Boží slovo na den 4.4. A.D. 2022
Ježíš promluvil k farizeům a řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ Farizeové mu namítli: „Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví …Více
Ježíš promluvil k farizeům a řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ Farizeové mu namítli: „Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není právoplatné.“ Ježíš jim odpověděl: „I když já svědčím sám o sobě, je mé svědectví právoplatné, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, ani odkud přicházím, ani kam jdu. Vy usuzujete po lidsku, já neposuzuji nikoho. Jestliže však já soudím, je můj úsudek správný, protože nejsem sám, ale jsem já a Otec, který mě poslal – a ve vašem Zákoně přece stojí, že svědectví dvou osob je právoplatné. Já jsem to, kdo svědčí sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“ Zeptali se ho tedy: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne, ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ Tato slova mluvil u chrámových pokladnic, když učil v chrámě, a nikdo se ho nezmocnil, protože ještě nepřišla jeho hodina.
Jan 8,12-20
Jan 8,12-20
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Svátek slaví sv. Isidor
Bývalá římská provincie Hispania, dnešní Španělsko a Portugalsko, si po rozpadu Římské říše udržela románský charakter i poté, co se stala součástí říše Vizigótů. Zvláště poté, co roku 587 vizigótský král Rekkared přijal katolické křesťanství, tamní vizigótské obyvatelstvo splývalo s římským.
7. století byla doba velkého kulturního rozkvětu a vzmachu. Hispánská …Více
Svátek slaví sv. Isidor
Bývalá římská provincie Hispania, dnešní Španělsko a Portugalsko, si po rozpadu Římské říše udržela románský charakter i poté, co se stala součástí říše Vizigótů. Zvláště poté, co roku 587 vizigótský král Rekkared přijal katolické křesťanství, tamní vizigótské obyvatelstvo splývalo s římským.
7. století byla doba velkého kulturního rozkvětu a vzmachu. Hispánská oblast za to vděčí především lidem, jako byl svatý Izidor, biskup ze Sevilly. V tomto městě se i narodil kolem roku 560, vystudoval katedrální školu, naučil se klasickým jazykům a stal se na přelomu 6. a 7. století biskupem.
Isidor Sevillský se nesmazatelně zapsal do dějin především svým encyklopedickým dílem Etymologiarum libri viginti – Dvacet knih o významu slov. Podává zde nejen etymologii v užším slova smyslu, jak ji chápeme dnes, ale i v podstatě summu antického vědění. Právě jemu vděčila další staletí za základ vzdělanosti – formulaci „Sedmera svobodných umění“, které díky svým antickým vzorům zpřístupnil mnoha dalším generacím:
»Disciplín svobodných umění je sedm. První je gramatika, to jest znalost jazyka. Druhá rétorika, která se dostává nejvyššího ocenění jakožto nezbytného umění krásy a výmluvnosti, zvláště v občanských sporech. Třetí je dialektika, nebo-li logika, která v nejsubtilnějších disputacích rozlišuje pravdu od nepravdy. Čtvrtá aritmetika, která se zabývá vztahy a rozlišeními mzi čísly. Pátá hudební věda, která spočívá v písních a zpěvech. Šestá geometrie, která zahrnuje rozměry a měření. A sedmá je astronomie, která se týká zákonitostí hvězd.«
(zdroj: Jana Nechutová: Středověká latina)
zdroj: proglas.cz/svatek/?date=4_4
V roce 1598 byl prohlášen za svatého a v roce 1722 jmenován učitelem církve. A jako stvořitel nejstarší církevní "databanky" byl na začátku 21. století navržen za patrona internetu.
zdroj: Patron internetu biskup Isidor napsal první středověkou encyklopedii / Christnet.eu
Bývalá římská provincie Hispania, dnešní Španělsko a Portugalsko, si po rozpadu Římské říše udržela románský charakter i poté, co se stala součástí říše Vizigótů. Zvláště poté, co roku 587 vizigótský král Rekkared přijal katolické křesťanství, tamní vizigótské obyvatelstvo splývalo s římským.
7. století byla doba velkého kulturního rozkvětu a vzmachu. Hispánská oblast za to vděčí především lidem, jako byl svatý Izidor, biskup ze Sevilly. V tomto městě se i narodil kolem roku 560, vystudoval katedrální školu, naučil se klasickým jazykům a stal se na přelomu 6. a 7. století biskupem.
Isidor Sevillský se nesmazatelně zapsal do dějin především svým encyklopedickým dílem Etymologiarum libri viginti – Dvacet knih o významu slov. Podává zde nejen etymologii v užším slova smyslu, jak ji chápeme dnes, ale i v podstatě summu antického vědění. Právě jemu vděčila další staletí za základ vzdělanosti – formulaci „Sedmera svobodných umění“, které díky svým antickým vzorům zpřístupnil mnoha dalším generacím:
»Disciplín svobodných umění je sedm. První je gramatika, to jest znalost jazyka. Druhá rétorika, která se dostává nejvyššího ocenění jakožto nezbytného umění krásy a výmluvnosti, zvláště v občanských sporech. Třetí je dialektika, nebo-li logika, která v nejsubtilnějších disputacích rozlišuje pravdu od nepravdy. Čtvrtá aritmetika, která se zabývá vztahy a rozlišeními mzi čísly. Pátá hudební věda, která spočívá v písních a zpěvech. Šestá geometrie, která zahrnuje rozměry a měření. A sedmá je astronomie, která se týká zákonitostí hvězd.«
(zdroj: Jana Nechutová: Středověká latina)
zdroj: proglas.cz/svatek/?date=4_4
V roce 1598 byl prohlášen za svatého a v roce 1722 jmenován učitelem církve. A jako stvořitel nejstarší církevní "databanky" byl na začátku 21. století navržen za patrona internetu.
zdroj: Patron internetu biskup Isidor napsal první středověkou encyklopedii / Christnet.eu
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
I začal o prázdnom ariánskom učení pochybovať, a že manželka jeho neprestávala za neho sa modliť, poslal jej i jemu Pán Boh verného vodcu a pomocníka v osobe sv. biskupa Leandra, staršieho brata sv. Izidora Sevillského. S pomocou tohto muža učeného a svätého konečne sa jej podarilo, že svetlo sv. pravdy vniklo do srdca Hermenegildovho, a on, zrieknuc sa verejne bludu, stal sa kresťanom katolíckym …Více
I začal o prázdnom ariánskom učení pochybovať, a že manželka jeho neprestávala za neho sa modliť, poslal jej i jemu Pán Boh verného vodcu a pomocníka v osobe sv. biskupa Leandra, staršieho brata sv. Izidora Sevillského. S pomocou tohto muža učeného a svätého konečne sa jej podarilo, že svetlo sv. pravdy vniklo do srdca Hermenegildovho, a on, zrieknuc sa verejne bludu, stal sa kresťanom katolíckym. Však sotva sa dozvedel o tom jeho otec, ihneď – zlosťou vedený – odňal Hermenegildovi titul kráľovský a vyhrážal sa mu, že ak nevráti sa zase k viere ariánskej, vezme mu i statky, ženu, a, áno i život. Avšak Hermenegild nedal sa zastrašiť; i písal otcovi, že ho chce ochotne poslúchať vo všetkých veciach pozemských, áno, keby to žiadal, odriecť sa koruny a panovania, ale od Ježiša Krista, Bohočloveka a Spasiteľa, že ho nič na svete neodlúči.
Prečítajúc túto odpoveď, dal sa Leovigild kresťanov ešte krutejšie prenasledovať a s preveľkou silou vojenskou tiahol proti Hermenegildovi. Hermenegild zatvoril sa i s niekoľkými katolíkmi v meste Sevilla a pevne si predsavzal, že až do posledného dychu brániť sa bude. Otec obľahol mesto vojskom a držal ho tak celý rok. Hermenegild, vidiac že kvôli hladu i vzbure dlhšie odporovať nemôže, utiekol tajne do tábora rímskeho. Ale Rimania ho zradili, a on i s 300 vernými svojimi vojakmi odtiahol do mesta Osseto. Otec však i sem ho prenasledoval, dobyl mesto útokom a dal ho podpáliť. Tu utiahol sa Hermenegild do chrámu. Otec, bojac sa ľudu, nechcel ho odtiaľ násilím vyvliecť, i poslal k nemu Rekkareda, ktorý bol stále ešte arián a uisťoval ho, že mu otec všetko odpustí, ak bude prosiť o milosť.
Hermenegild nepochyboval, že otec ozaj úprimne s ním zmýšľa, vyšiel z kostola, vrhol sa otcovi k nohám a prosil za odpustenie. Tento ho objal a sľub svoj obnovil; ale sotva sa vrátili do tábora, dal ho kráľovských ozdôb zbaviť, spútať a do Sevilly do žalára odviesť. Kedykoľvek kráľ pokojne uvažoval, že mu je Hermenegild synom, krv z krvi jeho, bolo mu ho ľúto a chcel ho zachovať; ale akonáhle si spomenul, že je katolík a nechce byť ariánom, vzkypela v ňom hnevom krv a nebol by dbal ihneď ho usmrtiť.
V žalári dal ho čo najhroznejšie trýzniť a mučiť, len aby ho donútil od viery odpadnúť; však Hermenegild vytrval a hotový bol radšej zriecť sa života, než viery Kristovej. Keď nadišla doba veľkonočná, poslal k nemu otec v noci biskupa ariánskeho, ktorý mu mal ponúknuť milosť a lásku otcovu, ak by prijal prijímanie z rúk jeho. Avšak Hermenegild sa toho zhrozil; on nechcel sa stýkať s bludárom, ba vytýkal mu, že pridŕža sa bludu tak ohavného a zvádza ľud do záhuby večnej.
Keď to biskup povedal otcovi, zostal tento hnevom ako bez seba; ihneď vyslal do žalára kata, aby ho sťal. Hermenegild nekládol odpor ani najmenej, ochotne naklonil hlavu svoju, ktorá mu naskutku sekerou odťatá bola dňa 13. apríla roku 585.
Sotva prelial zúrivý otec krv vlastného syna svojho, tu otvorili sa mu oči. Začal na celom tele triasť sa strachom a svedomie ho hrýzlo, až onemocnel, no v pýche svojej pokánie činiť nechcel.
Umierajúc porúčal syna svojho Rekkareda sv. biskupovi Leandrovi, prosiac, aby ho vo viere katolíckej vyučil. Tak stal sa Rekkared katolíkom, a skrze neho potom celý národ vizigótsky v Španielsku zase vrátil sa do lona Cirkvi svätej, čo ak iste vymohla krv a modlitba sv. mučeníka Hermenegilda.
Sv. Hermenegild, mučeník
Prečítajúc túto odpoveď, dal sa Leovigild kresťanov ešte krutejšie prenasledovať a s preveľkou silou vojenskou tiahol proti Hermenegildovi. Hermenegild zatvoril sa i s niekoľkými katolíkmi v meste Sevilla a pevne si predsavzal, že až do posledného dychu brániť sa bude. Otec obľahol mesto vojskom a držal ho tak celý rok. Hermenegild, vidiac že kvôli hladu i vzbure dlhšie odporovať nemôže, utiekol tajne do tábora rímskeho. Ale Rimania ho zradili, a on i s 300 vernými svojimi vojakmi odtiahol do mesta Osseto. Otec však i sem ho prenasledoval, dobyl mesto útokom a dal ho podpáliť. Tu utiahol sa Hermenegild do chrámu. Otec, bojac sa ľudu, nechcel ho odtiaľ násilím vyvliecť, i poslal k nemu Rekkareda, ktorý bol stále ešte arián a uisťoval ho, že mu otec všetko odpustí, ak bude prosiť o milosť.
Hermenegild nepochyboval, že otec ozaj úprimne s ním zmýšľa, vyšiel z kostola, vrhol sa otcovi k nohám a prosil za odpustenie. Tento ho objal a sľub svoj obnovil; ale sotva sa vrátili do tábora, dal ho kráľovských ozdôb zbaviť, spútať a do Sevilly do žalára odviesť. Kedykoľvek kráľ pokojne uvažoval, že mu je Hermenegild synom, krv z krvi jeho, bolo mu ho ľúto a chcel ho zachovať; ale akonáhle si spomenul, že je katolík a nechce byť ariánom, vzkypela v ňom hnevom krv a nebol by dbal ihneď ho usmrtiť.
V žalári dal ho čo najhroznejšie trýzniť a mučiť, len aby ho donútil od viery odpadnúť; však Hermenegild vytrval a hotový bol radšej zriecť sa života, než viery Kristovej. Keď nadišla doba veľkonočná, poslal k nemu otec v noci biskupa ariánskeho, ktorý mu mal ponúknuť milosť a lásku otcovu, ak by prijal prijímanie z rúk jeho. Avšak Hermenegild sa toho zhrozil; on nechcel sa stýkať s bludárom, ba vytýkal mu, že pridŕža sa bludu tak ohavného a zvádza ľud do záhuby večnej.
Keď to biskup povedal otcovi, zostal tento hnevom ako bez seba; ihneď vyslal do žalára kata, aby ho sťal. Hermenegild nekládol odpor ani najmenej, ochotne naklonil hlavu svoju, ktorá mu naskutku sekerou odťatá bola dňa 13. apríla roku 585.
Sotva prelial zúrivý otec krv vlastného syna svojho, tu otvorili sa mu oči. Začal na celom tele triasť sa strachom a svedomie ho hrýzlo, až onemocnel, no v pýche svojej pokánie činiť nechcel.
Umierajúc porúčal syna svojho Rekkareda sv. biskupovi Leandrovi, prosiac, aby ho vo viere katolíckej vyučil. Tak stal sa Rekkared katolíkom, a skrze neho potom celý národ vizigótsky v Španielsku zase vrátil sa do lona Cirkvi svätej, čo ak iste vymohla krv a modlitba sv. mučeníka Hermenegilda.
Sv. Hermenegild, mučeník
Mária Janská
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Robí si Mikas z biskupov a z Cirkvi dobrý deň? - Christianitas
! PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS !
Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:
5 € 10 € 20 € 50 €
Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!
Hlavný hygienik sa opäť mieša do cirkevných záležitostí. Tvrdí, že máme radšej prijímať „na ruku“. Biskupi však už pred mesiacom …Více
Robí si Mikas z biskupov a z Cirkvi dobrý deň? - Christianitas
! PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS !
Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:
5 € 10 € 20 € 50 €
Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!
Hlavný hygienik sa opäť mieša do cirkevných záležitostí. Tvrdí, že máme radšej prijímať „na ruku“. Biskupi však už pred mesiacom povolili návrat k zaužívanej forme „do úst“.
Hlavný hygienik Ján Mikas sa nám opäť pripomenul v čase, keď covid zo Slovenska záhadne zmizol a nahradila ho ukrajinská horúčka. Boli sme si istí, že pandémia sa dávno skončila, keďže aj neočkovaní občania sa s láskavým dovolením kompetentných mohli opäť ukázať v chrámoch. Ale zrejme sa tak stále nestalo. Mikas totiž vo štvrtok opäť vyzval veriacich ľudí, aby si počas bohoslužieb stále radšej nedávali znak pokoja. To však nie je všetko. Z jeho odporúčaní pre prevádzky a hromadné podujatia vyplýva, že by sa mali dezinfikovať použité predmety slúžiace na účel obradov. Ak sa vám zdá, že to už snáď patrí do kompetencie kňazov a duchovenstva, ktorí najlepšie vedia ako a či bohoslužobné predmety dezinfikovať, tak hlavný hygienik zachádza ešte ďalej.
Kto sa bojí svätenej vody
Hoci v praxi platí už len minimum bývalých pandemických nariadení vlády, je zrušený dišpenz od nedeľnej účasti na bohoslužbách a samotní biskupi nedávno informovali o tom, že každý veriaci má právo rozhodnúť sa, akou formou bude prijímať Eucharistiu a nikto mu v tom nemá brániť, Mikas by to aj tak rád urobil. V najnovších odporúčaniach totiž Úrad verejného zdravotníctva píše, že je lepšie prijímať na ruku a „v priestoroch, kde sa vykonávajú obrady, odporúča odstrániť nádoby s vodou, s ktorými má kontakt viac osôb“. Teda sväteničky so svätenou vodou.
Je inak zaujímavé, ako veľmi sa práve proti svätenej vode v kostoloch od začiatku pandémie brojilo. Svätá Terézia z Avily už v 16. storočí upozorňovala na to, že svätená voda ju ochraňovala pred útokmi zlého. „Z dlhoročných skúseností som zistila, že nie je nič ako svätená voda, čo by démonov zahnalo na útek a zabránilo im v návrate. Utekajú tiež pred znamením kríža, ale vracajú sa; takže svätená voda musí mať veľkú silu,“ zamýšľa sa známa katolícka mystička. Boh nám teda aj týmto spôsobom môže priniesť požehnanie a ochranu. Exorcisti o tom vedia svoje. Napriek tomu sa hlavnému hygienikovi svätená voda v kostoloch mimoriadne nepozdáva a najradšej by ju odtiaľ vyhodil. A chce tak spraviť v čase, keď sa po dvoch rokoch opäť začali sväteničky do kostolov vracať…
Má právo sa vyjadrovať k Eucharistii?
Ako sme však už spomenuli, svätenou vodou to nekončí, keďže Mikas svoje rady vyšperkoval vetou o prijímaní na ruku, ktoré nám odporúča. Hlavný hygienik sa týmito najnovšími „odporúčaniami“ postavil priamo voči rozhodnutiu slovenských biskupov, ktorí jediní majú právo v tejto veci čokoľvek meniť a koncom februára adresovali veriacim tieto slová: „Veriaci sa môžu slobodne rozhodnúť, ako prijmú Telo Kristovo: prijatie do úst ako aj prijímanie do rúk sú rovnako legitímne. Ďakujeme Vám za úctu a zbožnosť, ktorú ste viacero mesiacov prejavovali pri prijímaní Pánovho Tela do rúk, s ohľadom na pandemické okolnosti.“
***
Portál Christianitas.sk odporúča:
„QUIS UT DEUS! – KTO JE AKO BOH!“
„Ponáhľaj sa, nepremožiteľné knieža, na pomoc Božiemu ľudu, proti vpádom zatratených duchov a dožič mu víťazstvo. Amen“
V rámci kampane „Quis ut Deus – Kto je ako Boh!“ si môžete na stránke Svätý Michal Archanjel zadarmo objednať knižku s najdôležitejšími informáciami o sv. Michalovi Archanjelovi a jeho uctievaní.
V zásielke okrem toho nájdete:
– obraz sv. Michala Archanjela, ktorý môžete použiť pri každodennej modlitbe, tak ako si to prial pápež Lev XIII. Na jeho zadnej strane nájdete litánie k sv. Michalovi Archanjelovi, obraz je posvätený kňazom.
– plastovú kartičku, ktorá je vhodná napríklad na nosenie v peňaženke či dokladoch – na jej zadnej strane je modlitba Leva XIII.; modlitbu majte neustále pri sebe, modlite sa ju denne, zvlášť po svätej omši a sv. Michal Archanjel vás naisto bude ochraňovať vo všetkých duchovných nebezpečenstvách, zvlášť v pokušení! Kartička je tiež posvätená kňazom!
Všetko potrebné sa dozviete na stránke Svätý Michal Archanjel.
! PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS !
Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:
5 € 10 € 20 € 50 €
Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!
Hlavný hygienik sa opäť mieša do cirkevných záležitostí. Tvrdí, že máme radšej prijímať „na ruku“. Biskupi však už pred mesiacom povolili návrat k zaužívanej forme „do úst“.
Hlavný hygienik Ján Mikas sa nám opäť pripomenul v čase, keď covid zo Slovenska záhadne zmizol a nahradila ho ukrajinská horúčka. Boli sme si istí, že pandémia sa dávno skončila, keďže aj neočkovaní občania sa s láskavým dovolením kompetentných mohli opäť ukázať v chrámoch. Ale zrejme sa tak stále nestalo. Mikas totiž vo štvrtok opäť vyzval veriacich ľudí, aby si počas bohoslužieb stále radšej nedávali znak pokoja. To však nie je všetko. Z jeho odporúčaní pre prevádzky a hromadné podujatia vyplýva, že by sa mali dezinfikovať použité predmety slúžiace na účel obradov. Ak sa vám zdá, že to už snáď patrí do kompetencie kňazov a duchovenstva, ktorí najlepšie vedia ako a či bohoslužobné predmety dezinfikovať, tak hlavný hygienik zachádza ešte ďalej.
Kto sa bojí svätenej vody
Hoci v praxi platí už len minimum bývalých pandemických nariadení vlády, je zrušený dišpenz od nedeľnej účasti na bohoslužbách a samotní biskupi nedávno informovali o tom, že každý veriaci má právo rozhodnúť sa, akou formou bude prijímať Eucharistiu a nikto mu v tom nemá brániť, Mikas by to aj tak rád urobil. V najnovších odporúčaniach totiž Úrad verejného zdravotníctva píše, že je lepšie prijímať na ruku a „v priestoroch, kde sa vykonávajú obrady, odporúča odstrániť nádoby s vodou, s ktorými má kontakt viac osôb“. Teda sväteničky so svätenou vodou.
Je inak zaujímavé, ako veľmi sa práve proti svätenej vode v kostoloch od začiatku pandémie brojilo. Svätá Terézia z Avily už v 16. storočí upozorňovala na to, že svätená voda ju ochraňovala pred útokmi zlého. „Z dlhoročných skúseností som zistila, že nie je nič ako svätená voda, čo by démonov zahnalo na útek a zabránilo im v návrate. Utekajú tiež pred znamením kríža, ale vracajú sa; takže svätená voda musí mať veľkú silu,“ zamýšľa sa známa katolícka mystička. Boh nám teda aj týmto spôsobom môže priniesť požehnanie a ochranu. Exorcisti o tom vedia svoje. Napriek tomu sa hlavnému hygienikovi svätená voda v kostoloch mimoriadne nepozdáva a najradšej by ju odtiaľ vyhodil. A chce tak spraviť v čase, keď sa po dvoch rokoch opäť začali sväteničky do kostolov vracať…
Má právo sa vyjadrovať k Eucharistii?
Ako sme však už spomenuli, svätenou vodou to nekončí, keďže Mikas svoje rady vyšperkoval vetou o prijímaní na ruku, ktoré nám odporúča. Hlavný hygienik sa týmito najnovšími „odporúčaniami“ postavil priamo voči rozhodnutiu slovenských biskupov, ktorí jediní majú právo v tejto veci čokoľvek meniť a koncom februára adresovali veriacim tieto slová: „Veriaci sa môžu slobodne rozhodnúť, ako prijmú Telo Kristovo: prijatie do úst ako aj prijímanie do rúk sú rovnako legitímne. Ďakujeme Vám za úctu a zbožnosť, ktorú ste viacero mesiacov prejavovali pri prijímaní Pánovho Tela do rúk, s ohľadom na pandemické okolnosti.“
***
Portál Christianitas.sk odporúča:
„QUIS UT DEUS! – KTO JE AKO BOH!“
„Ponáhľaj sa, nepremožiteľné knieža, na pomoc Božiemu ľudu, proti vpádom zatratených duchov a dožič mu víťazstvo. Amen“
V rámci kampane „Quis ut Deus – Kto je ako Boh!“ si môžete na stránke Svätý Michal Archanjel zadarmo objednať knižku s najdôležitejšími informáciami o sv. Michalovi Archanjelovi a jeho uctievaní.
V zásielke okrem toho nájdete:
– obraz sv. Michala Archanjela, ktorý môžete použiť pri každodennej modlitbe, tak ako si to prial pápež Lev XIII. Na jeho zadnej strane nájdete litánie k sv. Michalovi Archanjelovi, obraz je posvätený kňazom.
– plastovú kartičku, ktorá je vhodná napríklad na nosenie v peňaženke či dokladoch – na jej zadnej strane je modlitba Leva XIII.; modlitbu majte neustále pri sebe, modlite sa ju denne, zvlášť po svätej omši a sv. Michal Archanjel vás naisto bude ochraňovať vo všetkých duchovných nebezpečenstvách, zvlášť v pokušení! Kartička je tiež posvätená kňazom!
Všetko potrebné sa dozviete na stránke Svätý Michal Archanjel.
Z denní liturgie
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
V Babylóně bydlel muž jménem Joakim. Vzal si ženu jménem Zuzanu, dceru Helkiášovu, velmi krásnou a bohabojnou. Její rodiče byli spravedliví a svoji dceru vychovali podle Mojžíšova zákona. Joakim byl velmi bohatý a měl zahradu, která sousedila s jeho domem. U něho se scházívali Judovci, neboť byl ze všech nejváženější.…Více
Z denní liturgie
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
V Babylóně bydlel muž jménem Joakim. Vzal si ženu jménem Zuzanu, dceru Helkiášovu, velmi krásnou a bohabojnou. Její rodiče byli spravedliví a svoji dceru vychovali podle Mojžíšova zákona. Joakim byl velmi bohatý a měl zahradu, která sousedila s jeho domem. U něho se scházívali Judovci, neboť byl ze všech nejváženější. Toho roku byli ustanoveni dva starší z lidu jako soudci a o nich řekl Pán, že z Babylónu povstala nepravost od starších soudců, kteří spravovali lid podle zdání. Oni často prodlévali v Joakimově domě a přicházeli k nim všichni, kteří si žádali soudní jednání. Když pak o polednách lid odcházel, Zuzana vcházela do zahrady svého muže a procházela se. Ti dva starší ji každodenně pozorovali, jak přichází na procházku, a vzpláli k ní vášní; živili své zvrácené úmysly a odvrátili své oči, aby neviděli nebe a nebyli pamětlivi spravedlivých soudů. Jednou, když číhali na vhodný den, vešla jako obyčejně jen se dvěma služebnicemi a chtěla se v zahradě vykoupat, neboť bylo horko. Nikdo tam nebyl kromě těch dvou skrytých starších, kteří ji pozorovali. Řekla služebnicím: „Přineste mi olej a mast a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat.“ Když služebnice odešly, objevili se oba starší, přiběhli k ní a řekli: „Hle, dveře zahrady jsou zavřeny, nikdo nás nevidí a my po tobě toužíme, proto nám přivol a splň naši touhu. Jinak tě udáme, že byl s tebou mladý muž, a proto jsi poslala své služebnice pryč.“ Zuzana vzdechla a řekla: „Úzkost mě svírá ze všech stran: neboť jestliže to učiním, čeká mě smrt, jestliže to neučiním, neuniknu vašim rukám. Lépe je mi beze skutku upadnout do vašich rukou než hřešit před Pánem.“ Zuzana vzkřikla velikým hlasem, vzkřikli i oba starší proti ní a jeden běžel a otevřel dveře zahrady. Když služebníci slyšeli křik v zahradě, vrazili tam postranními vrátky, aby viděli, co se přihodilo. Jak se starší dali do své žaloby, služebníci se velmi zastyděli, neboť o Zuzaně se nikdy nic takového nemluvilo. Nazítří, když se sešel lid k jejímu muži Joakimu, přišli i ti dva starší, plni zločinných úmyslů, aby ji přivedli na smrt, a řekli před lidem: „Pošlete pro Zuzanu, Helkiášovu dceru, která je Joakimovou ženou.“ Poslali tedy pro ni a přišla ona i její rodiče, děti a všichni její příbuzní. Její příbuzní a všichni, kdo ji viděli, plakali. Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu. Ona s pláčem vzhlédla k nebi, neboť její srdce doufalo v Pána. Starší řekli: „Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma služebnicemi, zavřela dveře zahrady a odeslala dívky pryč. Tu k ní přišel mladý muž, který tam byl schován, a obcoval s ní. My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim. Viděli jsme, jak spolu obcují, jeho jsme však nemohli zadržet, neboť byl silnější než my, otevřel dveře a vyrazil ven, ji však jsme chytili a tázali se, kdo byl ten mladý muž, ale nechtěla nám ho jmenovat. O tom svědčíme.“ I uvěřilo jim shromáždění jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji na smrt. Zuzana však zvolala velikým hlasem: „Věčný Bože, který znáš skryté věci, který víš vše, dříve než se stane, ty víš, že proti mně svědčili křivě. Hle, umírám, třebaže jsem neučinila nic z toho, co ti zde zločinně vymysleli proti mně.“ Pán její hlas vyslyšel. Když byla vedena na smrt, Pán vzbudil svatého ducha mladičkého jinocha, který se jmenoval Daniel. (Ten) zvolal velikým hlasem: „Nevinný jsem já krví této ženy!“ Všechen lid se k němu obrátil a řekli: „Co to mluvíš?“ On pak stál uprostřed nich a pravil: „Tak jste pošetilí, izraelští synové? Bez vyšetření a bez jistého poznání odsuzujete izraelskou dceru? Vraťte se k soudu, neboť ti zde svědčili proti ní křivě.“ Všechen lid se tedy rychle vrátil a starší mu řekli: „Nuže, sedni si mezi nás a mluv k nám, neboť Bůh ti dal přednost stáří.“ Daniel jim řekl: „Oddělte je daleko od sebe a já je vyslechnu.“ Když pak byli od sebe odděleni, zavolal si jednoho z nich a řekl mu: „Ty zestárlý ve zlu, nyní jsou zde tvé hříchy, které jsi páchal dříve, když jsi nespravedlivě soudil: nevinné jsi odsuzoval, viníky propouštěl, ačkoli Bůh praví: Nezabiješ nevinného a spravedlivého! Nyní tedy, jestliže jsi ji viděl, řekni, pod kterým stromem jsi je viděl obcovat?“ On odpověděl: „Pod lentiškem.“ Daniel pravil: „Vpravdě jsi zalhal sám proti sobě; neboť hle, Boží anděl dostal od Boha rozkaz a rozpůlí tě.“ Dal jej odvést a poručil přivést druhého a řekl mu: „Sémě kananejské, nikoli judské, krása tě svedla a vášeň převrátila tvé srdce. Tak jste mohli jednat s izraelskými dcerami a ony ze strachu se vám oddávaly, ale dcera judská nestrpěla vaši nepravost. Nyní mi tedy řekni: Pod kterým stromem jsi je zastihl v obcování?“ On odpověděl: „Pod dubem.“ Pravil mu Daniel: „Vpravdě jsi selhal i ty sám proti sobě, neboť Boží anděl čeká a má meč, aby tě rozsekl, aby vás zahubil.“ Všechno shromáždění vzkřiklo velikým hlasem a velebili Boha, který vysvobozuje ty, kdo v něho doufají. Povstali proti oběma starším, které Daniel z vlastních úst usvědčil jako křivé svědky, a učinili jim to zlé, které oni chtěli způsobit svému bližnímu. Jednali podle Mojžíšova zákona a zabili je; toho dne byla ušetřena nevinná krev.
Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62
Žalm:
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
Občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.
Zl 23
Evangelium:
Jan 8,1-11
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
V Babylóně bydlel muž jménem Joakim. Vzal si ženu jménem Zuzanu, dceru Helkiášovu, velmi krásnou a bohabojnou. Její rodiče byli spravedliví a svoji dceru vychovali podle Mojžíšova zákona. Joakim byl velmi bohatý a měl zahradu, která sousedila s jeho domem. U něho se scházívali Judovci, neboť byl ze všech nejváženější. Toho roku byli ustanoveni dva starší z lidu jako soudci a o nich řekl Pán, že z Babylónu povstala nepravost od starších soudců, kteří spravovali lid podle zdání. Oni často prodlévali v Joakimově domě a přicházeli k nim všichni, kteří si žádali soudní jednání. Když pak o polednách lid odcházel, Zuzana vcházela do zahrady svého muže a procházela se. Ti dva starší ji každodenně pozorovali, jak přichází na procházku, a vzpláli k ní vášní; živili své zvrácené úmysly a odvrátili své oči, aby neviděli nebe a nebyli pamětlivi spravedlivých soudů. Jednou, když číhali na vhodný den, vešla jako obyčejně jen se dvěma služebnicemi a chtěla se v zahradě vykoupat, neboť bylo horko. Nikdo tam nebyl kromě těch dvou skrytých starších, kteří ji pozorovali. Řekla služebnicím: „Přineste mi olej a mast a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat.“ Když služebnice odešly, objevili se oba starší, přiběhli k ní a řekli: „Hle, dveře zahrady jsou zavřeny, nikdo nás nevidí a my po tobě toužíme, proto nám přivol a splň naši touhu. Jinak tě udáme, že byl s tebou mladý muž, a proto jsi poslala své služebnice pryč.“ Zuzana vzdechla a řekla: „Úzkost mě svírá ze všech stran: neboť jestliže to učiním, čeká mě smrt, jestliže to neučiním, neuniknu vašim rukám. Lépe je mi beze skutku upadnout do vašich rukou než hřešit před Pánem.“ Zuzana vzkřikla velikým hlasem, vzkřikli i oba starší proti ní a jeden běžel a otevřel dveře zahrady. Když služebníci slyšeli křik v zahradě, vrazili tam postranními vrátky, aby viděli, co se přihodilo. Jak se starší dali do své žaloby, služebníci se velmi zastyděli, neboť o Zuzaně se nikdy nic takového nemluvilo. Nazítří, když se sešel lid k jejímu muži Joakimu, přišli i ti dva starší, plni zločinných úmyslů, aby ji přivedli na smrt, a řekli před lidem: „Pošlete pro Zuzanu, Helkiášovu dceru, která je Joakimovou ženou.“ Poslali tedy pro ni a přišla ona i její rodiče, děti a všichni její příbuzní. Její příbuzní a všichni, kdo ji viděli, plakali. Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu. Ona s pláčem vzhlédla k nebi, neboť její srdce doufalo v Pána. Starší řekli: „Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma služebnicemi, zavřela dveře zahrady a odeslala dívky pryč. Tu k ní přišel mladý muž, který tam byl schován, a obcoval s ní. My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim. Viděli jsme, jak spolu obcují, jeho jsme však nemohli zadržet, neboť byl silnější než my, otevřel dveře a vyrazil ven, ji však jsme chytili a tázali se, kdo byl ten mladý muž, ale nechtěla nám ho jmenovat. O tom svědčíme.“ I uvěřilo jim shromáždění jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji na smrt. Zuzana však zvolala velikým hlasem: „Věčný Bože, který znáš skryté věci, který víš vše, dříve než se stane, ty víš, že proti mně svědčili křivě. Hle, umírám, třebaže jsem neučinila nic z toho, co ti zde zločinně vymysleli proti mně.“ Pán její hlas vyslyšel. Když byla vedena na smrt, Pán vzbudil svatého ducha mladičkého jinocha, který se jmenoval Daniel. (Ten) zvolal velikým hlasem: „Nevinný jsem já krví této ženy!“ Všechen lid se k němu obrátil a řekli: „Co to mluvíš?“ On pak stál uprostřed nich a pravil: „Tak jste pošetilí, izraelští synové? Bez vyšetření a bez jistého poznání odsuzujete izraelskou dceru? Vraťte se k soudu, neboť ti zde svědčili proti ní křivě.“ Všechen lid se tedy rychle vrátil a starší mu řekli: „Nuže, sedni si mezi nás a mluv k nám, neboť Bůh ti dal přednost stáří.“ Daniel jim řekl: „Oddělte je daleko od sebe a já je vyslechnu.“ Když pak byli od sebe odděleni, zavolal si jednoho z nich a řekl mu: „Ty zestárlý ve zlu, nyní jsou zde tvé hříchy, které jsi páchal dříve, když jsi nespravedlivě soudil: nevinné jsi odsuzoval, viníky propouštěl, ačkoli Bůh praví: Nezabiješ nevinného a spravedlivého! Nyní tedy, jestliže jsi ji viděl, řekni, pod kterým stromem jsi je viděl obcovat?“ On odpověděl: „Pod lentiškem.“ Daniel pravil: „Vpravdě jsi zalhal sám proti sobě; neboť hle, Boží anděl dostal od Boha rozkaz a rozpůlí tě.“ Dal jej odvést a poručil přivést druhého a řekl mu: „Sémě kananejské, nikoli judské, krása tě svedla a vášeň převrátila tvé srdce. Tak jste mohli jednat s izraelskými dcerami a ony ze strachu se vám oddávaly, ale dcera judská nestrpěla vaši nepravost. Nyní mi tedy řekni: Pod kterým stromem jsi je zastihl v obcování?“ On odpověděl: „Pod dubem.“ Pravil mu Daniel: „Vpravdě jsi selhal i ty sám proti sobě, neboť Boží anděl čeká a má meč, aby tě rozsekl, aby vás zahubil.“ Všechno shromáždění vzkřiklo velikým hlasem a velebili Boha, který vysvobozuje ty, kdo v něho doufají. Povstali proti oběma starším, které Daniel z vlastních úst usvědčil jako křivé svědky, a učinili jim to zlé, které oni chtěli způsobit svému bližnímu. Jednali podle Mojžíšova zákona a zabili je; toho dne byla ušetřena nevinná krev.
Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62
Žalm:
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
Občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.
Zl 23
Evangelium:
Jan 8,1-11
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
svedčím sám o sebe ako o Bohu a Otec vydáva svedectvo že som Boh
Martina Bohumila Lutherová
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Tak kdyby toto napsal bratr Jozue , tak nepochybuji.
Ovšem ty mike jsi živ z dristů enceklyk a ne jako
znovuzrozený křesťan ze Svatého Ducha.
U.S.C.A.E.Více
Tak kdyby toto napsal bratr Jozue , tak nepochybuji.
Ovšem ty mike jsi živ z dristů enceklyk a ne jako
znovuzrozený křesťan ze Svatého Ducha.
U.S.C.A.E.
Ovšem ty mike jsi živ z dristů enceklyk a ne jako
znovuzrozený křesťan ze Svatého Ducha.
U.S.C.A.E.
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Jediný pravý Boh
4. apríla 2022 Pokladnica viery
Boh chce, aby sme ho považovali za toho, kým je, čiže za jediného pravého Boha, čo sa stáva vtedy, keď sa človek cvičí v štyroch čnostiach prislúchajúcich k Božskej Velebnosti, teda vo viere, nádeji, láske a zbožnosti. Kto totiž verí v Boha, uznáva Boha za Boha, tzn. za najvyššiu pravdu; v čom sa previňujú bludári, ktorí v neho neveria. Kto …Více
Jediný pravý Boh
4. apríla 2022 Pokladnica viery
Boh chce, aby sme ho považovali za toho, kým je, čiže za jediného pravého Boha, čo sa stáva vtedy, keď sa človek cvičí v štyroch čnostiach prislúchajúcich k Božskej Velebnosti, teda vo viere, nádeji, láske a zbožnosti. Kto totiž verí v Boha, uznáva Boha za Boha, tzn. za najvyššiu pravdu; v čom sa previňujú bludári, ktorí v neho neveria. Kto dúfa v Boha, ten znova uznáva Boha za Boha, nakoľko ho má za najvernejšieho, najmilosrdnejšieho a najmocnejšieho, a dôveruje, že mu vo všetkých potrebách bude môcť a chcieť pomôcť.
V tom hrešia tí, ktorí sa vzdali nádeje na Božie milosrdenstvo, alebo ktorí viac dúfajú v človeka ako v Boha, alebo človeku dôverujú aspoň tak, ako Bohu. Kto miluje Boha nadovšetko, má Boha za Boha, teda za najvyššie dobro. V tom ťažko hreší ten, kto akékoľvek stvorenie miluje viac alebo rovnako ako Boha; a ešte ťažšie ten, kto má Boha v nenávisti.
Napokon, kto Boha vzýva s najvyššou úctou (tak, ako nás učí čnosť zbožnosti), ten má Boha za Boha, lebo Boha uznáva za počiatok a tvorcu všetkých vecí. V tom hrešia tí, ktorí si málo cenia Boha a jemu zasvätené veci, totiž chrámy, posvätné nádoby, kňazov a podobne; a tiež tí, ktorí ctia ľudí viac alebo rovnako ako Boha.
Sv. Robert Bellarmin – Katechizmus
4. apríla 2022 Pokladnica viery
Boh chce, aby sme ho považovali za toho, kým je, čiže za jediného pravého Boha, čo sa stáva vtedy, keď sa človek cvičí v štyroch čnostiach prislúchajúcich k Božskej Velebnosti, teda vo viere, nádeji, láske a zbožnosti. Kto totiž verí v Boha, uznáva Boha za Boha, tzn. za najvyššiu pravdu; v čom sa previňujú bludári, ktorí v neho neveria. Kto dúfa v Boha, ten znova uznáva Boha za Boha, nakoľko ho má za najvernejšieho, najmilosrdnejšieho a najmocnejšieho, a dôveruje, že mu vo všetkých potrebách bude môcť a chcieť pomôcť.
V tom hrešia tí, ktorí sa vzdali nádeje na Božie milosrdenstvo, alebo ktorí viac dúfajú v človeka ako v Boha, alebo človeku dôverujú aspoň tak, ako Bohu. Kto miluje Boha nadovšetko, má Boha za Boha, teda za najvyššie dobro. V tom ťažko hreší ten, kto akékoľvek stvorenie miluje viac alebo rovnako ako Boha; a ešte ťažšie ten, kto má Boha v nenávisti.
Napokon, kto Boha vzýva s najvyššou úctou (tak, ako nás učí čnosť zbožnosti), ten má Boha za Boha, lebo Boha uznáva za počiatok a tvorcu všetkých vecí. V tom hrešia tí, ktorí si málo cenia Boha a jemu zasvätené veci, totiž chrámy, posvätné nádoby, kňazov a podobne; a tiež tí, ktorí ctia ľudí viac alebo rovnako ako Boha.
Sv. Robert Bellarmin – Katechizmus