Tam je použité slovo Lucifer v latinčine a v gréčtine veľmi podobné. Slovo lucifer neznamená automaticky satana. Dokonca aj v Apokalypse Sv. Apoštola Jána je použité, a zjavne nie na satana. Analogický prípad je hymnus Exultet.

19 Et habémus firmiórem prophéticum sermónem : cui benefácitis attendéntes quasi lucérnæ lucénti in caliginóso loco donec dies elucéscat, et lúcifer oriátur in córdibus vestris

Celý verš v latinčine. Preklady sú zornica či ranná hviezda. Sv. Peter by ťažko písal pochvalne o Padlom a najpyšnejšom anjelovi.

Nedočkavost a nebo přehnané očekávání může způsobit to, že lidé blbnou, prodávají majetky, šaty i boty a nebo se šlehají metlami a bičují po těle, běhají nahatí a nebo kopou jámy a zemljanky, kde se skrývají a nebo baští kyanidy, utíkají mimo společnost bez ohledu na inteligenci a padají do jámy svých tužeb a hloupostí. Sledují měsíček a hvězdičky a polární záře a k tomu i televizi a internét :), světové události, sledují potentáty světa co dělají a kam se vrtnou a věští co bude a nebude.... Zapomenou tak trochu žít v blízkosti svých nejbližších a v reáliích a tam budovat případně své predikce.

V jiných případech padají do traumat a společenských kolapsů, válek, nemocí a nesmírné bídy, rozpadávají se celé společnosti, lidé bloudí po lesích jako zvěř zavaleni hladem a rozervaností bez ladu a skladu ... To vše zde bylo, zcela doložitelné a společenstva nebo společnost tímto vším prošla. V malých formátech a přitom při větším dostatku informací a stabilitě společenských vazeb se to samé bude opakovat a opakuje v malém. Na úrovni jednotlivců a různých pospolitostí.

Spirituální zcitlivělost ve víře může generovat patologie. Někdy je motorem pan STRACH. Strach z čehokoli, z budoucnosti, smrti, nemoci, utrpení, trestu.... Smutek, melancholie, deprese, trvalá duševní vyčerpanost, ztráta perspektivy, vyhoření..... Strach se nám mrška maskuje obratně za cokoli a přitom je to jen holý a pustý strach, chladný a zbavený jakékoli perspektivy. Strach. Prožívá ho každý člověk, ať už se označuje za věřícího nebo nevěřícího.

Pán Ježíš nás ve svém poselství vede k uvážlivosti, moudrosti, zdravé víře, oddanosti a věrnosti. Myslím si, že příliš hledět kolem a skládat si vzorce představ co bude a nebude je patologické a zavání to zmiňovaných strachem, ale v Písmu čteme: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

Samozřejmě, že lidé co se o nic nesnaží a víru opomíjejí a nebo kašlou na něco co život naplňuje budou jako ti za dnů Noe, jedli a pili .... nestarali se o Boží věci.... Noe jedl nepochybně také ale směřoval výše, měl cíl a vizi. Nu a na nás je také, abychom měli směr a vizi, abychom měli Cestu k Bohu, k Lásce, která překoná vše a živí v nás víru, že ať se děje cokoli, tak vytrvá a má smysl, byť vše nedopadne podle našich očekávání... V Novém zákoně nalézáme krásný citát: Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Mluvit o lásce není věc nějakého poblázněného esoterika nebo sluníčkáře Mluvit o lásce i Lásce znamená žít s Bohem i lidmi, učit se rozvíjet vůli i naději, která je v Lásce obsažena, podobně jako oběť. Láska si občas žádá oběti a darem dává sílu a smysl pro život. Křesťanství má potenciál rozvinout vše dobré co je v člověku a prozářit i nejtemnější den Láskou Boží, Božím úsměvem, darovaným nám lidem. Závěrem znovu zopakuji slova Písma a věřím, že někomu mohou tento den a třeba i život projasnit.

Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání...

Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá...

PRYČ SE STRACHEM .... ;)

@Lukáš Masaryk

To je pasáž z Exsultet vy "odborník." Lucifer neznamená iba padlý anjel. pôvodný význam je širší. Odkazuje to na Krista v Exultet

Aj v 2Pt 1:19. je použitá forma slova lucifer vo Vulgáte a znamená zornicu či rannú hviezdu.

Ja tiež žiadny nie som, ale overenie takto presné mi zabralo cca. 15 minút.

Púštny kvet

Východní teológovia zdôvodňujú svoju averziu voči odtlačkom Kristových rán na tele religióznych osôb zhruba takto: „Máme do činenia s diablovým klamstvom. V prvom kresťanskom miléniu bol tento jav neznámy, objavuje sa až post horrendum schisma.“

Rozšírený mýtus, podľa ktorého bol František z Assisi, svätec z veku minnesängerov a trubadúrov, prvým známym nositeľom supernaturálnych stigiem, nevyvrátil rímsky katolík. Vyvrátil ho jeden z najznámejších pravoslávnych mysliteľov súčasnosti – anglický prelát Kallistos (Timothy) Ware. Jeho kniha The Orthodox Way vyšla v roku 1996 aj v českom preklade pod názvom Cestou orthodoxie. V ďalšej publikácii Pravoslávna cirkev (The Orthodox Church) z roku 1963 vladyka Kallistos uvádza zaujímavý príklad z koptského životopisu svätého Makaria: „Zjavil sa mu cherub, vzal mu mieru z hrude a ukrižoval ho na zemi.“

Paralely so skúsenosťou askétu z Assisi sú nepopierateľné – vízia anjelskej bytosti, hlboké prežívanie ukrižovania, interakcia so svätcovým telom. Hrudník, thorax, je sídlom srdca, a srdce je pre východných kresťanov summitas mentis.

Ikona svätého Makaria Veľkého v spoločnosti cheruba.
Zdroj: en.wikipedia.org

Otec púšte Makarius Egyptský zomrel koncom 4. storočia a uctievajú ho katolícki aj pravoslávni veriaci. Tento svätec pôsobil v egyptskej Thebaide. Pokiaľ budeme jeho mystický zážitok interpretovať ako reálnu stigmatizáciu, s prekvapením si uvedomíme, že prvým stigmatizovaným askétom v dejinách Cirkvi bol východný mních!

Fenomén stigmatizácie a kresťanský Východ (Prvá časť) -

---

Ten pravoslávny tvrdí aj inú výbušnú vec. A to tú že, Florentský či inak Florentsko-Ferrarský koncil, má technicky všetky znaky nato, aby ho oddelený východ mohol uznať za ekumenický!

Velký německý deník Müncher Merkur přinesl 1. srpna 1974 dojímavou zprávu, že jistá stará matka, rolnice jménem Antonia Coppová už 32 let každý den přijíždí na stanici ve své vesničce nedaleko italského města Brescia a tam čeká a vyzerá,návrat svého syna a vytrvale čeká na jeho příchod. I v den svých 90. narozenin přestála na nádraží přes hodiny a čekala, že syn přijde.
Velmi dojímavé. A pro nás křesťany velmi poučné. Tato matka 32 let vytrvale vyzerá, každý den svého syna, i když šance na jeho návrat se už dávno rovná nule. My však v srdci nosíme naději na druhý a slavný příchod Ježíše Krista. Šance, že se ho dočkáme, je každým novým dnem větší. Je proto vážnou otázkou, zda stejně roste i naše bdělost a připravenost na tento den.
Když Ježíš Kristus mluví o tomto dni, vzpomíná jakoby dva druhy lidí, kteří žijí ve stejném prostředí, společně pracují a žijí. Přesto pro některé bude tento den požehnáním, pro jiné ne. Toto rozdělení bude záviset na dispozici srdce člověka – připravené nebo nepřipravené na tento okamžik.
Slova našeho Spasitele jsou laskavým, ale důrazným upozorněním na události, které přijdou. Ať nás tedy toto upozornění přivede ke stále větší bedlivosti a připravenosti. Amen.