Když Ježíš s hlasitým výkřikem vypustil svoji nejsvětější
duši, spatřila jsem ji jako světelnou postavu s mnoha
anděly, mezi nimiž byl i Gabriel, jak u paty svatého kříže
sestupuje dolů do země. Avšak jeho božství jsem spatřila
právě tak spojené s touto jeho duší, tak jak zůstává spojeno
i s jeho tělem visícím na kříži. Nemohu vůbec vyslovit tento
způsob, jak se to stalo.
Spatřila jsem místo, kam vešla Ježíšova duše, jakoby v třech částech, jako tři světy, a vnímala jsem, že jsou kruhové, a že jeden každý z těchto prostorů má jakési okolí, sféru, která je odděluje od těch ostatních. Před předpeklím byl jasnější, tak možno říci zelenější a veselejší prostor. Toto bylo ono místo, kam vidím vstupovat duše vysvobozené z očistce, dříve nežli jsou uvedeny do nebe. Předpeklí, ve kterém jsem spatřila ony duše, které čekaly na vykoupení, to bylo obklopeno šedou, mlhavou sférou a rozděleno v rozdílné kruhy. Spasitel zářící a vedený anděly jakoby v triumfu, vnikl mezi dva z těchto kruhů, onen levý …Více