Dnes má svátek i sv. Petr de Betancurt

Petrus de Betancur
25. dubna, připomínka
Postavení: misionář TOR a zakladatel řehole
Úmrtí: 1667

Narodil se 19. 3. 1626 v Chasna de Vilafor na ostrově Tenerife jako syn jednoho z dobyvatelů Kanárských ostrovů. Rodiče byli normanského původu, chudí, ale s křesťanskou vírou. V ní vychovávali Petra, jehož dětství bylo ve značné míře vyplněno pasením ovcí. Již na pastvě se prý naučil kontemplativní modlitbě.
V dospívání se Petr dozvěděl o ubohých životních podmínkách lidí na americkém kontinentě a pocítil touhu nést do těchto zemí evangelium. Touha se měnila v povolání a ve 23 letech se vypravil na cestu k guatemalským břehům. Při cestě mu došly peníze a tak z Havany do Hondurasu cestoval na lodi jako pomocný dělník. Odtud pokračoval do Guatemaly. Tam se musel zařadit mezi chudé před františkánským klášterem, aby získal kousek chleba. Přitom se seznámil s misionářem Fernandem Espinem, který se stal jeho duchovním rádcem a pomohl mu najít zaměstnání v textilní továrně.
V roce 1653 vstoupil Petr do jezuitského řádu s touhou stát se knězem. Nestačil však na studia a po návrhu na přechod do františkánského řádu a vnitřním poznání, že jeho místo má být mezi žijícími ve světě, se stal v roce 1655 členem třetího řádu sv. Františka. Začal se naplno věnovat chudým a opuštěným. Hlásal evangelium afroamerických otrokům, Indiánům žijícím v nelidských podmínkách, utečencům i opuštěným dětem. Chatrč, kterou r. 1658 získal, přeměnil v domov následné péče pro propuštěné z městské nemocnice, kteří neměli potřebné podmínky pro rekonvalescenci. Snažil se druhým dávat co nejvíc lásky a po vzoru apoštola Pavla stávat se pro všechny vším (srov. 1 Kor 9,22). Jako on vše dělal pro evangelium.
Ubytovnu zasvětil Matce Boží z Betléma. Za čas zřídil ubytovnu pro bezdomovce, školu pro chudé děti i oratorium. Z vyžebraných peněz podporoval i chudé kněze. Získal pomocníky a následovníky mezi muži i ženami a dal vznik dvěma větvím betlémské řehole, kterým dal řádová pravidla obsahující aktivní apoštolát skrze práci pro chudé, nemocné a nešťastné. Tato činnost se měla zakládat jen na hluboké modlitbě. Vyčerpán úsilím překypujícím láskou zemřel 25. dubna 1667 v 41 letech. V Guatemale se stal prvním světcem této sopečné středoamerické země. Kanonizován byl 30. 7. 2002 papežem Janem Pavlem II. v Římě.
Byl pohřben v kostele Svatého Františka v Antigua G uatemala, kde jeho hrob navštěvují každý rok tisíce poutníků.
zdroj: catholica.cz/?id=1454

Dnes má svátek svatý evangelista Marek

Marcus, Evangelista
25. dubna, svátek
Postavení: evangelista, mučedník
Úmrtí: s. I.-II.
Patron: Benátek, notářů, stavebních dělníků, zedníků, sklenářů, košíkářů, malířů na skle, písařů. Je vzýván jako přímluvce za dobré počasí a dobrou úrodu. Je uváděn jako zastánce proti blesku a krupobití i proti náhlé smrti.
Atributy: kniha, lev

Byl mladším příbuzným, snad bratrancem z Cypru pocházejícího apoštola Barnabáše, jak se o něm zmiňuje Pavel (v Kol 4,10). Marek či Marcus bylo jeho pozdější římské jméno, původní hebrejské bylo Jan. Přidal se k učedníkům Ježíšovým, kteří se scházeli v domě jeho ovdovělé matky Marie. K němu zamířil apoštol Petr po svém vysvobození ze žaláře.
Marek se jako jediný zmiňuje o nepodstatné události v Getsemanské zahradě, která podle některých badatelů asi patřila jeho matce a on tam přespával. Při hluku ozbrojenců, odvádějících Ježíše, se vyšel podívat a vida průvod, šel za ním jako "mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. On jim však nechal plátno v rukou a utekl" (Mk 14,51n). Biblisté v něm vidí syna vdovy Marie, neboť ta podrobnost bývá uváděna jakoby náhrada jeho podpisu.
Po seslání Ducha svatého byl ap. Petrem pokřtěn a možná, proto nebo že byl delší čas jeho pomocníkem, ho Petr nazval svým synem (viz 1 Pt 5,13). V zapojení do apoštolské služby můžeme Marka sledovat asi od roku 44, kdy Pavel s Barnabášem vraceje se z Jeruzaléma do Antiochie, vzali jej sebou (Sk 12,25). Odtud se vydali na apoštolskou cestu na Kypr se zastávkou v Salemině a Marek šel s nimi jako pomocník (viz Sk 13,5). Z Kypru se plavili do Pamfýlie na maloasijské pevnině. Tam se od nich Marek oddělil a vrátil se do Jeruzaléma (Sk 13,13). Důvody lze jen odhadovat, jeden z možných jsou těžkosti na velké misijní cestě, s nimiž nepočítal. Víme totiž, že Pavel později nesouhlasil s Barnabášovým návrhem brát Marka na druhou apoštolskou cestu v r. 50 a mezi oběma apoštoly byla z toho roztržka. Barnabáš se plavil s Markem na Kypr, zatímco Pavel si vzal na cestu do Malé Asie a Řecka Silase (viz Sk 15,36-40). Nedorozumění Pavla s Markem nebylo trvalé neboť v dalších listech ho Pavel vzpomíná a nazývá pomocníkem (srov. Kol 4,10n; Flm 24; 2 Tim 4,11).
Marek podle tradice býval i významným společníkem ap. Petra. Ten v prvním listě připojuje k spoluvyvolené, kterou myslí církevní obec, i Markův pozdrav (1Pt 5,13). Některými starokřesťanskými spisovateli byl Marek označen nejen za Petrova pomocníka, ale i tlumočníka, který napsal evangelium. Prakticky šlo o Petrova kázání, sepsaná k snazšímu zapamatování, na žádost Římanů. Toto evangelium zároveň nese jakoby Petrovo Imprimatur, protože mu je Marek dával k schválení. Evangelium začíná vyprávěním o kázání Jana Křtitele na poušti, která bývá považována za "domov lvů". Proto je Marek symbolicky zobrazován se lvem, někdy s okřídleným. Přidávaná křídla k symbolům evangelistů mohou být výrazem, že jde o spisy z vnuknutí Ducha svatého, ukazující cestu do nebeského království. Markovo evangelium se vyznačuje počátečním důrazem na příchod Páně, na přiblížení se Božího království i samostatnou kapitolou, týkající se vzkříšení a celkovou stručností a krátkostí spisu.
Při první Pavlově římské vazbě byl Marek s ním. Když Pavel strádal ve vězení podruhé, žádal Timotea, aby Marka přivedl (viz 2 Tm 4,11). Z Říma se Marek po r. 50 odebral do hlavního města Egypta Alexandrie, kde založil křesťanskou obec, kterou spravoval jako biskup. Asi v roce 63 znovu přicestoval do Říma a pomáhal Petrovi a Pavlovi až do jejich smrti. Pak se vrátil zpět do Alexandrie, kde ho o velikonocích čekala mučednická smrt. Při bohoslužbě byl přepaden zástupem pohanů, kteří mu hodili provaz na hrdlo a smýkali ho ulicemi po hrbolatých cestách, dokud neskonal. Legenda vypráví, že když zemřel, přihnala se bouře s kroupami a jen díky jí se podařilo věřícím unést a důstojně pochovat Markovo tělo. Bylo to za vlády římského císaře Trajána, panujícího v letech 98-117. Zprvu byl prý pohřben v obci Bucoli, k níž ho vrahové na provaze dotáhli, a později v městě Canopo. Na obou místech byly nad hroby zbudovány kostely a jsou historickými doklady doloženy. V roce 644 byl kostel v Canopo vypálen a znovu zbudován. Do roku 828 se klade přenesení Markových ostatků do Benátek, k němuž někteří historikové postrádají dostatečné doklady i když v té době vznikla první benátská basilika sv. Marka. V roce 976 vyhořela, znovu byla postavena v současné podobě v letech 1063 - 1094 a od té doby je sv. Marek patronem města na lagunách, vyzdobeného zejména lvy.
Důvodem, pro který je Marek vzýván proti katastrofám je i legenda o tom, jak se tři zprvu neznámí muži nechali vyvézt na rozbouřené moře a na něm se setkali s člunem plným démonů, kteří hrozili Benátkám. Tři neznámí, v nichž byli pak poznáni Benátčany milovaní světci: Marek, Mikuláš a Jiří, je zahnali. Marek pak předal rybáři prsten jako důkaz pro benátského dóžete.
Přítomnost lva má obnášet i výzvu k bdělosti a Marek zdůrazňuje: "Bděte tedy, neboť nevíte kdy pán domu přijde... Bděte!" (Mk 13,35n).
zdroj: catholica.cz/?id=1452

Nedeľa o porazenom

V tento deň, tretiu nedeľu po Pasche, konáme pamiatku na porazeného a takto oslavujeme zázrak nášho Pána, Boha a Spasiteľa Ježiša Krista. Vošiel do Jeruzalema na sviatok a nachádzal sa v piatej vybudovanej nádrži, ktorú postavil Šalamún, ktorá sa nazýva aj Ovčia, lebo sa tam umývali ovce, ktoré boli obetované vo svätyni. Keď anjel raz za rok rozvíril vodu, bol uzdravený prvý, kto do nej vošiel. Našiel tam človeka, ktorý bol 38 rokov na lôžku chorý, ktorého nemal kto spustiť do nádrže a od ktorého sa môžeme učiť, aké je očakávanie a utrpenie. K tomuto porazenému, ktorého niektorí nazývajú Jairom, prichádza Ježiš a vypytuje sa ho. On mu predkladá svoju vlastnú nemožnosť. A Ježiš, keď videl toľkú nemožnosť povedal: "Vezmi si lôžko a choď!" A on ozdravel. Vzal na ramená lôžko, aby sa to nepovažovalo za vidinu a niesol ho domov. Ale pretože bola sobota, Židia mu bránili chodiť. Uzdravený im predložil, že mu prikázal v sobotu chodiť, ale nevedel, kto to je, lebo Ježiš, ako hovorí evanjelista, sa skryl pred zhromaždeným národom.

Po tom všetkom ho Ježiš našiel vo svätyni a povedal mu: "Hľa, ozdravel si, už nehreš, aby ťa nepostihlo niečo horšie." Niektorí ľudia hovoria, že mal Kristovi podať dôkaz, že odkedy stál pred veľkňazom Kajfášom, odvtedy je mučený večným ohňom nie 38 rokov, ale stále. Porazený našiel uzdravenie nielen z hriechov, ale aj bytostných neduhov, ľahostajnosti a mnohých iných (ochorení). Keď uzdravený pochopil, že Ježiš ho uzdravil, išiel sa ukázať Židom. Oni boli nahnevaní a chceli ho zabiť, lebo porušil sobotu. On im povedal, že slobodno aj v sobotu robiť dobre a on sám to robí, lebo je rovný Otcovi a ako Otec robí, tak aj on.

Je potrebné vedieť, že tento porazený je odlišný od ochrnutého u Matúša. Toto sa udialo v chráme pred zrakmi ľudí a počul: "odpúšťajú sa ti hriechy." Udialo sa to pri vchode do chrámu a(postihnutý) nemal človeka, ako hovorí evanjelium, a vzal si lôžko ako tamten. Oslavujeme to teraz, lebo sa to stalo v čase Päťdesiatnice, tak ako aj (udalosti) so Samaritánkou a slepým. Tomáša a myronosičky oslavujeme, aby sme uverili vo vzkriesenie z mŕtvych, ostatné do nanebovstúpenia pretože sa udiali rozlične medzi Židmi a v krátkosti to spomína Ján.

Pre svoje nevysloviteľné milosrdenstvo Kriste, Bože náš, zmiluj sa nad nami. Amen.

grkatvt.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=364:n

Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/05velikonoce/04_00.htm

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr, naplněn Duchem Svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten `kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“
Sk 4,8-12

Žalm:
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.
Nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá navěky.
Lépe je utíkat se k Hospodinu
než důvěřovat v člověka.
Lépe je utíkat se k Hospodinu
než důvěřovat v mocné.

Děkuji ti, žes mě vyslyšel
a stal se mou spásou.
Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo,
je to podivuhodné v našich očích.

Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu.
Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Ty jsi můj Bůh, děkuji ti;
budu tě slavit, můj Bože!
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá navěky.
Zl 118(117)

2. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se (nejen) smíme nazývat Božími dětmi, ale (že jimi) také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
1Jan 3,1-2

Evangelium:
Jan 10,11-18