catholica.cz/download/Nh1439-r0.pdf
str. 651

catholica.cz/kniha/840

Zjevení sv. Dominika (podle legendy)
Najednou zjevuje se mu přesvatá Panna, doprovázena třemi sbory nebešťanů, z nichž každý čítal 50 panen a veden byl královnou. Tři tyto královny chopily za ruce na zemi ležícího Dominika a vedly ho k nebeské Paní. „Věz synu můj“, pravila rodička Boží, „že jsem vyprosila u rozhněvaného Boha, aby ještě jednou odpustil světu a že tebe jsem představila Synu svému za vhodný nástroj záchrany té. Je ti dobře známo, jak kdysi Syn můj zachránil svět. V lůně mém stal se člověkem, krví svou zplatil dluhy hříšného lidstva a vstoupiv na nebesa, otevřel světu nebeskou bránu. Záchranné dílo spásy začalo pozdravem, Gabrielovi. Jdi a uč lidi hlavním těmto pravdám víry. Ať o nich uvažují a zároveň andělským pozdravem ať mne při tom ctí. Aby's uměl tyto pravdy v modlitbu vložiti, podívejse na první královnu a kolem ní stojící panny, které všecky jsou oblečeny v bělostných šatech, znázorňujíce radostně taje života mého a Spasitelova. Na poděkování za tajemství tato uvažuj o každém z nich a modli se 50 krát pozdravení andělské, vkládaje za každým desátým zdrávasem
jednou modlitbu Páně, v níž všechny potřeby světa jsou obsaženy.

Podobným způsobem děkuj za přehořké umučení mého Syna, které bolestně-ranilo srdce mé. Obměkči proto srdce své uvažováním o bolestech těch, uctívaje mne padesátkrát pozdravem andělským, při čemž pětkrát obrátíš se otčenášem na nebeského Otce, jak to vidíš znázorněno zde na pěti skupinách nebeských panen, které vždy po 10 stojící v skupině každé, nachově oděny jsou.

Rozjímej též o slávě z mrtvých vstalého a na nebevstoupivšího Spasitele, jakož i o oslavě mě v nebesích, jak ti to představují ostatní panny zde přítomné, stojící po 10 v 5 skupinách, hávem zlatým oděné. Budeš-li se ty a lid s tebou takto modliti, uvíjete mí věnec přelíbezný, a já předstoupím jako prostřednice mezi vámi a Bohem, před Syna svého a rositi Ho budu, aby pro tajemství, o kterých rozjímáte a pro Zdrávasy, kterými mne při tom ctíte, zahnal od vás blud i hřích a rozžal vám světlo pravé víry, která by vás vedla ku branám věčnosti. Kaž tuto pobožnost a uč této modlitbě — přinese jistě světu záchranu. Práci tvé budu žehnati a kroky tvé divy provázeti. Pobožnost tato jest Synu mému nejmilejší. V ní máš nejmocnější prostředek bludaře potříti, neřesti vyhubiti, ctnost rozšířiti, boží milosrdenství vyprositi a zvláštní ochranu si zajistiti. Přeji si, abys hlásal pobožnost tu nejen ty, nýbrž všichni, kteří vstoupí do řádu, který založíš. Věřící dojdou modlitbou tou mnohých milostí a nakloní si mne, abych jim ve všech potřebách pomáhala. Ejhle, vzácný dar, jenž svěřují tobě a duchovním synům tvým !“

Zjavenie v Montichiari - 1947 – Rosa Mystica (tri ruže)

Video od cca 39:10 do 42:25

Důkaz, který změní SVĚT! "Nález SCHRÁNY SMLOUVY & krve Ježíše Krista" - Zbyněk Čep

Zázrak v Chrámu: Jsem běloch, muž, Čech a křesťan. Nejsem PIN, ale člověk. Naše kultura se rozpadá a vymíráme. Hovoříme o míru, vyvážíme válku. Vládnou nám hráči rulety
Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerie
Přinášíme pozoruhodné poselství pronesené v posvátných prostorách hlavního chrámu naší země, které míří do hlubin i výšin v našem zoufale „zplacatělém“ světě již skoro neslyšených.
Již po deváté se u příležitosti výročí komunistického převratu z února 1948 konal festival Mene Tekel, připomínající zločiny nacismu a komunismu. V jeho samotném závěru se v katedrále sv. Víta konala „ekumenická bohoslužba“, sloužená za popravené, umučené a zemřelé politické vězně. A stalo se něco naprosto nečekaného – bezmála zázrak.
Spojení? Ne za cenu zrady víry
Než se k němu dostaneme, připomeňme: Takzvané ekumenické bohoslužby jsou nešvarem posledních desetiletí. Před tragickým Druhým vatikánským koncilem (1962-65) nic takového nepřicházelo v úvahu. Kristus přece založil jedinou Církev, která je totožná s původní církví katolickou, nikoli s těmi, které se od ní v průběhu staletí z různých důvodů odštěpily. Tyto ekumenické (sjednocující) aktivity však vytvářejí falešný dojem, že i jiné „církve“ mají Kristův mandát k veřejnému působení. Jenže k pravé bohoslužbě nutně náleží i věroučná jednota, kterou ekumenické hnutí ze své podstaty postrádá.
Právě ekumenický relativismus je jednou z příčin, proč katolická církev prochází dosud zřejmě nejhlubší krizí identity ve svých dějinách a proč se do čela církevních struktur dostávají lidé se zjevně nekatolickými názory. Je příznačné, že jedním z největších propagátorů ekumenismu a falešného sjednocování, překračujícího dokonce hranici křesťanských vyznání, je „mediální kněz“ Tomáš Halík.
Paprsek jasného slova za soumraku
O to více překvapí, když na akci ekumenického charakteru lze slyšet slova, jaká zazněla na závěr v pražské Katedrále svatého Víta. Pronesl je známý český katolický kněz Petr Piťha, ministr školství v první vládě Václava Klause, autor odborně cenných a současně čtivých publikací o českých světcích a našich národních patronech. Petr Piťha byl ostatně někdejším inspirátorem Desetiletí duchovní obnovy (1987-1997), pastorační iniciativy, kterou si později dle svého zvyku přivlastnil právě zmíněný Tomáš Halík.
Je svým způsobem příznačné, že závažná slova v katedrále nepronesl žádný ze současných českých či moravských biskupů, ale řadový kněz:
Lidé, lidé,
dovoluji si vás oslovit tímto nejvyšším možným titulem, protože člověk je obrazem Boha a je ozdoben výsostnými znaky: rozumem, svědomím a zodpovědností.
Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem nějaké 361106/038 rodné číslo ani 37-22/015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo.
Sešli jsme se tu, abychom vzpomenuli obětí válek a totalitních režimů, zejména toho, který je nám historicky nejblíž. Dnešní pietní slavnost dostala jméno Mene Tekel. Tato tajemná slova se objevila na zdi paláce Nabukadnesorova syna, když hodoval a zneuctil posvátné nádoby odcizené z Jeruzalémského chrámu. Oznámila pád jeho říše, protože se nepoučil z příběhu vlastního otce.
Hloupost a pýcha odvrhly Boha
Jsme přitom na místě, které je symbolem našich národních dějin. Je to chrám, který po staletí vznikal podle přesně stanoveného řádu a stal se ztělesněním ideálu, který vedl naše otce a dědy. Sama o sobě tato katedrála oním ideálem není, protože ten stojí vysoko nad ní směrem označeným odvážně vzpřímenými věžemi. Odtud k lidem promluvil Bůh. Slyšeli jsme jeho slova, platná pro Izraelity v zajetí stejně jako pro stavitele tohoto chrámu. Jsou bolestně platná i dnes. Odtud k nám poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal, kdo jsme. Že jsme lidé, jen lidé spěchající ke smrti. Ale také, aby nám zvěstoval, že ideálem člověka je být obrazem Boha. Podobat se Kristu. To je pravda života, celý jeho smysl - jít k tomuto ideálu.
Pokaždé tu někdo mluví. Dnes ten úkol připadl mně. Je mi úzko, protože mluvím před Vševědoucím, a uvědomuji si, že nestojím před vámi, ale před těmi, kdo pro tento ideál, pro pravdu života, byli schopni svůj pozemský život nasadit. Dělat to pro sebe by nedávalo smysl. Život se pokládá za druhé. Ti, na něž tu myslíme, to udělali kvůli nám. Je mi určeno promluvit. Zde jsem, abych konal, co mám konat.
Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální.
Chybí nám ideál, za který bychom položili život
Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.
Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní.
Hovoříme o míru, ale sami ho nemáme
Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti.
Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo. Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela.
Našimi nepřáteli jsme sami
Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte. Ozvou se proti mně hlasy: Na co si hraješ? Nečárej čerty na zeď!…, až zazní protest: Ten blázen nakonec způsobí válku – umlčte ho! Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme zahynout.
Neměli bychom žádné nepřátele, kdybychom byli jako tato katedrála, poutáni k sobě pevným řádem, a byli bychom váženi a ctěni jako tvůrci. Jenže my nic nevytváříme, protože za sebe necháváme jedny pracovat a druhé myslet. Podle pokynů shora jen posunujeme dílo těch zdola. Nemáme proč žít. Jsme tu zbyteční. Kdybychom takoví nebyli a byli platnými lidmi, neodvážili by se nás nepřátelé ohrozit, protože bychom byli pevnější, než oni. Naší cestou je návrat k rozumu a jeho zkáznění a důsledné, věrohodné, hluboce žité křesťanství.
Jsem běloch, muž, Čech a křesťan
Nemohu mlčet. Byl jsem vyzván, abych promluvil před Bohem a mrtvými předky, a to ve chvíli, kdy se nás cizinci s úsměškem ptají: Co vy jste vlastně zač? Nemohu mluvit za druhé, ale odpovím za sebe, byť se chvěji:
Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost lidských ras, a tudíž lidskou důstojnost všech, ale odmítám zčernat či zežloutnout a změnit proporci a barvu svých očí. Jsem muž, který může zplodit, ale nemůže porodit dítě, a proto trvám na spořádané, trvající rodině, neboť je to základ společnosti a záruka výchovy. Trvám na tom, že muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, že žena je slabší a vzácnější než muž, který ji má chránit, milovat a vážit si jí.
Jsem zatím zdravý a budu pomáhat nemocným, ale odmítnu fňukání slabochů, kteří se na nemoc jen vymlouvají. Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si dosud vydělávám a mám ho dost, abych se podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám mnohem méně než skutečně majetní, nezávidím jim a radoval bych se, kdyby svůj majetek užívali rozumně.
Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi a beru vážně bídu i slávu svého národa. Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury.
Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru, a vím s určitostí, že se jimi budou řídit v celém svém jednání. Ale hlásím se pevně ke svému křesťanskému Bohu a řádu, který stanovil, protože je moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný.
Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na svou tvář.
Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem nějaké 361106/038 rodné číslo ani 37-22/015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo. Jsem člověk, protože mám svědomí a nesu zodpovědnost. Jsem člověk a jako člověk chci také zemřít. Amen.
Zdroj: protiproud.cz, apha.cz

...pre informáciu...
Vladimirus de juxta Hornad - J. V. Timkovic, OSBM, Dejiny greckokatolikov Podkarpatska /9.-18. storocie/, Kosice, 2004, 956 pp.
Stiahnite si hore uvedenu knihu rozdelenu v 5 pdf dokumentoch. Budete tak vlastnit vo svojom pocitaci uplne ZDARMA tuto 956 stranovu historicku knihu.

Autor uverejňuje túto knihu pod pseudonymom: "Vladimirus de juxta Hornad" podobne, ako to urobil pred viac ako 250 rokmi baziliánsky mních "Gabriele de juxta Hornad" (nebol to toti G. Schwarcz ako sa často mylne uvádza) vo svojej knihe: Initia religionis christianae inter Hvngaros Ecclesiae orientali adserta, Francofvrti-Lipsiae, 1740, v ktorej okrem iného dokázal, že celé Uhorsko bolo pôvodne byzantského obradu, a to až do začiatku 14. storočia. Súčasný «Vladimirus de juxta Hornad» svojho predchodcu značne dopľňa a podobne ako Gabriele de juxta Hornad, aj on si volí pseudonym z obavy pred prípadnou persekúciou zo strany nepriateľov pravdy.

download for free Timkovic books
Vladimirus de juxta Hornad - J. V. Timkovic, OSBM, Dejiny greckokatolikov Podkarpatska /9.-18. storocie/, Kosice, 2004, 956 pp.

Netušil jsem, já jsem ji slyšel naživo před pár lety ve slovenštině (sbor sv Cecílie_NMnV), a pak jsem si vyhledal originál.

předkládám k posouzení - hrivnac.blogspot.com/2015/05/vse-uplyva.html

z komentářů k písničce:

- kdyz kliknete na "Vse uplyva" na druhem radku, je tam nahravka. Nebo tady:
google.com/file/d/0B6Y5GpWMyUhzaHVrNGtvczBlVGM/view

...s tímto postřehem se ztotožňuji...
- Dobrý den, chci Vám poděkovat, že jste tuhle písničku zpřístupnil na internetu. Neslyšela jsem ji několik desítek let a snad bych si už nevzpomněla, že existuje, kdybych nedavno neviděla starý dokument Heleny Třeštíkové, kde zazněla. Hledala jsem ji marně.

Až sem se dopídila k vaší stránce. Je to poklad.

Z alba:
youtube.com/watch?v=zxWW1F3VXdY
...nevím proč, ale mně je blízká, možná, proto, že mi prirostla k srdci už v mládí...(1974)

Simon Khorolskiy & Friends – Мой в небе край родной - Home In The Heavens

z komentárov - Ako typický Američan netuším, čo hovoríte, ale milujem každé slovo! Najmä "Haleluja"! Táto hudba napĺňa moje srdce radosťou a očakávaním nášho Kráľa. Nemôžem sa dočkať, kedy počujem tvoje a moje hlasy spojené v nebi, aby sme chválili Pána Boha všemohúceho.
EDIT: WOW, úplne som zabudol, že si môžete zapnúť titulky na YouTube. A táto pieseň ma oficiálne núti roniť mužské slzy.

články tam stále sú len sa musia prácne vyhľadať, zaujímavé je, že včera som to po postupnom hľadaní po článkoch našiel, dnes sa mi to už neukázalo. Včerajší link je však funkčný:
Začína byť skutočne neskoro! | Magnificat - Mariánske spravodajstvo / vydavateľstvo

Mal som dojem, že to čo našiel nie je úplné. Vyššie uvedené je iba ukážka pre jeden link, ale platí to pre všetky.

...o štvrtej identickej podobe Ježišovej tváre...
Rímskokatolícky kňaz Anton Solčiansky pri Božom hrobe v Jeruzaleme hovorí o pozadí Turínskeho plátna a jeho odkaze pre nás, hľadať život a vzkriesenie len u jedinej osoby na tomto svete - Turínske plátno neustále vzbudzuje úžas a bázeň - Anton Solčiansky
V tomto videu hovorí aj o štvrtej identickej podobe Ježišovej tváre a to na Pôvodnom obraze Božieho milosrdenstva vo Vilniuse - viď - Obraz Božieho milosrdenstva / Podobu Ježiša, ktorú si dnes uctievame, sestra Faustína nikdy nevidela (v čase od 12.10 do 13.25)

Odporúčam pozrieť celé video.

Ak má byť vykúpenie spravodlivé, potom Ježiš Nazaretský musí byť Boh. Keby Ježiš Nazaretský nebol Boh, vykúpenie by nebolo spravodlivé. Keby Ježiš nebol Boh, jeho smrť by bola nespravodlivá a nemohla by nás spasiť, lebo by bol iba treťou stranou. Ale vďaka a chvála Pánovi, že je našou protistranou. Nakoľko, iba dve strany môžu spravodlivo vyriešiť naše hriechy. Nikto mimo tieto dve strany nemá právo ani spôsobilosť odstrániť naše hriechy. Jednou z nich sme my sami a v tom prípade musíme zomrieť. Druhou stranou je Boh, proti ktorému sme zhrešili; a v tom prípade zomrie On za nás:

Právne spravodlivé vysporiadanie viny a trestu - Milan Lehotský - Blog - Pravda
Právne spravodlivé vysporiadanie viny a trestu - Milan Lehotský - Blog - Pravda
Použité pramene: Božie evanjelium – Pochopenie pravdy Božieho spasenia, Watchman Nee