U Jana Husa je poněkud zarážející jeho vztah k arcibiskupu Zbyňkovi, který jej řadu let kryl a jeho excesy omlouval jeho mládím a nezkušeností. Ale jak Hus stále více nasával Viklefovo učení, došlo nakonec k roztržce mezi ním a arcibiskupem, z Husovy strany zjevně provázené nepřátelstvím, snad i nenávistí. Poté začal Hus hlásat, že pořádek v církvi má udělat světská moc a utekl se ke …Více
U Jana Husa je poněkud zarážející jeho vztah k arcibiskupu Zbyňkovi, který jej řadu let kryl a jeho excesy omlouval jeho mládím a nezkušeností. Ale jak Hus stále více nasával Viklefovo učení, došlo nakonec k roztržce mezi ním a arcibiskupem, z Husovy strany zjevně provázené nepřátelstvím, snad i nenávistí. Poté začal Hus hlásat, že pořádek v církvi má udělat světská moc a utekl se ke králi Václavovi, který jej přijal s otevřenou náručí, nebo arcibiskupa Zbyňka nenáviděl, protože ten kritizoval králův nezřízený život.(V této době také Hus králi psal dopis, v němž se dožadoval, aby jeho teologičtí odpůrci byli upáleni, což opět jasně dosvědčuje, že to byl prostě člověk své doby navíc s dosti vysokým sebevědomím) Tím byly zpřetrhány poslední vazby mezi Husem a církevní hierarchií. Dále je nutno zmínit, že Hus silně podléhal vybičovanému chiliasmu a Viklefovu učení o antikristu, což vydatně uplatňoval ve svých kázáních. Domníval se snad, že je povolán, aby stanul v čele národa "Bohemů" - t.zn. národa Bohem vyvoleného, jak vysvětloval, povolaného k tomu, aby zničil onu veskrze zkaženou římskou církev a místo ni vyhlásil program viklefismu. V tomto postoji a i ve vztahu k arcibiskupovi je znát určitá Husova pýcha a hlavně se tak dostal do situace, která zřejmě nebyla řešitelná. V této souvislosti je zajímavé, co Husovi před odjezdem do Kostnice napsal jeho bývalý přítel Ondřej Brodu: "Ty budeš trpět ne pro pravdu, ale pro bludy Viklefovy a pro nedostatek pokory a lásky!"