označují za porušování lidských práv. A když s tím někdo nesouhlasí či je za to kritizuje, tak z něj média velmi snadno udělají nepřítele lidských práv. Osobně jsem si ve svých čtrnácti letech pod vlivem mainstreamových médií myslel, že Trump je ten špatný a Clintonová ta dobrá. To proto, že jsem vůbec nevěděl o tom, že Trump je proti potratům a Clintonová je podporuje bez omezení.
Mainstreamová média jsou velmi manipulativní (popsáno zde na mém webu) a většinou na straně potratářů. V uvedeném odkazu popisuji jejich praktiky. Základní manipulací je, že ukazují fotky smutných žen, nikoliv obrázky nenarozených dětí (a nebo ukazují fotky dětí bezprostředně po početí). Nepíší o feministickém násilí, o legálním vraždění kojenců s rozštěpem páteře a hydrocephalií v Nizozemsku (Groningen protocol), o vraždění lidí s demencí, kteří v minulosti souhlasili s eutanazií, ale pak názor změnili. Též neinformují o vraždění novorozenců během porodu v Kanadě, Austrálii a některých státech USA. V médiích se nedočtete o tom, že děti cítí bolest v prvním trimestru. Jak potraty probíhají si můžete přečíct zde. Dokonce vznikají evidentně lživé studie, které tvrdí, že dítě ve 24. týdnu necítí bolest, přestože je dokázané, že dítě narozené ve 24. týdnu bolest cítí. Je evidentně nesmyslné, že dítě začne cítit bolest narozením. Studie byla britská, kde je vražda legální do věku 24. týdnů od početí, tudíž je evidentní její účelovost (aby ospravedlnila potraty přesně do doby, kdy jsou legální).
Nejčastější oběti potratů jsou děti, které mají dva starší sourozence a matka je starší třiceti let. Odpůrci dětského života vždy mluví o případech dětí počatých při znásilnění, jenže to na Floridě tvoří 0,085% potratů. Ve Spojených státech je obecně vyšší kriminalita než v Česku, takže lze předpokládat, že v Česku je toto procento ještě nižší.
Dále si progresivisté hrají na práva menšin, přesto je porušují a bojují proti nim. Děti jsou také menšina a oni jim přejí smrt. Downův syndrom je také menšina a 92% dětí s Downovým syndromem je brutálně zavražděno před narozením. Dále jsou vražděny děti s rozštěpy (včetně rozštěpu rtu, který lze jednoduchou operací sešít).
Většina světového oběhu peněz je kontrolována příznivci potratů, už proto, že většina bohatých zemí (s výjimkou mikrostátů, Chile, Polska a zemí na Arabském poloostrově) umožňuje potraty na požádání. A právě toho teď, za časů pandemie, potratáři zneužívají. Ekvádor požádal Organizaci spojených národů o 46,4 amerických dolarů z Humanitárního akčního plánu OSN. V Ekvádoru je ke dni 27.května 38 103 potvrzeně nakažených a 3 275 zemřelých. OSN situace okamžitě zneužilo k dalšímu prosazování vraždění nenarozených, když s odesláním peněz souhlasilo pod podmínkou „zajištění mateřského, novorozeneckého a dětského zdraví a dalších sexuálních a reprodukčních zdravotních služeb během pandemie”. Reprodukční práva jsou eufemismem pro vraždu nenarozeného dítěte.
Stoupenci potratů tvrdí, že potrat je nezbytný „zdravotní zákrok“. Společně s OSN tak žádá různé země o legalizaci potratů také jí zřizovaná Světová zdravotnická organizace. OSN vyhradilo 2 miliardy dolarů pro boj s covidem-19 a pro vraždění nenarozených dětí. Potraty jsou dokonce v plánu uvedeny jako jedna z klíčových priorit. Švédsko vyhradilo z daní občanů 2 miliony amerických dolarů na potraty v Africe, přestože Afričané potřebují roušky a respirátory, ne vraždění dětí.
„Obáváme se, že naše nejvyšší autorita v Ekvádoru zváží přijetí tohoto ekonomického vydírání ve výši 46 milionů dolarů výměnou za životy tisíců nenarozených dětí,“ řekla Martha Villafuerteová z pro-life Guayaquil Family Network.
Ekvádorský politik Héctor Yépez komentoval na Twitteru kritickou situaci takto: „I když všichni chceme zachránit životy, někteří trvají na tom, aby se eliminovaly životy nenarozených dívek a chlapců.“
Petici pro záchranu nevinných ekvádorských dětí podepsalo ke dni 28.5. již 30 233 lidí, kterým není lhostejný život nevinných dětí.
Ekvádorská ústava a trestní zákon potraty zakazuje s třemi výjimkami (ohrožení života a tělesného zdraví matky a znásilnění mentálně handicapované ženy). V roce 2019 Ekvádor odmítl legalizaci potratů dětí počatých při znásilnění. Za nelegální potraty v Ekvádoru hrozí šest měsíců až dvě roky vězení pro matku a jeden až tři roky pro vykonavatele. Za nucený potrat hrozí pět až sedm let vězení, v případě úmrtí matky činí trest až 16 let odnětí svobody. Trestní zákon
Válku proti dětem ze strany OSN a WHO dlouhodobě kritizuje prezident Spojených států amerických Donald Trump. Zde si můžete přečíst oficiální prohlášení Mika Pompea (ministr zahraničních věcí USA) a Alexe Azara (ministr zdravotnictví USA). Mnozí Afričané označují snahy OSN za kulturní kolonialismus. Není to poprvé, kdy se někdo snaží příkladným zemím vnutit vraždění dětí. Švédsko vydíralo Nikaraguu, že jí nebude ekonomicky podporovat, pokud nezavede potraty. Nikaragua své děti přes tlak krvelačných globalistů dále chrání. Francie poskytla azyl feministce Inně Ševčenkové, která podřezala v Kyjevě kříž na památku obětí bolševiků. Systematický tlak je vyvíjen zejména na Salvador, ten však také odolává.
Latinská Amerika je výspou života, většina zemí Latinské Ameriky většinu potratů zakazuje. Například v Brazílii si legalizaci potratu přeje 20% populace. Potraty na požádání „matky“ jsou legální v Uruquayi, Guyaně, dvou mexických státech a na komunistické Kubě a dále v některých evropských koloniích. Feministky se pokusily vypálit katedrálu v Ciudad de México. V Mexiku si feministické zločiny vyžádaly několik desítek zraněných. Latinská Amerika je zmítána vlnou propotratového terorismu. A nejen ona. Vandalské útoky jsou páchány též v Německu, samozřejmě nebyl nikdo zadržen.
V Peru ministr zdravotnictví vydal vyhlášku legalizující potraty dětí, jejichž matka má covid-19, aniž by předložil důkaz, že těhotenství vystavuje matku s nemocí covid-19 nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti. Nejedná se o změnu zákona, jen o rozšíření seznamu nemocí, které dle vyhlášky ministerstva ohrožují život nebo těžce zdraví matky. Většina peruánské společnosti je hluboce věřící a potraty odmítá. Mnoho Peruánců ani neví o tom, že v případě ohrožení zdraví je potrat legální. ZDROJ
Evropská unie z lidí daní napříč světem platí vraždění dětí přes oficiální fond „prostředky určené na sexuální a reprodukční zdraví a práva a zřídí mezinárodní fond, který bude financovat přístup k plánovanému rodičovství a k bezpečnému a zákonnému umělému přerušení těhotenství, a to za použití vnitrostátního i unijního rozvojového financování“. Ukončení financování potratů Donaldem Trumpem Evropský parlament okomentoval jako „přímý útok na výdobytky v oblasti práv žen a dívek a krok zpět“. Evropská unie se tak stala další vražednou říší po Římské říši, revoluční Francii, Nacistickém Německu či Sovětském svazu. Evropská unie doslova přeje smrt milionům nenarozných napříč světem.
Naopak v Arkansasu a Texasu federální soudce povolil v rámci opatření proti šíření pandemie dočasně zrušit přístup do klinik „Plánovaného rodičovství“, tedy zachránil nenarozené děti. ZDROJ V Polsku prošel k dalšímu zpracování návrh na změnu zákona, aby se právní ochrana života vztahovala též na nenarozené děti s handicapem. Změna byla navržena konzervativní pravicovou stranou Konfederacja. V Brazílii soud odmítl legalizaci potratů handicapovaných dětí. Na Slovensku opět vysvitla naděje na záchranu dětí, část vlády chce obnovit právní ochranu lidského života od početí. Právní ochrana života dětí má oporu zejména ve venkovských regionech středního Slovenska.
Tragédie se naopak děje v Argentině, krvelačný prezident Alberto Fernández, který navrhl zákon na legalizaci potratu na požádání do čtrnácti týdnů těhotenství a dle informací z Argentiny situace nevypadá dobře. V roce 2019 se pochodu pro život v Argentině zúčastnily dva miliony lidí, česká média jako obvykle mlčela. Naopak manipulativně psala o velkém počtu nepřátel života, aby vyvolala dojem, že většina Argentinců si přeje legalizaci vraždění: „Po oznámení výsledků před budovou parlamentu začaly nadšeně jásat a tleskat tisíce mladých dívek. Všechny podle listu překypovaly radostnými emocemi a některé dokonce plakaly štěstím. Zato na druhé straně náměstí odpůrci zákona jen zklamaně potřásli hlavami.“ (text o naštěstí neúspěšném pokusu o zavedení potratů v roce 2019).
Každá společnost má povinnost chránit své nejslabší členy. Potrat nemůže být právem matky, protože je to porušení práva dítěte. Člověk nemusí být věřící, aby chápal, že vražda je vražda, ať už je její oběť stará pět týdnů, dvacet nebo sto let. Doufejme, že se podaří co nejvíce dětí zachránit.
Podepište petici za záchranu ekvádorských dětí.
Dana22
cs.gatestoneinstitute.org/15948/milionu-krestan…
Globální katastrofa: "260 milionů křesťanů je intenzivně pronásledováno"
rcmonitor.cz/svet/7889-Tyden-ve-s…
Týden ve světě katolickýma očima - 4. 6. 2020
Jonathon Van Maren informuje o pokračující perzekuci finské poslankyně Päivi Räsänenové, která je opakovaně vyšetřována za 15 let starou brožurku, v níž obhajuje biblický pohled na manželství …Viac
cs.gatestoneinstitute.org/15948/milionu-krestan…

Globální katastrofa: "260 milionů křesťanů je intenzivně pronásledováno"

rcmonitor.cz/svet/7889-Tyden-ve-s…

Týden ve světě katolickýma očima - 4. 6. 2020
Jonathon Van Maren informuje o pokračující perzekuci finské poslankyně Päivi Räsänenové, která je opakovaně vyšetřována za 15 let starou brožurku, v níž obhajuje biblický pohled na manželství a homosexualitu. „Pokud může být pro své názory na homosexualitu pronásledována uznávaná politička a lékařka – kdo přijde na řadu po ní?“ ptá se Van Maren.
www.firstthings.com/…/an-attack-on-fr…

www.lifesitenews.com/news/catholic-parish…

Též katolická farnost v Britské Kolumbii se musí zodpovídat před Tribunálem lidských práv z toho, že odmítla poskytnout svůj farní sál pro akci LGBT aktivistů. Církev prý „vyčlenila“ tuto skupinu jako nevítanou v prostorách církve, čímž, jak prohlásil předseda žalujícího spolku Ernie Klassen, „zranila důstojnost, city a sebeúctu členů tohoto spolku, kteří se pokládají za součást LGBTQ+ komunity“. Tribunál nařídil konání řádného slyšení, neboť se podle slov členky tribunálu Kathleen Smith „jedná o komplikovaný případ s mnoha spornými body a šance žalobců na úspěch není zanedbatelná.“
Indický kardinál Oswald Gracias hovořil ve svém kázání přenášeném online o mezích loajality křesťanů vůči státu: „Co je císařovo císaři – těmito slovy se oficiálně uznává autorita státu. Ta pochází od Boha, má však své meze. Ne vše patří císaři – některé věci náležejí Bohu,“ zdůrazňuje kardinál. „Vlády by si měly uvědomit, že duše člověka jim nepatří,“ dodal později pro magazín Crux. „Nemohou například rozhodnout, že interrupce jsou správné a že je každý musí schvalovat.“
Na podobné téma píše Emily Finley: „Nebyla to hlava Katolické církve, nýbrž prezident Donald Trump, kdo nakonec odsoudil tyranské dekrety mnoha státních guvernérů, které prohlásily církve za „nikoliv nezbytné“, zatímco growshopy, prodejny destilátů a potratové kliniky zůstaly otevřeny. Dříve by to, že se Církev ochotně podřídí dekretům hrubě narušujícím její svobodu praktikovat víru, představovalo skandál epických rozměrů. Nyní však Církev svoji veřejnou degradaci až na několik výjimek přijala,“ říká Finley a pokračuje rozsáhlou analýzou situace.
Steve Skojec si klade otázku, co je příčinou rostoucí vlny vystoupení z Církve v mnichovské diecézi. Zodpovědnost podle něj padá jednoznačně na bedra mnichovského arcibiskupa, kardinála Reinharda Marxe, a jeho politiku: „Volání po ženatých kněžích, prosazování de-klerikalizované římské kurie plné ’emancipovaných žen‘, eucharistie pro protestanty, kritika bavorských úřadů za podporu křížů ve veřejných prostorách, uzavírání starobylých klášterů, naprostý nedostatek nových kněžských povolání,“ vypočítává
Skojec. „Jedním z největších kamenů úrazu je pro ty, kdo opouštějí Církev, samozřejmě církevní daň, díky níž se navzdory nízkému počtu skutečně aktivních věřících německá církev topí v penězích. Daň je vynucována pod hrozbou exkomunikace každému, kdo by odmítl dávat své peníze heretikům, kteří německou církev v současnosti řídí.“ Skojec ovšem s odkazem na dokument Papežské rady pro výklad legislativních textů tvrdí, že podobné exkomunikace jsou kanonicky neplatné. „Zdá se, že mnoha německým katolíkům už to došlo, a opouštějí církev jako projev nesouhlasu.“
Guido Horst ve svém komentáři tvrdí, že stejně jako jeho předchůdce, pasuje se i nový předseda německé biskupské konference Georg Bätzing do role „primase Německa“ a snaží se řídit směřování německé církve. „Bätzing se prezentuje jako vizionář, který přivede německé biskupy do Říma, aby tam na synodě s papežem poznatky a závěry Synodální cesty plodně zavedli pro celosvětovou Církev.“ O jaké závěry a poznatky se jedná? Svěcení žen, žehnání homosexuálním svazkům, intercommunio s protestanty, slučování farností do „velkofarností“… „Jen to ještě musí ostatní biskupové synodálně odkývat – a rázem má Vatikán program pro další napínavou synodu,“ píše Horst. Podotýká však, že jde o ztrátu smyslu pro realitu: „Myslí si snad německý předseda, že Římu předepíše to, co se nepodařilo prosadit amazonským biskupům během třítýdenní synody?“ Ne všichni němečtí biskupové jsou ovšem s něčím takovým srozuměni: např. kolínský světící biskup Dominik Schwaderlapp opustil z důvodu „masivního nesouhlasu“ jednu z diskusních skupin Synodální cesty nazvanou „Život v úspěšných vztazích“, na protest proti tomu, že většinově směřuje k odmítnutí sexuální morálky Církve.

www.crisismagazine.com/2020/the-curious-cas…
V rozsáhlé analýze nazvané „Podivný případ biskupa Ču Pao-jü“ se Michael Warren Davis zabývá situací katolické církve v Číně. „Každý příběh z Číny, bez výjimky, je nějak poznamenán Komunistickou stranou. Vše jí nasákne, je to jako zápach. Visí to ve vzduchu. V tom je patrně vtip totality: chce, aby ji pociťovali zároveň všichni a všude,“ píše Davis. „Uvědomuje si toto všechno Vatikán?“ ptá se dále Davis, poté co popsal rafinovaný nátlak komunistického režimu. „Nedejme se ošálit: to, co probíhá v Číně, není žádná inkulturace. Dohoda o sdílení pravomocí nepovede k počínštělému křesťanství, nýbrž k pořímštělému komunismu,“ varuje Davis. „Biskupu Sanchezovi to možná vůbec nezní tak zle, ale my ostatní se sotva můžeme divit, že muži jako kardinál Zen tuto dohodu tak zuřivě odmítají. Mezi socialismem a křesťanstvím nebude nikdy mír: Peking to ví, nejsem si ovšem jistý, zda to ví i Vatikán,“ uzavírá Davis.
Situaci v Číně komentuje i George Weigel: „Snaha zlomit demokratické hnutí v Hong-Kongu je pouze jedním aspektem široké palety represí, které postihují i náboženské skupiny v pevninské Číně. Represe proti katolíkům pokračují navzdory dva roky staré (a stále tajné) dohodě mezi Svatým stolcem a Pekingem. Po celém světě se zvedly hlasy na podporu statečných hongkongských demonstrantů. Byl mezi nimi i hlas Vatikánu? Pokud ano, patrně jsem jej přeslechl,“ suše konstatuje Weigel.
V článku „Trojský kůň islámu“ popisuje William Kilpatrick infiltraci pro-islámského zaujetí do školského systému ve Spojených státech a v Evropě: „Ostrý zrak profesorů byl zjevně otupen arabskými penězi, které se hrnuly univerzitám a platily jim jejich výzkum a jejich sabatikly. Mnoho profesorů historie, blízkovýchodních či islámských studií mohlo být zkrátka finančně zainteresováno na tom, aby svým studentům vyprávěli pěkné příběhy o islámu. Univerzity se každopádně staly nanejvýš přátelskými vůči islámu a nanejvýš nepřátelskými vůči jeho kritikům,“ shledává Kilpatrick. „A týká se to i středních a základních škol,“ dodává s odkazem na studii o prezentaci islámu ve středoškolských učebnicích. K vnějšímu tlaku navíc prý přistupuje i tlak vnitřní: „Mnoho vysoce postavených osob činí ústupky islámu ne z důvodu zastrašení, ale proto, že chtějí dokázat svoji toleranci. Zvyk ’signalizovat ctnost‘ vskutku vysvětluje mnohé, pokud jde o infiltraci islámu do našich institucí,“ domnívá se Kilpatrick.
Arcibiskup Carlo Maria Viganò poskytl portálu LifeSiteNews rozsáhlý rozhovor na téma mariánských zjevení a dalších zázračných událostí spojených se soškou Panny Marie, k nimž došlo v roce 1995 v italské Civitavecchia. Viganò cituje slova vizionářky Jessiky Gregoriové: „To hlavní sdělení je, že chtějí zničit rodinu, apostaze v Církvi a nebezpečí třetí světové války.“ Panna Maria prý dále prohlásila: „Váš národ je ve velkém nebezpečí. V Římě doléhá temnota čím dál tím více na Skálu, kterou Vám můj Syn zanechal jako základ pro poučování a duchovní vedení svých dětí.“ Panna Maria se prý odkázala in na své zjevení ve Fatimě: „Připravte se na uskutečnění toho, co jsem odhalila svým dceruškám ve Fatimě. Po bolestných létech Satanovy temnoty se blíží léta triumfu mého Neposkvrněného srdce.“ Viganò uvádí řadu známek toho, že zjevení bylo Církví nepřímo uznáno: slavnostní vystavení zázračné sošky k veřejné úctě ve farním kostele, slavnostní zasvěcení města Panně Marii na její žádost, uctění a korunovace zázračné sošky samotným papežem Janem Pavlem II., zřízení diecézního poutního místa aj.

Lukáš Novák
TruePeter
Ad Kallistratos...Doporučuji Vám změnit si přezdívku na Satanstratos!
TruePeter
Ach jo,chápe to vůbec někdo,že tato situace s prijmanim na ruku jen strhla roušku obludnosti a polovic'atosti Nové Mše...!Panna Maria nikdy nechtěla Novou msi ani Ježíš ani andělé v nebi...Otec Pio ji odmítl sloužit....respektive krátce před smrtí v slzách "pod dohledem"nadřízených ji odsloužil,avšak bylo vidět,jak trpí...!!
TruePeter
Tak duchovne tupého člověka jsem již dlouho neslysel....běžte si číst raději Respekt a Lidové noviny
ľubica
Daj Bože, aby sa vrátila úcta k HOSTIÁM ako pred coronou! Daj, aby sa kňazom otvorili oči! Daj Ducha Svätého našim biskupom, aby prestali prenasledovať veriacich a kňazov, ktorí odmietajú SP na ruku! Nech skoro skončí toto strašné zlo a corona-omše pod dohľadom Pilátov nech sú zrušené!!!!Výzva pripojiť sa k modlitbám a pôstu za biskupov od 4.6.2020