Musel by tvrdošíjně trvat na nějaké herezi, ale sama vidíš, jak to má. Něco řekne, pak to Vatikán opraví a že to bylo myšleno jinak a tak pořád dokola. Něco si vymýšlí a překrucuje tisk, něco Gloria TV, něco nastrčení trolové a osobně nemáme žádné údaje, abychom mohli hodnotit. Sám jsem zastával nějaké hereze, které jsem musel korigovat a kdoví, kolik jich ještě mám. A to nikoliv ze zlého úmyslu, ale prostě z nevědomosti.
Vylučují se z Kristova těla, církve, ti, kteří tvrdošíjně zastávají hereze, třeba odpírají papežské neomylnosti, či jiným dogmatům. Ti přestávají být křesťany.

Svatý Robert Belarmin učí, že heretický papež ztrácí úřad, když se jeho hereze stane zjevnou. To je třeba chápat jako plné veřejné projevení hereze. To znamená, že si ji osvojuje zdravá část katolíků, Nikoliv tehdy, jestliže část katolíků pokládá herezi na pochybnou nebo nedostačující.
Střet je tedy nevyhnutelný a všechno závisí od sensus fidei katolíků vedených milostí. Dokud je papež tolerován a přijímán univerzální církví, jeho úkony zůstanou platné. Ztráta pontifikátu tedy nenastává tím, že ho někdo sesadí, ale aktem samotného papeže, který se stává formálním a notorickým heretikem a sám se vylučuje z viditelné církve a mlčky opouští pontifikát.
Jaká je tedy vaše bilance?
I když nesdílím druhou tézi, že heretický papež nikdy neztrácí pontifikát, myslím, že stanovisko mons. Schneidera je přijatelné vzhledem k momentální situaci, abychom se vyhnuli skrytému sedesvakantismu, ke kterému tíhnou někteří tradicionalisté. V tomto bodě se moje stanovisko shoduje s mons. Schneiderem nikoliv v rovině teoretické, nýbrž praktické. Myslím, že bludy a hereze papeže Františka, i když byly vysloveny veřejně, nevedou ke ztrátě pontifikátu, protože nejsou známy a sdíleny katolickým lidem.
Když mluvím o katolickém lidu, nemám na mysli veřejné katolické mínění ve smyslu tohoto termínu, ale vymezenou skupinu pokřtěných, kteří dnes zachovávají integritu katolické víry. Mnozí z nich interpretují slova a gesta papeže Františka pro bona a nerozeznávají jejich zlobu. Nemůžeme tedy říct, že ztráta víry je evidentní a zjevná. Když sv. Belarmin nebo kardinál Kajetán psali své knihy, společnost byla integrálně katolická a sensus fidei byl tak rozvinutý, že bylo snadné rozlišit herezi kněze, biskupa a dokonce i papeže. Dnes velká většina pokřtěných prostých věřících, kněží a biskupů žije ponořena do hereze a nejsou schopni rozlišit pravdu od bludu. Jasné indikace velkých teologů je nesnadné v praxi použít.
Slavný kanonista Fraciscus Xaverius Wernz ve své knize Jus Decretalium (tomus VI, 1913, pp. 19-23) dělá důležité rozlišení mezi deliktem veřejným a deliktem notorickým. Veřejné neznamená notorické. Delikt veřejný, i když je rozšířený, není ještě uznán od všeho lidu. Notorické znamená něco více, je to delikt zcela evidentní, který nepotřebuje důkazy.
Promoce a rozšíření hereze ze strany papeže Františka je veřejné, ale není notorické v kanonickém smyslu slova. Proto ho musíme uznávat za hlavu katolické církve. Jeho sesazení není pro mě aktuální, nikoliv jako téze, ale pouze pro tento konkrétní historický okamžik. Všechno se však může změnit ze dne na den. V tom smyslu také já jako i Mons. Schneider se svěřujeme Boží prozřetelnosti, ale nikoliv bez vyloučení budoucího scénáře o možné ztrátě pontifikátu heretického papeže.
Roberto de Mattei k otázce papeže heretika | Lumen de Lumine

Materiálnych heréz sa už dopustil hromád. Ale Katolík rozlišuje poslušnosť, aj u toho kto sa nikdy nie. Lebo mýliť sa môže každý, až na prípad opakovania učenia a slávnostného vyhlásenia Dogmatickou formuláciou.

Tam sa Pápež nemýli. To by sme tvrdili že Boh Duch Svätý sa môže, resp. je limitovaný človekom. Hej Hej Sv. Robert Bellarmin nikdy ani čiarku nenapísal, že môže blúzniť nejaký laik. Jednak sa vyhol demokracii a po druhé konciliarizmu. Ono to má háčik SKUTOČNE podľa neho, to nevyskúšal ešte nikto nikdy Z OPRÁVNEN7CH.

Na p. Eve si cez všetko cením že nenávidí Krista skrze nenávisť k tomu, ako to usporiadal Kristus aspoň na rovinu, a rebeluje bez zbytočných okecov.