Jan Černogurský: Hádky o Ukrajině
Válka na Ukrajině stále pokračuje a Západ se ponoří do protiruské hysterie. Opakovaně předkládá argumenty, které popírají historickou výhodu Západu, logickou souvislost. Dám proto stručný přehled argumentů, které Západ nechce slyšet a nemůže odpovědět.
1. Majdan. V únoru 2014 vyvrcholily protesty obyvatel Kyjeva proti vládě a prezidentu Viktoru Janukovičovi. Jejich rozum sem dávat nebudu, bylo by to na chvíli. Ministři zahraničí Polska, Německa a Francie, Radoslaw Sikorski, Frank-Walter Steinmeier, Eric Fournier, přišli zprostředkovat. Demonstranti, ze kterých vychází současná moc v Kyjevě a kyjevská vláda a prezident Janukovič podepsali dohodu 21. Únor. Vláda podle dohody stáhne Berkutskou policii z parlamentu a vládních budov, na podzim 2014 budou na Ukrajině nové prezidentské volby, do té doby přestanou protivládní demonstrace. Ministři tří zemí EU podepsali dohodu jako garant. Vláda stáhla Berkuta z parlamentu, demonstranti ale okamžitě vtrhli do parlamentu. Televize odvysílala záběry demonstrantů, kteří chodí po parlamentu s kalašnikovy. Vyvíjí otevřený tlak na poslance. Parlament schválil jako jeden z prvních zákonů, zákon prakticky zakazující používání ruštiny v oficiálním styku, omezující výuku ruštiny ve školách. Prezident Janukovič musel nejprve uprchnout z Kyjeva na východ Ukrajiny, jinak by ho povstalci zabili. Ruští výsadkáři mu nakonec pomohli utéct do Ruska. Západní garanti nenašli politickou a morální sílu, aby přiznali, že kyjevští demonstranti, od nichž současná moc v Kyjevě, porušili dohodu, kterou zaruč Majdan byl porušením ukrajinské ústavy - svržení zvoleného prezidenta, ozbrojený tlak na parlament. Americká diplomatka Victoria Nuland později v americkém Kongresu přiznala, že USA utratily 5 miliard dolarů „aby si ukrajinský lid mohl svobodně zvolit své vedení“. Z demonstrantů byl před kamerami s kalašnikovem v parlamentu nejvýrazněji Andrij Bilyj. Později se nevešel do své kůže, když ho vlastní lidé nechali zastřelit. Protiústavní převrat zvaný Majdan spustil řetězec událostí vedoucí k současné krizi.
2. Korsunský pogrom. V noci z 20. na 21. V únoru 2014 se demonstranti ve prospěch Janukoviče vraceli z Kyjeva na Krym autobusy. Autobusy zastavili aktivisté Majdanu u Korsu ti. Donutili cestující k odchodu se střelami do vzduchu. Několik jich bylo zbitých, zraněných. Tři autobusy polily benzín a zapálily. Také některé cestující polili benzínem a vyhrožovali, že je zapálí. Původně v autobusech cestovalo zhruba 300 cestujících. 30 zůstalo pohřešovaných, 7 jich mělo být zabito. Z incidentu nebyl nikdo obviněn. O události byl natočen dokumentární film "Korsu o pogrom". Akce výrazně přispěla k rozhodnutí Krymu odtrhnout se od Ukrajiny.
3. Teror v Oděse. 2. Květen 2014 v Oděse lidé demonstrovali proti bezpráví, které panovalo na Ukrajině. Příznivci kyjevské moci na ně zaútočili a zahnali je do budovy Domu odborových svazů. Policie jen čekala. Protestující se zabarikádovali v Domě odborových svazů. Příznivci moci zapálili Dům odborových svazů a demonstranty, kteří vyběhli z budovy nebo vyskočili z oken, byli ubití k smrti klacky. 48 lidí bylo zavražděno. Vše natočila televize. Pachatele lze identifikovat ve videozáznamu. Nikdo nebyl stíhán.
4. Odstřelovači na bojišti 20. 21. V únoru 2014 ostřelovači stříleli na Majdanu lidi, demonstranty a policisty ze tří nedalekých budov. 102 lidí bylo zastřeleno. Stříleli na budovy, které ovládali demonstranti. Později západní novináři odhalili odstřelovače. Původně byli z Georgie. Westernové televize spustily dokumentární film o střelbě na Majdanu s výroky některých odstřelovačů do kamery. Z výroků odstřelovačů vyplývá, že si je objednal člověk z předních kruhů Majdanu, směřující do Turčinova, pozdější předseda ukrajinského parlamentu. Kyjevská mocnost příliš přesvědčivě netvrdí, že odstřelovači nařídil Janukovič. Vyšetřování střelby na Majdanu nepokračovalo.
5. Krym. Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov daroval v roce 1954 Ukrajině Krym. Do té doby byla součástí Ruské federativní socialistické republiky, dříve Ruské říše. Za Sovětského svazu to bylo jen správní rozhodnutí. Při rozpadu Sovětského svazu uspořádali na Krymu 20. referendum. Leden 1991 o prohlášení suverenity Krymu, Krymský parlament na jeho základě přijal 12. únor 1991, zákon „O obnově autonomní sovětské socialistické republiky Krym“. Krymský parlament vyhlásil 16. Referendum v březnu 2014 o nadvládě Krymu a stažení ze Svazu Ukrajiny. Více než 90 % voličů hlasovalo pro Krym opustilo Ukrajinu a požádalo o přijetí do Svazu Ruské federace. Ruská státní duma přijala Krym a Krym se tak stal součástí Ruské federace. Podle sčítání lidu v roce 2007 tvořili Rusové 58% obyvatel, Ukrajinci 24%, Krymští Tataři 12%, zbytek ostatní. Na poloostrově panuje spokojenost se současnou integrací.
6. Z Doněcka do Luganska. Po událostech v Kyjevě, po Majdanu, také v Doněcké a Luganské oblasti, vyhlásili referendum o stažení Ukrajiny. Prezident RF Vladimir Putin vyzval oba kraje, aby nehlasovaly pro referendum. Vedení Ruské federace už tehdy bylo pravděpodobně rozhodnuto, že obě oblasti do RF nepřijme, na rozdíl od Krymu. Rozhodčí v obou krajích se ale konali navzdory Putinově výzvě a více než 90 % voličů hlasovalo pro opuštění ukrajinského státu. Obě oblasti patřily před říjnovou revolucí pod názvem Novorossija pod názvem. Ke vstupu do RF však nedošlo a obě oblasti začaly čelit útoku ukrajinské armády. Pomocí ruských vojáků mimo oficiální svaz ruské armády a mezinárodních dobrovolníků včetně Slováků se bránili, ale ne v celém teritoriálním rozsahu. I přes závazky zakotvené v Minských dohodách dosud oblasti čelily dělostřelectvu a dalším útokům ukrajinské armády. Od roku 2014 do současnosti zemřelo v těchto oblastech zhruba 13 000 lidí.
7. Minské dohody. Ukrajinská armáda se snažila vojensky zabránit oddělení Doněcké a Luganské oblasti od Ukrajiny. Během bojů na podzim 2014 a začátkem roku 2015 ukrajinská armáda obklíčila město Debalcevo (mezi Doněckem a Luganskem). Nejprve došlo k pokusu o řešení situace diplomaticky. 5. v září 2014 uzavřeli takzvaný Minsk. 1. Minská dohoda Ukrajina, Rusko a oba kraje, které se prohlásili za oddělené lidové republiky. Dohoda nevedla k příměří. 15. den. V únoru 2015 její účastníci uzavřeli Druhou Minskou dohodu, která konkrétně upřesnila povinnosti stran dohody. Následně 18. února 2015 obklíčená ukrajinská armáda ustoupila z debalčevského kotle, ze kterého by se jinak nedostala ven. Obě strany byly obviněny z porušení dohody. Ukrajina zjevně nedodržela příkladu ustanovení, podle kterého měla přijmout ústavní zákon o rozsáhlé autonomii alespoň obou oblastí, později vrátila těžké zbraně na linii dotyku.
8. Základna Očakovo. Za vlády prezidenta Juščenka a poté znovu po Majdanu Ukrajina a na druhé straně Spojené státy chtěly dosáhnout vstupu Ukrajiny do NATO. V roce 2008 Německo a Francie zabránily Ukrajině (a Gruzii) stát se členy NATO v závěrečném komuniké na summitu NATO v Bukurešti, jen za cenu kompromisního trestu. I bez členství v NATO začaly Spojené státy v roce 2021 budovat svou vojenskou základnu v Očakově u Oděsy, bez omezení typu zbraní, které by tam mohly být umístěny. Po dokončení by americká armáda mohla odpálit jaderné rakety na Moskvu (a další ruské cíle) s dobou letu 6-7 minut do cíle. Rusko by se stalo vyděračem v každé otázce. Ruské letectvo na začátku vojenské operace v únoru 2022 bombardovalo staveniště Očakovo.
9. Nabídka neutrality. Před zahájením vojenské operace nabídl prezident Putin Ukrajině, aby se stala neutrální. Ukrajina to odmítla. Potom mohlo Rusko dosáhnout své bezpečnosti pouze pomocí vojenské operace.
10. Raketový teror Ukrajiny. 14. března 2022 Ukrajina v poledne vypálila raketu Točka-U na Doněck. Protiraketová obrana raketu sestřelila, ale poměrně pozdě. Zbytky rakety zasáhly centrum města. 21 obětí bylo zabito, další byli zraněni. 8. v dubnu Ukrajina také vystřelila Point-U na město Kramatorsk. Přibližně 50 obětí bylo zabito, další zraněni. Ukrajina popřela, že raketu vypálila její armáda a že šlo o bod U. Ze zbytků rakety v místě výbuchu je jasné, že šlo o bod U. Zachovalo se registrační číslo rakety Š (v azbuce) 91579, která patřila ukrajinské armádě. Takže ukrajinská armáda vystřelila rakety, které měly zabíjet lidi na města, která si Ukrajina vyžádala.
Tyto argumenty se ve slovenském liberálním tisku nevyskytují.

Co se z Vašeho pohledu teď na Ukrajině děje?

Na Ukrajině probíhá šílená válka. Je to válka v plném rozsahu, strašlivá válka a naše země, Rusko, daleko silnější země vojensky i z hlediska počtu obyvatel než Ukrajina, vyvolala agresi. Nikým nevyprovokovanou. Projevila se vůle Vladimira Putina, který chce obnovit Sovětský svaz nebo Ruské impérium, spíš Sovětský svaz – a Ukrajina je hlavní překážka. Protože Ukrajina se nechce podřídit Rusku a chce jít cestou evropské integrace.
A Putin tady sní o konfliktu, o bilaterálním – bipolárním světě jako v dobách Brežněva, kdy fungoval Sovětský svaz a USA. Putin nikdy neuznával Ukrajinu jako nezávislou zemi. Můj přítel Michail Kasjanov, lídr strany Parnas, který byl v době prezidentství Vladimira Putina premiérem, říkal, že podle Putina není možné se k Ukrajině chovat jako k nezávislému státu, jako k Německu, Polsku, Británii a tak dále. Ukrajina je součást naší země, která je jenom dočasně nezávislá, a on se nyní snaží likvidovat tuto dočasnou nezávislost. Teď tam probíhá strašlivá válka, ze které je mi fyzicky nevolno, je to strašné.
Andrej Borisovič Zubov, ruský historik, religionista a politolog
25. 3. 2022

zdroj: Putin je zločinec. Kdyby dobyl Ukrajinu, nezastaví se, varuje ruský historik Zubov