Soud národů VIII (2022)

Ctihodný Holzhauser: Neočekávaný zásah překonávající veškerou lidskou představivost

Margaret C. Galitzin

19. října 2022

Působivým argumentem ve prospěch proroctví Ctihodného Bartoloměje Holzhausera je jeho popis Věku soužení, který ztotožňuje s počátkem protestantské revoluce a který pokračuje až do Velkého trestu. Jak poznamenává: „Část jsme již viděli, přijde toho však víc.“ (1)

Symbol republiky na Place de la Republique

Ctihodný Holzhauser během této dlouhé revoluce předpovídá herezi uvnitř Církve a naprosté zkažení společnosti. Dojde k rozvrácení monarchií a ustavení republik, které budou pro změnu otřásány chaosem a revolucemi. Na konci tohoto Věku soužení bude vše zpustošeno válkou, biskupové a kněží budou nedbalí a nevěrní, v Církvi budou početné hereze, monarchie budou zničeny a jedinci budou utlačováni zkaženými republikami, bohatství bude vypleněno a všude bude bída.

Jak jsme byli svědky, to vše se stalo. Nyní vidíme sebezničení Církve jako důsledek Druhého vatikánského koncilu a zničení společnosti jako důsledek komunistických a kulturních revolucí.

Věk útěchy

Ale přesně ve chvíli, kdy se vše bude zdát ztracené, zasáhne neočekávaným způsobem Bůh. Ctihodný Holzhauser říká: „Až bude vše zničené válkou, až budou katolíci tvrdě utlačováni zrádnými souvěrci a heretiky, pak ruka Všemohoucího Boha učiní zázračnou změnu, něco dle lidského chápání zjevně nemožného.“ (2)

Tato pozoruhodná změna bude předzvěstí počátku „šestého období Církve – Status Consolationis [Věku útěchy], který započne se Svatým papežem a Mocným vladařem a vyprší narozením Antikrista“ (Zjevení Janovo 3:7–10).

„Bude to věk útěchy, kdy bude Bůh utěšovat Svou Církev po mnoha poníženích a souženích, které snášela v pátém období, protože všechny národy budou přivedeny k jednotě pravé katolické Víry.“ (3)

Velký vůdce poslaný Bohem

Tuto éru uvede laik, velký Monarcha nebo Vůdce: „Bude zde skvělý a svatý papež a mocný Vůdce, který přijde na zemi jako Boží vyslanec, aby ukončil nepořádek.“ …

Velký monarcha ukončí revoluci a uvede Věk útěchy

„Vykoření všechny republiky. Všechny věci podrobí své autoritě a ukáže velký zápal pro pravou Kristovu Církev. Všechny hereze budou vyhoštěny do pekla. Říše mohamedánů bude do základů vyvrácena a jeho panství se bude rozkládat od Východu k Západu.“

„Všechny národy přijdou a budou uctívat Pána v jediné pravé katolické Víře. Mnozí počestní lidé budou prospívat a povstane mnoho učených lidí.

Lidé budou milovat spravedlnost a poctivost, a na celém světě bude vládnout mír, protože Všemohoucí sváže na mnoho let satana až do příchodu toho, který má přijít – syna záhuby [Antikrista].“ (4)

Velice zajímavá je předpověď Ctihodného Holzhausera o novém koncilu, jehož úkolem, jak tušíme, bude odčinit zničení napáchané Druhým vatikánským koncilem a odvolat falešné světce jmenované koncilními papeži, kteří budou muset být Svatým papežem, jenž přijde, oficiálně odsouzeni:

„Od šestého období nikdo nebude moct překrucovat slovo Boží. Přijde ekumenický koncil, který bude největším ze všech koncilů. Díky milosti Boží, díky moci Velkého monarchy, díky autoritě svatého papeže a díky jednotě všech nejzbožnějších vladařů budou ateismus a všechny hereze odstraněny ze země. Tento koncil bude definovat pravý smysl Písma svatého a bude to milováno a přijímáno všemi.“ (5)

Mocný Monarcha a osvícený papež

V jiném proroctví ve svém Komentáři ke kapitole X. Zjevení Janova Ctihodný Holzhauser opět poukazuje na „mocného Monarchu a osvíceného papeže“.

Svatý papež svolá největší z církevních koncilů

Mocný anděl, který sestupuje z nebe (Zj 10:1–7) a postavil pravou nohu na moře a levou na zem je „vznešeným popisem tohoto mocného Monarchy poslaného Bohem. Je mocným andělem, protože mu nikdo nemůže vzdorovat, je vyslancem Božím. Sestoupí z nebe…“

„Duha nad jeho hlavou znamená, že přinese mír celé zemi. Sluneční třpyt jeho čela značí nádheru jeho slávy, jeho čest, jeho svatost, jeho vlohy takové, že všichni vladaři budou následovat jeho příkladu.

Ohnivé sloupy symbolizují ohromný rozsah jeho moci a oheň jeho náboženského zápalu…“

„Rozšíření Církve ve všech zemích nastane díky působení tohoto silného Monarchy a před zničením světa bude křesťanství hlásáno všem národům země, jak bylo předpovězeno v Mt. 24:4, Iz 2:2, Mich. 4:2.“ (6)

Tomuto bohabojnému a mocnému Vůdci bude pomáhat svatý a Bohem osvícený papež. Ctihodný Holzhauser říká: „A jiný anděl vyšel z chrámu a volal mocným hlasem na toho, jenž seděl na oblaku: ´Pusť svůj srp a žni, neboť nadešla hodina žní, poněvadž uzrál plod země!´“ (Zjevení Janovo 14:15)

Holzhauser vysvětluje, že: „Tento Hospodinův anděl je velkým a svatým papežem, který pohnut Bohem bude volat ze svatostánku Církve na tohoto mocného Monarchu, aby vykořenil koukol špatnosti, protože žeň je přezrálá a míra hříchů a ohavností přetéká.“

„Poučený Božím zjevením tento svatý papež tím, že jej [zjevení] bude hlásat, podnítí srdce vladařů ke společné válce a Bůh se dotkne srdcí válečníků, takže všichni, oživováni jedním duchem, přilnou k tomuto mocnému Monarchovi.“ (7)

V dalším ze svých vidění viděl Ctihodný Holzhauser dva mocné trůny, které zastiňovaly celou zemi, a na nichž seděl mocný Monarcha a Svatý papež, nejvyšší představitelé duchovní a světské moci. (8)

Stejně jako ve středověku bude obnovena rovnováha moci, kdy papež svrchovaně vládne nad duchovní sférou a Monarcha nad světskou sférou. To bude obnova křesťanské civilizace.

Šesté období neboli Věk útěchy se dokonale shoduje s oním dlouhým obdobím míru, o němž Písmo svaté říká, že přijde po velkém Trestu z nebe, kdy budou poraženi muslimové a Židé budou obráceni.

Ctihodný Holzhauser potvrzuje, že po velkém Trestu budou Židé na počátku tohoto období skutečně obráceni: „Šestá epocha světa, která započne osvobozením lidu Izraele a obnovou Chrámu a města Jeruzaléma, potrvá až do [druhého] příchodu Ježíše Krista…“

Je to tedy věk, kdy nadejde úplné a slavné vítězství Krista v Jeho Církvi a ve společnosti. Je to obnova křesťanské civilizace předpovězená sv. Ludvíkem z Montfortu jako Vláda Panny Marie, tj. doba, kdy bude Církev vzkvétat jako nikdy v dějinách. V díle O pravé mariánské úctě sv. Ludvík řekl, že aby se toto období nastolilo, „Všemohoucí Bůh a Jeho Svatá Matka pozvednou velké světce, kteří ve svatosti překonají většinu jiných světců tak, jako libanonské cedry převyšují malé keře.“ (9)

Věk zpustošení

Teprve na konci tohoto dlouhého období míru přijde sedmá epocha, Věk zpustošení, který bude pádem Vlády Panny Marie a příchodem Antikrista. Tato strašlivá apostaze povede k Poslednímu soudu a konci světa.

Druhý příchod a Poslední soud nastane teprve po dlouhém období míru

Ctihodný Holzhauser píše, že v tomto věku bude odpadnutí od Víry všeobecné a pak čas dospěje ke svému konci. Tomuto období odpovídá sedmý den stvoření, kdy Bůh zakončil Své dílo a slavil sabat. Stejně Bůh završí dílo duchovního stvoření Svým druhým příchodem a Posledním soudem.

Co způsobí pád Vlády Panny Marie? Ctihodný Holzhauser poukazuje na nedostatek bdělosti a všeobecnou lhostejnost, což jsou tytéž neřesti, které způsobily konec čtvrtého věku, tj. středověku:

„Zlem tohoto věku bude lhostejnost ve Víře – ochladnutí lásky – rozrušení veřejného pořádku – pošetilost na straně pastýřů a vládců, kteří budou jako podzimní stromy bez plodů – těkající hvězdy a mraky bez deště.“ (10)

Ctihodný Holzhauser do tohoto posledního období umístil boj Henocha a Eliáše a jejich následnou smrt a vzkříšení. Antikrist se po svém vítězství pokusí o falešné nanebevstoupení z Olivetské hory, bude však sražen na zem a zaživa pohlcen do pekla.

Období po smrti Antikrista bude dle tvrzení tohoto německého vizionáře krátké. Muka umírajícího světa skončí zatroubením archandělovy polnice.

Závěr

Ctihodný Bartoloměj Holzhauser (1613–1658)

Podle Ctihodného Holzhausera tedy dnes žijeme na konci pátého věku světa, což jsou poslední časy. Není to ještě čas konce, kterým bude až sedmý věk světa.

Pátý věk, který skončí velkým Trestem, ustoupí šestému věku, který bude největším a nejslavnějším vítězstvím Církve v celé její historii. Bude to dlouhé období, oněch tisíc let předpovězených v Písmu svatém, kdy bude Kristu na zemi i na nebi vzdávána patřičná sláva.

Na konci tohoto období přijde Velká apostaze, sedmý věk, který uzří vzestup Antikrista, největší pronásledování celé historie Církve a čas konce, tj. konec světa, jak jej známe, který bude nahrazen „novými nebesy a novou zemí“ (2 Pet. 3:13).

Anglicky mluvící svět by mohl zajímat osud Anglie v předpovědích Ctihodného Holzhausera, který měl palčivou touhu vidět obrácení této země, jež kdysi byla věnem Panny Marie.

Proto se v příštím článku podívám na osud Anglie v posledních časech.

Pokračování příště

1) Joao Machado, Prophecies and Visions of Ven. Fr. Bartholomew Holzhauser, Kidnel Edition 2016, str. 51.

2) Dp. R. Gerald Culerton, The Prophets and Our Times, TAN, reprint 1974, str. 171. V roce 1643 Naše Paní Dobrého pořízení slíbila svou přímluvu právě ve chvíli, „kdy se bude zdát, že zlo vítězí a kdy autorita bude zneužívat mou moc“. To bude „značit příchod mé hodiny, kdy já zázračným způsobem zbavím trůnu pyšného a prokletého satana, pošlapu ho svýma nohama a uzavřu ho do pekelné propasti“. Tato slova dokonale ladí se slovy Ctihodného Holzhausera.

3) Tamtéž, str. 173 a 55.

4) J. Machado, Prophecies and Visions, str. 57.

5) Bartholomew Holzhauser, Apocalypsis, 1850, str. 68–69, apud Desmond A. Birch, Trial, Tribulation and Triumph: Before, During and After Antichrist.

6) Tamtéž, str. 62–63

7) Tamtéž, str. 64–65

8) Tamtéž, str. 65

9) Sv. Ludvík de Montfort, True Devotion to Mary, č. 217

10) J. Machado, Prophecies and Visions, str. 73.

11) „A spatřil jsem anděla sestupovati s nebe. Držel v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. I uchopil draka, starého hada, tj. ďábla neboli satana, a spoutal ho na tisíc let. Potom ho uvrhl do propasti a zavřel ji a zapečetil, aby drak již nesváděl národy, dokud by neuplynulo tisíc let. Poté měl býti na krátký čas rozvázán. (Zjevení Janovo 20: 1–3)
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof

Soud národů – VII (2022)
Ctihodný Bartoloměj Holzhauser: Věk soužení a hereze
Margaret C. Galitzin
17. ledna 2022
Jak čtenáři této série článků vědí, díváme se na Písmo svaté a schválená proroctví, která představují určitou časovou linii. Ta přichází s tím, že jsme v posledních časech, po nichž bude následovat doba obrácení a míru. Teprve poté přijde Konec času a Poslední soud.
Tři body, jež proroctví ctihodného Bartoloměje Holzhausera potvrzují, jsou v zásadě tyto:

Bůh sešle přísný trest k potrestání hříchů revoluce proti Církvi a katolické civilizaci
Dojde k obnově vedené velkým Vůdcem a svatým papežem, kteří nastolí dlouhé období míru, kdy celé lidstvo vzdá slávu Bohu skrze Naši Paní – což bude období, které nazýváme Vládou Panny Marie
Teprve po tomto období přijde závěrečný úpadek, který bude ukončením Vlády Panny Marie a Posledním soudem

Vzorový kněz a prorok

Ctihodný P. Bartoloměj Holzhauser
Ctihodný Bartoloměj Holzhauser je důležitým, i když ne příliš známým prorokem, pro naši dobu. Narodil se v roce 1613 jako syn ševce poblíž Augsburgu v Německu. Byl obdařený inteligencí a horlivostí a tak byl v roce 1639 vysvěcen na kněze v diecézi Salcburk, kde založil bartolomity [sdružení světských kněží – pozn. překl.], což byl institut k nápravě již uvolněných obyčejů a vlahé víry světského kléru oné doby.
Řád kvůli revolučnímu vlivu, který už panoval i v hierarchii, nepřetrval. V posledních letech se však objevil obnovený zájem o pozoruhodná proroctví tohoto svatého muže, který byl spolehlivými teology popisován jako člověk bez záludnosti, jenž si nebyl schopen vymýšlet. Stejní teologové prohlašovali, že jeho proroctví neobsahují nic proti Písmu svatému a církevní tradici. (1)
Správně rozpoznal protestantskou revoluci jako konec jedné epochy a začátek první revoluce. Dále správně předpovídal Francouzskou revoluci a další revoluce 19. století, které usilovaly o svržení monarchií a vštípení zednářských principů rovnosti, volnosti a bratrství.
„Během tohoto věku,“ správně předpovídal, „budou mnozí lidé zneužívat svěřenou jim svobodu svědomí. O takových lidech mluvil apoštol Juda, když řekl: ´Tito lidé se rouhají čemukoliv, co nechápou; a zkazí cokoliv, co znají, přirozeně, jako to činí nerozumná zvířata... Hodují bez omezení a vykrmují se, remcalové řídící se svými chtíči; jejich ústa pronášejí pyšné věci, obdivují lidi kvůli prospěchu; přinášejí rozdělení, smysloví lidé, kteří nemají ducha.´“ (2)
Ukázal také omyl osvícenství a mylnou vědu, které budou brzy vládnout společnosti: „Budou se vysmívat křesťanské prostotě; budou ji nazývat bláznovstvím a hloupostí, budou však mít nejvyšší mínění o pokročilém vědění a dovednostech, pomocí nichž budou zásady práva, pravidla morálky, svaté kánony a náboženská dogmata zastřena nesmyslnými otázkami a spletitými argumenty. V důsledku toho vůbec žádná zásada, jakkoliv může být posvátná, autentická, starobylá a jistá, nezůstane oproštěna od cenzury, kritiky, falešných výkladů, úprav a překračování ze strany člověka.“ (3)

Sedm svícnů v Apokalypse značí sedm věků dějin Církve
Nás zde však zajímá jeho velké dílo Komentář k Apokalypse sv. Jana. „Byl jsem jako dítě, jehož ruka byla vedena při psaní,“ komentoval později dobu, kdy jej psal. Toto úžasné dílo – které teologové oné doby prohlašovali za přesahující přirozené vlohy tohoto německého kněze – bylo vytištěno pouze v roce 1784, 134 let po jeho smrti. (4)
Knihu Apokalypsu vykládal následovně: Sedm hvězd a sedm svícnů, jež viděl sv. Jan, značí sedm věků dějin Církve od jejího založení až k jejímu dovršení při Posledním soudu. Těmto věkům odpovídá sedm církví v Malé Asii, sedm dní stvoření, sedm věků po Kristu a sedm darů Ducha Svatého.
Ústřední motiv tohoto apokalyptické komentáře se týká Silného vládce a Svatého papeže, kteří povstanou na konci revolučního pátého věku, aby ohlašovali šestý věk, dobu míru, kdy budou všechny národy sjednoceny v katolické Víře.
Pátý věk
Ctihodný Bartoloměj Holzhauser vyjmenovává sedm věků Církve takto: První věk Církve je Apoštolský věk, který začíná s Naším Pánem Ježíšem Kristem a trvá do prvních pronásledování. Druhý věk je Věkem pronásledování s mučedníky a trval od Nera po Konstantina Velikého. Třetí věk je Věkem osvícení od Konstantina po Karla Velikého.
Čtvrtý věk, Věk míru, je slavným středověkem, kdy Církev a společnost vydaly bohaté plody v době od Karla Velikého až do Lutherovy hereze.
Dostáváme se k pátému věku, který se týká nás. Je to Věk soužení, který začíná s protestantismem.

Věk soužení, který uzří vítězství Našeho Pána
Holzhauser říká: „Pátý věk je věkem neštěstí, soužení, ponížení a chudoby Církve. Oprávněně můžeme říct, že je to stav očišťování, v němž Pán Ježíš Kristus prosévá svou pšenici a bude ji znovu prosévat válkami, vzpourami, hladomorem, epidemiemi a dalšími pohromami, soužením a chudobou, kterou zatíží latinskou Církev prostřednictvím heretiků a špatných křesťanů, kteří jí vezmou velkou část jejích biskupství a nespočet klášterů, zvláště těch bohatých.“
„Je utlačovaná dokonce i katolickými vladaři a zpustošená prostřednictvím daní, poplatků a dalšího vydírání. ...Církev se stane chudou a bídnou, protože byla zhanobena heretiky. Jejími duchovními opovrhují špatní křesťané, kteří jí neprokazují čest, ani úctu. Vším tím Bůh proseje svou pšenici, plevy odhodí ke spálení a shromáždí pšenici do Svých sýpek.“
„Pátý věk Církve je věkem soužení, věkem apostaze, plným trápení všeho druhu. Jen nemnozí budou ušetřeni meče, hladomoru a smrtící nákazy. Uvidíme, jak království povstává proti království, říše se sami v sobě rozdělí a dojdou zpustošení., knížectví a monarchie budou svrženy a takřka celý svět upadne do chudoby. Nad zemí bude vládnout největší zpustošení.“
„To vše se již částečně vyplnilo (L.P. 1656); část se ještě vyplní. Tyto věci přijdou skrze velice spravedlivý soud Boží, kvůli nashromážděnému množství našich nepravostí, jimiž jsme my sami i naši otcové naplnili míru, ve chvíli, kdy milosrdenství Všemohoucího Boha čekalo, že budeme činit pokání.“ (5)
Ctihodný Holzhauser přirovnává toto páté období soužení k pátému dni Stvoření, v němž země vydala ptáky, ryby a polní zvěř. Proč? Protože lidé této doby „se poddají bezuzdnosti, klesnou na úroveň hovad a utápějí se v chtíči“.
„Během tohoto žalostného věku Církve nastane ledabylost v zásadách Božích i lidských. Kázeň bude trpět. Církevní nauky a příkazy budou opovrhovány a klérus nebude dodržovat církevní disciplínu a ani lid nebude zachovávat řád. Každý, stejně jako zvěř, věří, čemu chce, a dělá si, co chce.“ (6)
Infiltrace do Církve
Je zajímavé vidět, že ctihodný Holzhauser předpovídá infiltraci nepřítele do Svaté Církve. To, že by se to mohlo stát, bylo na počátku 17. století nepředstavitelné, skutečně se to však stalo během 19. století a triumfovalo ve 20. století na Druhém vatikánském koncilu.

Zlá doba: František od komunistického prezidenta Moralese radostně přebírá krucifix ze srpu a kladiva
Tato doba – naše doba – je tou „zlou dobou“, kterou předpovídal, „století plné nebezpečí a pohrom. Hereze je všude a stoupenci hereze jsou u moci takřka všude. Biskupové, preláti a kněží říkají, že činí svou povinnost, že jsou bdělí ... [ale] hledají všechny výmluvy.“
„Bůh však dopustí toto velké zlo proti Své Církvi. Heretici a tyrani přijdou náhle a neočekávaně; vniknou do Církve, zatímco biskupové, preláti a kněží budou spát. Vstoupí do Itálie a zanechají Řím zpustošený; spálí kostely a zničí vše.“ (7)
Co se stane na konci tohoto Věku soužení? Bůh vykoná Soud národů, což je velký trest, kdy velká část lidí zemře.
Tento velký trest však nebude znamenat konec světa, ale spíše bude signalizovat konec Pátého věku a začátek lepší doby. Protože z tohoto věku utrpení a neklidu – kam ctihodný Holzhauser umístil sebe a svou generaci v 17. století – vzejde naprosté a slavné vítězství Kristovy Církve na zemi.
V příštím článku se podíváme na Šestý věk.
pokračování příště
Poznámky:
1) Joa Machado, Prophecies and Visions of Ven. Fr. Bartholomew Holzhauser, vydání z roku 2016, str. 26
2) We Are Warned: The Prophecies of Marie-Julie Jahenny, str. 543
3) tamtéž, str. 535
4) Joa Machado, Prophecies and Visions of Ven. Fr. Bartholomew Holzhauser, vydání z roku 2016, str. 28
5) tamtéž, str. 49–51
6) tamtéž, str. 51
7) We Are Warned: The Prophecies of Marie-Julie Jahenny, str. 535
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof

Soud národů – VI (2021)
Ctihodná Alžběta Mora vidí soužení posledních časů
Margaret C. Galitzin
20. ledna 2021
Jedním z vizionářů, kteří viděli soužení „posledních časů“ Církve je blahoslavená Alžběta Canori Mora (1774–1825). P. Benjamín M. Sánchez ve svém díle The Latter Times (Poslední časy) ukazuje, že i ona viděla strašlivou krizi v Církvi a ve společnosti, které Bůh potrestá velikým trestem celosvětového rozsahu. Písmo svaté jej nazývá „soudem národů“.
Až bude země očištěna od zla, nastane období míru, kdy Církev zvítězí, období, které profesor Plinio s odkazem na sv. Ludvíka z Montfortu nazývá vládou Panny Marie.
Stručná biografie
Izabela Canori se narodila do význačné rodiny v Římě a ve 22 letech se provdala za Christobala Mora, který také pocházel z dobré rodiny, měl však velmi špatnou povahu a nečestné zvyky, které ji způsobovaly velké trápení. Svou ženu a dvě dcery opustil, prohýřil své jmění a zanechal je v nouzi.

Alžběta Canori Mora v mladém věku
Jedním proslulým proroctvím, které se nachází v dokumentaci k jejímu blahořečení, byla slova, která pronesla na smrtelné posteli: „Vidíte, jak vznětlivý a nevěřící je? Nu, přijde doba, kdy se stane řeholníkem a knězem.“ (1)
Pět let po její smrti vstoupil kající se Christobal do kláštera františkánského řádu, kde započal příkladný život v pokání. Nakonec se stal knězem, přesně, jak předpověděla jeho žena.
Svou první mystickou zkušenost měla Isabela Mora ve věku 28 let poté, co se zázračně zotavila z tajemné nemoci. Krátce na to vstoupila jako terciářka do řádu trinitářů. Jako ctihodná služebnice Boží obdržela dar rozjímání, bilokace a prorokování a vykonala mnoho zázraků. (2)
Náš Pán a Naše Paní jí také v celé řadě zjevení ukázali budoucí soužení Církve a ohromné bitvy, které bude muset Církev bojující vybojovat, až budou vládnout mocnosti temnoty. Viděla také vítězství Církve a její budoucí obnovu.
Ctihodná Alžběta Canori Mora tato zjevení dle pokynů svého zpovědníka vlastnoručně sepsala, což zaplnilo stovky stran v zápisníku, které jsou všechny pečlivě uchovávány v archivech otců trinitářů v San Carlinu v Římě.
Tyto spisy pečlivě zkoumala církevní komise, když papež Pius IX. vydal oprávnění, aby u případu Alžběty Mora začal proces kanonizace. Oficiální soud vydaný 5. listopadu 1900 uvádí, že v jejich spisech „nebylo nic proti víře a dobrým obyčejům a nebyly zde nalezeny žádné věroučné novoty nebo úchylky“.
Vize ctihodné Alžběty Mora
16. ledna 1815 ukázali andělé ctihodné Alžbětě mnoho duchovních, „kteří pod pláštíkem konání dobra pronásledují Ježíše Ukřižovaného a Jeho Svatou Církev ... Jako zuřiví vlci plánují zbavit hlavu Církve trůnu“.

Zničení zkaženého Říma
Pak jí bylo dovoleno vidět strašlivé pohoršení, které tito vlci vyvolali u Boha. „V nejvyšší hrůze jsem viděla spalující blesky Boží Spravedlnosti dopadající kolem mě. Viděla jsem, jak se budovy hroutí v ruiny. Města, celé regiony a celý svět byli v chaosu. Jediné, co bylo slyšet, byly nesčetné slabé hlasy prosící o slitování. Počet mrtvých byl nevyčíslitelný.“
Nejvíce jí děsilo Boží rozhořčení. Viděla Jej samotného na výsostech a „krajně rozzlobeného na ty, kteří Jej pronásledovali. V Jeho všemohoucích rukách byly blesky, Jeho tvář se skvěla rozhořčením a samotný Jeho pohled stačil na to, aby spálil celý svět. Neobklopovali Jej ani svatí ani andělé, pouze Jeho svaté rozhořčení, která dopadalo všude.“
Tato vize trvala jen okamžik. Kdyby podle ctihodné Alžběty „trvala ještě chvíli, určitě bych umřela“.
Konec slitování, počátek spravedlnosti
Na Vánoce roku 1816 viděla blahoslavená Alžběta Naší Paní, která vypadala mimořádně smutná a zarmoucená. Když se jí zeptala proč, Naše Paní odpověděla: „Hle, má dcero, podívej na tak velikou bezbožnost.“
Blahoslavená Alžběta pak viděla odpadlíky „drze se snažící vyrvat jí Ježíška z náručí. Tváří v tvář této těžké urážce přestala Matka Boží prosit o slitování pro svět a namísto toho volala po spravedlnosti Věčného Otce. Ten oblečen ve Své neúprosné spravedlnosti a naplněn rozhořčením obrátil Svůj pohled na svět.
V tu chvíli se celý svět začal otřásat ... Bude to něco tak hrozného a otřesného, že to dožene svět do hlubin naprosté sklíčenosti.“ (4)
Svět v revoluci a chaosu
Na svátek sv. Petra a Pavla, 29. června 1820, viděla sv. Petra sestupovat z nebe oblečeného v papežském rouchu a obklopeného legiemi andělů. Svou pastýřskou holí učinil veliký kříž nad tváří Země a rozdělil ji do čtyř čtvrtin. V každé z nich pak vytvořil zelený strom pučící životem, také ve tvaru kříže a zářící světlem. Všichni dobří laici a duchovní se pod tyto stromy utekli před strašlivým trestem.

Počet mrtvých bude nevyčíslitelný, města a provincie budou zničené (obrázky od B. Penningtona ilustrující text Nostradama)

Napsala: „Běda! Běda těm nedbalým řeholníkům, kteří pohrdají svými svatými řeholemi. Všichni zahynou ve strašlivém trestu spolu se všemi, kteří se oddají zhýralosti a následují falešné zásady své zavrženíhodné současné filozofie!“
Pak se sv. Petr vrátil do nebe a ona viděla, jak se nebeská klenba stává temně modrou, což způsobovalo hrůzu, jen když to viděla. Všude prudce vál temný vítr. Silné kvílení naplnilo vzduch jako hrozivý řev rozzuřeného lva. Strašná ozvěna zněla nad celou Zemí.
„Všichni lidé a zvířata byli plní hrůzy. Celý svět se zmítal v otřesech a lidé se všude navzájem nemilosrdně zabíjeli. V době tohoto krvavého boje dopadne Boží ruka pomsty na tyto nešťastné duše. Se svou všemohoucností bude trestat pyšné za jejich troufalost a nestydatou drzost. Bůh použije síly temnoty, aby vyhladil tyto sektářské, zavrženíhodné a zločinné lidi, kteří pletichařili, aby vymýtili katolickou Církev, naši Svatou Matku, tím, že ji vytrhnou z jejích nejhlubších kořenů a zahodí ji na zem...“

„Bůh se bude smát jejich zlobě a pouhým mávnutím Své všemohoucí pravé ruky ztrestá zlé. Mocnostem temnoty bude dovoleno opustit peklo a tyto ohromné davy démonů vpadnou do celého světa. Způsobí velkou zkázu, čímž vykonají příkazy Boží spravedlnosti, jimž jsou tito zlí duchové také podřízeni. Nebudou moci udělat nic víc ani nic méně, než jim Bůh dovolí učinit vůči majetku lidí, městům, velkoměstům, domům a palácům nebo čemukoliv jinému, co na Zemi existuje.“

„Bůh dovolí, aby byli zlí lidé krutě trestáni nelítostnými démony, protože se dobrovolně podřídili ďáblovi a pletichařili s ním, aby způsobili škodu Svaté katolické Církvi.“ (5)

Tato služebnice Boží viděla všechny ty příšery ve strašných podobách, jak vyskakují z pekelných jeskyní a zamořují Zemi, aby všude činily škodu a újmu. Ničili všechna místa, kde byl Bůh pohoršen, znesvěcen, kde se s Ním zacházelo svatokrádežně a kde se praktikovala modloslužba. Nezbyla po nich ani stopa.

Vítězství a obnova

Stejná vize trestu skončila příslibem vítězství a triumfu Církve, které budou všeobecně uznány všemi lidmi. To poskytuje velikou naději nám, kteří žijeme v těchto časech otřesů a revoluce, jež jsou všude.

„Zákonodárce“, který obnoví společnost a potvrdí práva Církve

Po těchto strašlivých scénách ctihodná Alžběta viděla, jak se sv. Petr vrací na majestátní papežský trůn. Doprovázel jej sv. Pavel, který prošel svět a spoutával démony a přivedl je před sv. Petra, který je uvrhl zpět do temných jeskyní, odkud přišli. Napsala: „Pak se nad světem rozprostřela ohromná nádhera, aby ohlásila smíření Boha s lidstvem.“

Malé stádo věřících katolíků, kteří našli útočiště pod oněmi stromy, bude přivedeno před trůn sv. Petra, který sám „vybere nového papeže. Celá Církev bude znovu uspořádána podle skutečného příkazu svatého Evangelia. Budou znovu ustaveny řeholní řády a domovy křesťanů se stanou domovy prodchnutými vírou.“

„Tak velké bude nadšení a zápal pro slávu Boží, že vše bude uspořádáno tak, aby to fungovalo v lásce k Bohu a bližnímu. Tak bude nastoleno vítězství, sláva a čest katolické Církve. Bude všemi velebena, uctívána a obdivována. Všichni se rozhodnou Ji následovat a uznají Kristova Náměstka jako Nejvyššího pontifika.“

Reforma Církve a společnosti

O rok později, v roce 1821, Náš Pán znovu potvrdil toto vítězství: „Obnovím Svůj lid a Svou Církev. Pošlu horlivé kněze, aby hlásali Mou Víru. Vytvořím nový apoštolát a pošlu Ducha Svatého, aby obnovil svět. Obnovím řeholní řády prostřednictvím nových, svatých a vzdělaných reformátorů. Oni všichni budou mít ducha Mého oblíbeného syna Ignáce z Loyoly. Poskytnu Své Církvi nového pastýře, který je učený, svatý a plný Mého Ducha. Se svatým zápalem obnoví Mé stádo.“ (7)

Bylo jí řečeno mnoho dalších věcí o této obnově a o tom, že celé národy se obrátí a uznají katolickou Církev jako jediné pravé náboženství.

Když byl papežem zvolen Lev XII., Alžběta si myslela, že tato nová éra Církve možná již začala. Náš Pán jí však ukázal, že pro posádku lodi Církve bude muset být obnoven nejen kormidelník. Řekl, že reforma Církve a obnova všeho neproběhnou, dokud celý svět a všichni lidé nevytrpí revoluce a ohromný nepořádek. (8)
pokračování příště
Poznámky:
1) P. Benjamín M. Sánchez, The Latter Times, Imprimatur Msgr. Eduardus Zamorensis, 1968, str. 48
2) Maria Elisabetta Mora C.G., Life of the Ve, Elizabeth Canori Mora, London: R Washbourne, 1878, XII-XIII, str. 58–67 a 129–143.
3) La mia vita nel Cuore della Trinita – Diario della Beata Elisabetta Canori Mora, sposa and Mother, Libreria Editrice Vaticana, 1996, str. 257–258, in Catolicismo (Brazílie), květen 2020
4) tamtéž, str. 411–442, in tamtéž
5) tamtéž, str. 489–493, in tamtéž
6) tamtéž, str. 489–493, in tamtéž
7) tamtéž, str. 524–526, in tamtéž
8) P. Sánchez, The Latter Times, str. 50
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof

Keď kresťania upadnú do ľahostajnosti, Tri dni temnoty nebudú ďaleko - gloria.tv

Ježiš Kristus hovorí Pátrovi Piovi o posledných časoch - gloria.tv

Francúzsko bude napadnuté bezcitnými cudzincami - gloria.tv