Německo se připravuje na zavedení přídělového systému v dodávce energií a ropy – Nepřikrášlená realita islamizované Evropy
Německo se připravuje na zavedení přídělového systému v dodávce energií a ropy

A samozřejmě totéž, co postihne Německo, čeká o ostatní země EU. Již brzy se tedy dostanou evropské země na přídělový systém, což již pocítí úplně každý (bude jistě i u potravin). Opět se tedy potvrzuje, že cílem protiruských sankcí bylo především poškodit Evropu a ne Rusko.
Jako „reakce“ na úroveň včasného varování oznámenou spolkovým ministrem hospodářství Habeckem nyní Spolková síťová agentura oznámila, že se připravuje na přídělový systém. Stupeň včasného varování byl vyhlášen pár dní po stejném „scénáři“ v Rakousku, tedy postupně k tomuto kroku dojdou všechny vlády.
Tímto oznámením nyní Spolková síťová agentura prozradila, že se připravuje na uzavření některých průmyslových odvětví v případě nedostatku dodávek plynu. Takzvaný energeticky náročný průmysl tak byl připraven na budoucí přídělový systém.
Německé ekonomice tak hrozí krize nepředvídaných rozměrů, protože pro německé společnosti neexistuje žádná právní ochrana garantovaných dodávek energie.
Christian Hampel z právního poradenství BDO Legal řekl, že dopis od svých plynárenských společností již obdrželo mnoho společností. V něm obdrželi oznámení, že jejich dodávky energie mohou být v budoucnu přiděleny nebo vypnuty.
Hampel odhaduje, že šance na přiměřené odškodnění pro postižené společnosti je velmi nízká.
Takové zastavení dodávek by zpočátku ovlivnilo energeticky náročný průmysl. Manažeři těchto společností již varují před odpovídajícími výrobními ztrátami.
Zejména chemický průmysl vyžaduje hodně zemního plynu nejen jako zdroj energie, ale také jako surovinu pro výrobu. Dotčen by byl i německý ocelářský průmysl a kovovýroba a výroba skla a keramiky. Zemní plyn je nejdůležitějším zdrojem energie v těchto průmyslových odvětvích.
Šéf švýcarské ropné společnosti Vitol Gerard Delsad popisuje příděly nafty jako „noční můru“. Stejného názoru jsou i šéfové obchodu s komoditami Gunvor Torbjörn Törnqvist a Trafigura Jeremy Weir.
To vše lze samozřejmě ospravedlnit sankcemi EU vůči Rusku, protože Evropa by podle surovinových expertů dovezla každý den téměř 1 milion barelů ruské nafty. Dalším přitěžujícím faktorem je, že vnitrostátní sklady surovin nejsou dostatečně zásobené.
Ve Velké Británii už vládě radí drasticky zvýšit ceny, aby omezila spotřebu obyvatelstva a možná zabránila kroku ke státnímu přídělovému systému.
Kvůli údajnému masakru v Buči, který byl mediálně „propagován“, uvalila EU a především předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová proti Rusku další sankce. Ve skutečnosti se však ukazuje, že jde o bumerang pro celou populaci 27 členských států.
Se zákazem dovozu uhlí má být nyní poprvé přímo sankcionován také energetický sektor. Jak by tomu mohlo být jinak, když tuto v pravém slova smyslu „ruskou ruletu“ podporuje ministr hospodářství Robert Habeck, aniž by mohl uvést datum embarga.
Von der Leyenová vysvětlila, že „zákaz dovozu uhlí z Ruska má hodnotu čtyř miliard eur ročně“.
Jako by toho nebylo málo, tak zakázán bude v rámci EU i dovoz dřeva, cementu a alkoholických nápojů jako je vodka.
Kromě toho je uvaleno uzavření přístavů pro ruské lodě a další obchodní omezení.
Zatímco USA, EU a další země požadují stále přísnější sankce vůči Rusku, které již v EU způsobily velké ekonomické škody, USA zvyšují dovoz ruské ropy a ruší další sankce.
USA také požadují, aby se EU vzdala ruské ropy a plynu. USA minulý týden zvýšily své nákupy ruské ropy o více než 40 procent a zrušily sankce na hnojiva z Ruska.
Podle Michaila Popova, náměstka ministra bezpečnosti Ruské rady bezpečnosti, „Spojené státy donutily Evropany uvalit protiruské sankce, zatímco samy nejen pokračují v dovozu ropy z Ruska, ale také v dovozu ‚černého zlata‘, jehož dovoz se za poslední týden zvýšil o 43 procent na 100 000 barelů denně!“
Americká strana prosazuje, aby EU nakupovala mnohem dražší americký frakovací plyn, což přinese evropské ekonomice masivní konkurenční nevýhody, způsobí výrazně vyšší náklady a bude stát spoustu pracovních míst.
Už jen tato skutečnost by nám Evropanům měla objasnit, co za oceánem ekonomicky sami chystají. Je proto třeba velmi jasně říci, že USA musí být považovány za (jediného) hlavního příjemce dlouho plánované ukrajinské krize.
Ospravedlnění ukrajinské války a zcela krátkozrace uvalené sankce nyní povedou ke zvýšení cen energií, což bude mít bolestivý dopad nejen na účty za energie.
Aby toho nebylo málo, vývoj je „dramatický“ i pro německé pivovary, jak vysvětluje generální ředitel Svazu německých pivovarů Holger Eichele. To se samozřejmě projeví na ceně. Takže teď hořké časy, kdy už se nemůžete ani „napít“.
To, co výše sdělují německá média, samozřejmě platí bezezbytku také u nás. S tím rozdílem, že zde budou při mnohem nižších platech a s nulovou pomocí vlády mnohem vyšší ceny a tedy i mnohem horší dopady pro občany, což povede k nárůstu počtu chudých a exekucí a k rychlejšímu vymazání střední třídy.

Ukrajina vs. Jemen – kontrast v mediálním pokrytí – Nepřikrášlená realita islamizované Evropy
Ukrajina vs. Jemen – kontrast v mediálním pokrytí

Opakovaně a dlouhodobě zde upozorňuji na silně pokryteckou politiku, kdy je v některých případech agresor podporován, v jiných se dokonce agrese sami účastníme a v dalších agresora odsuzujeme. Přitom každou válečnou agresi je třeba odsoudit – a to bez rozdílu. Jenže mainstreamoví pisálci západních médií, financovaných z EU i Sorosových fondů, rozhodně netuší, jak taková nestranná novinařina vypadá.
Často tak oslavují násilné islámské extremisty (bojůvky typu ISIS nasazené v Sýrii proti Asadovi), neonacisty (Azov) nebo drogovou mafii (Kosovo). Jdou-li proti tomu, koho potřebují odstranit USA, pak jsou „hrdinové“, i kdyby vraždili kojence. To se ostatně v některých případech i děje. Ale pokud jsou na špatné straně, pak je třeba je šmahem odsoudit.
A stejné je to s politiky, kteří jsou loutkami globalistů a zásadně prosazují takovou politiku, jakou jim právě jejich loutkovodiči velí. Pokud tedy mají porušovat Ústavu ve jménu covidismu, tak to dělají, pokud mají přijímat neústavní zákony – směle do toho! A pokud mají tleskat jakékoli agresi a vraždám nevinných civilistů, tak to dělají. Ať už jde o Sýrii, Irák, Srbsko, Libyi nebo aktuálně Jemen….
V mainstreamovém mediálním pokrytí ruské vojenské intervence na Ukrajině, která nyní trvá měsíc, byla velká pozornost věnována akcím „ukrajinského odporu“, což jsou různé bojůvky typu Azov nebo Pravý sektor.
Podobně jako v reportáži o „syrských rebelech“ (jak nazývali islámské extremisty) před deseti lety byl v médiích namalován romantický obraz „ukrajinských bojovníků za svobodu“ statečně bojujících proti vojensky nadřazenému ruskému nepříteli a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský byl oslavován za svou výzvu k bezletové zóně, která by nepochybně vyvolala jadernou válku.
Tato hollywoodská PR inscenace ukrajinské armády korporátními médii – včetně nechvalně známého neonacistického praporu Azov – se také velmi podobá výše zmíněným „syrským rebelům“ v tom, že zdůrazňuje silné zapojení CIA v pozadí.
Vskutku, výcvik ukrajinského vojenského personálu CIA pro partyzánskou válku proti Rusku byl nastíněn v nedávné zprávě západních korporátních médií, což naznačuje, že existuje plán zatáhnout Moskvu do vojenské bažiny ve stylu irácké války na Ukrajině – druhé největší zemi v Evropě.
Taková taktika již byla použita proti Kremlu v minulosti, když tehdejší americký prezident Jimmy Carter zahájil v roce 1979 operaci Cyclone, program CIA, který zajišťoval vyzbrojování, financování a výcvik wahhábistických povstalců, takzvaných mudžahedínů (později z nich vzešel Talibán), kteří pak šli do války proti vládě Demokratické republiky Afghánistán spojenecké se SSSR. poté, co se dříve Západu nakloněný Kábul dostal pod sovětský vliv po Saurské revoluci v roce 1978.
Nicméně tento romantizovaný obraz „ukrajinských bojovníků za svobodu“ korporátními médii stojí v ostrém kontrastu s jejich zpravodajstvím o Ansar Alláhu, lépe známém jako Houthiové, kteří v současné době vedou ozbrojenou kampaň odporu proti sedmileté válce a blokádě Západní aliance Saúdské Arábie proti sousednímu Jemenu, což vede k masovému hladovění v již tak zbídačené zemi na Arabském poloostrově.
To se ukázalo v pátek, kdy jemenské síly zahájily nálety na klíčovou ropnou rafinérii v saúdském městě Džidda. Na rozdíl od zpravodajství o Ukrajině a Rusku nebyly v západních médiích žádné články oslavující akce jemenského odporu proti Západem podporované moci Rijádu.
Abychom pochopili tento protichůdný přístup korporátních médií k Jemenu a Ukrajině, musíme se blíže podívat na širší geopolitický a historický kontext vztahů Západu s oběma zeměmi.
V roce 1979, ve stejném roce jako sovětská intervence v Afghánistánu, se protizápadní a antisionistický ajatolláh Chomejní dostal k moci s islámskou revolucí v Íránu poté, co byl svržen šáh Pahlaví, spojenec USA a Británie. Sám šáh se dostal k moci v roce 1953 po operaci Ajax, operaci na změnu režimu organizované MI6 a CIA v reakci na rozhodnutí tehdejšího premiéra Mohammada Mossadegha znárodnit obrovské íránské zásoby ropy.

Aby omezily vliv Chomejního nově založeného antiimperialistického státu a udržely hegemonii na Středním východě, Spojené státy sledovaly strategii využití Saúdské Arábie – oddělené od Islámské republiky Perským zálivem – jako politické a vojenské bašty proti Íránu.
To je místo, kde mediální pokrytí jemenského konfliktu vstupuje do hry, protože Teherán je již dlouho obviňován z podpory Hútíů, jejichž obsazení hlavního města San’á v březnu 2015 vedlo k tomu, že Rijád zahájil svou současnou leteckou kampaň – s bombami dodávanými USA a Británií – aby přivedl svého favorizovaného prezidentského kandidáta Abdrabbuha Mansura Hadiho zpět k moci.
Vzhledem k tomu, že cíle Ansar Alláha jsou proto v rozporu s cíli hegemonie USA-NATO, vysvětluje to, proč západní média nepřipisují Hútíům hrdinské výrazy jako „jemenský odpor“ nebo „bojovník za svobodu“, na rozdíl od jejich zpravodajství o ozbrojených silách Ukrajiny – které byly podporovány Západem od barevné revoluce Euromajdanu v roce 2014 – a jejich následné válce proti odtrženým republikám Doněck a Luhansk.
Situace již eskalovala do takové míry, že výhružky jadernou válkou se stávají každodenní realitou.

Vzít nabídku Ruska. Co vláda tají. Expert přes plyn o bídě a cenách,..Nezbývá než vládu vyzvat, aby okamžitě odstoupila, pokud jí jde o zachování existence České republiky, o prosperitu průmyslu a přežití obyvatelstva. Už jsme se dostali až tak daleko. – SDÍLEJTE !

Vzít nabídku Ruska. Co vláda tají. Expert přes plyn o bídě a cenách,..Nezbývá než vládu vyzvat, aby okamžitě odstoupila, pokud jí jde o zachování existence České republiky, o prosperitu průmyslu a přežití obyvatelstva. Už jsme se dostali až tak daleko. – SDÍLEJTE !
“Martin Brudermüller, generální ředitel koncernu BASF, největší chemické společnosti na světě, varoval politiky, že omezení dodávek zemního plynu z Ruska do Evropy by mělo „katastrofální“ dopad na ekonomiku, jaký kontinent nepostihl od konce druhé světové války,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz energetický expert Vladimír Štěpán. Německý manažer dle něj též poznamenal, že ruský plyn je výrazně levnější než americký. Štěpán se diví, proč vláda tvrdí, že ceny energií stouply o desítky procent jako jinde, když stouply o „300 až 500 procent“. Expert v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz vyzývá k uzavření dlouhodobých kontraktů s Ruskem.
Jak byste charakterizoval situaci, do níž se naše země dostala v důsledku neřešení problémů v oblasti energií?
Česká republika se ocitla v megakrizi, která nemá obdoby v žádném evropském státě. Je to krize energetiky, která se přenesla do ekonomiky, návazně do zemědělství, velká část průmyslu je poničená, možná i nenávratně, a životní úroveň obyvatel se vrací do 70. let minulého století, nebo i do 50. let. Nabízí se otázka, jak je možné během několika měsíců zničit vše, co se budovalo desítky let? Je to tím, že politici nemají žádnou odpovědnost? Nebo si to aspoň myslí, a mohou tak svojí nečinností a neznalostí zavinit škody za stamiliardy korun, mohou ohrozit bezpečnost státu, na kritiku si zavedou cenzuru, opozici likvidují, na požadavky průmyslu a obyvatelstva nereagují, péče řádného hospodáře se jich netýká?
Tak nevím, jestli by měl premiér Petr Fiala, ministr průmyslu Jozef Síkela či jiný z ministrů odvahu reagovat na vznesené otázky. Dalo by se vládě vystavit dílčí vysvědčení za to, jak si vedla prvních sto dnů u moci?
Dovolte, abych k hodnocení činnosti vlády využil stanovisko, které vypracoval kolega ze skupiny „Energie není luxusní zboží“ a bývalý první místopředseda ERÚ Ivan Noveský: „České vládě se za pouhých 100 dní podařilo tak hluboko potopit české občany, české živnostníky a český průmysl, že to zatím nedokázala žádná česká vláda. Za pouhých 100 dní dokázala vyšponovat rekordní inflaci, v dubnu bude atakovat 17 procent, to zatím nedokázala žádná česká vláda. Za pouhých 100 dní dokázala vláda nastartovat šílenou hospodářskou krizi na úrovni třicátých let minulého století (dnes se moderně nazývá stagflace), ani to zatím nedokázala žádná (ani komunistická) československá ani česká vláda. Je opravdu otázkou, zda ještě lze Českou republiku zachránit nezbytnými razantními kroky: vyšší kvalitou řízení energetiky, zavedením sektorových a jiných daní, zavedením regulace cen elektřiny, plynu a tepla, opatřeními pro potravinovou soběstačnost, opatřeními pro snížení cen PHM a tak dále. Zatím současná vláda nalezla pouze odvahu zavést cenzuru, což je strategicky devastující vítězství, protože tím vláda nese odpovědnost pouze a jenom sama. I pokud by se podařilo dosadit rychle do české vlády ekonomy, národohospodáře, energetiky a další odborníky, kterým půjde opravdu o prosperitu státu, musí nová vláda najít ihned shodu při řešení krizové situace, a v tom může být základní problém. Svádění všeho na Putina už nezabírá, protože nyní do peněženek voličů nesahá ani Putin, ani Babiš, ale pouze a jenom Fiala.“
S tímto nekompromisním hodnocením jste zajedno všichni v rámci expertní skupiny „Energie není luxusní zboží“?
Ano, souhlasíme s ním. Vládě Petra Fialy se povedlo téměř nemožné; zničit fungující energetiku, vyvézt levnou energii, poničit ekonomiku, zemědělství, a k tomu cíleně připravuje devastaci životního prostředí. Už víme, že se krize bude dále prohlubovat. Protože vláda České republiky jako jediného státu odmítá odstranit příčiny krize, přijímá jenom sociální opatření, a přitom jako pravicová vláda v podstatě likviduje střední třídu pod záminkou udržení deficitu státního rozpočtu, který stejně nedodrží. Místo statisíců do energetické bídy spadnou v Česku miliony lidí, to už je jasné. Svoji strategii vláda založila na utajování nepohodlných informací za pomocí cenzury a na válce na Ukrajině jako jediné příčině všeho zla. Přitom vláda svojí činností stále více přibližuje Českou republiku Ukrajině, ekonomika ji nezajímá, válka a její eskalace je prioritou. Válečné výdaje stoupají, odlišujeme se stále více od západní Evropy.
Vraťme se k energetice, první a hlavní příčině megakrize v České republice. Pokud už neobstojí tvrzení, že za všechno může Putin, jaké vysvětlení se tedy nabízí?
Vláda musí lidem a krachujícímu průmyslu odpovědět na následující zásadní otázky: Proč právě a jenom Česká republika má nejvyšší ceny elektřiny na světě, když ji doma vyrábíme s nejnižšími náklady?
Proč už i ceny plynu narůstají na nejvyšší úroveň v Evropě, a přitom nové odběratele obchodníci v České republice odmítají?
Proč má Česká republika nejvyšší inflaci v Evropě, pokud pomineme baltské státy, a proč se její tempo má dále zvyšovat?
Proč 95 procent plateb EU za povolenky zaplatí v roce 2030 tři státy, Česká republika, Polsko a Bulharsko? Kolik platí za povolenky ČEZ a teplárny za rok, a proč se platby za povolenky promítají do cen tepla pro odběratele? Kdo za to může, a jak to bude vláda řešit?
Proč vláda České republiky nechce zrušit vazbu na lipskou burzu, když EU zcela jednoznačně deformuje ceny plynu i elektřiny na burzách? V letech 2011 až 2019 se cena plynu na burze řídila poměrem nabídky a poptávky, cena plynu proto zejména na jaře výrazně klesala s poklesem poptávky. Nyní i při rekordních dodávkách ruského plynu do Evropy cena plynu na burze neklesá. Svázání cen plynu s cenou elektřiny, spekulace s povolenkami a další nástroje, které nemají nic společného s trhem, zvyšují cenu plynu nejvíce z celé Evropské unie právě v České republice, ale vláda to neřeší.
To už je docela hodně naléhavých otázek. Měla by Fialova vláda veřejnosti zodpovědět ještě nějaké další zásadní?
Tak především tu, proč politici České republiky jako jediní v Evropské unii neobhajují národní zájmy. A proč se nechovají jako politici v Rakousku, Itálii, Francii nebo v Německu, proč podporují eskalaci války na Ukrajině, kterou v Česku nikdo nechce, a to v situaci, kdy všichni víme, že Česká republika je státem nejvíce postiženým energetickou krizí. A proč přispívají k úplnému přerušení dodávek ruského plynu bez ohledu na dopady na ekonomiku Česka? Politici nevědí, že přerušení dodávek ruského plynu do naší země bude mít právě pro Českou republiku naprosto katastrofální důsledky, protože jsme z 99 procent závislí na ruském plynu, protože EU nám nepomůže, LNG k nám minimálně několik let nelze dopravit a v zásobnících plyn není? Náhrada za plyn není, jenom stále dražší elektřina a vysoce emisní hnědé uhlí. Obnovitelné zdroje problém nevyřeší.
Proč vláda zakazuje tzv. dezinformační weby, ale sama dezinformace cíleně šíří? Například že energetickou krizi zvládneme a že jsme na ni připraveni. Jak? Do Česka se doveze zkapalněný plyn? EU bude společně nakupovat plyn? V Rusku se hroutí ekonomika, přitom ekonomické ukazatele má Rusko výrazně lepší než ČR? Nebo že u nás stouply ceny energií jako v ostatních státech, tj. o desítky procent, přitom stouply o 300 nebo i 500 procent? Proč vláda nemluví pravdu? Jak je trefně uvedeno v jednom článku, bídou v Česku Putina neporazíme. To ale vládě nevadí, už je v tisku uvedeno, že chleba může být za 100 korun, některé potraviny nemusí být vůbec a výroba masa se omezí. Ale dramaticky jenom v České republice, proč?
Ty vaše otázky by měla vládě klást především mainstreamová média a dožadovat se odpovědí. Neznamená to, že je nevznášejí, že situace až tak úplně dramatická není?
Média jsou v Česku doslova bezradná, nevědí, co je pravda, a jak na tom Česká republika vlastně je. Svatá prostoto, řeklo by se, když slyšíte výrok Martina Kupky, který prohlásil, že kdyby byly přerušeny dodávky ruského plynu, tak by se to obyvatelstva v České republice nedotklo. Prý bychom si řekli o plyn jinde. A podobné perly zaznívají i od jiných vládních politiků. Tihle lidé řídí zemi, jak to asi mohlo dopadnout? Česká republika je závislá na ruském plynu z 99 procent, Německo jen z 50 procent. A přesto Martin Brudermüller, generální ředitel koncernu BASF, největší chemické společnosti na světě, varoval politiky, že omezení dodávek zemního plynu z Ruska do Evropy by mělo „katastrofální“ dopad na ekonomiku, jaký kontinent nepostihl od konce druhé světové války, a zničilo by to dosud vybudovanou prosperitu. Zejména pro mnoho malých a středních firem by to mohlo znamenat konec. Jen v Německu by to postihlo statisíce pracovních míst.
Co jsou pro Českou republiku momentálně největší problémy v oblasti plynárenství?
Situace je naprosto kritická. Ceny plynu pro odběratele jsou v Česku dvakrát vyšší než například na Slovensku, stoupají každý měsíc, nejrychleji v Evropské unii, a budou stoupat dále. Obchodníci v České republice nakupují plyn na burzách jen krátkodobě, za extrémně vysoké ceny, na nákup levného plynu na roky 2023 a 2024 nemají peníze. Odmítají proto přijímat nové odběratele, a to i z řad domácností. Opět jenom v Česku. To v historii České republiky ještě nebylo. Nabízené smlouvy s vazbou na ceny plynu na burze jsou zničující pro odběratele, protože cena plynu je extrémně vysoká – kvůli eskalaci války, kterou výrazně podporuje vláda ČR – a nepředvídatelná. Plyn do zásobníků na příští zimu obchodníci neukládají, chybí jim 50 až 80 miliard korun, protože ceny plynu jsou vinou nečinnosti vlády extrémně vysoké. Na uložení plynu do zásobníků potřebují obchodníci cca 4× více peněz než před rokem.
Abychom ale Fialovu vládu jenom netepali. Jaké řešení byste jí doporučil?
Není až tak složité; je to nákup zásobníků do vlastnictví státu, uskladnění plynu za levné ceny v letním období a jeho prodej obchodníkům při vysokých cenách plynu. Tím by se omezil i krach obchodníků. Stát toto řešení ale odmítá. Tím ohrožuje bezpečnost zásobování plynem pro příští zimu a startuje další cenový růst cen plynu.
Česká republika nutně potřebuje středně nebo i dlouhodobý kontrakt na nákup plynu za 7 Kč/m3 jako mají ostatní státy. Zmíněný Martin Brudermüller z koncernu BASF uvedl, že ruský plyn je výrazně levnější než americké LNG, chce někdo ještě další důkaz? Proč premiér Fiala nezajede do Německa pro plyn za 7 Kč/m3, abychom za plyn neplatili více než 100 miliard korun navíc proti jiným státům? Pro Česko z toho vyplývá, že nelze pokračovat v nákupu plynu z Německa za tzv. ceny na burze ve výši 25 Kč za m3 s nepředvídatelnou a stále se zvyšující cenou z tzv. burz, zejména když se jedná i nadále o ruský plyn, a nikoliv LNG. Když nám Západ nepomůže, tak lze využít nabídku ruské strany nákupu plynu v rublech, tím by se mohla snížit cena plynu na polovinu nebo i více. Když to dělají jiné státy, proč ne my?
Na to vám já neodpovím. Zato mě zajímá, když jsou náklady na výrobu elektřiny u nás nejnižší z celé EU, proč ceny elektřiny pro domácnosti ve vazbě na kupní sílu máme nejvyšší na světě. Jak je to možné, a proč to vláda neřeší?
Situace je ještě horší, nejedná se jenom o elektřinu, zbytečně si prodražujeme energii, i když jsme v bezpečné pozici, kterou nevyužíváme, jak upozorňuje Hynek Beran, také člen skupiny „Energie není luxusní zboží“ a expert ČVUT: „Naše energetická soustava byla vybudována před padesáti lety a úspěšně slouží dodnes. Stále dnes vyrábíme v přebytku velmi levnou elektřinu – výrobní ceny, nikoli ty pro zákazníky – a také dostatek tepla. Na našem území máme stále zásobníky zemního plynu na třetinu roční spotřeby, zásoby jaderného paliva a domácí energetickou a chemickou surovinu, ale i nové inženýrské kapacity na výstavbu obnovitelných zdrojů a nových technologií především v oblasti decentrálních soustav. Šancí na přežití celého oboru i české ekonomiky nejsou ideologie a uměle předražované ‚tržní‘ řetězce, ale technická inovace stále funkčního odvětví, jehož vedoucí složkou jsou inženýři a technici.“
Nu a copak je tak složité zařídit, aby obyvatelé České republiky profitovali z toho, že máme náklady na výrobu elektřiny, a nedopláceli na už tak bohatý Západ?
Řešení to vůbec složité není, jen je nutno regulovat cenu v České republice vyrobené elektřiny, pokud možno pro všechny kategorie spotřebitelů. Vývoz elektřiny je nutno omezit na úroveň přebytků, a mimo zimní období. Česká vláda má ale zcela jiný názor, vadí jí, že ČEZ nebude mít prostředky na garance pro vývoz elektřiny, což je naprosto neuvěřitelný přístup, který zásadním způsobem poškozuje odběratele v naší zemi.
Vláda také tvrdí, že nemůže regulovat ceny elektřiny pro odběratele ČR, protože má vlastnický podíl na ČEZ jenom 70 procent. Přitom slovenská vláda má podíl jenom 30 procent na Slovenských elektrárnách a dokázala to. Použila metodu zdanění nadměrných zisků, v tomto případě výroby elektřiny z jaderných zdrojů. A ČEZ je výrazně ziskovější než Slovenské elektrárny. Závěr je jediný, česká vláda opět selhala, problém nechce řešit úmyslně. Výsledek je pak jasný, cena elektřiny je na Slovensku zafixovaná do roku 2024 ve výši 62 euro/MWh, u nás nejnižší cena činí více než 160 euro/MWh.
Co by v tuto chvíli bylo pro Česko nejjednodušším a nejrychlejším řešením, jak se z pasti stále dražší elektřiny vymanit?
Muselo by se co nejrychleji vyčlenit 100 až 150 miliard korun na zateplení domů a budov a snížení energetické náročnosti průmyslu. Tím se sníží spotřeba energie o desítky procent. Toto řešení umožňuje i Evropská unie, která dává členským státům vybrat, zda chtějí podporovat další rozvoj obnovitelných zdrojů, nebo energetické úspory. Vláda ČR preferuje jednoznačně rozvoj obnovitelných zdrojů, o úsporách mluví jenom okrajově, resp. vůbec ne.
Z výše uvedeného vyplývá jediný závěr, vláda ČR zcela selhala, vlastními chybami a zejména svým přístupem a neochotou k řešení problémů přivedla zemi do megakrize a řešení této krize nehledá. Veškerá navrhovaná řešení odborníků na energetiku, ekonomů, zemědělců či zástupců průmyslu odmítá realizovat, a dostává tak Českou republiku do bezvýchodné situace.
Nezbývá než vládu vyzvat, aby okamžitě odstoupila, pokud jí jde o zachování existence České republiky, o prosperitu průmyslu a přežití obyvatelstva. Už jsme se dostali až tak daleko.
Zdroj: Vzít nabídku Ruska. Co vláda tají. Expert přes plyn o bídě a cenách

Smilstvo a svatokrádeže | Lumen de Lumine
Smilstvo a svatokrádeže
Nejčastějšími hříchy, které přivádějí duše do věčného ohně, jsou hříchy proti VI. a IX. Božímu přikázání. Jsou to právě ty hříchy, se kterými si zaslepení biskupové na čele s papežem Františkem zahrávají a chystají se svým falešným „milosrdenstvím“ jim nikoliv předcházet, ale uvolnit cestu. Tyto hříchy bývají velmi často spojeny se svatokrádežemi.
Svatokrádež je jedním z nejtěžších hříchů, pro který může být duše snadno zatracena. Ubohé duše, které se vydají touto cestou! Za života svatého Jana Bosca byly to nejčastěji svatokrádežná přijímání těch, kteří po hříších proti čistotě ze studu zamlčeli tyto těžké hříchy zpovědníkovi a pak po svatokrádežných zpovědích kupili hřích na hřích.
V současné době zatěžují svatokrádežemi své duše nejvíce biskupové a kněží, kteří na sebe uvalují vinu za hříchy věřících, které zaviňují svou laxností a nedbalostí v péči o svěřené duše.
Don Bosco nám zanechal závažné výstrahy o věčných trestech, které postihly duše, které i kvůli jednomu hříchu nečistoty hromadily svatokrádež na svatokrádež. Umíme si představit, jaká věčnost čeká duchovní osoby, jejichž svatokrádeže dosahují několikaciferných hodnot?
Don Bosco vypráví o jednom svém varovném vidění:
»Byl jsem se svým průvodcem (andělem strážným) v propasti v temném údolí. Spatřil jsem náhle obrovskou budovu, které měla velmi vysoká vrata a ta byla zavřená. Přepadlo mě strašné horko. Z budovy se zvedal hustý kouř, téměř zelený, s krvavě rudými plameny. Zeptal jsem se: „Kde to jsme?“ Můj vůdce odpověděl: „Čti nápis na vratech.
Bylo tam napsáno: Ubi non est redemptio. ( Kde není vykoupení) Náhle jsem spatřil nejdříve jednoho chlapce, pak dalšího a pak ještě jiné, jak padají do propasti. Každý měl na čele napsán svůj hřích.
Znal jsem tyto mladé lidi a zeptal jsme se: „Je tedy neužitečné, že pracujeme pro tuto mládež, když pak mnoho z nich je zatraceno? Jak tomu mohu zabránit?“
„Tito mladí ještě žijí. Ale stav jejich duše je takový, jaký jsi viděl. Kdyby zemřeli, všichni by přišli sem.“
Vstoupili jsme do budovy. Přišli jsme na velký temný dvůr a já jsem četl tato slova: Ibunt impii in ignem aeternum! (Bezbožní půjdou do věčného ohně!)
Můj průvodce mi řekl: „Pojď za mnou!“ Vzal mě za ruku a zavedl mě k jednomu okénku, které otevřel. Viděl jsme obrovské peklo plné ohně, který jistě překračoval tisíc stupňů. Je nemožné toto peklo popsat. Náhle jsem viděl mnoho mladých lidí padat do hořícího pekla. Vůdce mi řekl. „Věčné zatracení tak mnoha mladých lidí způsobuje porušování šestého Božího přikázání.“
„Ale když zhřešili, tak se přece vyzpovídali!“
„Zpovídali se, ale hříchy proti čistotě zamlčeli. Např. mladík spáchal takových hříchů čtyři nebo pět, ale přiznal jen dva nebo tři. Jistí lidé se takových hříchů dopouštěli během mládí, ale vždy se styděli z nich vyzpovídat. Jiní neměli lítost a předsevzetí. Jiní si mysleli, že zpovědníka podvedou, místo aby udělali správné zpytování svědomí, a kdo v takovém stavu zemře, bude zavržen na celou věčnost. A nyní uvidíš, proč se zde neuplatnilo Boží milosrdenství.“
Anděl zvedl záclonu a já jsme viděl některé mladíky z našeho ústavu, které jsem všechny znal, a ti byli zavrženi pro svatokrádež. Mezi nimi byli někteří, kteří se jevili jako dobří. Můj anděl pokračoval: „Mluv všude proti falešnému studu“.
Pak jsme asi půl hodiny mluvili o nezbytných podmínkách pro dobrou zpověď a zakončili jsme:
„Změnit život! Změnit život!“
A můj přítel dodal: „Viděl jsi pekelná muka a je nutné, abys také zakusil trochu pekla“.
Když jsme opouštěli tuto strašnou budovu, vzal moji ruku a dotkl se s ní poslední vnější zdi. Začal jsem křičet. Když vidění skončilo, prohlédl jsem si ruku. Musel jsem ji mít týden v obvazu.«
* * *
P. Giovanni Battista Ubbani, jezuita, vypráví o jedné ženě, která po několik let zamlčovala ve zpovědi hřích nečistoty. Čekala vždy na nějakého cizího zpovědníka. Jednou šli kolem dva dominikáni. Když je viděla, zeptala se, zda ji mohou vyzpovídat, a jeden z nich jí vyhověl.
Když oba kněží vyšli z kostela, vyprávěl, že když se žena zpovídala, viděl, jak z jejích úct vylézalo mnoho hadů. Jeden had však vystrčil hlavu, ale vrátil se zpět, a všichni hadi se opět vrátili do ní.
Zpovědník nemluvil o tom, co ve zpovědi slyšel, ale začal přemýšlet, zda by ji neměl vyhledat. Když byl konečně na místě, řekli mu, že žena zemřela, sotva přišla domů.
Byl z toho velice smutný a začal se ihned za mrtvou ženu modlit. Tu se mu zjevila v plamenech a řekla: „Já jsem ta žena, která se u tebe zpovídala. Spáchala jsem svatokrádež. Nevyznala jsem hřích u svého faráře, až mi Bůh poslal tebe, ale i pak jsem se styděla a zamlčela jsme ho. Boží spravedlnost mi dala zemřít, jakmile jsem přišla domů. Boží spravedlnost mě navěky zatratila.“
Po tomto rozhovoru se otevřela země a žena zmizela.
* * *
Svatý Alfons zanechal zprávu o tom, jak v Anglii, když byla ještě katolická, vládl král Angubertus a měl překrásnou dceru, se kterou se chtělo oženit mnoho princů. Když se jí otec ptal, zda by se chtěla vdát, odpověděla, že učinila slib čistoty. Otec žádal papeže o povolení, aby se dcera mohla vdát, ale papež mu nevyhověl. Zůstala v soukromí v domě, otec s tím byl srozuměn a svěřil ji péči a ochraně dvorních dam.
Žila jako světice, často se zpovídala, postila a konala pokání. Přijímala svaté svátosti a hojně navštěvovala nemocné a pečovala o ně. Pak onemocněla a zemřela.
Jedna z dam, která byla její učitelkou, uslyšela náhle v noci, když se za ni modlila, velký hluk. Pak spatřila královskou dceru v plamenech ve společnosti mnoha démonů. Řekla dámě: „Věz, že já jsem nešťastná dcera krále Anguberta!“
„To přece není možné, že jsi zatracena. Žila jsi tak zbožně!“
„Ano, je to spravedlivé, že jsem zatracena, je to moje vina. Musíš vědět, že jako mladá dívka jsem spáchala hřích proti čistotě. Šla jsem ke zpovědi, ale styděla jsem se tento hřích vyznat. Opakovala jsem tuto svatokrádež dokonce i na smrtelné posteli. Řeka jsem zpovědníkovi, že jsem velká hříšnice, ale znovu jsem se styděla hřích vyznat. Kněz o tom nic nevěděl a řekl mi, abych na toto pokušení zapomněla. Zemřela jsem a nyní jsem na celou věčnost zavržena.“
Pak zmizela za hrozného hluku a zanechala po sobě velký zápach, který bylo cítit v domě několik dní.
Jsou věřící i kněží, kteří se těmto příběhům vysmívají. Je to smích pyšné sebejistoty, kterou čeká velké rozčarování.
Conchita Armida a peklo | Lumen de Lumine
O pekelných trestech (1) | Lumen de Lumine
viz viz

Pramen: Giuseppe Tomaselli, Peklo existuje

Ukrajinské ministerstvo obrany zveřejnilo záběr z videohry jako důkaz sestřelení ruského vrtulníku (CZ TITULKY)

Ukrajinské ministerstvo obrany zveřejnilo záběr z videohry jako důkaz sestřelení ruského vrtulníku (CZ TITULKY)

Viktor Orbán opäť vyhral voľby a liberálnym médiám zostali len oči pre plač… - Christianitas

Po vyhlásení volebných výsledkov v susednom Maďarsku nastal veľký nárek žurnalistov – vo všetkých liberálnych, ľavicových a pseudokonzervatívnych médiách. Ako už toľkokrát, ich „analýzy“ sa ukázali byť len zúfalými túžbami ľudí, ktorí cítia potrebu nejako zladiť očakávania svojich chlebodarcov so svojou žurnalistickou nádenníčinou.
Pred voľbami v Maďarsku sa vyrojila záplava „radičov“, ktorí už videli Orbánov pád z údajného populistického piedestálu, a príčiny hľadali v jeho protiliberálnych, ale predovšetkým geopolitických „ťažkých hriechoch“. Potláčanie homosexuálnej propagandy, ostentatívna podpora rodiny a natality, odmietanie bruselského poručníctva – to všetko sa malo obyčajnému maďarskému gazdovi už natoľko zhnusiť, že opozícia, pozliepaná zo šiestich nekonzistentných strán, mala konečne privodiť odchod tejto čiernej mory európskych liberálov.
Navyše tu bol „ťažký hriech“ najväčšieho kalibru – rezervovaný postoj ku konfliktu na Ukrajine, neochota zapojiť sa do lacnej hystérie a štrngania šabličkami a rázne odpovede na arogantné správanie ukrajinského prezidenta Zelenského, hrdinu našich čias. To všetko zrejme malo, podľa úvah pokrokových analytikov, natoľko rozhorčiť maďarský národ, že sa mal Orbán z politického neba zrútiť ako Ikaros.
V médiách nechýbali ani hrdinské vyhrážky a ultimáta na Orbánovu adresu: buď zmení svoju politiku k Ukrajine alebo uvidí! A čo mal uvidieť? Nuž to, čím sa neplničom euro-plánov vyhrážajú štandardne: izoláciu, rozpad V4, zastavenie eurofondov; a v morálnej rovine stratu cti, hanbu, opovrhnutie zo strany Poľska (podľa mediálnych prorokov údajne novo vychádzajúcej veľmoci!), balkanizáciu Maďarska a ďalšie lahôdky globálneho nátlaku a šikanovania.
Maďarsko bolo čiernobielo označené za „predsieň Putinovho Ruska“ v EÚ a z aplikácie tejto lacnej dichotómie hrozilo, že pokiaľ Orbán vyhrá voľby, bude to znamenať popretie toho, že drvivá väčšina ľudí v strednej Európe vníma oficiálny výklad udalostí na Ukrajine ako nemenný ideologický kánon (ako nás pokrokové médiá o tom neustále uisťujú) a skalopevne odsudzuje Rusko a zlého Putlera. A po druhé by to znamenalo, že tu bude ďalšie štyri roky neústupný hráč, ktorý sa bude snažiť do určitej miery presadzovať skutočné národné záujmy a nie globalistickú agendu. Skrátka katastrofa. A tomu bolo treba zabrániť, či aspoň sa o to snažiť.
Mediálnu protiorbánovskú kampaň v slovenských periodikách preto musíme vnímať nie ako triezve zhodnotenie situácie, ale ako niečo na spôsob sekularistického rituálneho zaklínania, ktoré má nejakým, ťažko definovateľným mystickým postupom, odplašiť potenciálne zlo. Toto zaklínanie vídame v médiách pravidelne a zintenzívňuje sa najmä pred voľbami (domácimi či zahraničnými), slúžiac na zaháňanie duchov „extrémizmu“, „populizmu“ a „xenofóbie“. Na rozdiel od skutočného exorcizmu však neprináša kýžený výsledok a z toho potom pramení druhá fáza tohto procesu, ktorej sme svedkami práve teraz – nárek a kvílenie liberálnych šamanov.

Včerajšok k nim bol obzvlášť krutý. Ako povedal sám Orbán: „Zvíťazili sme, dokonca tak výrazne, že to musí byť vidieť aj z Mesiaca, a určite z Bruselu.“ Orbánova strana Fidesz získala 53,29 % hlasov, čo je dokonalý debakel opozičných snáh o zvrátenie vývoja v Maďarsku. Všetkých šesť opozičných strán, združených do koalície, získalo len 34,89 %. Výsledky uviedla maďarská Národná volebná komisia k dnešnému dátumu, o 11:57 hod., kedy bolo spočítaných 98,96 % všetkých hlasov. Fidesz tak bude mať pravdepodobne opäť ústavnú väčšinu v parlamente, čo pre nádeje kultúrnych reformátorov a milovníkov inakosti neveští nič dobré.
Už pred voľbami sa však začala v médiách zjavovať aj určitá propagandistická poistka – spochybňovanie regulárnosti volieb. Niektoré titulky operovali možnosťou „manipulácie“. Vodca opozície to navyše po vyhlásení výsledkov rovno potvrdil: „Spochybňujeme však, že by tieto voľby boli demokratické a slobodné. Fidesz vyhral len vďaka tomuto (volebnému) systému.“ Ale čože to, veď to sú predsa „konšpiračné“ úvahy, aké sme počuli po voľbách v USA od priaznivcov prezidenta Trumpa. Alebo už teraz nie sú „konšpiračné“, keď ide o prehru dobrej a pokrokovej opozície?
Opozíciu zloženú z ľavicových, zelených strán a pravicového Jobbiku viedol pravicový líder Péter Márki-Zay, ktorý však nevyhral ani vo svojom jednomandátovom volebnom obvode, v meste kde je primátorom. Ako si to opozícia vysvetľuje, okrem obligátneho „manipulovania“?
„K väčšine ľudí sa dostali len odkazy propagandy a vymývania mozgov,“ komentoval výsledok Márki-Zay, ktorý uznal prehru opozície, nuž ale čo má proti propagande? Veď naprieč celou Európou sa šíri nová móda blokovania a vypínania alternatívnych médií, pričom sa oficiálna propaganda pretláča – s požehnaním médií stredného prúdu – dokonca aj do škôl?
Čo je však pre liberálnu úderku ešte horšie, zdá sa, že Orbán posilnený týmto víťazstvom nemieni zmeniť rétoriku. Hneď v prvom prejave po voľbách sa nechal počuť:
„Toto víťazstvo si budeme pamätať do konca života, pretože sme museli bojovať proti obrovskému množstvu protivníkov: miestnej ľavici, medzinárodnej ľavici všade naokolo, byrokratom z Bruselu, všetkým peniazom a inštitúciám Sorosovho impéria, medzinárodným mainstreamovým médiám a aj ukrajinskému prezidentovi. Nikdy sme nemali toľko oponentov naraz.“

To sú zaiste slová, pri ktorých sa liberálni mediálni alchymisti zhrozene pozerajú do krivúľ a misiek, lámajúc si hlavy, čo sa tam pri tom mediálnom hľadaní kameňa mudrcov zase pokazilo. To, že sa Orbán dokonca zadefinoval ako bojovník proti ukrajinskému prezidentovi, ktorého prepojil s ďalšími liberálnymi bojovými centrami: Sorosom, Bruselom a medzinárodnou ľavicou, posúva posúdenie pozadia súčasnej geopolitickej situácie, osvetlené politikom na najvyššej úrovni v štáte, do roviny, ktorá liberálov určite nepoteší. Môžeme preto očakávať stupňovanie mediálnej kampane a nové zaklínanie.
Či vlastne skôr konštatovať, že už začalo. V komentároch sa tvrdí, že Orbán, podobne ako klasický filmový podliak, „stavil na strach“. Pozoruhodné je, že to tvrdia ľudia, ktorí boli ochotní celé dva roky hysterizovať masy každodenným informovaním o počtoch mŕtvych v nemocniciach, vyhrážať sa povinným očkovaním a zamykať pravidelne ľudí v ich domovoch, a to aj počas najvýznamnejších kresťanských sviatkov.
Víťazstvo Viktora Orbána, bez toho, aby sme si ho idealizovali (nezabúdajme na jeho synchronizáciu s globálnou pandemickou agendou), je dobrou správou. Táto správa sa týka potvrdenia toho, že určitá miera odporu voči globalistickému tlaku je stále možná, že suverenita štátu a národa sa dá do istej miery zachovať, a tým aj preniesť do budúcnosti, v ktorej bude možno globalistická agenda čeliť väčším problémom, než dnes. Je dôležité, aby nás táto potenciálna kríza, desaťročia trvajúcej kultúrnej vojny globálnej neomarxistickej ľavice, našla v takej kondícii, ktorá by mohla privodiť jej definitívny pád. Víťazstvo Orbána je na prvý pohľad iba lokálne, ale v skutočnosti je to významný príspevok k tejto príprave záloh.

Práva se zakládají na právu | Lumen de Lumine
Práva se zakládají na právu

Jak rozlišit skutečná lidská práva od domnělých práv z posledních desetiletí

Náš přítel Andrea Mondinelli prohlubuje své úvahy o otázce nutnosti rozlišovat „skutečná“ nezcizitelná lidská práva od šířených údajných lidských práv, která se v posledních desetiletích znásobila prostřednictvím různých interpretací a jurisprudencí. Tématem se nedávno zabývali Stefano Fontana a Giovanni Formicola a pozorování vycházejí z těchto intervencí. Článek obsahuje texty a přesné pasáže z Magisteria, které představují náš nenahraditelný kompas.

Vynikající článek o Bonhoefferovi od Stefana Fontany ( zde ) mi umožňuje odkaz na další článek od Giovanniho Formicoly, který se týká lidských práv, publikovaný ve Van Thuanské observatoři (který zde obnovujeme ).
Výchozím bodem selhání pokoncilní Sociální doktríny církve (SDC) je mimo jiné Bonhoefferova zřetelně luteránská teologie. Velký teolog otec Cornelio Fabro ve svém slavném „Případ progresivistické teologie“ pronáší proti Bonhoefferově teologii ohnivá slova:
Původní pozici, přinejmenším až do Druhého vatikánského koncilu, obhajovala katolická filozofie a teologie a také představitelé samotné tradiční protestantské teologie; druhá progresivní nebo defétistická pozice, pokud chcete, měla svůj nejnápadnější výraz v takzvané „dialektické teologii“ Barth-Tillich-Bultmanna. To vedlo k takzvané „teologii smrti Boží“ a explodovalo bezprostředně po válce, zejména kvůli vlivu Bonhoefferova posledního působení (říkám „posledního“, protože původní Bonhoeffer, jak se zdá, byl velmi vzdálený myšlenkám ze slavných Dopisů z vězení ).
[...] Není proto náhoda, že nejznámější průkopník této destructio theologica tbeologiae a vulgarizátor myšlenek - o kterém naposled Bonhoeffer meditoval ve vězení před smrtí - anglikánský biskup J.T. Robinson uznal, že „... je nemožné restrukturalizovat vlastní pojetí Boha a způsob chápání transcendence bez restrukturalizace [lit.: „bez vložení zpět do hrnce“] vlastní koncepce morálky ».
[…]. Nejpokročilejší dialektická teologie v linii Bonhoeffer - Robinson, která našla mnoho ohlasů - jak záhy uvedeme - dokonce i v extrémním křídle současné katolické teologie, vyhlásí nulový bod, což je úplné odmítnutí jakéhokoli bodu opory pro „vztah lidského svědomí k Bohu [...] V důsledku toho, co Robinson nazývá „monolitická soudržnost“ korpusu katolické morální teologie, padá a musí padat tváří v tvář nové situaci, protože musí padnout každý rozdíl a opozice naturalismu a nadpřirozenosti za kterou křesťanská a zejména katolická teologie vždy bojovala. [...] Dokonce zde čteme, že etika 'supernaturalismu' »..narušuje (zkresluje) Ježíšovo učení“ a otevřeně odsuzuje zásadu, že „... některé věci jsou pro každého člověka vždy správné, jiné vždy špatné a to za jakýchkoli podmínek«. Proto neexistují žádné trvalé základní hodnoty. […] Morální zásady Ježíše nelze pojímat jednoznačným způsobem jako příkazy; to znamená, že nepředepisují, co musí nebo nesmí křesťan za žádných okolností dělat, ani nedefinují, co je zásadně správné a co zásadně špatné. Nejsou zákonem, který vnucuje lásku stejně ke všem, ale pouze příklady toho, co může láska čas od času vyžadovat od každého z nás ... Jsou to prosté předpisy evangelia a Ježíšovy výroky, čistá a jednoduchá podobenství, která musí být proto čas od času vykládána a nikdy nemohou být brána příliš doslovně jako nutně a závazně platná pro každou situaci a jako univerzální principy. ostatní vždy špatní pro každého člověkaa za jakýchkoli podmínek ». Proto neeistuje žádná stálost základních hodnot. […] \Morální zásady Ježíše nelze pojímat legalistickým způsobem, jako rozkazy; to znamená, že nepředepisují, co nesmí křesťan za žádných okolností dělat, ani nedefinují, co je všeobecně správné a co všeobecně špatné. Nejsou zákonem, který vnucuje lásku stejně pro každého, ale pouze příklady toho, o co může láska čas od času požádat, od každého z nás ... Jsou to také předpisy evangelia a Ježíšovy projevy, čistá a jednoduchá podobenství, a musí být proto čas od času vykládána a nikdy brána příliš doslovně jako vynucení platná pro každou situaci a jako univerzální principy. ostatní vždy špatní pro každého člověka a za jakýchkoli podmínek ». Proto žádná stálost základních hodnot. […] Morální zásady Ježíše nelze pojímat legalistickým způsobem, jako rozkazy; to znamená, že nepředepisují, co nesmí křesťan za žádných okolností dělat, ani nedefinují, co je všeobecně správné a co všeobecně špatné. Nejsou zákonem, který vnucuje lásku stejně pro každého, ale pouze příklady toho, o co může láska čas od času požádat, od každého z nás ... Jsou to také předpisy evangelia a Ježíšovy projevy, čistá a jednoduchá podobenství, a musí být proto čas od času vykládána a nikdy brána příliš doslovně jako vynucení platná pro každou situaci a jako univerzální principy. […] Morální zásady Ježíše nelze pojímat právnickým způsobem, jako rozkazy; to znamená, že nepředepisují, co musí křesťan za všech okolností dělat, ani nedefinují, co je všeobecně správné a co všeobecně špatné. Nejsou zákonem, který vnucuje lásku stejně pro každého, ale pouze příklady toho, o co může láska čas od času požádat, od každého z nás ... Jsou to také předpisy evangelia a Ježíšovy projevy, čistá a jednoduchá podobenství, a musí být proto čas od času vykládána a nikdy brána příliš doslovně jako vynucení platná pro každou situaci a jako univerzální principy. ani nedefinují, co je všeobecně správné a co všeobecně špatné. Nejsou zákonem, který vnucuje lásku stejně pro každého, ale pouze příklady toho, o co může láska čas od času požádat, od každého z nás ...
[...] Bohem ustanovená morálka je definována jako ta, která uznává lásku jako jediný princip její morální orientace (v originále kurzívou): »Pouze láska může být otevřena jakékoli konkrétní [konkrétní] situaci nebo spíše osobám v jejich konkrétní situaci samé o sobě, aniž by ztratila svoji orientaci a bezpodmínečnost ». Z tohoto důvodu je láska jedinou etikou schopnou nabídnout prvek bezpečnosti ve světě, který je neustále v pohybu a který je ve skutečnosti vždy svobodný a nezávislý na měnících se situacích. Jedná se o hlavní zásadu toho, čemu se po čtvrt století říká „etika situace“ ( Situationsethik). V tomto pojetí je jediným vnitřním zlem a jediným hříchem „nedostatek lásky“. Abychom se vrátili k ohnivému příkladu současného světa, musí být manželství a plození regulováno situací, nikoli předpisy; to znamená, že tato chování by neměla být hodnocena zvenčí, ale z jádra osobní situace každého jednotlivce.
[...] Potřeba obnovy církve, potvrzená posledním koncilem, je tedy chápána - Rahnerem a jeho četnými následovníky - jako povinnost vyjít z „ghetta“, ve kterém se katolická církev uzavřela od Tridentského koncilu a která v kontrastu k situaci světa a moderní filozofií i jinými křesťanskými vyznáními, zůstává izolována v důsledku pokroku kultury a moderní civilizace. Má to být nová etika pro nový svět? Sekularizovaná etika pro sekularizovaný svět, jak to chce Bonhoeffer-Robinsonův proud? Přesněji řečeno, tito katolíci se sjednocují a shodují s etikou, kterou Robinson, jak jsme viděli, nazýval „theonoma“, která [...]chápe transcendentno v konkrétním vztahu, který spojuje lidi mezi sebou“ jako konkrétní vztah člověka k Bohu.
Tato zhoubná progresivní teologie zaútočila na katolickou pevnost, zničila katolické magistérium všech dob a způsobila velký zmatek v katolických řadách, zejména pokud jde o vztah mezi pravdou a svobodou. Paradigmatický je diskurz takzvaných práv svobody, od ekonomického přes vzdělávání svých dětí až po výchovu náboženskou. Docela problematické je zejména zavedení práva na náboženskou svobodu. Zdá se, že zářivé magistérium Lva XIII bylo zcela zapomenuto, nemluvě o jeho převrácení. Lev XIII. vyučuje v Libertas (zde):
Pro další objasnění je vhodné samostatně zvážit různá vydobytí svobody, která jsou požadavkem naší doby. Za prvé si u jednotlivců všimneme postoje, který je v zásadním rozporu s náboženskou ctností, tj. s takzvanou svobodou vyznání. Tato svoboda je založena na zásadě, že každý má právo vyznávat náboženství, které má rád, nebo nevyznávat žádné. Ze všech lidských povinností je bezpochyby nejušlechtilejší a nejposvátnější povinnost ctít Boha s hlubokou oddaností.
Tato povinnost vyplývá ze skutečnosti, že jsme vždy v Boží moci, že se řídíme Boží vůlí a prozřetelností, a když jsme od něj odešli, musíme se k němu vrátit. Je třeba dodat, že bez náboženství nemůže existovat ctnost ve skutečném smyslu slova; ve skutečnosti je to morální ctnost, která má povinnost vést k Bohu, poslednímu a nejvyššímu dobru pro člověka; proto náboženství, které určuje činy, které mají přímo a bezprostředně za cíl ctít Boha, je svrchovaným a moderátorem všech ctností. A těm, kteří se ptají, které jedno náboženství je správné následovat, mezi mnoha existujícími a protichůdnými náboženství a přírodou odpovídají: určitě to, který Bůh předepsal a které lidé snadno rozpoznají z určitých vnějších aspektů, s nimiž božská prozřetelnost je chtěla rozlišit, protože v takové důležitosti by jakákoli chyba způsobila obrovské zkázy. Jakmile tedy svoboda, o které mluvíme, je udělena, je člověku přisuzována schopnost beztrestně zvrátit nebo opustit svátostnou povinnost a následně se obrátit ke zlu, vzdát se neměnného dobra; to není svoboda, jak jsme řekli, ale povolení a otroctví duše sklíčené v hříchu.
Samotná svoboda, je-li posuzována v kontextu společnosti, vyžaduje, aby stát neurčil žádnou formu božského uctívání a nechtěl ji veřejně vyznávat; tvrdí, že žádný kult není postaven před jiný, ale že všichni mají stejná práva bez ohledu na lidovou vůli, pokud se lid prohlásí za katolíka. Aby však tyto zásady byly správné, mělo by platit, že závazky občanské společnosti vůči Bohu jsou buď nulové, nebo je lze beztrestně ignorovat: a to je v obou případech mylné. Ve skutečnosti nelze pochybovat o tom, že lidi ve společnosti spojuje Boží vůle, ať už uvažujeme o samotné společnosti v jejích částech, a to jak v podobě, kterou autorita předpokládá, tak v účelu, tak v množství těchto nápadných výhod, které přicházejí k člověku. Je to Bůh, kdo stvořil společenského člověka a umístil ho do konsorcia jeho bližních, aby to, co si podle povahy přál a nemohl dosáhnout sám, stalo snadným nákupem pro život ve společnosti. Proto je nezbytné, aby občanská společnost, právě jako společnost, uznávala Boha jako svého vlastního otce a stvořitele a aby se bála a ctila jeho moc a jeho svrchovanost. Spravedlnost a rozum proto zakazují, aby stát byl ateista, nebo aby - opět upadl do ateismu - poskytoval všem požadovaným občanstvím všem takzvaným náboženstvím stejná práva každému bez rozdílu, uznat Boha jako svého vlastního otce a stvořitele a bát se a ctít jeho moc a svrchovanost. Spravedlnost a rozum proto zakazují, aby stát byl ateista, nebo aby - opět upadl do ateismu - poskytoval všem požadovaným občanstvím všem takzvaným náboženstvím stejná práva každému bez rozdílu, uznat Boha jako svého vlastního otce a stvořitele a bát se a ctít jeho moc a svrchovanost. Spravedlnost a rozum proto zakazují, aby stát byl ateista, nebo aby - opět upadl do ateismu - poskytoval všem požadovaným občanstvím všem takzvaným náboženstvím stejná práva každému bez rozdílu.
Jelikož je tedy ve státě nutné povolání pouze jednoho náboženství, je nutné praktikovat to, co je pouze pravdivé a co není obtížné rozpoznat, zejména v katolických zemích, pro poznané pravdy, které se v něm jeví jako zpečetěné. V důsledku toho si vládci náboženství zachovávají, chrání, jestliže pro komunitu občanů obezřetně a s úspěchem zajistit, to, co jim náleží. Veřejná moc byla ustavena ve prospěch subjektů, a ačkoli jejím bezprostředním účelem je vést občany ke štěstí života stráveného na Zemi, nesmí omezovat, ale zvyšovat u člověka schopnost dosáhnout tohoto nejvyššího a extrémní dobro, ve kterém spočívá věčné štěstí lidí a kterého nelze dosáhnout zanedbáním náboženství.
Ale o tom jsme mluvili více jindy: v tuto chvíli si chceme jen uvědomit, že taková svoboda je velmi škodlivá pro skutečnou svobodu, jak vládců, tak poddaných.
Potvrdit, že „ povaha lidské osoby [je] základem její důstojnosti a jejích práv “, jak uvedl Formicola, je velmi neuvážené a neváhám říci, že jde o závažnou chybu. Chyba vycházející zejména z teologie univerzálního vykoupení, plodu zvrácené tzv- Nouvelle Théologie Rahnera a de Lubaca. Tato teologie vede k prvotnímu výsledku takzvaného anonymního křesťanství. Podle teologie univerzálního vykoupení by inkarnace božského Slova nejenže předpokládala lidskou přirozenost, stala by se skutečným člověkem, ale spojila by sama se sebou celé lidstvo, tj. každého člověka:
Je „obrazem neviditelného Boha“ (Kol 1,15), je dokonalým člověkem, který obnovil podobu Boha, deformovanou okamžikem prvního hříchu, syna Adama. Jelikož v něm byla převzata lidská přirozenost, aniž by byla zničena, právě z této skutečnosti byla v nás také vychována k vznešené důstojnosti. Svým vtělením se Boží Syn určitým způsobem spojil s každým člověkem [GS č. 22]. [viz také zde a zde ]
Není náhodou, že číslo 22 Ústavy Gaudium et spes představuje závěr první kapitoly téže Ústavy nazvané „Důstojnost lidské osoby“. Toto jsou skutečně punctum dolenst teologie, která se snažila spojit katolickou víru s teorií lidských práv založenou Francouzskou revolucí. Tento pokus je založen na skutečnosti, že celé nové lidstvo by se narodilo společně s církví, skutečně, že církev se v celém rozsahu shoduje s lidstvem, proto by důstojnost každého člověka byla důstojností našeho Pána Ježíše Krista. Jedná se o zbožštění člověka, který by proto měl důstojnost, jakožto základ svých vlastních práv. Tento pokus v katolické sféře najít právo na důstojnost lidské osoby vytváří nové vyznání, nové náboženství! Základní otázku dobře zdůrazňuje J. Dormann ve svém vynikajícím díle „ Theology of John Paul II and the Spirit of Assisi “ :
Tradiční katolická víra nám říká, že Církev se zrodila ve chvíli vykupitelské smrti Ježíše. Ale kdybychom tvrdili že „zrození Církve“ je současně „zrozením člověka“ (z milosti), „že on ať už to ví nebo neví, zda to přijímá nebo ne “, pak se jedná o zcela novou víru . Tradiční katolická víra učí, že všichni spravedliví od vzniku světa patří tak či onak ke Kristově církvi, Spasiteli světa. Tvrdit, že „zrození Církve“ automaticky znamená zrození člověka “(v milosti), je novým vyznáním.
Dormann poté připomíná vliv Fr. Henri De Lubac na teologii přítomné v Gaudium et spes :
V exegezi Otce de Lubaca k listu Galaťanům (1,15 m 2) čteme, že sv. Pavel v tomto dopise vyslovil „jednu z nejnovějších a nejvýznamnějších vět, které kdy pronesl muž, den, kdy (...) diktoval tuto větu: „Ale když se zalíbilo tomu bilo, kdo si mě vybral z lůna mé matky a povolal mě svou milostí, aby ve mně odhalil svého Syna ... "(Gal. 1, 15–16).
Mimořádná věc takového slova spočívá podle de Lubaca ve skutečnosti, že apoštol říká: „nejen že mi zjevil svého Syna, ukázal mi ho v jakémsi vidění nebo abych ho objektivně pochopil, když se mi zjevil Otce Kristus končí tím, že zjevil člověka sobě samému a v něm byl zjeven On ale: zjevil ho ve mně. Kristus, když je zjeven, dokončí zjevení člověka sám sobě. Když se zmocní člověka, uchopí ho a pronikne do hloubky svého bytí, také ho přiměje, aby vstoupil do sebe, aby najednou objevil ve mně oblasti dosud netušené. Díky Kristu je člověk dospělý, Člověk se definitivně vynoří z vesmíru “.
Kardinál Siri správně ukázal svůj údiv nad emfazí, s jakou de Lubac podtrhuje toto „ve mně“ svatého Pavla a z těchto potvrzeních přispěje k podstatným bodem: „Pater de Lubac říká, že Kristus zjevením Otce a zjevený jím nakonec odhalí člověka sám sobě. Jaký může mít význam toto prohlášení? Buď Kristus je jedinečně člověk, nebo člověk je zbožštěn. Takové závěry nemusí být vyjádřeny tak jasně, nicméně, ony vždy určují tento pojem nadpřirozený jak implikovaný v lidské přirozenosti per se. A proto, aniž by to výslovně chtěl se otevírá cestu fundamentálnímu antropocentrismu “.
[…] Pius XII odsoudil tento druh teologie s encyklikou Humani generis (1950). Mezi teology ovlivněnými tímto rozsudkem byl otec Henri de Lubac, významný propagátor „Nové teologie“. Když ho Jan Pavel II ho povýšil na kardinála, oficiálně tak rehabilitoval jeho novou teologii.
Lidská práva musí být založena na povinnostech vůči Bohu. Učí Lev XIII. v Immortale Dei ( zde );
Avšak ten zhoubný a žalostný inovativní duch, který se vyvinul v šestnáctém století a jehož cílem bylo nejprve rozrušit křesťanské náboženství, brzy přešel s přirozeným vývojem k filozofii, a od toho ke všem řádům občanské společnosti. Z toho musíme uznat zdroj nejnovějších divoce liberálních teorií, bezpochyby vypracovaných během velkých otřesů minulého století a prohlášených za principy a základy nového zákona, který byl nejen dříve neznámý, ale i pro více než jeden aspekt. odděluje se jak od křesťanského práva, tak od samotného přirozeného zákona. Z těchto principů nejdůležitější potvrzuje, že všichni lidé, protože se předpokládá, že jsou si rovni od narození a od přírody, jsou si navzájem rovni i v praktickém životě; proto má každý svá vlastní práva, například zcela je odstranit z autority ostatních, aby si mohl svobodně myslet, co chce, a jednat podle svého talentu: nikdo nemá právo velet ostatním. Ve společnosti založené na těchto principech spočívá svrchovanost pouze ve vůli lidu, který jako jediný má veškerou moc, a tak si vládne sám: ve skutečnosti si vybere někoho, komu svěřit moc, ale takovým způsobem, aby přenést na ně ani tak suverenitu, jako jednoduchou funkci, která má být vykonávána jejím jménem. Božská autorita mlčí, jako by Bůh neexistoval nebo o lidstvu nebylo ani pomyšlení; jako by lidé, ať už jednotlivě nebo kolektivně, neměli vůči Bohu žádnou povinnost, nebo jako by si někdo mohl představit svrchovanost, jejíž původ, síla a autorita nevyplývaly úplně z Boha. Je zřejmé, že tímto způsobem by stát nebyl ničím jiným než zástupcem a vůdcem sebe sama; a protože je potvrzeno, že lidé v sobě obsahují zdroj každého práva a každé moci, komunita se proto nebude považovat za vázanou žádnou povinností vůči Bohu; nebude veřejně vyznávat žádné náboženství; nebude chtít jednoho privilegovat, ale uzná stejná práva k různým vyznáním, aby nebyl narušen veřejný pořádek. Jednotlivec bude moci důsledně soudit podle svého svědomí o každé náboženské otázce; každému bude umožněno následovat náboženství, které preferuje, nebo dokonce vůbec žádné, pokud mu žádné nevyhovuje. Odtud tedy svoboda svědomí pro kohokoli, svoboda vyznání, neomezená svoboda myšlení a tisku. Ukazuje se zřejmé, že tímto způsobem by stát nebyl ničím jiným než zástupem jeho velitele a průvodce sám; a protože je potvrzeno, že lidé v sobě obsahují zdroj každého práva a každé moci, komunita se proto nebude považovat za vázanou žádnou povinností vůči Bohu; nebude veřejně vyznávat žádné náboženství; nebude chtít jednoho privilegovat, ale uzná stejná práva k různým vyznáním, aby nebyl narušen veřejný pořádek. Jednotlivec bude moci důsledně soudit podle svého svědomí o každé náboženské otázce; každému bude umožněno následovat náboženství, které preferuje, nebo dokonce vůbec žádné, pokud mu žádné nevyhovuje. Odtud tedy svoboda svědomí pro kohokoli, svoboda vyznání, neomezená svoboda myšlení a tisku. Ukazuje se zřejmé, že tímto způsobem by stát nebyl ničím jiným než zástupem jeho velitele a průvodce sám; a protože je potvrzeno, že lidé v sobě obsahují zdroj každého práva a každé moci, komunita se proto nebude považovat za vázanou žádnou povinností vůči Bohu; nebude veřejně vyznávat žádné náboženství; nebude chtít jednoho privilegovat, ale uzná stejná práva k různým vyznáním, aby nebyl narušen veřejný pořádek. Jednotlivec bude moci důsledně soudit podle svého svědomí o každé náboženské otázce; každému bude umožněno následovat náboženství, které preferuje, nebo dokonce vůbec žádné, pokud mu žádné nevyhovuje. Odtud tedy svoboda svědomí pro kohokoli, svoboda vyznání, neomezená svoboda myšlení a tisku. a protože je potvrzeno, že lidé v sobě obsahují zdroj každého práva a každé moci, komunita se proto nebude považovat za vázanou žádnou povinností vůči Bohu; nebude veřejně vyznávat žádné náboženství; nebude chtít jednoho privilegovat, ale uzná stejná práva k různým vyznáním, aby nebyl narušen veřejný pořádek. Jednotlivec bude moci důsledně soudit podle svého svědomí o každé náboženské otázce; každému bude umožněno následovat náboženství, které preferuje, nebo dokonce vůbec žádné, pokud mu žádné nevyhovuje. Odtud tedy svoboda svědomí pro kohokoli, svoboda vyznání, neomezená svoboda myšlení a tisku. a protože je potvrzeno, že lidé v sobě obsahují zdroj každého práva a každé moci, komunita se proto nebude považovat za vázanou žádnou povinností vůči Bohu; nebude veřejně vyznávat žádné náboženství; nebude chtít jednoho privilegovat, ale uzná stejná práva k různým vyznáním, aby nebyl narušen veřejný pořádek. Jednotlivec bude moci důsledně soudit podle svého svědomí o každé náboženské otázce; každému bude umožněno následovat náboženství, které preferuje, nebo dokonce vůbec žádné, pokud mu žádné nevyhovuje. Odtud tedy svoboda svědomí pro kohokoli, svoboda vyznání, neomezená svoboda myšlení a tisku. nebude chtít jednoho privilegovat, ale uzná stejná práva k různým vyznáním, aby nebyl narušen veřejný pořádek. Jednotlivec bude moci důsledně soudit podle svého svědomí o každé náboženské otázce; každému bude umožněno následovat náboženství, které preferuje, nebo dokonce vůbec žádné, pokud mu žádné nevyhovuje. Odtud tedy svoboda svědomí pro kohokoli, svoboda vyznání, neomezená svoboda myšlení a tisku. nebude chtít jednoho privilegovat, ale uzná stejná práva k různým vyznáním, aby nebyl narušen veřejný pořádek. Jednotlivec bude moci důsledně soudit podle svého svědomí o každé náboženské otázce; každému bude umožněno následovat náboženství, které preferuje, nebo dokonce vůbec žádné, pokud mu žádné nevyhovuje. Odtud tedy svoboda svědomí pro kohokoli, svoboda vyznání, neomezená svoboda myšlení a tisku.
Libertas Lva XIII .učí :
A konečně existuje mnoho těch, kteří nesouhlasí s oddělením církve od státu, ale věří, že církev se musí přizpůsobit době a ohýbat se a přizpůsobovat se těm opatřením, která ve správě států navrhuje moderní moudrost. Názor na ně je upřímný, pokud je chápán jako rozumná spravedlnost, která může koexistovat s pravdou a spravedlností: to znamená, že církev, která přijala naději na nějaké velké dobro, se projevuje shovívavostí a poskytuje časům tolik, kolik je možné, aniž by byla dotčena posvátnost jejího poslání. To však neplatí, pokud jde o fakta a doktríny, které jsou zavedena přeměnou morálky a klamnými názory. Žádná do base neobejde bez náboženství, pravdy, spravedlnosti;
Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že absolutně není legitimní dovolávat se, bránit a poskytovat hybridní svobodu myšlení, tisku, projevu, vyučování nebo kultu, jako by to bylo tolik práv, která příroda přisuzovala člověku. Pokud by jim je příroda skutečně poskytla, bylo by oprávněné popřít Boží vládu a lidská svoboda by nemohla být omezena žádným zákonem. Z toho také vyplývá, že tyto různé svobody lze tolerovat, pokud existuje oprávněná příčina, ale v určitých mezích umírněnosti, aby nedegenerovaly ve svévoli a aroganci. Ve skutečnosti, kde platí zvyk těchto svobod, měli by je občané měli přeměnit ve schopnost jednat správně a mít stejný koncept jako církev.

Zdá se mi tedy, že Formicolova studie o právech založených zákonem se zastaví o krok od cíle. Ve skutečnosti nestačí nacházet práva na přirozeném zákoně, pokud není jasné, že takový zákon je součástí věčného zákona. „Věčný zákon“, píše sv. Augustin, „je božský rozum nebo Boží vůle, která přikazuje dodržování a zakazuje narušení přirozeného řádu věcí“. „Přírodní zákon“, poznamenává sv. Tomáš, „je otiskem božského světla v nás, je součástí věčného zákona vytvořeného pro rozumnému stvoření“. Také v Libertas Lva XIII. učí:

Rozum předepisuje vůli, kam touha zaměřit a odkud ji odklonit, aby člověk mohl dosáhnout svého konečného cíle, na který vždy musí brát zřetel. Nyní se tomuto uspořádání rozumu říká zákon.
Proto je třeba hledat hlavní příčinu nezbytnosti zákona, jako kořen, ve svobodné vůli člověka, tj. Ve skutečnosti, že naše vůle není v rozporu se správným důvodem. Nelze říci ani myslet na nic zvrácenějšího a absurdnějšího než považovat člověka osvobozeného od zákona za člověka přirozeného a svobodného: pokud by tomu tak bylo, z toho by vyplývalo, že aby byl svobodný, musel by se vyhýbat rozumu; naopak je velmi zřejmé, že člověk se musí podřizovat zákonům právě proto, že je od přírody svobodný. Zákon je tedy vodítkem pro jednajícího člověka a pomocí odměn a trestů je veden k tomu, aby jednal správně, a vyhýbal se hříchu. Být pánem nade vším: takový je přirozený zákon, který je zapsán a vyryt do duše každého člověka, protože to není nic jiného než lidský rozum, který nám nařizuje jednat spravedlivě a zakazuje nám hřešit. Tato norma lidského rozumu ve skutečnosti nemůže mít sílu zákona, nicméně je hlasem a tlumočníkem vyššího rozumu, kterému musí podléhat naše mysl a naše svoboda. Síla zákona ve skutečnosti spočívá v ukládání povinností a sankčních práv; proto je zcela založena na autoritě, tj. na pravomoci stanovit povinnosti a vymezit práva, jakož i sankcionovat taková ustanovení odměnami a tresty; je jasné, že to všechno by v člověku nemohlo existovat, kdyby si jako nejvyšší zákonodárce sám předepsal normu svých činů. Z toho tedy vyplývá, že zákon přírody je stejný věčný zákon, který je vlastní těm, kdo používají rozum a kteří se k němu přiklánějí v jednání jak náležitému účelu: je to stejný věčný důvod Boha, stvořitele a vládce celku. Vesmír, . kterému musí být podrobena naše mysl a naše svoboda. Síla zákona ve skutečnosti spočívá v ukládání povinností a sankčních práv; proto je zcela založen na autoritě, tj. na pravomoci stanovit povinnosti a stanovit práva, jakož i sankcionovat taková ustanovení odměnami a tresty; je jasné, že to všechno by v člověku nemohlo existovat, kdyby si jako nejvyšší zákonodárce sám předepsal normu svých činů. Z toho tedy vyplývá, že zákon přírody je stejný věčný zákon, který je vlastní těm, kdo používají rozum a kteří se k němu přiklánějí k jednání a náležitému účelu: je to stejný věčný důvod Boha, stvořitele a vládce celku. vesmír. kterému musí být podrobena naše mysl a naše svoboda. Síla zákona ve skutečnosti spočívá v ukládání povinností a sankčních práv; proto je zcela založen na autoritě, tj. na pravomoci stanovit povinnosti a stanovit práva, jakož i sankcionovat taková ustanovení odměnami a tresty; je jasné, že to všechno by v člověku nemohlo existovat, kdyby si jako nejvyšší zákonodárce sám předepsal normu svých činů. Z toho tedy vyplývá, že zákon přírody je stejný věčný zákon, který je vlastní těm, kdo používají rozum a kteří se k němu přiklánějí k jednání a náležitému účelu: je to stejný věčný důvod Boha, stvořitele a vládce celku. vesmír. proto je zcela založen na autoritě, tj. na pravomoci stanovit povinnosti a stanovit práva, jakož i sankcionovat taková ustanovení odměnami a tresty; je jasné, že to všechno by v člověku nemohlo existovat, kdyby si jako nejvyšší zákonodárce sám předepsal normu svých činů. Z toho tedy vyplývá, že zákon přírody je stejný věčný zákon, který je vlastní těm, kdo používají rozum a kteří se k němu přiklánějí k jednání a náležitému účelu: je to stejný věčný důvod Boha, stvořitele a vládce celku. vesmír. proto je zcela založen na autoritě, tj. na pravomoci stanovit povinnosti a stanovit práva, jakož i sankcionovat taková ustanovení odměnami a tresty; je jasné, že to všechno by v člověku nemohlo existovat, kdyby si jako nejvyšší zákonodárce sám předepsal normu svých činů. Z toho tedy vyplývá, že zákon přírody je stejný věčný zákon, který je vlastní těm, kdo používají rozum a kteří se k němu přiklánějí k jednání a náležitému účelu: je to stejný věčný důvod Boha, stvořitele a vládce celku. vesmír.
K tomuto pravidlu jednání a zábraně v případě hříchu byla z Boží milosti přidána další zvláštní pomoc, velmi vhodná pro posílení a usměrnění lidské vůle. Mezi nimi dominuje ctnost božské milosti a vyniká; osvětluje mysl; vždy tlačí vůli, posílenou zdravou stálostí, k morálnímu dobru; usnadňuje a bezpečněji využívá přirozenou svobodu. Je daleko od pravdy předpokládat, že díky Božím zásahům jsou dobrovolné impulsy méně svobodné: síla intimní božské milosti v člověku je ve skutečnosti v souladu s jeho přirozenými sklony, protože pochází od stejného Autora duše a vůle;á milost, jak potvrzuje andělský Učitel, z důvodu, který pochází od Stvořitele přírody, je obdivuhodně koncipována a vhodná, aby chránila každého tvora, zachovávala mravy a poskytovala individuu potřebnou sílu.
To, co bylo řečeno o svobodě jednotlivců, lze snadno aplikovat na lidi sdružené k soužití. Ve skutečnosti, tak jak rozum a přirozené právo vede jednotlivce, tak i ve společnosti působí lidské zákony a slouží společnému dobro občanů. Mezi lidskými zákony se některé týkají toho, co je od přírody dobré nebo špatné; provázeny náležitou sankcí, nás učí následovat jedno a vyhýbat se druhému . Ale takové dispozice nepocházejí z lidské společnosti, protože jelikož společnost sama nevytvářela lidskou přirozenost, tak ani nevytváří dobro, které je vhodné pro přerozenost, ani zlo, které přirozenost odmítá ; spíše předcházejí samotnou občanskou společnost a je nutno je přivádět zpět k přirozenému zákonu, a tedy k věčnému zákonu. Proto předpisy přirozeného zákona obsažené v lidských zákonech mají nejen sílu lidského zákona, ale především obsahují mnohem vyšší a mnohem přísnější autoritu, která vychází ze samotného přirozeného zákona a zákona věčného. V tomto druhu zákonů je povinností občanského zákonodárce běžně vést občany k poslušnosti, tím, že přijímají společnou kázeň, potlačují ničemnosti náchylnost k neřestem, aby odkloněni od zla usilovali o spravedlnost nebo alespoň nebyli na překážku a na škodu společnosti.
Zanedbání nebo minimalizace vztahu mezi přirozeným zákonem a věčným zákonem vede nakonec k zanedbání sociálního království našeho Pána Ježíše Krista a jeho sesazení s trůnu. Vede to nejen k úplnému zničení SDC, ale také ke zničení samotné církve.
Intronizace člověka, anonymního křesťana, je bezpochyby základním krokem pro založení antikristovské společnosti. Kdo může tvrdit, že se tak ještě nestalo?

cz24.news/…u-co-si-myslite-o-digitalnich-covid-certifikatech/

EU: Jen do 8.4. můžete psát svůj názor na prodloužení covid pasů až do poloviny roku 2023 (a pak samozřejmě zase dál, než se přejde na digitální identitu). Jejich zavedení mělo jediný cíl a to vyzkoušet si, jak bude později v praxi fungovat digitální identita.
Zavedení systému digitálních identifikačních karet je klíčovým prvkem tohoto plánu, který by umožnil vytvoření digitální měny centrální banky (CBDC ), která by vás mohla v konečném důsledku zbavit vašeho majetku (ano, to je ten cíl WEF – „nikdo nebude nic vlastnit“) a proměnit ho v půjčku využívanou vládami pod vedením autoritářských technokratů. Peníze už nemůžete používat, pokud s tím někdo „na vyšší úrovni“ nesouhlasí. V kombinaci s plány proměnit disidenty v „teroristy, “ by to ukončilo všechny svobody, které nám zatím zůstaly (a že jich valem ubývá!!).

Jedním z těchto systémů, který by se mohl změnit v digitální koncentrační tábor, je Digitální zelený certifikát, který Evropská unie zavedla v červnu 2021 pod záminkou „umožnění svobody cestování“. Ukázalo se, že skutečný účel byl přesně opačný.
Pokud tedy nesouhlasíte s tím, aby dlouhodobě nedemokratická EU prodlužovala tento totalitní nástroj ovládání mas, pak se můžete vyjádřit proti těmto plánům a napsat na webové stránky Evropské komise.
Na závěr ovšem připomínám, že EU již umožnila občanům vyslovit se i k jiným otázkám. A pokud se to tomuto totalitnímu molochovi nehodilo „do krámu“, tak nakonec rozhodl proti vůli drtivé většiny občanů. Názor občanů totiž EU ve skutečnosti nezajímá a nikdy ani nezajímal. Nicméně čím víc odpůrců se na stránkách k této otázce vysloví, tím více argumentů bude mít v ruce i hrstka europoslanců, která již dlouho proti covidfašismu v EU protestuje….
Pokud chcete konkrétně vědět, k čemu skutečně slouží covid pasy, pak si přečtěte více o digitální měně a o sociálních kreditech. Digitální certifikáty EU souvisí právě se zaváděním uvedených totalitních nástrojů moci….

Robí si Mikas z biskupov a z Cirkvi dobrý deň? - Christianitas

! PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS !
Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:
5 € 10 € 20 € 50 €
Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!
Hlavný hygienik sa opäť mieša do cirkevných záležitostí. Tvrdí, že máme radšej prijímať „na ruku“. Biskupi však už pred mesiacom povolili návrat k zaužívanej forme „do úst“.

Hlavný hygienik Ján Mikas sa nám opäť pripomenul v čase, keď covid zo Slovenska záhadne zmizol a nahradila ho ukrajinská horúčka. Boli sme si istí, že pandémia sa dávno skončila, keďže aj neočkovaní občania sa s láskavým dovolením kompetentných mohli opäť ukázať v chrámoch. Ale zrejme sa tak stále nestalo. Mikas totiž vo štvrtok opäť vyzval veriacich ľudí, aby si počas bohoslužieb stále radšej nedávali znak pokoja. To však nie je všetko. Z jeho odporúčaní pre prevádzky a hromadné podujatia vyplýva, že by sa mali dezinfikovať použité predmety slúžiace na účel obradov. Ak sa vám zdá, že to už snáď patrí do kompetencie kňazov a duchovenstva, ktorí najlepšie vedia ako a či bohoslužobné predmety dezinfikovať, tak hlavný hygienik zachádza ešte ďalej.
Kto sa bojí svätenej vody
Hoci v praxi platí už len minimum bývalých pandemických nariadení vlády, je zrušený dišpenz od nedeľnej účasti na bohoslužbách a samotní biskupi nedávno informovali o tom, že každý veriaci má právo rozhodnúť sa, akou formou bude prijímať Eucharistiu a nikto mu v tom nemá brániť, Mikas by to aj tak rád urobil. V najnovších odporúčaniach totiž Úrad verejného zdravotníctva píše, že je lepšie prijímať na ruku a „v priestoroch, kde sa vykonávajú obrady, odporúča odstrániť nádoby s vodou, s ktorými má kontakt viac osôb“. Teda sväteničky so svätenou vodou.

Je inak zaujímavé, ako veľmi sa práve proti svätenej vode v kostoloch od začiatku pandémie brojilo. Svätá Terézia z Avily už v 16. storočí upozorňovala na to, že svätená voda ju ochraňovala pred útokmi zlého. „Z dlhoročných skúseností som zistila, že nie je nič ako svätená voda, čo by démonov zahnalo na útek a zabránilo im v návrate. Utekajú tiež pred znamením kríža, ale vracajú sa; takže svätená voda musí mať veľkú silu,“ zamýšľa sa známa katolícka mystička. Boh nám teda aj týmto spôsobom môže priniesť požehnanie a ochranu. Exorcisti o tom vedia svoje. Napriek tomu sa hlavnému hygienikovi svätená voda v kostoloch mimoriadne nepozdáva a najradšej by ju odtiaľ vyhodil. A chce tak spraviť v čase, keď sa po dvoch rokoch opäť začali sväteničky do kostolov vracať…
Má právo sa vyjadrovať k Eucharistii?
Ako sme však už spomenuli, svätenou vodou to nekončí, keďže Mikas svoje rady vyšperkoval vetou o prijímaní na ruku, ktoré nám odporúča. Hlavný hygienik sa týmito najnovšími „odporúčaniami“ postavil priamo voči rozhodnutiu slovenských biskupov, ktorí jediní majú právo v tejto veci čokoľvek meniť a koncom februára adresovali veriacim tieto slová: „Veriaci sa môžu slobodne rozhodnúť, ako prijmú Telo Kristovo: prijatie do úst ako aj prijímanie do rúk sú rovnako legitímne. Ďakujeme Vám za úctu a zbožnosť, ktorú ste viacero mesiacov prejavovali pri prijímaní Pánovho Tela do rúk, s ohľadom na pandemické okolnosti.“
***
Portál Christianitas.sk odporúča:

„QUIS UT DEUS! – KTO JE AKO BOH!“
„Ponáhľaj sa, nepremožiteľné knieža, na pomoc Božiemu ľudu, proti vpádom zatratených duchov a dožič mu víťazstvo. Amen“
V rámci kampane „Quis ut Deus – Kto je ako Boh!“ si môžete na stránke Svätý Michal Archanjel zadarmo objednať knižku s najdôležitejšími informáciami o sv. Michalovi Archanjelovi a jeho uctievaní.
V zásielke okrem toho nájdete:
– obraz sv. Michala Archanjela, ktorý môžete použiť pri každodennej modlitbe, tak ako si to prial pápež Lev XIII. Na jeho zadnej strane nájdete litánie k sv. Michalovi Archanjelovi, obraz je posvätený kňazom.
– plastovú kartičku, ktorá je vhodná napríklad na nosenie v peňaženke či dokladoch – na jej zadnej strane je modlitba Leva XIII.; modlitbu majte neustále pri sebe, modlite sa ju denne, zvlášť po svätej omši a sv. Michal Archanjel vás naisto bude ochraňovať vo všetkých duchovných nebezpečenstvách, zvlášť v pokušení! Kartička je tiež posvätená kňazom!
Všetko potrebné sa dozviete na stránke Svätý Michal Archanjel.

Ceny potravín v Poľsku sú o polovicu nižšie ako na Slovensku

cz24.news/…in-v-polsku-su-o-polovicu-nizsie-ako-na-slovensku/
POĽSKO: Lístok z Poľska, Biedronka. Nákup marec 2022.

Na väčšinu základných potravín ako mlieko, mäso, mliečné výrobky, pečivo je 0% daň. Najvyššia daň je prevažne len na zahraničné výrobky. Tým Poliaci podporujú seba a svojich výrobcov.

Sýr bez éčok za 5 EUR/1kg. Na Slovensku máte problém kúpiť párky s obsahom mäsa nad 95%, v Poľsku bez éčok ich je na výber väčšina, cena do 5 EUR/1kg. 100% džús bez éčok a konzervantov za 1 EURO.

Čo tak namiesto nakupovania vojenskej techniky a financovania cudzincov zlepšiť život Slovákom? Vy zapredaná skupina zahraničných agentov?

Ak platíte v zahraničnom obchode kartou, vždy plaťte v mene danej krajiny. Ak by ste dali platbu v EURách, tak predajca vám dá zlý konverzný kurz.

Správu priniesol Greg Reese pre Infowars.com

Pôvodný názov: Klaus Schwab & Hunter Biden Connected To Ukraine Bio-Labs
Originál vyrobil Greg Reese pre INFOWARS
Link k pôvodnému videu: banned.video/watch?id=622a1c6df235516385a1de92
Prepis videa:
Potom ako Rusi zaistili, Pentagónom riadené bio-labáky na Ukrajine, veľvyslanectvo USA bolo nachytané, ako mazalo o tom dôkazy z ich webovky. A keď sa Rusi podelili o dokumenty ukazujúce, že ukrajinský minister zdravia nariadil zamestnancom týchto bio-labákov, aby zničili všetky smrteľné patogény, americký senátor Marko Rubio sa opýtal amerického ministerstva zahraničných vecí (U.S. Department of State), či na tom bolo niečo pravdy. Pod sekretárka štátu Victoria Nuland (Under Secretary of State), nielen potvrdila prítomnosť labákov, ale potvrdila, že obsahovali biologické činidlá upravené ako zbraň, o ktoré sa teraz boja, že Rusi nevyberavo použijú na začatie svetovej vojny.
Pentagón ich volá labákmi pre biologický výskum. A labákmi pre bezpečné uloženie biologických látok. A tvrdí, že ich tajná operácia je nejakým spôsobom na sebaobranu. Ale priznali, že vytvárajú a skladujú biologický materiál upravený ako zbraň. Takže tieto bio-labáky porušujú článok 1 Dohody o zákaze biologických zbraní.
Počas posledných niekoľkých rokov dostali občania sveta vyššie vzdelanie v biologických zbraniach. A tí istí darebáci, ktorých vidíme vnucovať zdravotnícku tyraniu majú prsty v ukrajinských labákoch na biologické zbrane.
Toto všetko je platené dolármi z daní cez DTRA (The Defense Threat Reduction Agency), Agentúru pre obranné znižovanie hrozieb patriacu pod Pentagón. Americký podnik Black & Veatch úzko spolupracoval s DTRA pri budovaní labákov na biologické zbrane od roku 2003. Black & Veach zdieľa kanceláriu v Kyjeve s firmou Metabiota, ktorá podpísala zmluvu s Black & Veach v hodnote 18,4 miliónov dolárov v 2014-om.
Metabiota začala jej biznis v 2015-tom s financovaním od partnerov firmy Rosemont Seneca Technology, firmy Huntera Bidena, ktorá dala Metabiote 30 miliónov dolárov, aby jej pomohla ochraňovať svet pred šírením epidémií. Toto je tá istá Rosemount Seneca, do ktorej manželka bývalého starostu Moskvy záhadne napumpovala 3,5 milióna dolárov.
A tá istá Metabiota vytvorila partnerstvo s Aliancou EcoHealt Petra Daszaka. Skupinu, ktorú použil doktor Fauci, aby nalial peniaze do wuhanského labáku na výskum pridania funkcie (gain of function) v roku 2014.
V roku 2014 Metabiota, Aliancia EcoHealth a Wuhanský inštitút virológie spolu skúmali infekčné choroby pochádzajúce z čínskych netopierov.
Metabiota pracuje so známou firmou CIA: In-Q-Tel, ktorá je financovaná Ministerstvom obrany USA (US Department of Defense), Národnými inštitútmi zdravia (NIH), nadáciou Billa a Melindy Gates, Googlom, a s National Geographic Society.
Zakladateľ Metabioty Nathan Wolfe sedí v dozornej rade EcoHealt Alliance a je členom Vedeckej výskumnej rady obrany (Defense Science Researches Council) patriacej pod DARPA (The Defense Advanced Research Projects Agency).
V roku 2012 napísal knihu s názvom: Virálna búrka: úsvit nového pandemického veku (The Viral Storm: The Dawn of a New Pandemic Age) v ktorej poďakoval svojim priateľom: pedofilovi Jeffreymu Epsteinovi a dobrodružnému bio-technologickému kapitalistovi Borisovi Nikolicovi.
Boris Nikolic bol po smrti Jeffreyho Epsteina menovaný za jeho nástupcu, vykonávateľa závetu. Wolfa tiež videli, ako pri mnohých príležitostiach trávi čas s Ghislaine Maxwell.
Je tiež jedným z mladých globálnych lídrov Klausa Schwaba (Young Global Leaders). Vyškolený v tom ako zaviesť agendu Veľkého resetu, riadenú Svetovým ekonomickým fórom.
Rusko tvrdí, že Pentagón má len na samotnej Ukrajine vyše 30 bio-labákov. Čína tvrdí, že USA prevádzkujú 336 bio-labákov v 30 rôznych krajinách. A teraz členovia našej skorumpovanej vlády USA hovoria, že toto všetko je len ruské sprisahanie. A že by sme mali zakrátko očakávať útok pod falošnou vlajkou z Ruska.
8.3.2022 sa americký senátor Marko Rubio pýta Pod sekretárky štátu Victorie Nuland:
M.R.: „Ak tu je biologický, alebo chemický incident, alebo útok vo vnútri Ukrajiny, máte nejaké pochybnosti, že by za tým boli 100% Rusi?“
V.N.: „Nemám žiadnych pochybností senátor a je to klasická ruská technika, zvaľovať na druhých to, čo sami plánujú urobiť.“
Správu priniesol Greg Reese pre Infowars.com

Američtí zrádci – akademici pracující pro Čínu

Američtí zrádci – akademici pracující pro Čínu

napsal(a) Gordon G. Chang
1. dubna 2022

Překlad původního textu: American Traitors: Academics Working for China
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Čínský režim si koupil americkou akademickou komunitu a úspěšně ji obrátil proti zájmům USA.
"Tento případ je však jen špičkou ledovce. Vláda USA musí podniknout daleko razantnější kroky, aby odhalila a soudně stíhala zrádnou spolupráci amerických akademiků s Čínou." — Kerry Gershaneck, tchajwanský profesor a autor knihy "Political Warfare: Strategies for Combating China's Plan to "Win Without Fighting", prosinec 2021.
"Vědci po celém světě, identifikovaní jako lídři v oblastech pokročilého výzkumu strategického významu jsou cílem dobře financovaného a sofistikovaného "lovu", který využívá jejich ješitnost, naivitu a chamtivost." — Charles Burton, někdejší profesor na Brockově univerzitě a nynější přední odborník na pronikání Číny do Kanady.
Podle mých informací jsou na kalifornských univerzitách na pekingské výplatní listině doslova "tisíce" vysokoškolských učitelů.
Si Ťin-pching to s přitahováním talentů jako Lieber myslí vážně. Ve svém zářijovém projevu Si řekl, že k náboru cizinců "použije všechny páky".
V oficiální válce Číny proti Americe – deník People's Daily vyhlásil "lidovou válku" Spojeným státům již v květnu 2019 – jsou Američané pracující pro Peking, ať už mají jakékoliv úmysly, v podstatě zrádci. Zrádce Lieber způsobil Americe nevyčíslitelné škody.

Čínský režim si platí americkou akademickou komunitu, kterou úspěšně obrátil proti zájmům USA. Charles Lieber (na snímku), "jeden z nejlepších chemiků v zemi", byl nedávno shledán vinným ze šesti zločinů souvisejících s jeho zapojením do čínského programu Tisíc talentů. (Foto: Menahem Kahana / AFP prostřednictvím Getty Images)

Porotě federálního soudu v Bostonu netrvalo ani tři hodiny, aby potvrdila vinu ve všech šesti bodech obžaloby proti Charlesi Lieberovi, bývalému vedoucímu katedry chemie a chemické biologie Harvardské univerzity.
Lieber, kterého deník New York Times označil za "jednoho z nejlepších chemiků v zemi" lhal FBI o své účasti v pekingském programu Tisíc talentů, neplatil daň z příjmu z peněz, které obdržel z čínských zdrojů a zamlčel americkému daňovému úřadu IRS (Internal Revenue Service) svůj čínský bankovní účet.
Obžaloba harvardského akademika byla neprůstřelná. Nicméně členové americké akademické elity se bouří proti tomu, že ministerstvo spravedlnosti Liebera stíhalo, a mnozí vedou kampaň proti legitimním snahám vymáhat právo.
Čínský režim si koupil americkou akademickou komunitu a úspěšně ji obrátil proti zájmům USA.
"Odsouzení Liebera je velmi dobrá zpráva," řekl Gatestonu Kerry Gershaneck, tchajwanský profesor a autor knihy Political Warfare: Strategies for Combating China's Plan to "Win Without Fighting" (Politická válka: Strategie pro boj s čínským plánem "Zvítězit bez boje".) "Tento případ je však jen špičkou ledovce. Vláda USA musí podniknout daleko razantnější kroky, aby odhalila a soudně stíhala zrádnou spolupráci amerických akademiků s Čínou."
Ministerstvo spravedlnosti nestíhalo Liebera kvůli špionáži a krádeži duševního vlastnictví. Místo toho jej obžalovalo raději jen z relativně drobných prohřešků, aby zvýšilo pravděpodobnost jeho odsouzení. Ale nenechte se mýlit: Lieberovy aktivity byly pro Spojené státy velmi škodlivé. Tento harvardský profesor verboval americké talenty pro práci v Číně. V roce 2011 se Lieber stal "strategickým vědcem" na Wu-chanské technické univerzitě a následně se zapojil i do programu Tisíc talentů, jehož úkolem je lákat zahraniční specialisty do služeb Pekingu.
"Lieber byl na výplatní listině Komunistické strany Číny a měl perfektní pozici k tomu, aby odhalil a vyhodnotil potenciální zranitelné studenty, docenty a profesory, které by Čína mohla naverbovat," řekl Gershaneck.
Za jeho úsilí se Peking Lieberovi bohatě odměňoval: 50 000 dolarů měsíčně a další štědré platby.
Charles Burton, někdejší profesor na Brockově univerzitě a nynější přední odborník na pronikání Číny do Kanady, řekl Gatestonu: "Vědci po celém světě, identifikovaní jako lídři v oblastech pokročilého výzkumu strategického významu jsou cílem dobře financovaného a sofistikovaného "lovu", který využívá jejich ješitnost, naivitu a chamtivost."
Čína zjevně apelovala nejen na Lieberovu chamtivost, ale také na jeho ješitnost. Před odsouzením tento nyní zdiskreditovaný vědec řekl FBI, že spolupracoval s Čínou také proto, že doufal, že s čínskou podporou bude mít lepší vyhlídky na získání Nobelovy ceny.
Američtí sympatizanti Číny však z Lieberova odsouzení viní "Čínskou iniciativu" ministerstva spravedlnosti, odstartovanou v roce 2018. Viní toto vymáhání práva z "rasového profilování", "selektivního stíhání" a "překračování pravomocí státního zastupitelství".
"Důvod, proč lidé jako Lieber lžou, je ten, že se bojí," řekl deníku New York Times Peter Zeidenberg, právník z Washingtonu, D.C., zastupující americké výzkumníky vyšetřované kvůli jejich vazbám na Čínu. "Je to opravdu smutné. Bojí se pravdivě odpovědět na otázku: 'Jste členem čínského programu pro vyhledávání talentů?' Jsem si jistý, že během Rudé paniky v USA se lidé podobně dušovali, že nejsou členy Komunistické strany Spojených států amerických."
Pravděpodobnějším vysvětlením, proč Lieber lhal federálním úřadům, je, že věděl, že to, co dělá, je špatné a že si byl vědom toho, že bere peníze, za poškozování zájmů Spojených států. Komunistická strana Číny si již desítky let lstí, krádežemi a jinými prostředky přivlastňuje vědecké poznatky, know-how a další cenné duševní vlastnictví. Lieber dobře věděl, že je součástí těchto čínských snah.
Podle bývalého ředitele tajných služeb USA Johna Ratcliffa jen čínské krádeže duševního vlastnictví připraví Spojené státy až o 500 miliard dolarů ročně. Lieberovo zapojení umožnilo navíc i ztrátu cenných technologií.
"Po více než 70 let vynakládá Komunistická strana Číny mimořádné úsilí na infiltraci a kooptování americké akademické sféry," řekl Gershaneck. "Infiltrace do akademické sféry a její subverze jsou životně důležitými prvky politické války Komunistické strany Číny proti USA a za tímto účelem se její politická strategie Jednotná fronta (United Front) a zpravodajské organizace agresivně zaměřují na americké univerzity, jednotlivé vědce, think-tanky a dokonce i na učitele a studenty základních a středních škol."
Toto úsilí bylo velmi úspěšné. Podle mých informací jsou na kalifornských univerzitách na pekingské výplatní listině doslova "tisíce" vysokoškolských učitelů.
Čína se přesto na převzetí zahraničních institucí vysokoškolského vzdělávání chystá vynaložit ještě větší úsilí. "Čínský vládce Si Ťin-pching ve velkém projevu v září 2021 zdůraznil, že prioritou režimu je přilákat zahraniční odborníky, aby do Číny přinesli nejmodernější vědecké know-how, a řekl, že je to zásadní pro technologickou soběstačnost Číny a národní obrodu," řekl Burton, kanadský akademik, který nyní působí v Macdonald-Laurier Institute se sídlem v Ottawě.
Si Ťin-pching to s přitahováním talentů jako Lieber myslí vážně. Ve svém zářijovém projevu Si řekl, že k náboru cizinců "použije všechny páky" a dodal, že "Čína nyní po význačných talentech ze všech oborů dychtí více než kdykoliv dříve".
Tato slova Si Ťin-pching pronesl na dvoudenní konferenci zaměřené na lákání zahraničních talentů, která byla součástí třetího celostátního sjezdu zabývajícího se vývojem technologií.
Čínský diktátor také v září 2021 vytyčil dvacetiletý plán – jízdní řád, jak se z Číny stane světový lídr ve vědě a technice. Si Ťin-pching to popsal jako boj na "hlavním ekonomickém kolbišti světa".
Čínský režim věří, že soutěž o talenty je vlastně válkou. V této válce má čínská armáda přístup ke všem technologiím v nominálně civilních čínských institucích a společnostech a plánuje tyto technologie použít k vývoji prostředků, které by mohly eventuálně zabít stovky milionů Američanů.
V oficiální válce Číny proti Americe – deník People's Daily vyhlásil "lidovou válku" Spojeným státům již v květnu 2019 – jsou Američané pracující pro Peking, ať už mají jakékoliv úmysly, v podstatě zrádci. Zrádce Lieber způsobil Americe nevyčíslitelné škody.
Lieber si pravděpodobně odsedí ve vězení méně než šest měsíců.
Gordon G. Chang je autor knihy The Coming Collapse of China (Přicházející kolaps Číny), významný spolupracovník a člen poradního sboru Gatestone Institute.

Pred sto rokmi odišiel do večnosti bl. cisár Karol I. Habsburský – pohľad späť na jedno výročie - Christianitas

Je štvrtok 9. marca 1922. Po strmej ceste z Funchalu do Monte na južnom pobreží Madeiry stúpa medzi palmami a divokými výhonkami kvetov mladý muž s dvomi deťmi. Na prvý pohľad by sme v ňom iba ťažko spoznali cisára Karola I. Habsburského, ktorý bol ešte pred štyrmi rokmi jedným z najmocnejších štátnikov vtedajšieho sveta.

V exile Karol naďalej žije veľkými politickými témami. Vo voľnom čase píše svoju víziu Dunajskej konfederácie, v ktorej by národy Rakúsko-Uhorska opäť získali stratenú jednotu. Zároveň má však aj dosť bežných starostí otca veľkej rodiny. Správcovia posledných zvyškov ich majetku nedávno zmizli aj so šperkami a peniazmi, takže rodina zostala bez prostriedkov a bola nútená presťahovať sa z hotela vo Funchale do nevyhovujúcej nehnuteľnosti v horskej dedine Monte, ktorú im bezplatne poskytol miestny dobrodinec. Okrem toho je cisárovná Zita opäť tehotná. Karol a jeho dve deti sa práve vrátili z Funchalu s malou hračkou – darčekom k narodeninám ich štvorročného syna Charlesa Louisa, ktoré pripadajú na nasledujúci deň.
Zatiaľ čo na pobreží je aj v tomto ročnom období teplo, vyššie horské polohy sú zahalené v hmle a Karol, ktorý si nevzal kabát a s ohľadom na deti musí ísť pomaly, sa trasie zimou. Doma v chladnom a vlhkom dome pociťuje na druhý deň prvé príznaky prechladnutia. Vo svete, ktorý sa práve spamätáva zo španielskej chrípky, nie je vhodné podobné príznaky brať na ľahkú váhu. Cisár si však môže dovoliť iba nevyhnutné výdavky, takže v prvých dňoch lekára nevolá.
Keď sa jeho stav v nasledujúcich dňoch výrazne zhoršuje, privolaný lekár diagnostikuje obojstranný zápal pľúc. Snaží sa pomôcť, ale vtedajšia medicína s takouto chorobou veľa nezmôže. Nepomáha ani láskyplná starostlivosť jeho manželky, ktorá nedbá na riziká a takmer nepretržite ho ošetruje. Cisár sa naďalej zaujíma o svetové dianie, ale zároveň si uvedomuje, že sa blíži koniec jeho pozemského života. Na túto skutočnosť sa pozerá s nadprirodzeným nadhľadom a ochotne ju prijíma ako obeť za zmierenie svojich národov. Hovorí: „Musím toľko trpieť, aby sa moje národy mohli opäť zjednotiť.“
Dvadsiaty tretí deň jeho choroby, 1. apríla 1922, nastáva kríza. Pacientovi stúpa teplota na 40,5 stupňa, koža na chrbte je zjazvená od horčicových náplastí, končatiny má plné abscesov po injekciách, prsty má modré od nedostatku kyslíka. Napriek tomu je pri vedomí a so Zitou hovorí po nemecky, s grófkou Mensdorffovou po česky a s portugalskými lekármi po francúzsky. Snaží sa usmievať a ospravedlňuje sa všetkým za nepríjemnosti, ktoré spôsobuje. Na poludnie umierajúci cisár naposledy prijíma Eucharistiu, v krátkom dialógu uisťuje Zitu o svojej láske, spomína na každé z ich ôsmich detí osobitne, zastúpené najstarším, jedenásťročným Ottom, ktorý v slzách kľačí pri nohách postele, a o 12:34 hod zomiera so slovami: „Môj Ježiš, ako si praješ.“1)
Nasleduje jednoduchý pohreb, na ktorom sa zúčastňuje asi 30-tisíc ostrovanov. Vlajky vo Funchale sú spustené na pol žrde, obchody sú zatvorené, ale Zita odmieta ponuku guvernéra ostrova na vojenské pocty. Cisár by nechcel, aby ho sprevádzali cudzí vojaci, keď jeho vlastní tam nemôžu byť.
Tragický 1. apríl 1922, keď vyhasol život múdreho a citlivého štátnika, ktorý bol podľa francúzskeho socialistického básnika Anatola Francea „jediným mužom v čelnej funkcii, ktorý vyšiel z vojny so cťou“, navyše v ponižujúcom postavení exulanta, sa javí ako zlý aprílový žart krutého osudu. V onen jarný deň sa skončili mnohé nádeje, ktoré sa ešte upínali k cisárovi zo strednej Európy. A počas ostávajúcich 67 rokov svojho dlhého života si dovtedy vždy veselá a spoločenská cisárovná Zita už nikdy neobliekla nič iné ako čiernu farbu.
Smrťou cisára Karola sa však začína nový príbeh. Jeho citlivý vzťah k ľuďom, mierové úsilie počas prvej svetovej vojny a hlboká zbožnosť čoskoro vyústia do kanonizačného procesu. V tejto súvislosti sa presne 50 rokov po jeho smrti 1. apríla 1972 na Madeire za prítomnosti jeho synov otvára jeho hrobka a konštatuje sa, že cisárovo telo zostáva neporušené aj pol storočia po jeho smrti. Odvtedy je jeho rakva vystavená v bočnej kaplnke kostola Nossa Senhora do Monte. V roku 2000 pápež Ján Pavol II. vyhlásil cisára Karola za blahoslaveného. Rakúsky cisár a český kráľ Karol I. Habsburský sa tak stal jedným z posledných prírastkov „českého neba“.
Tu sa dostávame k prvej zaujímavej príležitosti na zamyslenie. Cisár Karol miloval Čechy a dokonale ovládal český jazyk. V Brandýse nad Labem prežil po svadbe najšťastnejšie obdobie svojho života, a keď začalo byť zrejmé, že čas monarchie sa naplnil, márne žiadal predstaviteľov vznikajúceho Československa, aby mu umožnili naďalej žiť v Brandýse. Aj na pamätnej tabuli v Monte je jeho český kráľovský titul umiestnený nezvyčajne pred uhorským. A tento český kráľ, ktorého možnosti cestovania boli na sklonku života obmedzené na územie veľkosti nášho okresu, zomrel na chorobu, ktorá sa 99 rokov po jeho smrti stala metlou súčasnej spoločnosti – vírusový zápal pľúc. Ak veríme v spoločenstvo svätých, máme všetky dôvody predpokladať, že medzi nimi je aj orodovník, ktorý má slabosť pre český národ a dobre rozumie bremenu dnešnej doby.
Smutné sté výročie úmrtia Karola I. Habsburského však ponúka oveľa bohatšie podnety na zamyslenie než len zaujímavú súvislosť s koronavírusom. Aby sme to pochopili, musíme vynaložiť určité mentálne úsilie na to, aby sme vystúpili z paradigmy, v ktorej boli vychované posledné generácie. Ako správne deti revolúcie sme presiaknutí neskromnou predstavou, že dejiny v našej dobe práve dosiahli akýmsi evolučným procesom svoj vrchol v podobe demokratického poriadku, ktorý je nespochybniteľným znakom lepšej spoločnosti. Ako je možné, že Platón pred 2400 rokmi mal väčší nadhľad, keď konštatoval, že každá forma vlády má popri svojich silných stránkach aj nevýhody, ktoré bývajú zárodkom jej konca? Opakujeme bonmot Winstona Churchilla, že „demokracia je najhoršia forma vlády, s výnimkou všetkých ostatných foriem, ktoré sme vyskúšali“ tak automaticky, že si ani neuvedomujeme, že sám Churchill strávil celý život v službách monarchie. A zabúdame na múdrosť iného slávneho Angličana, Gilberta K. Chestertona, ktorý povedal, že „pokrok by azda mohol byť niečo viac než otcovražda“.
Skúsme sa na chvíľu vžiť do atmosféry konca 19. storočia, o ktorom Josef Pekař napísal, že bolo jedným z najšťastnejších období našich dejín, aké sa vyskytuje len raz za niekoľko storočí, a položme si niekoľko otázok:
1) Rakúska monarchia existovala a v dobrom i zlom fungovala v strednej Európe viac ako štyri storočia. Žiadny z nástupníckych štátov neexistoval (v podobe, v akej vznikol) dlhšie ako dvadsať rokov. Bolo rozbitie monarchie skutočne založené na dobre premyslenej pozitívnej vízii, alebo išlo predovšetkým o deštrukciu? Povedané slovami piesne Jiřího Fuchsa:
„Zvažte to vážení
zda popravy králů
byly řešení
hodné intelektuálů“
2) Československo sa zrodilo z nacionalizmu, ktorý bol vydávaný za vlastenectvo.2) Nedopadli ideály jeho zakladateľov po sto rokoch tak, že vlastenectvo je vydávané za nacionalizmus a je kritizované ako málo euroúniové?
3) Napriek všetkým chybám a napätiam v Rakúsko-Uhorsku bola drvivá väčšina jeho obyvateľov hrdá na svojho cisára. Ešte na jeseň 1917 bola korunovácia cisára Karola I. v Prahe spoločným bodom programu všetkých českých politických strán vrátane sociálnej demokracie. V lete 1917 vydali českí poslanci v rakúskom parlamente manifest, podľa ktorého český národ „vidí svoju budúcnosť a rozvoj iba pod žezlom Habsburgovcov“.
Edvard Beneš vo svojich pamätiach priznáva šokujúcu skutočnosť, že sa spolu s Masarykom dostávali do „tragického konfliktu so svojím svedomím“ (!), keď sa za cenu nesmiernych obetí úmyselne snažili predĺžiť vojnu a sabotovali Karolove mierové iniciatívy, aby v poslednom roku vojny dostali stabilnú monarchiu na kolená. Masaryk pri verbovaní českých a slovenských vojnových zajatcov v Rusku do československých légií používal psychologický nátlak – zajatým vojakom sľuboval, že sa skôr vrátia domov a uvidia svojich blízkych.3) Podarilo sa mu to však len u menej než 10 % z nich. Drvivá väčšina sa radšej nechala zajať Rusmi a zostala verná cisárovi.
Vyniesli demokratické procesy za posledných sto rokov niekedy do čela našej krajiny osobnosť, ku ktorej by sa náš národ mohol pripútať podobne ako k svojim posledným kráľom? A koľkí z našich vrcholných demokratických politikov prijímali svoje osobné utrpenie ako obetu za svoj národ, ako sme to videli v prípade cisára Karola? Veď akú perspektívu môžeme očakávať od spoločenského poriadku, ktorý je len naplnením povzdychu cisára Karola z jesene 1918: „Tí, ktorí sú skutočne zodpovední za tento konflikt a jeho predlžovanie, nielenže nebudú obvinení, ale nakoniec nad nami vynesú rozsudok“?
4) Ako sa vlastne v 20. storočí naplnila nádej na slobodu a nezávislosť? Ako sa plní v súčasnosti a aké sú vyhliadky do budúcnosti? Masaryk sa v závere Washingtonskej deklarácie nezávislosti pateticky zaklína vierou v „stále väčšiu a väčšiu slobodu“. Nie je úsmev, ktorý po sto rokoch tento text vyvoláva, trochu trpký?

Kde sú teda zaprášené dosky s Karolom I. Habsburským o Dunajskej konfederácii slobodných a rovnoprávnych národov? Stojí za zmienku, že z formálneho hľadiska nie je takéto usporiadanie iba čírou fikciou. V snahe zachrániť monarchiu cisár Karol 16. októbra 1918 po päťhodinovej diskusii so zástupcami poslancov všetkých národnostných skupín monarchie (pri ktorej sa však nedosiahol konsenzus) vydal federalistický manifest, ktorým zmenil Rakúsko-Uhorsko na federáciu rovnoprávnych národov. Narýchlo tak uskutočnil reformy odkladané do dlho očakávaného obdobia mieru, v súlade s víziou Ferdinanda d’Este, ktorého tento plán možno stál život.
Je možné, že to najlepšie z odkazu Karola I. Habsburského máme ešte pred sebou? Vyššie citovaný Anatole France ďalej hovorí: „Karol ponúkal nádhernú šancu, ktorá bola premárnená.“ Mohli by sme dodať, že aspoň zatiaľ.
Poznámky:
1) Podrobnosti poznáme vďaka poznámkam grófky Mensdorffovej, ktorá si viedla denník.
2) Britský historik a minister školstva z vojnového obdobia Herbert A. L. Fisher dokonca napísal: „Asi najvýraznejším pamätníkom úspechu vojnovej propagandy je náhle vynorenie sa Československej republiky… Väčšina štátov bola vytvorená mečom, či vyrástla z kolonizácie. Československo je dieťaťom propagandy.“
3) Paradoxne, legionári sa z vojny vrátili domov ako poslední.
Preklad článku z portálu distance.cz, revue pro kritické myšlení, zverejnený sú súhlasom jeho redakcie.

Russian lawmakers invite Hunter Biden to testify at hearings on US biolabs in Ukraine - LifeSite

Ruskí zákonodarcovia pozývajú Huntera Bidena, aby svedčil na pojednávaniach o amerických biolaboratóriách na Ukrajine
Ruský predstaviteľ sa domnieva, že ciele americko-ukrajinskej činnosti biolaboratória na Ukrajine sú viac než len vedecký výskum.

MOSKVA (LifeSiteNews) – Ruská Štátna duma (dolná komora Federálneho zhromaždenia) pozve Huntera Bidena a námestníčku ministerky zahraničných vecí USA pre politické záležitosti Victoriu Nulandovú, aby svedčili o činnosti týkajúcej sa ukrajinských biolaboratórií spojených s Bidenom.
Podľa ruskej štátnej televízie TASS má ruské ministerstvo obrany e-maily medzi Hunterom Bidenom a ministerstvom obrany USA z Bidenovho notebooku, ktoré ukazujú, že prezidentov syn zohral dôležitú úlohu pri financovaní výskumu patogénov v biolaboratóriách na Ukrajine.
Oznámil to šéf Síl radiačnej, chemickej a biologickej ochrany Ozbrojených síl RF Igor Kirillov. „Pred vami korešpondencia syna súčasného prezidenta USA so zamestnancami Úradu pre znižovanie hrozieb amerického ministerstva obrany a dodávateľmi Pentagonu na Ukrajine.

Prítomnosť týchto materiálov potvrdzujú západné médiá.
Obsah listov ukazuje, že Hunter Biden zohral dôležitú úlohu pri vytváraní finančnej príležitosti na prácu s patogénmi na území Ukrajiny, keď získal prostriedky pre Black and Veach a Metabiota,“ povedal Kirillov na brífingu.
Kirillov sa domnieva, že ciele americko-ukrajinských biolaboratórií na Ukrajine sú viac než len vedecký výskum. Viceprezident Metabioty teda v jednom z listov poznamenáva, že aktivity spoločnosti budú zamerané na zabezpečenie ‚kultúrnej a ekonomickej nezávislosti Ukrajiny od Ruska... čo je pre biotechnologickú spoločnosť dosť zvláštne.
Od začiatku konfliktu USA a väčšina západných mocností podporovali Ukrajinu najmä sankcionovaním Ruska. Kirillov však neverí, že USA majú na mysli blaho Ukrajiny.
Pohŕdavý postoj k občanom Ukrajiny dobre charakterizuje pragmatický prístup Spojených štátov k organizácii vojenského biologického výskumu.

Rozvojové krajiny sú vnímané ako testovací priestor na testovanie komponentov biologických zbraní a liekov,“ povedal.
Objavili sa e-maily z teraz overeného laptopu Huntera Bidena, ktorý dokazuje, že pracoval na zabezpečení miliónov dolárov pre dodávateľa ministerstva obrany (DoD), ktorý je zapojený do výskumu nebezpečných patogénov na Ukrajine.
V epizóde Faith and Reason z 24. marca Liz Yore vysvetlila význam toho, čo Jack Maxey a jeho tím objavili o spojení medzi „laptopom z pekla“ Huntera Bidena a ruskou vojnou na Ukrajine.

The World Health Organization is a threat to millions of children in the womb - LifeSite
Svetová zdravotnícka organizácia je hrozbou pre milióny detí v maternici

Podľa nedávnej správy Mail on Sunday WHO práve vyzvala na odstránenie všetkých obmedzení týkajúcich sa potratov.
Streda 30. marca 2022 - 11:47 EDT (LifeSiteNews) — Svetová zdravotnícka organizácia (WHO) je špeciálna agentúra Organizácie Spojených národov poverená medzinárodným verejným zdravím a uvádza, že jej hlavným cieľom je „dosiahnutie najvyššej možnej úrovne zdravia všetkými ľuďmi“.
V posledných rokoch bolo ich hlavným cieľom niečo celkom iné: legalizácia potratov na celom svete počas všetkých deviatich mesiacov tehotenstva, od počatia až po pôrod. Nový dokument WHO odporúča „úplnú dekriminalizáciu potratov“ a zrušenie zákonov a nariadení, ktoré „zakazujú potraty na základe gestačných limitov“ a „obmedzujú umelé prerušenie tehotenstva“ z akýchkoľvek dôvodov.
V skutočnosti, podľa nedávnej správy Mail on Sunday, WHO práve vyzvala na odstránenie všetkých obmedzení týkajúcich sa potratov: Smernica WHO o starostlivosti o potraty zverejnená tento mesiac – šesť rokov po tom, čo ministerstvo spravodlivosti odhalilo, že Kráľovská akadémia pôrodných asistentiek presadzuje rovnakú politiku – tiež vládam odporúča, aby:
Povoliť potrat za každých okolností – vylúčiť zákony zakazujúce ukončenie tehotenstva, pretože plod je „nesprávneho“ pohlavia; Zastaviť ženy vyžadujúce súhlas lekára alebo sestry, aby mali výpoveď; Zaviesť schémy „tabletky poštou“, aby ženám mohli byť po telefonáte zaslané lieky na potrat; Obmedzte právo lekárov odmietnuť účasť na potratoch z dôvodu svedomia. To je mimoriadne radikálne každým opatrením. Podľa zdravotníckeho krídla Organizácie Spojených národov – najvplyvnejšej organizácie verejného zdravia na svete – by ženy mali mať možnosť podstúpiť interrupciu kedykoľvek – po tom, ako je dieťa životaschopné mimo maternice, keď by predčasný pôrod jednoducho znamenal lekársku starostlivosť. Okrem toho WHO chce, aby ženy dostávali potratové pilulky až k svojim dverám poštári, a chce prinútiť lekárov, aby sa podieľali na ničení nevinných ľudských životov. OSN predvídateľne uvítala túto radu, keď uviedla, že zákony na ochranu bábätiek v maternici predstavujú „zbytočné politické bariéry pre bezpečný potrat“ bez toho, aby uznala, že interrupcia nie je pre príslušné dieťa nikdy bezpečná – v skutočnosti to 210-stranový dokument WHO neuvádza. spomenúť etické námietky proti potratom – dokonca aj potratom v neskoršom termíne – raz. Namiesto toho požaduje „úplnú dekriminalizáciu potratov“, ako aj všetky zákony, ktoré „zakazujú potraty na základe gestačných limitov“. Ale aspoň WHO zostala politicky korektná, keď obhajovala vraždu: určite poukázala na to, že zákony chrániace ľudský život pred narodením porušujú práva „žien, dievčat alebo iných tehotných osôb“. Ako sa ukazuje, dokument je z veľkej časti produktom potratového priemyslu. WHO vybrala dvanásť „externých expertov“, aby vytvorili svoje odporúčania. Jedným z nich bola Dr. Dhammika Perera, globálna lekárska riaditeľka Marie Stopes International. Marie Stopes je potratová spoločnosť so sídlom v Spojenom kráľovstve, ktorá len v Spojenom kráľovstve vykoná ročne 60 000 potratov. Perera obhajuje potraty v neskoršom termíne, ale túto frázu – ako aj akékoľvek odkazy na srdcový tep plodu – opisuje ako „rétoriku proti voľbe“. V skutočnosti Mail on Sunday odhalil, že Perera zašiel tak ďaleko, že povedal, že slovo „lono“ je neprijateľné, pretože „orgánu pripisuje emocionálnu a symbolickú hodnotu“. Ďalšími „odborníkmi“ WHO boli Dr. Laura Castleman z Planned Parenthood Michigan, ďalšia organizácia zaoberajúca sa potratmi; Karthik Srinvasan z International Planned Parenthood a Christina Zampas z globálneho Centra pre reprodukčné práva, ktoré lobuje za potratový priemysel na celom svete. Toto sú „odborníci“, ktorých vybrala WHO, aby zrevidovali svoje „smernice starostlivosti o potraty“. Toryová poslankyňa Fiona Bruceová z All-Party Parliamentary Pro-Life Group pre Mail on Sunday povedala, že správa je „naozaj šokujúca“ a poznamenala, že „životaschopná ľudská bytosť by mohla skončiť až do bodu narodenia. . Ale o deň, hodinu, dokonca aj o chvíľu neskôr by podobný zásah proti dieťaťu mohol predstavovať vraždu.“ Odborníci WHO by pravdepodobne namietali proti emocionálnemu jazyku, ktorý Bruce použil na presný opis ich odporúčaní. Svetová zdravotnícka organizácia je hrozbou pre milióny detí v maternici na celom svete a mala by byť za ňu považovaná.

Ignorovaná pandémia:360 miliónov kresťanov prenasledovaných vo svete

Die ignorierte Pandemie: 360 Millionen Christen weltweit verfolgt
Die ignorierte Pandemie: 360 Millionen Christen weltweit verfolgt
Ignorovaná pandémia: 360 miliónov kresťanov prenasledovaných na celom svete od Raymonda Ibrahima 27. marca 2022 Pôvodný anglický text: The Ignored Pandemic: 360 Million Christians Persecuted Worldwide

Rok 2021 „bol svedkom najhoršieho prenasledovania kresťanov v histórii“ – každý deň bolo zavraždených v priemere 16 kresťanov pre ich vieru.

Už aj tak otrasné prenasledovanie kresťanov sa za posledných päť rokov zvýšilo o takmer 70 % bez známok zmiernenia.

Rok 2021 „bol svedkom najhoršieho prenasledovania kresťanov v histórii“ – každý deň bolo zavraždených v priemere 16 kresťanov pre ich vieru.
Toto pozorovanie pochádza z World Watch List-2022 (WWL-2022), ktorý nedávno zverejnila medzinárodná humanitárna organizácia Open Doors.

V správe sa každý rok uvádza rebríček 50 krajín, v ktorých sú kresťania pre svoju vieru najviac prenasledovaní. WWL používa údaje od pracovníkov v teréne a externých odborníkov na kvantifikáciu a analýzu prenasledovania na celom svete.

Podľa WWL-2022 pre obdobie od 1. októbra 2020 do 30. septembra 2021: "Viac ako 360 miliónov kresťanov čelí vysokej úrovni prenasledovania a diskriminácie kvôli svojej viere - oproti minulému roku je to nárast o 20 miliónov.

Tento počet predstavuje jedného zo siedmich kresťanov na celom svete.

Tento rok predstavuje najvyššiu mieru prenasledovania od prvého zoznamu publikované pred 29 rokmi...“ V tom istom sledovanom období bolo „pre svoju vieru“ zavraždených 5 898 kresťanov, čo je číslo, ktoré predstavuje 24 % nárast oproti roku 2021 (keď bolo zabitých „iba“ 4 761 kresťanov). Okrem toho bolo „6 175 veriacich zatknutých, odsúdených alebo uväznených bez súdu“ a 3 829 unesených.
Možno ešte väčším prejavom nenávisti ku kresťanstvu bolo napadnutých a znesvätených 5 110 kostolov a iných kresťanských budov (školy, kláštory a pod.).
Ak tieto čísla pripočítame k denným priemerom, uvedená štatistika znamená, že každý deň bolo na celom svete zavraždených viac ako 16 kresťanov pre ich vieru; 27 bolo buď nezákonne zatknutých a zadržiavaných nekresťanskými úradmi alebo unesených nekresťanskými aktérmi; a 14 kostolov bolo zničených alebo znesvätených.

Prvýkrát od zverejnenia týchto správ WWL vystrelil Afganistan, ktorý sa už roky bežne zaraďuje medzi druhý najhorší štát (po Severnej Kórei), na prvé miesto, čo znamená, že „Afganistan je teraz najnebezpečnejším miestom na Zemi. kresťan." Navyše: Kresťanským mužom hrozí takmer istá smrť, ak sa ich viera odhalí. Ženy a dievčatá môžu uniknúť smrti, ale môžu sa vydať za mladých bojovníkov Talibanu, ktorí chcú svoju „vojnovú korisť“.
Po znásilnení žien a dievčat sa s nimi obchoduje.
Inštalujúci režim Talibanu mal prístup k záznamom a správam, ktoré pomohli identifikovať kresťanov. Často boli zatknutí, aby identifikovali siete kresťanov predtým, ako boli zabití. Bojovníci Talibanu sú stále aktívni pri pátraní po kresťanoch pomocou existujúcich spravodajských informácií, pričom ich niekedy hľadajú od dverí k dverám.
Po Afganistane dostalo rovnakú nálepku „extrémne prenasledovanie“ desať ďalších krajín. To znamená, že tieto miesta sú pre kresťanov len okrajovo bezpečnejšie. Sú to: Severná Kórea (#2), Somálsko (#3), Líbya (#4), Jemen (#5), Eritrea (#6), Nigéria (#7), Pakistan (#8), Irán (#9 ), India (10. miesto) a Saudská Arábia (11. miesto). V týchto krajinách čelia kresťania prenasledovaniu od obťažovania, bitia, znásilňovania, väznenia alebo zabíjania len preto, že sa identifikujú ako kresťania alebo navštevujú kostol. Je pozoruhodné, že „extrémne prenasledovanie“, ktorému čelia kresťania v deviatich z týchto 11 najhorších krajín, pochádza buď z islamského útlaku, alebo sa odohráva v krajinách s moslimskou väčšinou. Táto situácia znamená, že 82 % absolútne najhorších prenasledovaní je v mene islamu. Tento trend ovplyvňuje celý zoznam: prenasledovanie kresťanov v 39 z 50 národov na zozname pochádza buď z islamského útlaku, alebo sa vyskytuje v krajinách s moslimskou väčšinou. Prevažná väčšina týchto národov sa riadi nejakou formou šaría (islamské právo). Môže byť presadzovaný buď priamo vládou alebo spoločnosťou, alebo častejšie oboje, hoci spoločnosti – rodinní príslušníci, ktorí sú obzvlášť pobúrení konvertovanými príbuznými – majú tendenciu byť horlivejší pri jeho uplatňovaní.
V časti s názvom „Povzbudení: „Talibanizácia“ západnej Afriky

EU podepsala dohodu o prodeji údajů o občanech EU do USA – Nepřikrášlená realita islamizované Evropy
EU podepsala dohodu o prodeji údajů o občanech EU do USA

Stále nechápu, proč tolik lidí podporuje členství v EU, aniž by byli napojeni na bruselské penězovody. Ve všech zemích EU jsou voleny probruselské vlády, které země spolehlivě v EU nejen udrží, ale poslední zbytky suverenity i tomuto totalitnímu molochu předají. A EU si dělá s občany cokoli se globalistům zachce. Třeba prodá Deep state kompletní informace o všech občanech EU. Lze jen spekulovat o účelu, nicméně může to souviset s plánovanou digitální měnou, která by zřejmě byla do roku 2030 společná přinejmenším USA, EU a zemím Commonwealthu.
Jak již víte, tak digitální měna je něco zcela jiného, než takové peníze, jaké známe. Jde o to, že banka bude mít možnost přídělů této měny na základě jakýchsi sociálních kreditů. Navíc bude mít možnost vám určit co si smíte nakoupit, kolik si onoho zboží smíte koupit a kde si jej můžete zakoupit. Pokud budete jakkoli neposlušní, pak vám může přístup k digitální měně zablokovat.
Předpokládám, že právě to je jeden z hlavních účelů propojování EU, USA a dalších západních zemí a předávání údajů o občanech….
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a prezident Biden oznámili „principiální dohodu“ o nové výměně údajů mezi EU a USA. V podstatě to znamená, že EU je ochotna prodat údaje o svých občanech Bidenově administrativě. Občané EU nebyli v této věci konzultováni.
Rakouský právník Max Schrems, který dosáhl zrušení podobné orwellovské dohody o bezpečném přístavu v roce 2015 a v roce 2020 dohody o ochraně soukromí, oznámil, že věc znovu předloží soudu EU.
Předchozí pokusy byly zneplatněny Soudním dvorem Evropské unie (SDEU), protože nedokázaly ochránit evropské uživatele internetu před porušováním jejich soukromí americkými nadnárodními společnostmi.
Schrems a jeho sdružení pro ochranu údajů NOYB uvedli: „Již v roce 2015 jsme měli čistě politickou dohodu, která neměla žádný právní základ. Z toho, co slyšíte, bychom mohli hrát stejnou hru potřetí. Je obzvláště otřesné, že USA údajně využily válku proti Ukrajině k tomu, aby v této ekonomické záležitosti tlačily na EU.
„Konečný text bude potřebovat více času, jakmile dorazí, budeme jej společně s našimi americkými právními experty podrobně analyzovat. Pokud to není v souladu s právem EU, pravděpodobně ji my nebo jiná skupina zpochybníme. Nakonec Soudní dvůr rozhodne potřetí. Očekáváme, že se to vrátí k soudu během několika měsíců od konečného rozhodnutí.“
V současné době je poslední oznámení pouze oznámením o politickém záměru a nebyl poskytnut žádný text, který by bylo možné analyzovat. Pokud je NOYB informována, takový text ještě neexistuje a bude trvat několik měsíců, než bude vypracován.
Zdá se, že štít na ochranu soukromí používaný pro komerční použití dat není nijak aktualizován, a to navzdory tomu, že vstoupilo v platnost obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů (GDPR).
Jakákoli nová dohoda by nebyla dvoustrannou dohodou, ale výkonným rozhodnutím Evropské komise, které by musel nejprve přezkoumat Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB). Tento proces může být zahájen pouze tehdy, pokud existuje právní text. Skutečné „rozhodnutí o odpovídající ochraně“ by proto vyžadovalo alespoň několik měsíců.
Společnosti proto nemohou dohodu používat, dokud nebude formálně schválena, zatímco jakékoli rozhodnutí bude napadeno u Evropského soudního dvora. NOYB uvedla, že očekává, že bude schopna dostat jakoukoli novou dohodu, která nesplňuje požadavky práva EU, zpět k SDEU poměrně brzy, například prostřednictvím občanskoprávních sporů a předběžných soudních příkazů. SDEU může dokonce přijmout předběžná opatření, pokud dohoda jasně porušila předchozí rozsudky.
Celkově politické oznámení bez doprovodného textu vyvolalo prozatím ještě větší právní nejistotu.
„Je politováníhodné, že EU a USA nevyužily této situace k tomu, aby dospěly k dohodě o „zákazu špionáže“ se základními zárukami mezi podobně smýšlejícími demokraciemi. Zákazníci a podniky čelí již mnoho let právní nejistotě,“ řekl Schrems.
Předseda Evropské rady Charles Michel, který hostil amerického prezidenta Joe Bidena v souvislosti s ukrajinskou krizí, potvrdil, že bylo dosaženo dohody o předávání osobních údajů patřících evropským uživatelům internetu do USA.
Zasedání Rady pro obchod a technologie USA-EU, které je naplánováno na květen, bude použito jako „jednotné“ beranidlo proti Rusku v ekonomice založené na datech.
Zdá se, že Spojené státy v žádném případě neustupují, zatímco Evropská unie jednoduše snížila své požadavky na oznámení „nové“ dohody.
Jak jste si mohli sami povšimnout, tak poslední dva roky dělá EU i jednotlivé země spoustu protiprávních a protiústavních kroků. Proč by tak zcela proti zásadám a pravidlům GDPR neprodali údaje o všech občanech EU svým páníčkům v USA??

Dokumenty ukazují, kdo a jak vyvážel bulharské zbraně přes Polsko a ČR na Ukrajinu – Nepřikrášlená realita islamizované Evropy

Dokumenty ukazují, kdo a jak vyvážel bulharské zbraně přes Polsko a ČR na Ukrajinu
30 března, 2022

Nejspíš vás neudivilo zjištění, že mimo Polska je do vývozu Bulharských zbraní zainteresována i Česká republika. V kontextu uvedeného se opět vybavují otazníky nad kauzou Vrbětice, kde je také patrná bulharská stopa. Ale nyní konkrétně.
Dokumenty ukazují, že v letech 2021 a 2020 byly tuny bulharských zbraní vyvezeny na Ukrajinu přes Polsko a Českou republiku. Bulharsko oficiálně popírá, že bulharské zbraně byly vyváženy na Ukrajinu, ačkoli použití bulharských zbraní na frontové linii na Ukrajině je dobře zdokumentováno.
Zbraně z balkánských zemí se často nacházejí ve válečných zónách, včetně rukou teroristů Islámského státu v Sýrii a Jemenu. Ačkoli tamní vlády vždy takový vývoz popíraly, dokumenty dokazují opak.
Zbraně z Balkánu se již léta používají k nelegálním dodávkám zbraní do válečných zón po celém světě. Dokumenty odhalily, že 350 diplomatických letů bylo použito k dodání zbraní teroristům v Sýrii. Uniklé dokumenty také odhalily tajnou jednotku amerického Velitelství zvláštních operací s kódovým označením Task Force Smoking Gun. Od roku 2017 byla umístěna v Chorvatsku a měla za úkol odklonit tuny zbraní a munice z Evropy do Sýrie.
Bulharské zbraně na Ukrajině:

Tento vysoce výbušný 30 mm tříštivý granát RHV-HEF (HE FRAG) pro automatické granátomety, vyráběný bulharskou vojenskou továrnou Arsenal, byl údajně použit ukrajinskou armádou při ostřelování obytných budov v Zaicevu v Doněcku. Foto: Tiskové oddělení armády DLR

Podle zákona se zpětný vývoz zbraní do třetí země může uskutečnit pouze se souhlasem vyvážející země, v tomto případě Bulharska. Není známo, zda Bulharsko povolilo reexport na Ukrajinu přes Polsko a Českou republiku, nebo zda byly tyto zbraně pašovány na Ukrajinu. Bulharští představitelé popírají, že bulharské zbraně byly vyvezeny na Ukrajinu.
Tyto bulharské zbraně byly vysledovány z Bulharska na frontovou linii na Ukrajině pomocí údajů z Mezinárodní obchodní databáze Great Export Import. Bulharské zbraně vyráběné vojenskými společnostmi Arsenal, VMZ, Arcus a Emco byly dovezeny na Ukrajinu. Vývozci byly dvě polské společnosti: Arm Techsp. Zo.O a Vismag Jacek Jakubczyk a česká společnost Excalibur Army Spol.S.R.O.
Dovoz přes Polsko
Ukrajinská společnost Dp Dzzp Spetstechnoexport dovezla bulharské zbraně z Arsenalu a VMZ-Sopot v letech 2021, 2020 a 2019 a export realizovala polská společnost Arm Techsp. Zo, podle informací Great Export Import. Ukrajinská společnost Dp Dzzp Spetstechnoexport zakoupila 40mm granáty RLV-HEF pro granátomety vyráběné Arsenalem a 152 mm tříštivé granáty vyráběné firmou VMZ-Sopot s vysokou výbušnou silou pro houfnice D-20 a 2C3. Databáze uvádí jedenáct importů z let 2021, 2020 a 2019. Bulharsko je uvedeno jako výrobce zbraní.

Více fotografií naleznete zde.
Dokumenty ukazují, že Ukrajina dovezla následující zbraně vyráběné bulharskými zbrojovkami Arsenal a VMZ-Sopot:

40 mm náboj RLV-HEF pro granátomet, výrobce Arsenal-Bulgaria Zdroj: arsenal-bg.com

152 mm vysoce výbušný tříštivý granát pro houfnice D-20 a 2C3, výrobce VMZ-Sopot.
Zdroj: vmz.bg
Taková 40 mm munice RLV HEF pro granátomety, vyráběná společností Arsenal-Bulgaria, byla objevena ozbrojenými silami DLR v zákopech používaných ukrajinskou armádou.

Kromě zbraní z VMZ a Arsenalu byly na frontě na Ukrajině použity také bulharské granáty z bulharské zbrojovky Arcus.

Výrobcem VOG-17M je bulharská zbrojovka Arcus.

arcus.bg
Ukrajinský státní podnik Ukrspetsexport takové 30mm granáty VOG-17M (34 450 kusů) koupil v roce 2021 od polské společnosti Vismag Jacek Jakubczyk, uvádí mezinárodní databáze Great Export Import.

Ve stejný den, 3. února 2021, Ukrspetsexport koupil 1,5 milionu kusů nábojů 7,62×54 mm od stejné polské společnosti Vismag Jacek Jakubczyk:

Polská společnost Vismag Jacek Jakubczyk vyvezla 29. září 2021 na Ukrajinu 40 000 kusů střel 12,7×108 mm.

Dovoz přes ČR
Ukrajinský státní podnik Ukrspetsexport nakoupil 20. června 2021 od české společnosti Excalibur Army Spol.s r.o. podle mezinárodní obchodní databáze Great Import Export celkem 140 kusů minometů EM-120. EM-120 vyrábí bulharská zbrojovka Emco. Majitel Emco Emilian Gebrev popřel, že by jeho společnost vyvážela zbraně na Ukrajinu. V posledních letech byl zapleten do řady mezinárodních skandálů, včetně jeho otravy v roce 2015 (měli ho údajně neúspěšně otrávit titíž Rusové, kteří otrávili stejně neúspěšně dvojitého špiona Skripala a ještě způsobili výbuch ve Vrběticích).
Zde připomínám, že se samozřejmě jedná o téhož Bulhara, který byl dříve zmiňován ve spojitosti s kauzou Vrbětice. Zbraně z jeho firmy se našly i u džihádistů v Sýrii a nějaké měl mít uložené právě ve Vrběticích.

Doklad o tom, že ukrajinský státní podnik Ukrspetsexport zakoupil 20. června 2021 od české firmy Excalibur Army Spol.SRO celkem 140 kusů minometů EM-120 Tyto zbraně vyrábí Emco v Bulharsku.
Britský NLAW, bulharský 30mm VOG-17M vyrobený společností Arcus v roce 2020 a srbský 60mm minometný granát M73 vyrobený společností Krusik v roce 2016, používaný silami Doněcké lidové republiky (DPR) byl zabaven na frontě v Doněcku.
Srbsko oficiálně nevyváželo na Ukrajinu žádné zbraně. Dokumenty ukazují, že tyto srbské 60mm minometné granáty M73, vyrobené společností Krusik v roce 2016, byly vyvezeny do Polska s doklady.
Srbský prezident Alexander Vučič popřel, že by Srbsko vědělo o srbském vývozu zbraní na Ukrajinu. Podle Vučiće právě tuto šarži zbraní (15 000 kusů) prodal Krusik soukromé srbské společnosti Tehnoremont, která zbraně vyvezla přes Kypr do polské společnosti Natan. Ukrajina však nebyla specifikována jako konečný uživatel těchto srbských zbraní.
Skandál s pašováním srbských zbraní do válečných oblastí vyšel najevo v září 2019 poté, kdy se prozradilo, kdo vyzbrojuje teroristy ISIS v Jemenu. Dokumenty srbské zbrojovky Krusik odhalily, že srbské zbraně vyrobené Krusíkem a prodané do Saúdské Arábie, skončily u teroristů Islámského státu v Jemenu. Tři dny po zveřejnění příběhu, 18. září, srbští žalobci zatkli informátora Krusika Alexandra Obradoviče.
Místo vyšetřování obchodování se zbraněmi s teroristy v Jemenu srbští prokurátoři zahájili vyšetřování Krusikova úniku a obvinili informátora Alexandra Obradoviče z vyzrazování obchodních tajemství. Jeho zatčení vyvolalo v Srbsku vlnu protestů , proto byl propuštěn z vězení do domácího vězení. Alexander Obradovič je nicméně vyšetřován z odhalování obchodu se zbraněmi a korupce v Srbsku a jeho případ nebyl stažen, zatímco ti, kdo obchodují se zbraněmi, budou chodit na svobodě. Celé třídílné vyšetřování toho, kdo vyzbrojil islámské teroristy, si můžete přečíst zde: Části 1 , 2 a 3 .

Thierry Meyssan
Gang narkomanů a neonacistů ovládá Ukrajinu: Kyjevské elity braly drogy na večírcích Huntera Bidena. Washington dlouhodobě podporuje neonacisty v Kyjevě. Putin mluví se znalostí věci. Taktika Kolomojského a Zelenského přináší ovoce

Thierry Meyssan - významný francouzský publicista - popisuje narkomanské nejvyšší kruhy, které ovlivňují dnešní vládní kyjevskou politiku, stejně jako ideologie neonacismu dlouhodobě pěstovaná na Ukrajině Washingtonem

Prohlášení prezidenta Vladimíra Putina, že vláda v Kyjevě je „banda narkomanů a neonacistů“, šokovalo svět. Západní tisk se ho pak snažil vykreslit jako duševně nemocného člověka. Fakta jsou ale jasná: Moc na Ukrajině je pevně v rukou bandy narkomanů, kteří kradli příjmy z prodeje plynu. V Kyjevě byly také přijaty rasistické zákony a postaveny pomníky nacistickému kolaborantovi Stěpanu Banderovi. A dva neonacistické prapory byly začleněny do pravidelné armády.
Dnes nemůžeme rozpoznat vojenskou strategii Ruska, protože nemáme přesné údaje o operacích v terénu. Informace má jen v ruské velitelství a velitelství NATO. To, co šíří západní média a ukrajinská vláda, je vědomě nepravdivé a údaje ruské, doněcké a luhanské armády nelze ověřit. Jediné, co lze říci s jistotou, je, že boje se zatím omezují na ukrajinské území a konflikt se týká Ruska a USA, Ukrajiny spíše jen okrajově.
A co měl prezident Vladimir Putin na mysli, když ukrajinské orgány nazval „bandou narkomanů a neonacistů“?. Pokusím se vysvětlit, že tato šokující slova, jsou podložena fakty.
Šíření demokracie
Vláda Viktora Janukovyče (2010 - 2014) se snažila udržet Ukrajinu ve středu mezi jejím ruským sousedem a americkými zájmy. Jak však řekl prezident Bush mladší: „Kdo není s námi, je proti nám“. Proto ho Západ považoval za proruského. Během „revoluce“ na Majdanu svrhly Spojené státy pod vedením náměstkyně ministra zahraničních věcí Victorie Nulandové řádně zvolenou vládu. Moc přešla v přechodném období do rukou profesionálních výtržníků. Rozsah korupce Janukovyčova týmu byl odhalen, ale západní loutky v Kyjevě se rozhodly vydělat ještě více peněz.
3. dubna se jeden z poradců amerického ministra zahraničních věcí Johna Kerryho, podvodník David Archer a jeho pomocník, drogově závislý Hunter Biden, syn Obamova viceprezidenta Joea Bidena, setkali s miliardářem Stephenem Schwartmanem, šéfem investičního fondu Blackstone na břehu jezera Como, v klubu Ambrosetti.
David Archer byl členem představenstva Burisma Holdings, jedné z předních ukrajinských plynárenských společností, jejíž majitele vyšetřovali FBI a MI5. Policie USA a Spojeného království je přesvědčena, že majitel holdingu, oligarcha Mykola Zločevskij, který byl za Janukovyčovy vlády ministrem přírodních zdrojů, nezákonně vydával licence svým ropným a plynárenským společnostem. Archer dostával za tuto službu přes nastrčenou osobu 80 000 dolarů měsíčně. Na webové stránce společnosti byla zveřejněna jeho fotografie v Bílém domě s viceprezidentem Bidenem.
Dělení kořisti
Joe Biden a jeho poradci Jake Sullivan a Anthony Blinken přijeli do Kyjeva. Slíbili pučistickému režimu všestrannou pomoc včetně zorganizování voleb tak, aby působily důvěryhodně. Doněcká a Luhanská oblast však mezitím odmítly prozatímní vládu, v níž bylo pět nacistických ministrů, a po referendu vyhlásily nezávislost. Následující den, 12. května 2014, byl členem představenstva Burisma Holding jmenován i syn viceprezidenta Bidena Hunter. K Davidu Archerovi a Hunteru Bidenovi později přidali ještě Christophera Heinze, zetě ministra zahraničních věcí Johna Kerryho .
Ve druhé polovině roku 2014 zaplatila Burisma na příkaz Davida Archetta a Huntera Bidena ukrajinskému generálnímu prokurátorovi Porošenkova režimu úplatek ve výši 7 milionů dolarů, aby vytvořil právní podvrhy a uzavřel kriminální případ proti společnosti a jejímu oligarchovi. Na nahrávce telefonátu je slyšet, jak prezident Petro Porošenko říká svému protektoru viceprezidentu Bidenovi, že „případ je uzavřen“. USA tak bez skrupulí využily služeb bývalého ministra "proruského" prezidenta Janukovyče. Následně byl zkorumpovaný generální prokurátor odvolán. Parlamentní hlasování iniciovaly USA, EU, MMF a Světová banka, které sice rovněž chtěly zachránit oligarchu a bývalou premiérku Julii Tymošenkovou - ale ne za tak vysokou cenu.

Čtěte ZDE: Nová fakta o masakru v Oděse: Požár byl pouhou kamufláží. Zločin se Kyjev snažil zamaskovat. Místo oslav konce 2. světové války probíhá již naplno válka občanská
Přichází Zelenský
O všech těchto událostech široce informoval ukrajinský i světový tisk. Podle listu Wall Street Journal například americký ministr energetiky Rick Perry tvrdě tlačil na nového prezidenta Volodymyra Zelenského, aby vyhodil ředitele státní plynárenské společnosti Naftogaz, a nahradil jej jinými lidmi včetně Amose Hochsteina.
Ve snaze skandalizovat éru předchozího prezidenta Porošenka se odhalilo velké množství korupčních případů ukrajinských a amerických představitelů. Jenže v důsledku toho se ze země stáhly desítky miliard dolarů a životní úroveň ukrajinského obyvatelstva se ještě více zhroutila. Všechno to dělaly nastrčené figurky, které sice neměly žádné zkušenosti v plynárenském sektoru, ale společné mají to, že se všechny scházely na vyhlášených narkomanských večírcích Huntera Bidena.
Spotřebitelská cena plynu se za poslední rok zvýšila desetinásobně. Samozřejmě, poptávka převyšuje nabídku, ale to nemůže vysvětlit takový skok. Ceny dlouhodobých smluv jsou ve skutečnosti jen mírně vyšší než v minulosti, dramaticky však narostly ceny krátkodobých smluv. Rozdíl lze vysvětlit jen spekulacemi. Prvními spekulanty byli právě Blackstone a přátelé prezidenta Joea Bidena, neboť věděli o hrozící krizi v jedné z producentských zemí.
Je snadné pochopit, proč západní tisk bagatelizoval případ Huntera Bidena, protože jeho otec, nyní prezident Spojených států, v něm vězí až po uši. A probíhající vojenské operace na Ukrajině způsobují další růst cen plynu a "kupodivu" opět ve prospěch přátel amerického prezidenta a na úkor Evropanů.
Gang, o němž se na Západě mlčí
Již v roce 2007 zorganizovala CIA v ukrajinském Ternopolu kongres, na kterém se setkali evropští neonacisté a protiruští džihádisté z Blízkého východu. Předsedali mu ukrajinský nacista Dmytro Jaroš a formálně i čečenský emír Doku Umarov, který se však fyzicky nemohl zúčastnit, protože je na něj vydán zatykač Interpolu. Neonacisté a džihádisté poté společně bojovali za vytvoření Islámského emirátu Ičkeria na území Čečenské republiky.
V roce 2013 vycvičilo NATO v Polsku stejné bojovníky Dmytra Jaroše na pouliční boje. Byli použiti během ozbrojeného puče na Ukrajině pod vedením Viktorie Nulandové. Většina novinářů si na Majdanu samozřejmě všimla „znepokojující přítomnosti“ těchto nacistů, ale západní představitelé, kteří přijeli Majdan podpořit, si naopak kupodivu ničeho „nevšimli“ - a tak už mlčel i "svobodný" tisk.
V následujících měsících přítomnost pěti nacistických ministrů v přechodné vládě vyvolala referenda o nezávislosti v Doněcké a Luhanské oblasti. Prezident Petro Porošenko na radu Huntera Bidena a dalších amerických přátel začlenil nacistické prapory do pravidelných vojenských jednotek a rozmístil je na hranicích Doněcké a Luhanské lidové republiky. Tyto skupiny financoval místní mafiánský kmotr Igor Kolomojský. Byl sice předsedou židovské komunity na Ukrajině, ale to mu nebránilo v tom, aby tyto zločince využíval pro své vlastní cíle. Když se však Kolomojský pokusil svými penězi a hrozbami ovládnout evropské židovské organizace, ty ho odmítly.
Boj mezi dvěma hlavní oligarchy tak vyvrcholil: Igor Kolomojskij, kromě jiného majitel jedné z hlavních televizí, vytvořil nového politika z hlavního představitele známého z televizního seriálu Sluha lidu - a zainvestoval předvolební kampaň.
Šílené teorie ukrajinských nacistů
Když byl Zelenskyj zvolen prezidentem (a Deep State na čele s Joe Bidenem se vrátil do Bílého domu), převzala jeho administrativa všechny šílené nápady nacistických ideologů, kteří stáli u puče na Majdanu. A začal dokonce stavět pomníky Stepanu Banderovi, vůdci ukrajinských nacistů, který během druhé světové války bojoval na straně Hitlera.
Podpořil dokonce patafyzickou teorii, že ukrajinské obyvatelstvo je rozděleno na dvě části, z nichž jedna patří ke Skandinávcům a Germánům a druhá ke Slovanům, přičemž jen ti první jsou praví Ukrajinci a ti druzí jsou Rusové, tedy podlidé. Potom podepsal „zákon o původních obyvatelích“, který zbavuje Ukrajince slovanského původu jejich práv a základních občanských svobod (tento zákon už nestačil být přijat parlamentem).

Čtěte ZDE: Za vším hledej peníze: Kdo je ukrajinský oligarcha Kolomojskyj a jeho soukromá armáda zabijáků? Syna amerického viceprezidenta Bidena má ve správní radě...
Genocida zastavená dva dny před spuštěním
Sedm let neonacistické formace nemilosrdně terorizovaly obyvatele Donbasu. Německo a Francie, garanti dohod z Minska, k tomu "uctivě" mlčely. Také jinak tolik "pokroková" Organizace spojených národů nad tím zavírala oči. Za sedm let se proto řady významných ukrajinských nacistů rozrostly. Jejich počet se zvýšil z několika stovek na několik tisíc.
Na žádost Victorie Nulandové Zelenskyj jmenoval Dmytra Jaroše zvláštním poradcem vrchního velitele ozbrojených sil. Jaroš okamžitě vytvořil dva prapory neonacistů a několik jednotek pro boj ve městě. Na začátku února 2022 během Mnichovské bezpečnostní konference připravil a málem i spustil (podle dokumentů získaných ruskou armádou zbývaly dva dny) rozsáhlou ofenzívu proti donbaským republikám. Právě to vyvolalo okamžitou ruskou vojenskou reakci.
3. března byl nacistický prapor Aidar poražen ruskou armádou. Prezident Zelenskij pak jmenoval svého velitele gubernátorem Oděsy a pověřil ho, aby zabránil propojení ruských vojsk z Krymu s vojskem umístěným v Podněstří. Všechny tyto skutečnosti jsou nepopiratelné. Reakci Ruska lze možná mnohými považovat za nepřiměřenou nebo nevhodnou, ale v žádném případě ne za neoprávněnou. Je to dáno i tím, že Západ si (záměrně) vůbec neuvědomuje, proč je Rusko na (neo)nacisty tak citlivé.
Rusové si pamatují, Západ (a Češi) ne?
Druhá světová válka se na Západě a na Východě prožívala jinak. V západní Evropě byl nacismus diktaturou zaměřenou na menšiny, Cikány a Židy, kteří byli pronásledováni a po milionech vyhlazováni v koncentračních táborech.
Pro východní Evropu měl Hitler plán úplně jiný. Jeho cílem bylo uvolnit "životní prostor" pro Němce vyhubením slovanského obyvatelstva. Tábory tady nebyly zapotřebí. Měl přijít holocoust na druhou. Vyhlazeni měli být všichni. Kromě pár miliónů "zručnějších otroků", jako třeba Češi, kteříi měli být přemístěni kamsi do Kazachstánu.
Jen v SSSR zahynulo v boji s německými nacisty 27 milionů lidí. A moderní Rusko si na rozdíl od Západu zachovalo v paměti všechno, co se týká Velké vlastenecké války proti nacismu. Je nepřijatelné a nemyslitelné, aby se v Rusku nosily hákové kříže a přijímaly rasové zákony, nyní na Západě (jen obrácené naruby) opět populární.
Rusové jednají, aniž by čekali, až se tyto zákony znovu uplatní proti nim.