Proto také kdo jenom může, nevděčníka za jeho nevděk přiměřeně rád odměňuje. V životě Alexandra I., cara ruského připomíná se následující událost. Vladař tento povolal z Holandska muže obratné a dovedné, kteří by kovali dobré kotve k lodím a v umění tom vycvičili také Rusy. Byli za to placeni všichni výborně. Mezi ruskými učni vynikal obzvláště jeden. Byl tedy dán do dílny kotváře nejznamenitějšího. Když navštívil jednou dílny sám, tázal se po prospěchu učňů. Ze všech byl chválen nejvíce zmíněný učeň, a jeho mistr jej odporučoval zvláštní milosti vladařově. Car slíbil také, že se o něho postará dobře. To si dobře onen učeň pamatoval. Za několik měsíců dostavil se ku dvoru, prosil o připuštění a předložil carovi písemnou prosbu. Car byl potěšen, domnívaje se, že bude moci slovu svému nyní asi dostáti, a odměniti dle zásluh dovedného v dělníka. Avšak jak byl překvapen, když přečetl jeho žádost! Člověk ten vykládal, že, když dle vysvědčení svého mistra jest tak dovedným kotvářem, mohl by býti jeho mistr jako zbytečný propuštěn, a on na jeho místo dosazen, že by tím prý stát, který vydržuje nyní cizince, značně ušetřil. – Jaký to byl nevděk! Jaká drzost a opovážlivost! Onen muž dospělý, otec rodiny, tohoto mladíka vyučil, kdyby nebylo bývalo jeho, nebyl by se nikdy umění svému naučil; na tom nebylo dosti; on se u vladaře za něho přimlouval a dokázal to, že vladař slíbil, že se o odporučeného dobře postará. A jak se mu odměňuje odporučený? Chce ho připraviti o chléb, a s ním také o celou jeho rodinu, a aby toho snáze docílil, připomíná docela vladaři, že má šetřiti státu, který spravuje. – Jak prohnaný byl tento nevděčník! Ale nic mu to nebylo platné. Car prohlédl ihned jeho černý nevděk, hodil mu žádost jeho zpět, kázal ho přede všemi jeho soudruhy veřejně potrestati a poslati do dílny jiné, a to s výslovným přikázáním, že jeho mzda nesmí býti nikdy zvýšena. Neprospěl tedy nevděčníku nevděk jeho, nýbrž velice mu uškodil. Kdyby byl spravedlivě pracoval dále, byl by se jistě dočkal místa velmi výnosného; poněvadž však chtěl nevděkem poraziti a zničiti svého dobrodince, nedočkal se ničeho. – A podobně zacházejí s nevděčníkem všichni lidé spravedliví, podobně s ním naloží jednou Bůh. Nevděčník se svým nevděkem nejen nemůže chlubiti, nýbrž naopak připravuje se jím o čest a vážnost, a byť snad i nevděk jeho nebyl poznán hned, jednou se prozradí jistě, dojde také své spravedlivé a zasloužené odplaty.

rexcz.blogspot.com/2015/08/o-nevdeku-1901.html