Drazí věřící,

dnes se chci s vámi zamyslet nad tématem slitování a ohleduplnosti k sebevrahům a jejich bolesti i psychickým nemocem, které je dovedly k ukončení svého života. Toto je složité téma plné emocí a bolesti, kterou mnozí z nás mohou zažívat osobně nebo znát někoho, kdo tímto tragickým činem prošel.

Katolická církev ve svém katechismu v bodě 2281 uvádí, že sebevražda je v „závažném rozporu s pravou láskou k sobě samému. Zároveň uráží lásku k bližnímu, neboť neprávem přetrhává pouta solidarity s rodinným a národním společenstvím a s lidskou společností, vůči kterým máme závazky. Sebevražda protiřečí i lásce k živému Bohu“.

Tento názor vyplývá z teologického pojetí života jako daru od Boha, který nám byl svěřen k péči. Církev učí, že život máme ctít a chránit, a to znamená také nepáchání sebevraždy. Tímto názorem církev vyjadřuje svou obavu o životy jednotlivců, a také o pouta, která nás spojují s ostatními lidmi a s Bohem.

Nicméně, je důležité si uvědomit, že Bůh je zdrojem milosrdenství a slitování. On sám je nám ukázkou této lásky a trpělivosti. Církve katechismus také hovoří o bolesti a utrpení, které mohou být příčinou sebevraždy. Tyto bolesti mohou vycházet z psychických nemocí, které mnohdy nechápeme nebo nepoznáváme. Toto je důležité si uvědomit a projevit soucit a ohleduplnost vůči těm, kteří se rozhodli ukončit svůj život.

Těm, kteří trpí psychickými nemocemi, je třeba nabídnout veškerou léčbu, pomoc a podporu. Měli bychom být ochotni naslouchat, a pokud je to v našich silách, pomoci těmto lidem najít cestu k uzdravení a obnově jejich života. Je důležité, aby byli ti, kteří procházejí těžkými obdobími, obklopeni láskou, porozuměním a přijetím.

Církev probírá toto téma nejen z hlediska nauky, ale také z hlediska pastýřské péče a duchovního doprovázení. Jejím cílem není odsuzovat, ale přivést sebevrahy i jejich blízké na cestu smíření a uzdravení. Je důležité najít rovnováhu mezi respektem života a slitováním se nad bolestí a utrpením předcházejícím sebevraždě.

Nade vší složitostí a diskuzí o tomto tématu musíme si uvědomit, že Bůh je s námi ve všech našich bolestech a utrpeních. Je to On, kdo nám přináší úlevu, naději a uzdravení. Proto, jako křesťané, musíme být ochotni projevit slitování a lásku k sebevrahům a jejich rodinám. Musíme se snažit přijmout je a podpořit je v jejich cestě k uzdravení a nalezení smyslu života.

Modleme se tedy za ty, kteří se ocitli na okraji zoufalství, ať Bůh rozsvítí jejich temnotu a naplní je nadějí a láskou. Modleme se také za nás samotné, abychom byli ochotni naslouchat, rozumět a projevit soucit těm, kdo trpí. Ať nás Bůh vede k projevování slitování a ohleduplnosti vůči těm, kdo jsou ve velké bolesti a psychickém utrpení.

Věřme, že Bůh je s námi ve všech našich obtížích a těžkostech, ať už je to bolest a utrpení nebo největší beznaděj. Ať nás Jeho milosrdenství jako světlo proniká všemi temnými chvílemi našeho života.

Amen.