U.S.C.A.E.
Sv. Juliana, panna

13. júna 2021 Svätec týždňa

Životopisné údaje

Sv. Juliana sa narodila roku 1270 v meste Florencia v Taliansku. Jej otec sa menoval Karissimus Falkonieri a bol bratom sv. Alexa, ktorý so sv. Filipom Benitom a ďalšími založil rád Servitov. Karissimus žil až do svojho vysokého veku veľmi svetácky a len roku 1263 sa podarilo sv. Alexovi svojho brata na cestu kresťanských cností …More
Sv. Juliana, panna

13. júna 2021 Svätec týždňa

Životopisné údaje

Sv. Juliana sa narodila roku 1270 v meste Florencia v Taliansku. Jej otec sa menoval Karissimus Falkonieri a bol bratom sv. Alexa, ktorý so sv. Filipom Benitom a ďalšími založil rád Servitov. Karissimus žil až do svojho vysokého veku veľmi svetácky a len roku 1263 sa podarilo sv. Alexovi svojho brata na cestu kresťanských cností obrátiť. Cestoval ku pápežovi Urbanovi IV. a vyprosil si od neho po skrúšenom pokání odpustenie hriechov. A od toho času žil bohatý zeman veľmi nábožne. Matka sv. Juliany, Reguardata, bola veľmi nábožná a šľachetná. Rodičia nemali až do vysokej staroby žiadnych detí. Aby dosiahli milosti u Boha, vystavali vo Florencii kostol k úcte zvestovania Panny Márie, a Boh ich potešil v pozdnej starobe dcérou Julianou.

Prvé slová, ktoré Juliana vysloviť mohla, boli: «Ježiš a Mária.» V útlej mladosti sa naučila poznať, že najväčším nešťastím na svete je hriech a preto žila útla Juliana veľmi nábožne.

Sv. Alex, ktorý ju vychovával, riekol ku švagrinej Reguardate: «Neporodila si dievča, ale anjela.» Starostlivá matka ju učila i ručným prácam. Juliana odkladala ihlu, stavala si oltáriky, čítavala pri nich nábožné knihy a prespevovala piesne k úcte Panny Márie. Matka napomínala ju, aby sa i v ručných prácach vycvičila, lebo že sa nevydá. Ona ale odpovedala: «Mať moja, dúfam, že sa Matka Božia v čase potreby o mňa postará.» A dobrá matka ju nechala na pokoji.

Po otcovej smrti pýtal bohatý zeman Falko krásou ducha a tela prekvitajúcu pannu Julianu za manželku. Matka sa tomu tešila, a rodina myslela, že týmto manželstvom mocnejšou a ešte slávnejšou sa stane. Inak zmýšľala Juliana. Myšlienky jej boli usporiadané jej vychovávateľom sv. Alexom a jej rozhodnutie potvrdené, podľa ktorého chcela vstúpiť do služby Božej. Márne boli napomínania starostlivej matičky a ctižiadostivej rodiny; ona nedbala na úsudky sveta: zložila sľub, že sa odrieka sveta a Bohu celkom obetuje. Keď to jej strýc sv. Alex a sv. Filip Beniti počuli, boli od radosti bez seba. Roku 1284 prosil Filip Beniti v zhromaždení rádu Servitov, aby pätnásťročná Juliana bola prijatá do rádu.

Hoci bola veľmi mladá, prejavovala takú svätú vážnosť, že bola považovaná za staršiu a v duševnej dokonalosti vysoký stupeň dosiahla. Po dokonalej príprave odovzdal jej sv. Filip slávnostným spôsobom rúcho rádu: čierny plášť, dlhé rúcho, pás a závoj. A keď bola obliekaná, položil jej na hlavu korunu, podal do ruky knihu a sviecu. Pri odovzdávaní týchto vecí napomínal ju sv. Filip oduševnene.

A tak sa stala Juliana novickou rádu Servitiek, nazvaných Mantellatky. Do smrti matkinej prebývala Juliana v rodičovskom dome a svedomite plnila povinnosti svojho rádu. Roku 1285 zložila do rúk sv. Filipa Beniti slávnostný sľub. Od toho času venovala dni a noci sv. cvičeniam, modlitbám a nadšeným rozjímaniam. Pred každou modlitbou predpísaných hodiniek pomodlila sa vždy modlitbu «Zdravas Mária» a pri konci pieseň «Salve Regina», ako ju to strýc, sv. Alex, naučil.

Smrť sv. Filipa, jej duchovného otca, veľmi dojala citlivé srdce zbožnej panny. Príkladný a nábožný jej život nasledovali nezadlho mnohé vznešené panny vo Florencii. To pohlo šiesteho generála Servitov, otca Andreja, aby roku 1304 potvrdil skrze Julianu založený tretí rád Servitov. Juliana bola vyvolená za priorku a predpísala svojmu rádu pravidlá života, ktoré i pápež Martin IV. potvrdil. Povolanie rádu bolo nemocných obsluhovať a iné skutky kresťanskej lásky vykonávať.

Juliana, ako zakladateľka tohto rádu, plnila si svoje povinnosti príkladne. Pri tom žila veľmi prísno. V stredu a piatok nepožívala ničoho, v sobotu chlieb a vodu; v ostatné dni len veľmi málo jedávala, že sestry sa divili nad tým, čím svoj život udržuje. Spávala na holej zemi, okolo bedier sa obvíjala železnou reťazou. Trikrát v týždni prijímala Božie Telo.

Takto žila sv. Juliana do svojho vysokého veku. Keď mala sedemdesiat rokov, bol jej žalúdok taký oslabený, že neprijímal okrem trochy vína s vodou nič. Sotva mohla prijať Božie Telo. I veľmi nad tým smútila. Spovedný otec jej radil, aby prijímala aspoň duševným spôsobom a síce pohľadom na najsvätejšiu Sviatosť oltárnu.

Keď cítila, že sa blíži jej posledná hodina, prosila kňaza, aby Božie Telo v jej izbičke nechal, žeby sa mu mohla klaňať. Keď jej žiadosť vyplnil, zahorela jej vyblednutá tvár ohnivou láskou k Bohu; i prosila, žeby korporál (posvätená šatôčka, na ktorej Božie Telo s kalichom stáva) na jej hruď prestrel a svätú hostiu nad srdcom položil. Jej tvár sa skvela nebeskou slasťou. Zrazu vzdychla: «Ó môj sladký Ježišu!» Posvätená hostia zmizla a nikde ju nemohli nájsť. A sv. Juliana tíško usnula v Pánu. To stalo sa 19. júna roku 1341. Sv. Juliana sa vyobrazuje v rúchu mníšok Servitiek, na prsiach s krížom v kruhu, ktorý má podobu sv. hostie.

Poučenie

Svätá Juliana sa odriekla sveta a žila len láske svojej ku Ježišovi Kristovi. Vynasnažovala sa i v kláštore a o samote tak žiť, aby zmyslami jej svetský duch nebol ovládaný. Strážila si každé pohnutie svojho srdca i mysle a usilovala sa ho potlačiť ustavičnými pôstami a neúnavnými modlitbami. Mnohé tisíce ľudí plávajú s prúdom tohto sveta, užívajú si pôžitky, rozkoše, hoci im často svedomie šeptá slová sv. Petra (4, 18): «Keď spravodlivý sotva spasený bude, kde sa ukáže bezbožný a hriešnik?»

Ako žiarila tvár umierajúcej sv. Juliany láskou nekonečnou, keď kňaz položil sv. Telo Kristovo na jej srdce! Láska Ježiša Krista bola jej najväčším pokladom, najväčšou rozkošou. Kresťan, pýtaj sa sv. Juliany, aký cit prechováva pre veci tohto sveta; pýtaj sa jej vo svojej pochybnosti o radu: čo ti odpovie? S poľutovaním pozerá na teba, keď vidí, s akou usilovnosťou sa zháňaš po pozemských statkoch, pôžitkoch a dôstojnostiach, ktoré budeš musieť pri smrti opustiť. Kresťan, neviaž svoje srdce k zemi; pozdvihuj ho k nebu, pre ktoré si stvorený! A spojený budeš tak pri smrti svojej s Ježišom Kristom v láske, ako zomierajúca sv. Juliana.

Modlitba

Ó Bože, ktorý si svätú Julianu, pannu Svoju, v poslednej nemoci divotvorným spôsobom telom a krvou Svojho jednorodeného Syna nasýtiť ráčil, vyslyš naše pokorné prosby, žeby sme i my na jej príhovor v smrteľnom boji najsvätejšou Sviatosťou posilnení a občerstvení do nebeského kráľovstva prísť mohli. Skrze Ježiša Krista, Syna Tvojho, Pána nášho. Amen
Martina Bohumila Lutherová
😇 RŮŽENEC-
Všichni by si měli pročíst vzkazy ve výše článku.
U.S.C.A.E.
A tento krásný název Matky Boží, tak vzácný vědě teologů a drahý zbožnosti katolického lidu, byl kdysi blahoslavené Panně Marii upírán. Celá východní církev byla v 5. stol. zmítána prudkým sporem, jehož příčinou i předmětem byl právě název „Matka Boží" udílený Panně Marii. Zápas byl velmi živý, spor byl přednesen až v Římě, dokonce byl svolán všeobecný církevní koncil, aby potvrdil správné učen…More
A tento krásný název Matky Boží, tak vzácný vědě teologů a drahý zbožnosti katolického lidu, byl kdysi blahoslavené Panně Marii upírán. Celá východní církev byla v 5. stol. zmítána prudkým sporem, jehož příčinou i předmětem byl právě název „Matka Boží" udílený Panně Marii. Zápas byl velmi živý, spor byl přednesen až v Římě, dokonce byl svolán všeobecný církevní koncil, aby potvrdil správné učení a odsoudil blud. Byl to shluk velikých událostí, na které sotva pomyslí zbožní věřící, když se modlí růženec nebo Zdrávas. Píšu v květnu, v měsíci Panny Marie, královny máje, v měsíci, kdy se věřící celého světa modlí k přesvaté Panně o to horlivěji a častěji: jistě jim bude milé, když jim v krátkosti vylíčím těch několik stránek z dávných dějin Církve, abych posílil a osvítil zbožnost všech a abych oslavil tu, jež „sama vyvrátila všechna bludařství"[1].

Kněz jménem Anastazius pronesl při kázání v Cařihradě z kazatelny pravdy tato závažná slova: „Nikdo ať se neodvažuje nazývat Pannu Marii Matkou Boží, poněvadž Maria patří k lidskému pokolení a lidský tvor nikdy nemůže porodit Boha." Biskup, dalek toho, aby jej napomenul a odsoudil jeho učení, jej právě naopak podporoval proti protivníkům, kteří se ozývali; kryl jej svou autoritou, zaručil se za čistotu jeho víry a prohlásil, že takto ve skutečnosti smýšlí Církev. Toto se přihodilo ke konci r. 428 a onen biskup se nazýval Nestorius. Jeho stanovisko vzbudilo jednu z největších rozepří, jaké křesťanský starověk prožil.

A názory a chování cařihradského biskupa skutečně nejdříve způsobily veliké pohoršení v jeho vlastním biskupském městě a podnítily mnichy k odporu a nakonec byly odsouzeny celým křesťanským světem. Cařihrad byl středem říše, a proto tato záležitost byla mimořádně vážná.

Nestorius jistě nepopíral, že Slovo v lůně Panny Marie na sebe vzalo lidské tělo; s celou Církví vyznával, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" (J 1,14). Věděl, že zvěstující anděl Marii, nazývaje ji plnou milostí, řekl: „Hle, počneš a porodíš Syna. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího" (Lk 1,31n). Také věděl, že Alžběta, když ji přišla Panna navštívit, ji pozdravila: „Jak to, že Matka mého Pána přichází ke mně?" (Lk 1,43). Ale všechny tyto slavné důkazy Bohem inspirovaných spisovatelů Nestoriovi nestačily, nebo spíše jeho učení jim dávalo takový smysl, že starobylé pojmenování, tak drahé všem věřícím, pro něho nebylo přijatelným. Marie pro něj byla matkou člověka, matkou Krista, ale nikoli Matkou Boží.

Nestorius užíval způsobu oblíbeného u všech bludařů, když tvrdil, že název Matka Boží není výslovné uveden v Písmu svatém, k němuž nemáme právo cokoliv přidávat.

Pramenem a základem Nestoriova bludného učení však bylo, že v Kristu viděl jen člověka, v němž se božství Slova usídlilo jako v chrámě, člověka lepšího a světějšího než kdokoliv z lidí, člověka úplně uchváceného Božstvím, člověka spojeného s Bohem, ale nikdy ne Bohočlověka.

theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=3061
U.S.C.A.E.
ono to bolo semeniskom ako následného monofyzitizmu nestoriánstvo priam nabáda skončiť v heréze monofyzitizmu ako obrana a hrozne blbá reakcia na monofyzitizmus bol monotheletizmus a stačila pýcha jedného hierarchu a tri bludy ťahajúce sa jeden za druhým to stvorilo

niekedy sa monofyzitizmus nazýva aj Eutychianizmus podľa hlavného predstaviteľa
One more comment from U.S.C.A.E.
U.S.C.A.E.
Ačkoli v Písmu není doslova napsáno, že Svatá Panna je Matkou Boží, je tam doslova, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a že Svatá Panna je Matkou Ježíše Krista. Proto ze slov Písma nutně plyne, že je Matkou Boží. Praví se tam také (Řím 9,5), že ze Židů je ‚podle těla Kristus, jenž je nadevše, Bůh velebený na věky‘. Ze Židů však je jen skrze Svatou Pannu. Proto ten, jenž je nadevše, Bůh velebený na …More
Ačkoli v Písmu není doslova napsáno, že Svatá Panna je Matkou Boží, je tam doslova, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a že Svatá Panna je Matkou Ježíše Krista. Proto ze slov Písma nutně plyne, že je Matkou Boží. Praví se tam také (Řím 9,5), že ze Židů je ‚podle těla Kristus, jenž je nadevše, Bůh velebený na věky‘. Ze Židů však je jen skrze Svatou Pannu. Proto ten, jenž je nadevše, Bůh velebený na věky, se vpravdě narodil ze Svaté Panny jako své matky.

Když Nestorius namítal, že božská přirozenost nevzala svůj počátek z Panny a proto že se Svatá Panna nemá nazývat Matkou Boží, odpověděl mu v jednom listu Cyril: ‚Člověk se rodí s tělem i duší a je považován za jedno. Kdyby někdo chtěl říkat, že matka je rodičkou těla, nikoli také rodičkou duše, zbytečně by plýtval slovy. Podobně je tomu s Kristovým narozením. Boží Slovo se zrodilo z podstaty Otcovy. Protože však přijalo tělo, musíme vyznávat, že se narodilo z ženy podle těla.‘ Tedy Svatá Panna se nazývá Boží Matkou nikoliv proto, že by byla matkou Božství, nýbrž protože je matkou podle lidství osoby, která má Božství i lidství.

Jméno Bůh znamená sice Otce i Syna i Ducha svatého, ale omezuje se pouze na vtělenou osobu Syna, když se praví, že Svatá Panna je Matkou Boží."


V Efezu r. 431 bylo rozbouřeným myslím prohlášeno osvobozující slovo:

„Kdo nevyznává, že Emanuel je Bůh a proto že Svatá Panna je skutečně Bohorodičkou - vždyť podle těla zrodila vtělené Slovo Boží - přestává být členem církve."

To slovo bylo vysvobozením, neboť křesťanské duše se obávaly, že Nestoriovým slovíčkařením bude Maria v mnohé duši oloupena o své nejslavnější jméno. Jásot, průvody a ohňostroje, jimiž lid, rozradostněný vráceným klidem, vítal toto prohlášení církevního sněmu, nebyli jen projevem radosti nad zachráněným jménem Svaté Panny. Byl to projev křesťanského vědomí nad jistotou tajemství, které není suchým a mrtvým článkem víry, nýbrž pravdou živou a plodnou pro život křesťanské duše.

theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=461

vieme komu vadí titul Thetokos tomu ktorý je skrze Teotokos a Jej Syna porazený lebo náš Pán Ježiš Kristus len ako Bohočlovek nás mohol vyslobodiť z diablovho úchopu a moci a dať nekonečné zadosťučenenie za nekonečnú urážku prečo nekonečnú? lebo sa urazil Boží Majestát a Boh je Nekonečný
Martina Bohumila Lutherová
Pokazíli co mohli.
U.S.C.A.E.
náhodou ja ekumenizmus odmietam ale tu si nádherne podávame ruky s pravoslávím samozrejme nie s tým nestoriánskym a monofyzitským ťažko si viem predstaviť čo by mi tí ruskí urobili keby som len hypoteticky prehlásil že nie je Bogorodica asi by neboli práve milý a rovno by ma nazvali diablovým synom a kacírom 😊 a možno by ma aj inzultovali a to by som nemusel povedať ani nejakým drzým štýlom čo …More
náhodou ja ekumenizmus odmietam ale tu si nádherne podávame ruky s pravoslávím samozrejme nie s tým nestoriánskym a monofyzitským ťažko si viem predstaviť čo by mi tí ruskí urobili keby som len hypoteticky prehlásil že nie je Bogorodica asi by neboli práve milý a rovno by ma nazvali diablovým synom a kacírom 😊 a možno by ma aj inzultovali a to by som nemusel povedať ani nejakým drzým štýlom čo by som im kvitoval

ja mám súkromnú teóriu že práve preto neupadli tak hlboko ako protestantizmus nie len preto že uchovávajú veľa z pokladu Tradície ale preto že si stále ctia Teotokos ako Teotokos nerozumkujú ako tí pre ktorých je Tajomnosť Viery niečo fuj ale na fideizme fičia jedna radosť to je ten paradox protestantizmu to je samozrejmé že nie som rád rozkolu ale zvlášť im vytýkam jednu vec dali sa oblbnúť a zahodili článok Viery o nepoškvrnenom počatí Bohorodičky Panny Márie
Martina Bohumila Lutherová
Matka Boží je na jiném základě jako Bohorodička.
Na to musíš přijít sám.
U.S.C.A.E.
Matka ktorá neporodila to si nášho Pána Ježiša Krista asi adoptovala 😊 svätý Archanjel Gabriel (vliata vedomosť) , a svätá Alžbeta pod vplyvom Ducha Svätého asi zle oznamovali 😊 zostal tým čím bol a prijal čím nebol. Teotokos je úplne presné a nádherné vyjadrenie skutočnosti a Titul a súčasť Pravoveria
Martina Bohumila Lutherová
To máš tak nejdříve musí být matka. Ve vašem případě
je matka boží předvěčná, předpočáteční.
Bohorodička porodila Bohočlověka Ježíše - jednoho z Boží Trojice.
Stejně to nepochopíš, :-)
Stylita
Martino, katolická víra nic o předvěčné, předpočáteční matce boží neříká. Naopak Matka Boží je jen člověk.
Martina Bohumila Lutherová
No právě/moje poslední poznámka/ matete maličké,
svými výmysly. Logicky správně matka Bohočověka.
Stylita
Mateš sebe i druhé, když katolíkům přisuzuješ nesprávný smysl pojmu Matka Boží. Matka Boží a Bohorodička, oba tituly jsou v pořádku. Snad to jseš schopná rozlišit.
Martina Bohumila Lutherová
Dej pokoj . V Písmu takový srandovní , zmatený výraz není.
Máte toho více třeba eucharistie.... -:)
co čekat od uřadu Nejvyššího pohanského velekněze......
Jen ponižujete matičku Kristovu.
Stylita
ty dej pokoj,hledáš mouchy, kde nejsou
U.S.C.A.E.
tam nie je ani výraz a pojem Len Písmo takže sa nesmiete odvolávať iba naň to je tak keď sa princíp sám sebou porušuje a vyvracia sa takže je nezmyslom :-) tam nie je ani príčastie :-) a Eucharistia je grécky výraz a klasický príklad toho že je to smiešny akože argument je Najsvätejšia Trojica vidíš stylita aká je to pravda že je to klasická taktika bludárov? a vidíš aj to že nestačí nikdy ani …More
tam nie je ani výraz a pojem Len Písmo takže sa nesmiete odvolávať iba naň to je tak keď sa princíp sám sebou porušuje a vyvracia sa takže je nezmyslom :-) tam nie je ani príčastie :-) a Eucharistia je grécky výraz a klasický príklad toho že je to smiešny akože argument je Najsvätejšia Trojica vidíš stylita aká je to pravda že je to klasická taktika bludárov? a vidíš aj to že nestačí nikdy ani sto dôkazov a nastúpi prevracanie významu pojmov len aby sa nemusela priznať pravda aj keď text o ničom takom nehovorí narovinu pani Eva o význame pojmu Teotokos čiže Bohorodička proste KLAME a dobre vie že to nie je pravda a ak to nečítala tak aj tak o našej náuke KLAME lebo NECHCE vedieť pravdu a šíri KLAMSTVÁ ešte aj Eliáš Dohnal vysvetľuje pojem Teotokos PRAVOVERNE
U.S.C.A.E.
áno jednoznačný pojem Bohorodička Ju ponižuje a v tomto kontexte heretický a dvojznačný pojem matka kristova ju ctí no jasne že vám hanba nie je blud vydávať za vieru tam u MHN máte akurátne miesto
Martina Bohumila Lutherová
😴Vymknutá z kloubů doba šíli,¨)
že zrodil jsem se bych napravil ji.
U.S.C.A.E.
musím ale pána Eliáša Dohnala trochu poopraviť v dvoch veciach že sa u dyofyzitizmu odvolal na lokálnu synodu vo friuli v roku 796 keď už na Ekumenickom koncile v chalcedóne bol dyofyzitzmus Dogmatizovaní a že sa odvolal na vyjadrenie svätého Augustína o trvalom Panenstve Bohorodičky že tým Augustín zopakoval Vieru Cirkvi to je pravda ale aj to je Dogmatizované ináč ma dostal ako s ohňom v hlase …More
musím ale pána Eliáša Dohnala trochu poopraviť v dvoch veciach že sa u dyofyzitizmu odvolal na lokálnu synodu vo friuli v roku 796 keď už na Ekumenickom koncile v chalcedóne bol dyofyzitzmus Dogmatizovaní a že sa odvolal na vyjadrenie svätého Augustína o trvalom Panenstve Bohorodičky že tým Augustín zopakoval Vieru Cirkvi to je pravda ale aj to je Dogmatizované ináč ma dostal ako s ohňom v hlase a bolesťou v srdci nazval prirovnávanie Theotokos k aštarte a diane RÚHANÍM

a predtým sa precízne odvolal na efezký koncil a to ako povedal že od piateho do šestnásteho storočia herézy o Bohorodičke fakticky neboli no klobúk dole

tuto pani Eva vytvára dojem že ich uznáva a ja som potom nadobudol totálne mylné presvedčenie že sú rovnako ďaleko od Pravej Viery ako ona a veruže nie sú to by som bol hrozne nefér nenapísať to
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/11_00.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Pán, Hospodin: "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky,ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/11_00.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Pán, Hospodin: "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky,ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil.",
Ez 17,22-24

Žalm:
Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina,
opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!
Zrána hlásat tvé milosrdenství
a za noci tvou věrnost.

Spravedlivý pokvete jak palma,
poroste jak cedr na Libanonu.
Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově,
pokvetou v nádvořích našeho Boha.

Ještě ve stáří budou přinášet užitek,
zůstanou šťavnatí a svěží,
aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin,
má skála, v němž není nepravosti.
Zl 92(91)

2. čtení:
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. (To proto, že) v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově (těla) zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.
2Kor 5,6-10

Evangelium:
Mk 4,26-34