Neposkvrněné Srdce musí spasit Rusko: Rusko a zjevení Panny Marie ve Fatimě

Neposkvrněné Srdce musí spasit Rusko: Rusko a zjevení Panny Marie ve Fatimě
Na stránkách Monitoru jsme se často zastavovali u zjevení Panny Marie ve Fatimě, zvláště v roce 2017, kdy jsme oslavovali jeho sté výročí. Avšak vzhledem k dramatickým událostem na Ukrajině, jichž jsme nyní (prostřednictvím sdělovacích prostředků) svědky, je vhodné znovu připomenout významnou úlohu Ruska v tomto mariánském zjevení. Ozáří tak Božím světlem současnou situaci.

ývání Královny míru a fatimské zjevení
V bazilice Santa Maria Maggiore v Římě stojí bokem socha Panny Marie, Královny míru. Jaký je původ této sochy? V roce 1917 byl svět ve válce, v I. světové válce, v tzv. „Velké válce“: ve válce, která zabíjela a ničila tolik a tolik lidí, měst a obcí. Tehdejší papež Benedikt XV. velmi usiloval o dosažení míru, ale jeho výzvám nebylo vládci tohoto světa – s výjimkou našeho císaře bl. Karla – nasloucháno. Takto odstrčen se obrátil o pomoc k nebi: dne 5. května 1917 vzýval Matku Boží o mír a nařídil, aby se do loretánských litanií vložila prosba: Královno míru, oroduj za nás! A právě při té příležitosti nechal umístit její sochu do baziliky Santa Maria Maggiore.

Nebe, které papeže Benedikta XV. k vzývání Panny Marie jako Královny míru přivedlo, odpovědělo: o osm dní později, dne 13. května 1917, se v zapadlém kouty Evropy, u vesnice Fatimy v Portugalsku, třem pasáčkům Lucii, Františkovi a Hyacintě poprvé zjevila Panna Maria a během následujících měsíců toto zjevení celkem pětkrát opakovala.

Proroctví o Rusku
S Ruskem se poprvé setkáváme v třetím zjevení dne 13. července 1917, kdy Matka Boží sdělila vizionářům své vrcholné poselství v podobě tzv. Velkého tajemství o třech částech. Pro nás je důležité to, co je obsaženo v druhé části tajemství, neboli v druhém fatimském tajemství: „Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj. Válka se schyluje ke konci; nepřestanou-li však urážet Boha, začne během pontifikátu Pia XI. jiná, ještě horší. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení, které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hlad a pronásledování Církve i Svatého Otce. Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování Církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý Otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“
Dnes víme, že jako se naštěstí naplnila první část proroctví a I. světová válka brzy poté, v roce 1918, skončila, tak se také naneštěstí kvůli neobrácení lidí naplnily i další části proroctví o vypuknutí jiné, ještě hroznější II. světové války v roce 1939, připravované a předjímané již určitými událostmi v roce 1938, zvláště anšlusem Rakouska, a o neblahém působení Ruska.

Vidění v Tuy
Jak to Panna Maria předpověděla v červnu 1917, František a Hyacinta zemřeli jako mladí, a to na španělskou chřipku, která po I. světové válce skosila milióny životů na celém světě. Splnění toho, co nejsvětější Panna slíbila v druhém fatimském tajemství, se tak týkalo samotné Lucie, tehdy řeholní sestry sv. Doroty: v případě svatého přijímání o prvních sobotách to bylo dne 10. prosince 1925, kdy se jí zjevila Panna Maria s Ježíškem ve španělském, respektive galicijském městě Pontevedra, a v případě zasvěcení Ruska Mariinu Neposkvrněnému Srdci ve vidění, kterého se jí dostalo v galicijském městě Tuy v noci z 13. na 14. června 1929. Během něho viděla Nejsvětější Trojici a Pannu Marii, která jí řekla: „Přichází okamžik, kdy Bůh žádá Svatého Otce, aby v jednotě se všemi biskupy světa vykonal zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci. Slibuje, že je tímto zachrání.“ Sestra Lucie o tom prostřednictvím svého zpovědníka, jezuity José Bernarda Gonçalvese, informovala biskupa v Leirie a zřejmě i samotného papeže Pia XI. Ten však žádosti nevyhověl.

Zjevení v Rianjo
V srpnu 1931 byla Lucie poslána svými představenými do přímořského městečka Rianjo nedaleko Pontevedry. Nebyla na tom zdravotně nejlépe a potřebovala si odpočinout. Bydlela v domě přátel a chodívala se modlit do tamější kaple Panny Marie. V ní se jí dostalo vnitřního sdělení. Náš Pán si jí v souvislosti s negativním postojem Pia XI. stěžoval: „Nevyhověli mé žádosti! [...] Jako francouzský král toho budou litovat, ale to už bude pozdě. Rusko rozšíří mezitím své omyly po světě, vyvolá války a pronásledování Církve. Svatý Otec bude muset hodně trpět.“ Jak je patrné, Kristus Pán zde ukazuje na analogii mezi nevyslyšením proseb Nejsvětějšího Srdce Ježíšova francouzským králem Ludvíkem XIV. na konci XVII. století, jež mělo za následek tzv. Velkou francouzskou revoluci, a nevyhověním prosbám o zasvěcení Ruska Mariinu Srdci a rozšířením komunismu.
Sestra Lucie však neustávala ve svých snahách o to, aby došlo k zasvěcení Ruska. Ve svém dopise Otci Gonçalvesovi z 18. května 1936 píše o tom, že se ptala Pána, proč neobrátí Rusko bez toho, že by papež učinil zasvěcení. A Pán jí odpověděl: „Protože chci, aby celá má Církev uznala toto zasvěcení jako triumf Mariina Neposkvrněného Srdce, aby se následně rozšířila jeho úcta a aby se po boku pobožnosti k mému božskému Srdci dostalo místo pobožnosti k tomuto Neposkvrněnému Srdci.“ „Ale, můj Bože, Svatý Otec mi neuvěří, když ty sám jím zvláštním osvícením nepohneš!“ Na to Pán řekl: „Svatý Otec! Modli se velmi za Svatého Otce! On to učiní, ale bude již pozdě. A přesto Mariino Neposkvrněné Srdce musí spasit Rusko. Je mu svěřeno.“

Zasvěcení Mariinu Srdci v letech 1942 a 1952
Dne 25. ledna 1938 se objevila na obloze neobvyklá záře, která podle prorockých slov Panny Marie z 13. července 1917 ohlásila blížící se II. světovou válku. Ta skutečně vypukla v září 1939. Uprostřed této války se sestra Lucie obrátila s novou výzvou na papeže Pia XII. Poprvé došlo k jejímu vyslyšení. V roce 1942 Pius XII. dvakrát zasvětil svět a nepřímo Rusko Neposkvrněnému Srdci: učinil tak ve svém radiovém poselství do Fatimy dne 31. října 1942 na závěr jubilejního roku u příležitosti 25. výročí fatimského zjevení a o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, dne 8. prosince téhož roku, v bazilice sv. Petra v Římě. I když zde chybělo zapojení biskupů celého světa, nebe alespoň jistým způsobem odpovědělo: došlo ke zvratu ve válce a nacisté, kteří do té doby na plné čáře vítězili, začali prohrávat.
V roce 1945 nastal tolik očekávaný mír, ale byl to do značné míry pax sovietica – „sovětský mír“, kdy Sovětský svaz jako rudá šelma z Apokalypsy podle prorockých slov druhého fatimského tajemství rozšířil své komunistické bludy po světě. Mnohé národy trpěly pod jhem bolševického komunismu a Pius XII. s nimi velmi soucítil. Dne 7. července 1952 tak publikoval svůj apoštolský list Sacro vergente anno, adresovaný národům Ruska, v němž Rusko zasvětil Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Také v tomto případě odpověď nebe nedala na sebe dlouho čekat: dne 5. března 1953 nenadále zemřel Stalin.

Zasvěcení v roce 1984
Minulý rok jsme si připomínali čtyřicáté výročí atentátu na sv. Jana Pavla II., k němuž došlo dne 13. května 1981, o svátku Panny Marie Fatimské, na náměstí sv. Petra v Římě. Ruka atentátníka byla ruka velmi zkušeného střelce a jistě by papeže zastřelila, kdyby zde nebyla jiná, neviditelná ruka, ruka Panny Marie, která střelu zvrátila.
Sv. Jan Pavel II. proto pečlivě prostudoval materiály o Fatimě, hned následujícího roku 1982 putoval do Fatimy, aby Panně Marii poděkoval, a chtěl dostát výzvám nejsvětější Panny. Dne 25. března 1984 ve spojení s biskupy celého světa přistoupil k zasvěcení světa a zvláštním, i když zavinutým způsobem, Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. V tomto případě byla reakce nebe zvláště výmluvná: O padesát dní později, dne 13. května 1984, tedy opět o svátku Panny Marie Fatimské a v den třetího výročí atentátu, v Severomorsku, sovětské jaderné základně na Severním moři, vypukl požár s následnou velkou explozí, která zničila tamější jaderný arzenál. Sovětský svaz tak přišel o značnou část svých zbraní a nemohl rozpoutat válku, jak to předtím zamýšlel. I sestra Lucie v jednom rozhovoru řekla: „Zasvěcení uskutečněné na náměstí sv. Petra v roce 1984 zachránilo svět před jadernou válkou, která měla vypuknout v roce 1985.“

Naléhavost plného zasvěcení Ruska
Koncem osmdesátých a na počátku devadesátých let minulého století pak následoval pád komunismu a rozpad Sovětského svazu, kolosu na hliněných nohou. Mnozí jásali a zdálo se, že proroctví z 13. července 1917 se naplnilo: že papež zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, to se obrátilo a světu bylo dopřáno údobí míru. Současná ruská invaze na Ukrajinu a také mnohé předchozí události nám však jasně ukazují na to, že tento pohled byl příliš optimistický a nerealistický: V Rusku sice zavládla náboženská svoboda, ale jeho obrácení nespočívá pouze v ní, nýbrž podle výkladu bl. kardinála Ildefonse Schustera, milánského arcibiskupa, Otce Joaquína María Alonso, zřejmě největšího znalce Fatimy, a dalších v jeho návratu do lůna pravé Církve, katolické Církve. Tak to ostatně již na počátku XIX. století prorokovala bl. Anna Maria Taigi. Rusko sice přestalo být komunistické, ale se svou komunistickou minulostí se nevyrovnalo. Jak píše Alain Besançon, velký znalec ruských poměrů, „namísto toho, aby se země vyrovnala se spoustou zločinů a podlostí,“ – připomeňme desítky miliónů lidí, kteří byli zavřeni a zahynuli v sovětských gulazích – „prostě je anulovala.“ A to, že není mír, je víc než jasné. Zůstává tedy velmi naléhavý požadavek, aby papež ve spojení s biskupy celého světa zasvětil výslovně Rusko – a jen Rusko – Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Za to se také modlíme.
Co říci na závěr? Panna Maria ve Fatimě nabízí také prostředky spásy a míru: zasvěcení se jejímu Neposkvrněnému Srdci, obrácení spojené se svatou zpovědí, mši sv. – úctu k Ježíši Kristu Eucharistickému, modlitbu, zvláště modlitbu růžence, oběti. Jsou to prostředky prosté a zdánlivě nepatrné, ale ve skutečnosti velmi účinné. Vždyť díky nim „se může stát i společensky naprosto bezvýznamný člověk fakticky mocnou osobností v současném světě, neboť svou modlitbou proniká do centra,“ – k Bohu – „v kterém se sbíhají nitky ke všem světovým událostem, velkým i nepatrným.“

fr. Štěpán Filip OP