Když mlčíš, mlč z lásky.
Když mluvíš, mluv z lásky.
Když napomínáš, napomínej z lásky.
Když odpouštíš, odpouštěj z lásky.
+
Vidíte plevel v pšenici. Vidíte zlé křesťany mezi dobrými. Chtěli byste, ty zlé vytrhnout?
Odpočívejte, ještě není čas žatvy. Ať přijde a vás nechť zastihne jako pšenici.
Proč se zlobíte? Proč je vám zatěžko vystát, zlé smíchané s dobrým? Mohou být s vámi na poli, ale v sýpce být nemohou.
+
Je mnoho způsobů milosrdenství, skrze které můžeme od Boha získat odpuštění svých hříchů.
Ale tím nejdůležitějším prostředkem ze všech, je odpouštět nepřátelům.
+
Slza za mrtvého prolitá uschne,
kytice na hrobu uvadne,
ale modlitba dojde přímo do srdce Boha Všemouhoucího.
+
Když máš rád člověka, takového jakým je, tak ho máš rád.
Když se ho snažíš od základů zcela změnit, máš rád sebe.
+
Duše se může protivit hříchu,
avšak zvítězit nad zlem, či jej vymýtit,
bez Boha nemůže…
+
Špatné časy, těžké časy, to je to, co lidé stále opakují. Ale žijme dobře a i časy budou dobré. To my jsme ty časy, ta doba. Jací jsme my, takové jsou časy i doba.
+
Dej pozor, abys nezaměňoval hřích za hříšníka; dej pozor, abys nezačal nenávidět a opovrhovat hříšníkem pro hřích samotný.
Nebe žádá, ať se opovrhuje hříchem. Tato nenávist a opovržení ať bude nesmiřitelné a věčné. Ale to samé Nebe, pro svou moudrost, přikazuje, ať miluješ člověka, a očekává, aby tato láska byla věčná, aby překonala všechna protivenství a pokušení. Proto nenáviď pomýlenost, ale pomýlené miluj!
Není dovoleno pro lásku k člověku, abys uzavřel mír anebo příměří s hříchem, ani z lásky k hříchu, abys nenáviděl člověka. Jen hloupost může směšovat tyto dvě tak rozličné věci. Člověk je stvoření Toho, Jehož skutky jsou vždy dokonalé. Člověk Mu je natolik drahý, že ho vykoupil Svou krví. A hřích, ten je dílem lidského zla. Bůh od hříchu odvrací Svou tvář s nekonečnou nenávistí, neboť hřích brojí proti Jeho svatosti a je nepřítelem člověku, Jeho živé podobě.
Zdali nenávidíš vinu? Nebe ti dává příklad a učí tě, kam až rozprostřít svou nenávist! Vyhlas nenávisti věčnou válku a drž ji daleko od sebe a od svých bratří! Vyháněj ji z jejich středu! Všemohoucí (Pán) sestoupil z nebe, aby je osvobodil od těžkého jha; On prožil Své dny zde na zemi v neustále práci, a nakonec položil i Svůj život ve strašných mukách, aby hřích vyhnal od Svého stvoření.
Mezitím však je třeba, aby nesmiřitelný a neústupný boj proti hříchu byl činěn velmi opatrně, aby spolu s hříchem nebyl zabit i samotný hříšník.
Rozzuřený medvěd napadl tvého bratra a pevně jej uchvátil svými strašnými tlapami, aby ho roztrhal. Ty jsi ozbrojen a vrháš se k nim. Chválím tvé hrdinství a tvoji rychlou a odvážnou pomoc. Ty však mezitím činíš co, nešťastníku? Jakápak horlivost tě povzbudila k tomu, abys zároveň s divokým zvířetem zabil i člověka? Rozděl je, a nestávej se vrahem! Tvá nenávist ať se zaměří jen na divoké zvíře, ale ne na nešťastníka, který ti má být drahý. Láska k němu, nechť uklidní a utiší tvoji zuřivost. Čiň opatrně svoji práci a mezitím zachraň toho, který upadl do drápů divokého zvířete!

Blažený Augustin, biskup hipponský (♰ 430)
28. srpna / 10. září, památka jeho zesnutí
zdroj: fb Pravoslavný křesťan

"Pane, daj čo rozkazuješ(čistotu) a rozkáž čo chceš"
"Miluj a rob čo chceš"
"Nebojím sa nečistoty pokrmov ale nečistoty žiadostivosti"
"Neskoro som ťa začal milovať, Krása taká stará a taká nová!"
"Šíril si sladkú vôňu a ja som ju vdychoval, a túžil po tebe.Ochutnal som, teraz lačniem a smädí ma."
"Najlepší tvoj služobník je ten,ktorý netúži od teba počuť, čo sám chce, ale ten,ktorý to chce, čo od teba počuje"
Sv.Augustín

Jeho maminka svatá Monika jeho obrácení zařídila na kolenou. Celá desetiletí se za něj modlila.

Svatá Monika – vzor všech matek

I tento veliký dar jsi, můj Bože a mé Milosrdenství, propůjčil své dobré služebnici, která mne v lůně svém nosila, že kde jen mohla utišovala rozepře mezi rozhněvanými a se svářícími. Zachovávala ten způsob, že co od jedné strany nejhanlivějšího slyšela, o druhé jak umí jedna si stěžovati na druhou nepřítomnou hrubými, jedovatými slovy, vypukne-li náruživá a dosud neusmířená nízká zášť – nic z toho žádné nepověděla, než co přispělo k jejích smíru...
Byla i ona služebnicí sluhů Tvých. Kdokoliv z nich ji znal, neustával Tě chválit, ctít a milovat v ní, poněvadž cítil Tvou přítomnost v jejím srdci, jak dosvědčovaly skutky jejího svatého života. Byla zajisté ženou jednoho muže, rodičům vděčnou službou oplatila, dům svůj zbožně řídila a měla svědectví v dobrých skutcích. Vychovala své syny tak, že tolikrát je v bolestech znovu rodila, kolikrát je viděla vzdalovat se od Tebe. Konečně, ó Pane, starala se tak o nás všechny, Tvé služebníky, jimž ve své dobrotě dovoluješ se tak nazývati, když jsme před její smrtí společně žili v jednotě Tvé lásky a v milosti Tvého křtu, jako by nás všech byla matkou a tak nám sloužila, jako by nás všech byla dcerou (Sv. Augustin, Vyznání 9, 9).