MOŽNÁ BY SE HODILO MALINKO PŘIPOMENOUT CO JE TO POŽEHNÁNÍ.

žehnání, požehnání

Žehnání je ve své podstatě svolávání Dobra, které je větší než já; Dobra, které já sám nejsem schopen vytvořit, způsobit ani ovlivnit. Žehnání je dovolávání se Boha a svolávání jeho Dobra na nějakého člověka (skupinu lidí, situaci atd.).

Zacheus - hajzl z Jericha

V Jerichu byl jeden člověk, který byl - jak bychom dnes s prominutím lidově řekli: velký „hajzl“. Jmenoval se Zacheus a byl to ředitel celníků, velký podvodník a velký pracháč. Měl v kapse peníze, které nakradl jednotlivým lidem z celého města - díky svému postavení ve státní správě. Nikdo ho asi neměl rád.

A ždyž do města vešel Ježíš, mnoho lidí ho chtělo vidět, slyšet, o něco poprosit… Zacheus měl ale smůlu. Byl malé postavy a rozhodně nemohl počítat s tím, že by ho někdo z lásky pustil dopředu.

A co na to Zacheus, že se nedostal dopředu?

Uměl si vždy poradit.
Vylezl na strom, aby mohl zahlédnout celebritu - Ježíše,
který právě procházel kolem.

A co na to Ježíš?

Ježíš se pod ním zastavil, oslovil Zachea jménem,
nic mu nevytýkal, nekritizoval ho, ale …
... pozval se k němu domů na oběd!

A co na to lidé?

Byli naštvaní.
„Zas ten Zacheus má navrch.
Cožpak ani Ježíš nepozná, co je ten Zacheus opravdu zač?!
Bude ho hostit z peněz, které nám ukradl!“

A co na to Zacheus?

Ježíšovo jednání se dotklo jeho srdce.
A hned v síle toho, co s Ježíšem zažil reagoval:
„Polovici svého majetku, Pane, dám chudým,
a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“

A co na to Ježíš?

Řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása.
Přišel jsem totiž hledat a zachránit, co zahynulo.“

A co na to my?

Za prvé: Rozhlédněme se kolem sebe, kolik takových "hajzlů" máme kolem sebe. Dejme jim šanci. Nebojme se požehnat někomu z nich. Ať už jsou to poslanci, ministři, premiéři, prezidenti, státní úředníci nebo kdokoliv v našem nejbližším okolí. Vyberme si třeba právě nyní jen jednoho z nich - který nám třeba nejvíce pije krev - a svolávejme na něj Boží požehnání. Na politické, společenské i osobní scéně máme mnoho inspirace... (Modlitba za "hajzla" ovšem není schválením jeho skutků...)

Za druhé: Dejme šanci i tomu „hajzlovi" v nás. Nebojme se Ježíšovi předložit vše to, co třeba již léta vláčíme, čím škodíme sobě i svému okolí. Odevzdejme a odevzdávejme mu toto vše pravidelně. On chce a může proměňovat naše nitro a následně i naše jednání.

On totiž Ježíš chce přijít ke každému z nás
a nabízí nám svou přítomnost,
lásku bez hranic,
a naplněný
život.

"...veľký Babylon a stal sa príbytkom démonov, skrýšou všetkých nečistých duchov a skrýšou nečistej a odpornej zveri. Lebo všetky národy pili z vína vášne jeho smilstva a králi zeme s ním smilnili a kupci zeme zbohatli z jeho obrovského rozkošníctva!“ A počul som iný hlas volať z neba: „Vyjdite z neho, môj ľud, aby ste nemali účasť na jeho hriechoch a aby sa vám nedostalo z jeho rán, lebo jeho hriechy siahajú až po nebo a Boh sa rozpamätal na jeho neprávosti."
Ale tento Boží hlas ovce nechcú počuť. Zakrývajú si pred ním oči ,aj uši,lebo neprijali lásku k pravde ,ale k vlkom v rúchu baránčom.
A tak si neviestka zatiaľ stále v srdci hovorí:

"Sedím ako kráľovná, vdova nie som a smútok neuzriem.« Preto jedného dňa prídu jeho rany, smrť i smútok a hlad a ohňom bude spálený. Lebo mocný je Pán Boh, ktorý ho odsúdil.“ Zj. 18 kap.