Když Ježíš s hlasitým výkřikem vypustil svoji nejsvětější duši, spatřila jsem ji jako světelnou postavu s mnoha anděly, mezi nimiž byl i Gabriel, jak u paty svatého kříže
sestupuje dolů do země. Avšak jeho božství jsem spatřila právě tak spojené s touto jeho duší, tak jak zůstává spojeno i s jeho tělem visícím na kříži. Nemohu vůbec vyslovit tento způsob, jak se to stalo.
Spatřila jsem místo, kam vešla Ježíšova duše, jakoby v třech částech, jako tři světy, a vnímala jsem, že jsou kruhové, a že jeden každý z těchto prostorů má jakési okolí, sféru, která je odděluje od těch ostatních.
Před předpeklím byl jasnější, tak možno říci zelenější a veselejší prostor. Toto bylo ono místo, kam vidím vstupovat duše vysvobozené z očistce, dříve nežli jsou uvedeny do nebe. Předpeklí, ve kterém jsem spatřila ony duše, které čekaly na vykoupení, to bylo obklopeno šedou, mlhavou sférou a rozděleno v rozdílné kruhy. Spasitel zářící a vedený anděly jakoby v triumfu, vnikl mezi dva z těchto kruhů, onen levý byl okruhem praotců až po Abrahama, onen pravý byl okruhem duší od Abrahama až po Jana Křtitele, Ježíš pronikl mezi oběma a oni, ho ještě nepoznaly, ale všechno se naplnilo touhou a radostí a bylo to, jako kdyby se rozšířily tyto úzké, stísněné prostory touhy.
Ježíš pronikl jako vzduch, jako světlo, jako rosa vykoupení, která je pronikla, a toto všechno bylo rychlé jako zavanutí větru. Pán ale pronikl napřed mezi těmito oběma kruhy do mlhou naplněného prostoru tam, kde se nacházeli Adam s Evou, prarodiče. Mluvil s nimi a oni se mu klaněli s nevyslovitelným nadšením. Průvod Páně teď pronikl, doprovázen první lidskou dvojicí nalevo do předpeklí praotců, kteří žili před Abrahamem.
Toto byl jakýsi druh očistce, neboť tu a tam byli mezi nimi i zlí duchové, kteří jednotlivé z těchto duší různým způsobem sužovali a trápili. Andělé zatloukli na bránu a přikázali otevřít, neboť zde byl jakýsi vchod, protože tudy pronikli, jeho branou, protože to bylo jako uzavřené, proto zatloukli, protože oznamovali příchod a mně bylo, jako kdyby andělé volali: «Otevřete brány! otevřete dveře!»
A Ježíš vešel vítězoslavně dovnitř a zlí duchové utíkali pryč a křičeli: «Co je ti do nás? co ty chceš tady? chceš nás teď ukřižovat?» a podobně. Andělé je však spoutali a hnali je před sebou pryč. Tyto duše však znaly Ježíše jenom málo a měly o něm jenom temné tušení a Ježíš se jim proto prědstavil a ony mu prozpěvovaly chválu. Nato se duše Páně obrátila k onomu prostoru po pravici, k vlastnímu předpeklí a před tímto se s ním setkala duše dobrého lotra, doprovázena anděly, vstupovala do lůna Abrahamova, a zlý, nekající lotr obklopen zlými duchy se ubíral do pekla. Duše Ježíšova k nim promluvila a nato vstoupila provázena anděly a vysvobozenými dušemi i zapuzenými zlými duchy do lůna Abrahamova.
Tento prostor, jak se mně zdálo, ležel výše, a bylo to, jako by se šlo nejprve pod hřbitovem a pak se stoupalo vzhůru ze země do kostela. Oni spoutaní zlí duchové se vzpírali a nechtěli tudy projíti, avšak anděly byli přinuceni nocí tudy projít. Zde byli všichni svatí Izraelité, nalevo patriarchové, pak Mojžíš, soudcové, králové, napravo proroci a všichni předkové Ježíšovi a jejich příbuzní až k Jáchymovi, Anně, Josefovi, Zachariášovi, Alžbětě a Janovi. Zde v tomto prostoru nebyli řádní zlí duchové ani žádné trápení, jenom veliká touha po zaslíbení zde vládla a ta teď byla naplněna. Nevyslovitelná radost a blaženost pronikla všecny tyto duše, které Vykupitele pozdravily a klaněly se mu, oni spoutaní zlí duchové však byli donuceni vyznati před nimi svoji hanbu. Mnoho z těchto duší bylo vysláno na zem, aby pozvedly svoje těla z hrobů a v těchto tělech aby viditelně vydaly svoje svědectví Pánu. Toto byla právě ona chvíle, kdy mnoho mrtvých vystoupilo ze svých hrobů v Jeruzalemě. Mně připadaly jako pohybující se mrtvoly a zase svoje těla uložily do země, jako soudní posel odloží svůj plášť, když vykoná příkaz své vrchnosti.
Teď jsem spatřila vítězný Spasitelův průvod zase pronikat do jednoho hlubšího okruhu, kde se nacházeli sparavedliví zbožní pohané, kteří pravdu tušili a po ní toužili a zde našli jakési místo k očisťování. Byli mezi nimi zlí duchové, neboť oni měli svoje modly, spatřila jsem však, že zlí duchové byli donuceni přiznat svoje podvody a spatřila jsem tyto duše, jak s dojemnou radostí se klanějí Spasiteli. Také zde byli zlí duchové spoutáni a hnáni dále. Tak jsem spatřila jak vítězně Spasitel prošel nejrůznější místa, kde se zdržovaly duše a to s velikou rychlostí a jak vykonává ještě nesmírně mnoho jiného. Při svém ubohém stavu to však všechno nedovedu vylíčit.
Konečně jsem spatřila, jak se Pán s velikou vážností ubíral do samého středu propasti, k peklu. Peklo se mně ukázalo v podobě nepřehledné, nedozírné, veliké, strašlivé, černé, ocelově se lesknoucí stavby z kamene, vchod k němu tvořila nesmírná, strašlivá, černá brána se závorami a zámky, to vše naplňovalo hrůzou. Bylo slyšet řev a výkřiky hrůzy, andělé brány vyrazili a objevil se strašlivý, temný svět.
Tak jako jsem spatřila příbytky blažených v podobě nebeského Jeruzalema, jako jakési město a s nepočetnými okolnostmi blažeností, jako nejrůznější rozmanité zámky a zahrady plné obdivuhodných plodů a květin různých určitých druhů, o podobě navzájem propojených souvislostí, které vytvářely nejrůznější budovy, prostory a prostranství. Ale toto zde bylo všechno pravým opakem blaženosti, vytvořeno z muk a trápení, Jako na místech, kde prodlévali blažení, všechno bylo utvářeno na základech a podmínkách nesmírného pokoje, věčné harmonie a souzvuku, tak zde zase vše v naprostém nesouladu odporu věčného hněvu, nejednoty a zoufalství. Jako v nebi se nacházely nevýslovně krásné, průzračné, rozmanité budovy radosti a věčného klanění, tak zde zase právě tak nesčetně různorodé, temné žalářní kobky a jeskyně muk, proklínání a zoufalství, jako nahoře jsou obdivuhodné zahrady plné plodů nebeského osvěžení, tak zde naopak strašlivé pustiny a bažiny plné muk a trápení a všeho toho, co jen může vyvolat hrůzu a ošklivost a zděšení. Spatřila jsem chrámy, oltáře, zámky, trůny, zahrady, jezera, proudy kleteb, nenávisti, zuření, zoufalství, zmatku, muk a trýznění, tak jako v nebi proudy požehnání, lásky, svornosti, radosti a blaženosti. Zde je jenom drásající věčná nejednotnost zavržených, jako tam blažená společenství svatých.
Všechny kořeny zvrácenosti a lží zde se zjevovaly v nespočetných podobách a dílech muk a trápení, a nic zde nebylo dobrého, žádná uklidňující myšlenka, nežli jenom vážné vědomí Boží spravedlnosti, že každý ze zavržených trpí ona muka a trápení, která mu připravil jeho vlastní hřích, neboť všechno to hrůzostrašné, co zde se objevovalo a odehrávalo, bylo pouze podstatou a podobou a zlobou hříchu, který byl odhalen, onoho hada, který se obrací proti těm, kdo ho chovají ve své hrudi. Spatřila jsem zde zcela hrůzostrašnou sloupovou stavbu s podmínkami nahánějícími strach a úzkost, tak jako všechno v Božím království nabádá ku pokoji a míru atd. Toto všechno můžeme dobře chápat, ale ve svých jednotlivostech je vše nevyslovitelné!
Když andělé vyvrátili bránu, bylo možno pohlédnout do propasti řevu plného odporu, kleteb, nadávek, skučení a bědování. Spatřila jsem, jak Ježíš oslovil duši Jidášovu. Jednotliví andělé svrhovali celé zástupy zlých duchů dolů. Všichni museli Ježíše vyznat a poklonit se mu a toto bylo pro ně onou nejstrašnější mukou. Jisté veliké množství spoutáno do kruhu kolem jiných, kteří tím byli stísněni na menší prostor. O onom středu byla propast temnoty. Lucifer byl spoután a vržen do této propasti a kolem něho hučela temnota. Toto všechno se odehrávalo podle určitých pravidel,
a já slyšela, že Lucifer, a tu se nemýlím, padesát nebo šedesát roků před rokem 2000 po Kristu bude znovu na nějakou dobu uvolněn na svobodu. Mnoho jiných má být vypuštěno již dříve ku potrestání lidí a na jich pokoušení. V naší době, domnívám se, nastalo uvolnění některých a druzí budou uvolněni po této době.
Je pro mne nemožné vypravovat všechno to, co mně bylo ukázáno, je toho mnoho to všechno uvést v soulad a vyprávět všechno po pořádku, jsem také tak strašlivě nemocná a když o tom mluvím, znovu se mně všechno vrací před oči a při pohledu na to bych téměř umřela.
Ještě jsem ale spatřila, jak vykoupené duše v nekonečných zástupech z oněch míst očisťování a z předpeklí doprovázely vzhůru duši našeho Pána do radostného místa pod nebeským Jeruzalemem. Je to tam, kde jsem před určitým časem spatřila také blaženou duši jednoho přítele. Sem přišla také duše zbožného lotra a podle Pánova příslibu spatřila jej znovu v ráji. Spatřila jsem, že těmto duším bylo připraveno radostné osvěžení u takových nebeských tabulí, jaké vídám častěji ve viděních, která mně přinášejí útěchu.
Při všech těchto událostech nemohu uvést žádnou dobu a čas trvání a také ani nemohu vyprávět všechno, co jsem spatřila a slyšela, protože tomu teď dílem ani skoro sama více nerozumím, a dílem, že tomu by by ani mnohý nemohl dobře rozumět. Avšak spatřila jsem Pána i na velmi rozdílných místech, ano i na moři. Bylo to, jako kdyby všechno posvěcoval a osvobozoval všechno stvoření, všude před ním prchali do propasti zlí duchové. Spatřila jsem pak i duše Páně na mnoha místech v zemi. Spatřila jsem, jak se zjevil uvnitř Adamova hrobu pod Golgotou a duši Adama a Evy tam znovu k němu přišly a Ježíš s nimi mluvil, a já jej spatřila, jak pod zemí s nimi putuje v mnoha směrech od hrobu ke hrobu mnoha proroků, jejichž duše se u jejích ostatků k němu přidružily a on jim mnohé vysvětlil. Nato jsem jej spatřila, jak s tímto vyvoleným zástupem, ve kterém byl i David, se objevuje na mnoha místech svého života a utrpení a jim vysvětluje všechno to předobrazné, co to znamenalo a jak se to všechno skutečně vyplnilo - a to vše říkal s nevyslovitelnou láskou.
Tak jsem mezi jiným také spatřila, jak duším u místa svého křtu, kde se uskutečnilo mnoho předobrazného, vše vysvětluje a pozorovala jsem s hlubokým dojetím nekonečné Ježíšovo milosrdenství, jako by jim všem dal on okusit milost působení svého svatého křtu. Je nevýslovně dojemné vidět duši Páně, obklopenou těmito blaženými, útěchou naplněnými dušemi jak zářící prostupuje temnou zemí, skalami, vodami i vzduchem a pokojně se vznáší nad zemí.
Toto je ono málo, co jsem si zapamatovala ještě ze svého bohatého nazírání cesty našeho Pána do pekel a o tom, jak vysvobodil spravedlivé duše praotců po své smrti, avšak spatřila jsem též mimo tyto časné obrazy i věčný obraz onoho milosrdenství k ubohým duším v očistci v tento den. Spatřila jsem, jak Pán ještě dodnes o Bílé sobotě, kdy mám toto vidění, osvobozuje z tohoto místa očisťování jednotlivé duše, které se provinily při jeho ukřižování. Dnes jsem spatřila vyzvobození mnoha mně neznámých duší i duší známých, ale nejmenuji je.
Vyprávějící vyprávěla dnes ještě v exstatickém stavu tak mnohé jako: ono Ježíšovo první sestoupení do předpeklí je naplněním dřívějších předobrazů a samo je opět předobrazem, jehož novým vyplněním je toto dnešní vykoupení. Sestoupení do pekel, které jsem spatřila, jest obrazem z jedné uplynulé doby, ale ono dnešní vykoupení je neustále pokračující pravdivou skutečností, neboť Ježíšovo sestoupení do pekel je zasazením stromu milosti a jeho zásluh pro ubohé duše, a ono neustálé a pokračující a tedy i ono dnešní současné vykupování ubohých duší je skutečností, že tento strom milosti stále přináší ovoce v duchovní zahradě církevního roku, bojující církev ale musí tento strom pěstovat a shromažďovat plody a věnovat je církvi trpící, protože tato sama od sebe nemůže vykonat nic. Tak je tomu se všemi zásluhami Páně, musíme spolupůsobit, abychom se také na nich stali spoluúčastnými. V potu svých tváří musíme požívat svůj chléb.
Všechno, co Ježíš v čase učinil pro nás, přináší věčné plody, ale my je musíme teď v čase opatrovat a trhat, jinak bychom jich na věčnost nestihli požívat. Církev je dokonalým hospodářem, její rok je dokonalou zahradou všech věčných plodů v tomto čase, v jediném roce je všeho dost pro všechny.
Běda všem lenivým a nevěrným správcům zahrady, kdo o ni nepečují, jestliže nějaká milost zapadne, která by mohla někoho nemocného uzdravit, někoho slabého posilnit, někoho hladového nasytit, v den soudu budou muset podat Hospodáři vyúčtování i z jediného stébélka! Deo gratia!
Vážme si to, že omilostení dostali informácie o Kristových sv. tajomstvách , napr. čo sa dialo v duchovnom svete, lebo by sme boli o tom celkom nevedomí, ak nejaké poznanie buduje sv. vieru, tak je to vzácny dodatok ku Sv. písmu
Ono je toho dosť o zostúpení do druhu pekla aj v samotnom Sv. Písme, iba že nie vyčerpávajúco a úplne do detailu. Hlavné body tam ale sú. Však to katolík má ako článok viery. Kedysi vo forme doslovnej: Zostúpil do pekiel, to bolo v slovenskom preklade Apoštolského kréda. Dnes tam je: Zostúpil k zosnulým, ale zmysel je zachovaný.Více
Ono je toho dosť o zostúpení do druhu pekla aj v samotnom Sv. Písme, iba že nie vyčerpávajúco a úplne do detailu. Hlavné body tam ale sú.
Však to katolík má ako článok viery. Kedysi vo forme doslovnej: Zostúpil do pekiel, to bolo v slovenskom preklade Apoštolského kréda. Dnes tam je: Zostúpil k zosnulým, ale zmysel je zachovaný.
Pokud věříte Vatikánským podvodům, jako u Patera Pia, Jana Pavla II a dalším bizarnostem, potom milujete spíše více Vatikán a klam, než Pravdu a Krista!
