Slova otce Pleskače ohledně hypnózy a Břetislavu Kafkovi jsou nejednoznačná a zavádějící. Předně k hypnóze: pro lékaře je to metoda léčby některého nemocného člověka, ale nevhodná k použití mu dětí. Pro psychologa Kafku to byla vědecká metoda introspektivního poznání toho, jak působí např. spiritisté nebo hromadné sdělovací prostředky na masy, ale s nimi se Kafka neztotožňoval. Jiná věc je další lékařská metoda - sugesce, lékaři používaná k léčbě některých nemocí. Nevíme, jaký zdravotní stav byl u člověka, u něhož Kafka sugesci 3 x použil. Pokud to bylo k léčbě, tak je to v pořádku, ale pokud by se tím Kafka snad jen lehkomyslně bavil, o čemž u tak zodpověšdného člověka dost pochybuji, tak by to bylo špatné. Na základě tohoto jednoho Kafkova případu rozhodně není možno celkově Kafkovu práci odsuzovat.
V tom se neshodnete ani se mnou. Pro mne hypnóza je okultní disciplína a vlastně spolupráce se zlým. Tvářit se to může jako vědecká záležitost či jako lékařské dobro, podstata je totožná.
Proč o tom píšete zde? Není lepší psát pod zmíněným vkladem?
Takový postoj a názor tu už býval, když zakazovali lékařům chirurgii nebo transplantaci srdce.