RADOSTNÝ KNĚZ TONÍK ANEB KDE JSI BOŽE ...

Byl sychravý den, den prázdný a stereotypní, který začíná ospalostí a do ospalosti se zase večer noří. Nic zvláštního nestálo před Toníkem, žádná zvláštní setkání nebo zařizování. Uměl si den představit od začátku až do konce. Ale kdo byl vlastně Toník? Toník byl kněz. Kněz milý a lidský, kněz hladce oholený a usměvavý, jak se na kněze patří. Kráčel lidem naproti a snažil se dělat dobré věci a plnit si své povinnosti. Jednal s úřady, domáhal se pomoci památkářů, šetřil na novou střechu na faře, vyřizoval faktury, konal pobožnosti, udržoval přátelskou atmosféru a snažil se být prostě po všech stránkách pozitivní. Být takovým dobrým vzorem. Biskup byl s ním spokojen a on se také cítil všemi přijímán. Cítit se dobře bylo jeho nevyřčené krédo.

Udržoval dobré vztahy s kazateli jiných církví a podporoval charitu a blahosklonně naslouchal těm, kteří o Bohu a Církvi měli malé povědomí a ujišťoval je, jak Bůh je dobrotivý a láskyplný. Našetřil si dokonce s pomocí sponzorů na pěkné auto a občas jezdíval na dobré jídlo. Copak se to dalo odmítnout? Svatba, pohřeb a farář by měl chybět? Otče sem a otče tam. Pozornost se kolem něj točila a on se cítil tak dobře. Respektován, uznáván ve svém nejbližším okolí. Nebyl zlý, ale začal tak nějak pohodlnět a jeho kázání se nesla v duchu ne už výzev a pobídek k zkoumání svědomí a úctě k Boží oběti, ale spíše se nesla v duchu ujišťování, že se máme mít dobře a že si to zasloužíme a že je dobré smýšlet pozitivně a hlavně se zbytečně nedohadovat. Přátelé, končila jeho kázání poté co se šalamounsky usmál na přítomné, mějme se rádi a nepochybujme o Boží lásce, on nám přeje vše dobré a přeje si jen jedno, abychom byli šťastní.

Na potvrzení svých slov dopřával svým farníkům, aby se občas v kostele na svátek občerstvili punčem, vínem a nebo něčím ostřejším. A ženám vyřizoval, ať se zbytečně netrápí nad hloupostmi, že děti jsou od toho, aby zlobily a ať si raději dojdou ke kosmetičce nebo psycholožce. Prostě ať se zbaví stresu, vždyť stres je tak zbytečný společenský novotvar, jak s oblibou říkával. Během let přišel Toník na to, že stereotypní se stává breviář i zpověď a nakonec i modlitba. Přece nebudu pokrytec, hledal důvody svého nezájmu. Budu dělat co mne těší - a raději zaskočil za kamarádem do kavárničky na malého přátelského panáčka a k tomu jen jednu cigaretku. V oblacích kouře přemítal nad životem a možnostmi svého štěstí a proč se stal knězem. Stále se mu vracelo jeho bezstarostné dětství plné her a přátel. Chytrý byl dost, nemusel s předměty zápasit a většinou hladce předstihl své kamarády a chtěl být především v kolektivu oblíben a to mu stačilo. Nehnal se dopředu, dokázal pochopit co druzí potřebují a možná ten zájem o dobré vztahy mezi lidmi ho posunul ke studiu teologie. Líbily se mu hezké věci, krásná muzika, obrazy, umělecká díla všeobecně. Byl to estét a gurmán dohromady. Jídlo mu chutnalo, dokázal poznat kvalitu a proto trpěl, pokud by měl držet jakkoli dlouhý půst a nebo by přišel o své vybrané menu, které pro něj měli přichystané v oblíbené restauraci. I víno neodmítl, byť v něm nebyl příliš znalý, ale ochotně se zájmem naslouchal jiným.

Jeho životní nastavení se časem posouvalo a jeho zájem v oblíbených věcech s narůstajícím věkem začal pohlcovat jeho bytost a začal být podrážděný, když slyšel o utrpení, nemoci nebo i smrti. Usilovně začal pracovat na tom, aby tyto věci začal vytěsňovat ze své mysli, stavět se k věcem méně radostným formálně nebo až stroze. Začal vyhledávat jen věci příjemné a nepříjemných se stranil, doslova se jich bál. Kříž pro něj začal být obtížný a tak jej obalil květy a ten černý a temný v rohu fary dal raději úplně pryč. Stejně jsou všude, argumentoval. Začal být zádumčivý a v noci ho sem tam bez příčiny svírala prázdnota. Pozoroval, že ho občas bolí v zádech a také nohy ho nenesou už tak lehce, přestože dříve sportoval. Rád jedl to lepší co mu lidé předkládali a s úsměvem vždy poděkoval za přídavek. Sklenička zalila pokrm ale tělo není ze železa a čas si vybírá svou daň. Úsměv mu zůstal, ale uvnitř chřadl. Vyšel mezi lidi, radostně pokynul přátelům, kteří se vraceli ke svým rodinám a odcházel s velkým svazkem klíčů od kostela na svou starou faru, kde zůstával sám. Zapnul si televizi, podíval se na zprávy, nalil si sklenku vína a přemýšlel o životě. Kde jsi Bože ….

Má někdo radu pro takového kněze?