Přežití v pokoncilním šílenství @apredsasatoci…@běda vám bezbožníci@Laco Bajzo
Papež František nazývá nemanželské soužití „skutečným manželstvím“. (1)
O nejaktivnější podporovatelce potratů hovoří jako o „jednom ze zapomenutých velikánů“. (2)
Klaní se před sochou amazonské démonické bohyně Pačamamy. (3)
O ženě, která podstoupila operativní změnu pohlaví, hovoří jako o „muži“. (4)
Hovoří o lásce a milosrdenství, ale s pravověrnými katolíky jedná jako se špínou. (5)
Chová se poníženě vůči čínským komunistům a zaprodává při tom věrné čínské katolíky. (6)
Neustále tlačí na masovou imigraci muslimů do Evropy (7) a bagatelizuje mučednictví křesťanských obětí džihádu, když spolu s velkým imámem podepisuje deklaraci, která prohlašuje, že „mnohost a rozmanitost“ náboženství je „Bohem chtěná“. (8)
Po zveřejnění Motu Proprio Traditiones Custodes krutě jedná s těmi katolíky, kteří chtějí Bohu sloužit tak, jak to činili naši předci. (9)
V seznamu problémů, jimiž věřící za vlády papeže Františka trpí, bychom mohli pokračovat velmi dlouho. V reakci na to se hojně vyskytuje zmatení, vztek, zoufalství a skrytý vzájemný boj. Někteří si myslí, že je tento papež heretikem a proto už není papežem. Někteří si myslí, že to sice může být pravda, ale že nemají autoritu, aby to vyhlásili. Někteří si myslí, že především nebyl právoplatně zvolen a že je papežem Benedikt XVI. Někteří si myslí, že Svatý stolec nemá skutečného papeže od Pia XII. Někteří lavírují a mezitím publikují na internetu dlouhé texty, které obsahují všechno možné od kanonického práva až po názory sv. Roberta Bellarmina, aby tím podpořili svou tezi. Někteří si myslí, že vše nejenom vyřešili, ale že mají i autoritu „exkomunikovat“ nebo nazvat „schizmatiky“ ty, kteří s jejich závěry nesouhlasí. Někteří se obávají, že Církev již není pravou Kristovou Církví a v zoufalství odcházejí. Někteří jsou prostě jen zmatení a nevědí, co si myslet.
My to však nemusíme všechno vyřešit. Pokud František nebyl právoplatně zvolen, nebo pokud ztratil papežství kvůli herezi, není na nás laicích, abychom to vyřešili. Není to naše starost. Je na budoucím papeži, aby se s tím vypořádal. A my katolíci musíme zůstat klidní a pokračovat jako to katolíci vždy činili bez ohledu na to, kdo papežem je, nebo není, nebo může být, nebo by mohl být. Nezáleží na tom, je-li František posledním papežem, nebo papežem, po němž bude následovat dalších 277 papežů, nebo jestli vůbec není papežem. Ať se děje cokoliv, nebo se neděje nic, musíme si nadále uchovávat neporušenou Víru, modlit se, milovat Boha a bližního a přijímat svátosti od pravého katolického kněze, pokud můžeme.
Podívejte, Petr, náš první papež, třikrát zapřel Krista a sv. Pavel „se proti němu otevřeně postavil, poněvadž zasluhoval domluvy“ (Gal. 2:11). Papeže Honoria I. prohlásil Třetí konstantinopolský koncil za heretika. Zažili jsme 67 let „avignonského papežství“ neboli Velké západní schizma, které začalo, když přátelé francouzského krále Filipa IV. fyzicky napadli papeže Bonifáce VIII., následovala jejich absoluce ze strany jeho nástupce, papeže Bonifáce IX., pak se králův přítel stal papežem Klementem V. a Kurie se přemístila z Říma do Poitiers a později do Avignonu a následovaly roky papežů a vzdoropapežů. Během těch let se lidé, kteří byli později svatořečeni, mezi sebou přeli ohledně toho, kdo je pravým papežem. Přežili jsme papeže z rodu Borgiů i s jejich milenkami a lichvářstvím.
Podstatné je, jak řekl papež Lev Veliký, že: „důstojnost svatého Petra v jeho nástupcích není zeslabena, ať jsou jakkoli nehodní“ (cujus dignitas etiam in indigno haerede non deficit). Nic z Františkových činů a nic z výše zmíněného neumenšuje papežství, jak jej Kristus stanovil. A určitě nic z toho neznamená, že Církev zešílela. Pokud jste omráčení a zmatení a zvláště pokud máte sklon nad tím vším zoufat, musíte prostě pochopit hlubší smysl dějin – a přesně vědět, co je papežská neomylnost, a co ne.
Musíte vždy mít na paměti, že nám bylo slíbeno, že brány pekelné Kristovu Církev nikdy nepřemůžou. To však neznamená, že nám byla slíbena pohodlná cesta růžovou zahradou. Zcela naopak. Bylo nám řečeno, že ke konci času bude Církev následovat Krista v Jeho Umučení a Vzkříšení. Budeme toho muset mnoho vytrpět. Zda onen „konec časů“ nastal nyní, to nedokážu říct. Ale ani tím se nemusíme znepokojovat. Každý jedinec bez ohledu na to, v jakém historickém období žije, má svůj vlastní „konec času“, který bude snášet. Každý z nás umře. A o to – nikoliv o církevní politiku – bychom se zde měli starat.
Pokud vás hrůzy Františkova papežství rozrušují a negativně ovlivňují vaši víru, přestaňte si o něm číst a mějte na paměti stovky a stovky let církevních dějin, během nichž běžný katolík nevěděl nic o tom, co se děje v Římě. Myslete na to, že nonstop zprávy, které opakují papežovo blábolení pronášené někde v letadle, nejsou typické pro to, jak se katolicismus žil prvních 1 950 let.
Vytvořte si ve své mysli představu Církve, jaká skutečně je: neposkvrněná Kristova nevěsta, stvořená čistá díky milosti. Je jako platónská idea, větší ve své formě, než jak se pozemsky projevuje včetně svých hříšníků a darebáků, z nichž mnozí mají kněžská roucha. Není jen Církví bojující, ale také Církví trpící a Církví vítěznou. Nezáleží na tom, jak strašně zmínění hříšníci a darebáci špiní její roucho. Ona sama je neposkvrněná a mimo ni neexistuje spása. Je vaší matkou a člověk neopouští svou matku a nezanechává ji bezmocnou, když si s ní zmínění hříšníci a darebáci dělají, co chtějí. Právě naopak!
Soustřeďte se na svou duši a na spásu těch, které milujete, zvláště těch, vůči nimž máte povinnost. Zůstaňte blízcí Kristu. Rozvíjejte hluboký život v modlitbě. Přijímejte svátosti. Najděte si konkrétní pobožnosti, které vám vyhovují. Snažte se růst v ctnosti. Osvojujte si Tradici. Navštěvujte pouze tradiční mši, je-li to vůbec možné. Vzdělávejte se ve Víře, abyste věděli, co je pravdivé a co ne, a předávejte tuto Víru svým dětem. Zaměřte se na domácí církev, na svůj domov, a učiňte z něj místo radosti a pokoje. Hluboce prožívejte liturgický rok a jeho období. Vytvářejte společenství s podobně smýšlejícími katolíky. Připravte Americkou biskupskou konferenci a podobné biskupské konference o vaši finanční podporu a pozornost a totéž učiňte, pokud jde o herezemi stižené farnosti. Namísto toho podporujte tradiční kněze, řeholníky a apoštoláty. A nenechte pošetilce s mitrami a římskými kolárky, aby vás odvedli od Krista a Jeho Církve. Takovou moc mají, pouze pokud jim ji dáte vy.
A nakonec, když jste v pokušení si zoufat, pomyslete na to, co Kristus řekl Svým učedníkům, když byli na lodi na zuřícím, rozbouřeném moři a modlete se za víru, pokud jí máte nedostatek:
Mk 4: 35–40
I řekl jim v onen den, když nastal večer: „Přeplavme se na druhou stranu.“ A nechavše lid, vzali ho tak, jak byl na lodi; a jiné lodi provázely ho. I nastala veliká vichřice, a vlny vnikaly do lodi, takže loď se již naplňovala. On však spal v zadní části lodi na podušce; i vzbudili ho a řekli jemu: „Mistře, není tobě nic do toho, že hyneme?“ I vstav, přísně přikázal větru a řekl moři: „Buď ticho a upokoj se.“ a přestal vítr a nastalo ticho veliké. A řekl jim: „Proč se bojíte? Což ještě nemáte víry?“
O nejaktivnější podporovatelce potratů hovoří jako o „jednom ze zapomenutých velikánů“. (2)
Klaní se před sochou amazonské démonické bohyně Pačamamy. (3)
O ženě, která podstoupila operativní změnu pohlaví, hovoří jako o „muži“. (4)
Hovoří o lásce a milosrdenství, ale s pravověrnými katolíky jedná jako se špínou. (5)
Chová se poníženě vůči čínským komunistům a zaprodává při tom věrné čínské katolíky. (6)
Neustále tlačí na masovou imigraci muslimů do Evropy (7) a bagatelizuje mučednictví křesťanských obětí džihádu, když spolu s velkým imámem podepisuje deklaraci, která prohlašuje, že „mnohost a rozmanitost“ náboženství je „Bohem chtěná“. (8)
Po zveřejnění Motu Proprio Traditiones Custodes krutě jedná s těmi katolíky, kteří chtějí Bohu sloužit tak, jak to činili naši předci. (9)
V seznamu problémů, jimiž věřící za vlády papeže Františka trpí, bychom mohli pokračovat velmi dlouho. V reakci na to se hojně vyskytuje zmatení, vztek, zoufalství a skrytý vzájemný boj. Někteří si myslí, že je tento papež heretikem a proto už není papežem. Někteří si myslí, že to sice může být pravda, ale že nemají autoritu, aby to vyhlásili. Někteří si myslí, že především nebyl právoplatně zvolen a že je papežem Benedikt XVI. Někteří si myslí, že Svatý stolec nemá skutečného papeže od Pia XII. Někteří lavírují a mezitím publikují na internetu dlouhé texty, které obsahují všechno možné od kanonického práva až po názory sv. Roberta Bellarmina, aby tím podpořili svou tezi. Někteří si myslí, že vše nejenom vyřešili, ale že mají i autoritu „exkomunikovat“ nebo nazvat „schizmatiky“ ty, kteří s jejich závěry nesouhlasí. Někteří se obávají, že Církev již není pravou Kristovou Církví a v zoufalství odcházejí. Někteří jsou prostě jen zmatení a nevědí, co si myslet.
My to však nemusíme všechno vyřešit. Pokud František nebyl právoplatně zvolen, nebo pokud ztratil papežství kvůli herezi, není na nás laicích, abychom to vyřešili. Není to naše starost. Je na budoucím papeži, aby se s tím vypořádal. A my katolíci musíme zůstat klidní a pokračovat jako to katolíci vždy činili bez ohledu na to, kdo papežem je, nebo není, nebo může být, nebo by mohl být. Nezáleží na tom, je-li František posledním papežem, nebo papežem, po němž bude následovat dalších 277 papežů, nebo jestli vůbec není papežem. Ať se děje cokoliv, nebo se neděje nic, musíme si nadále uchovávat neporušenou Víru, modlit se, milovat Boha a bližního a přijímat svátosti od pravého katolického kněze, pokud můžeme.
Podívejte, Petr, náš první papež, třikrát zapřel Krista a sv. Pavel „se proti němu otevřeně postavil, poněvadž zasluhoval domluvy“ (Gal. 2:11). Papeže Honoria I. prohlásil Třetí konstantinopolský koncil za heretika. Zažili jsme 67 let „avignonského papežství“ neboli Velké západní schizma, které začalo, když přátelé francouzského krále Filipa IV. fyzicky napadli papeže Bonifáce VIII., následovala jejich absoluce ze strany jeho nástupce, papeže Bonifáce IX., pak se králův přítel stal papežem Klementem V. a Kurie se přemístila z Říma do Poitiers a později do Avignonu a následovaly roky papežů a vzdoropapežů. Během těch let se lidé, kteří byli později svatořečeni, mezi sebou přeli ohledně toho, kdo je pravým papežem. Přežili jsme papeže z rodu Borgiů i s jejich milenkami a lichvářstvím.
Podstatné je, jak řekl papež Lev Veliký, že: „důstojnost svatého Petra v jeho nástupcích není zeslabena, ať jsou jakkoli nehodní“ (cujus dignitas etiam in indigno haerede non deficit). Nic z Františkových činů a nic z výše zmíněného neumenšuje papežství, jak jej Kristus stanovil. A určitě nic z toho neznamená, že Církev zešílela. Pokud jste omráčení a zmatení a zvláště pokud máte sklon nad tím vším zoufat, musíte prostě pochopit hlubší smysl dějin – a přesně vědět, co je papežská neomylnost, a co ne.
Musíte vždy mít na paměti, že nám bylo slíbeno, že brány pekelné Kristovu Církev nikdy nepřemůžou. To však neznamená, že nám byla slíbena pohodlná cesta růžovou zahradou. Zcela naopak. Bylo nám řečeno, že ke konci času bude Církev následovat Krista v Jeho Umučení a Vzkříšení. Budeme toho muset mnoho vytrpět. Zda onen „konec časů“ nastal nyní, to nedokážu říct. Ale ani tím se nemusíme znepokojovat. Každý jedinec bez ohledu na to, v jakém historickém období žije, má svůj vlastní „konec času“, který bude snášet. Každý z nás umře. A o to – nikoliv o církevní politiku – bychom se zde měli starat.
Pokud vás hrůzy Františkova papežství rozrušují a negativně ovlivňují vaši víru, přestaňte si o něm číst a mějte na paměti stovky a stovky let církevních dějin, během nichž běžný katolík nevěděl nic o tom, co se děje v Římě. Myslete na to, že nonstop zprávy, které opakují papežovo blábolení pronášené někde v letadle, nejsou typické pro to, jak se katolicismus žil prvních 1 950 let.
Vytvořte si ve své mysli představu Církve, jaká skutečně je: neposkvrněná Kristova nevěsta, stvořená čistá díky milosti. Je jako platónská idea, větší ve své formě, než jak se pozemsky projevuje včetně svých hříšníků a darebáků, z nichž mnozí mají kněžská roucha. Není jen Církví bojující, ale také Církví trpící a Církví vítěznou. Nezáleží na tom, jak strašně zmínění hříšníci a darebáci špiní její roucho. Ona sama je neposkvrněná a mimo ni neexistuje spása. Je vaší matkou a člověk neopouští svou matku a nezanechává ji bezmocnou, když si s ní zmínění hříšníci a darebáci dělají, co chtějí. Právě naopak!
Soustřeďte se na svou duši a na spásu těch, které milujete, zvláště těch, vůči nimž máte povinnost. Zůstaňte blízcí Kristu. Rozvíjejte hluboký život v modlitbě. Přijímejte svátosti. Najděte si konkrétní pobožnosti, které vám vyhovují. Snažte se růst v ctnosti. Osvojujte si Tradici. Navštěvujte pouze tradiční mši, je-li to vůbec možné. Vzdělávejte se ve Víře, abyste věděli, co je pravdivé a co ne, a předávejte tuto Víru svým dětem. Zaměřte se na domácí církev, na svůj domov, a učiňte z něj místo radosti a pokoje. Hluboce prožívejte liturgický rok a jeho období. Vytvářejte společenství s podobně smýšlejícími katolíky. Připravte Americkou biskupskou konferenci a podobné biskupské konference o vaši finanční podporu a pozornost a totéž učiňte, pokud jde o herezemi stižené farnosti. Namísto toho podporujte tradiční kněze, řeholníky a apoštoláty. A nenechte pošetilce s mitrami a římskými kolárky, aby vás odvedli od Krista a Jeho Církve. Takovou moc mají, pouze pokud jim ji dáte vy.
A nakonec, když jste v pokušení si zoufat, pomyslete na to, co Kristus řekl Svým učedníkům, když byli na lodi na zuřícím, rozbouřeném moři a modlete se za víru, pokud jí máte nedostatek:
Mk 4: 35–40
I řekl jim v onen den, když nastal večer: „Přeplavme se na druhou stranu.“ A nechavše lid, vzali ho tak, jak byl na lodi; a jiné lodi provázely ho. I nastala veliká vichřice, a vlny vnikaly do lodi, takže loď se již naplňovala. On však spal v zadní části lodi na podušce; i vzbudili ho a řekli jemu: „Mistře, není tobě nic do toho, že hyneme?“ I vstav, přísně přikázal větru a řekl moři: „Buď ticho a upokoj se.“ a přestal vítr a nastalo ticho veliké. A řekl jim: „Proč se bojíte? Což ještě nemáte víry?“
