Milá hento, jak mi může někdo zastínit mého sv. Františka z Assisi. Mně nezajímají tanečky zednářů současné doby, ale skutečný odkaz sv. Františka, Božího prosťáčka, který šel ve své době v moci Eliáše a byl Bohem povolán obnovit rozpadající se dům Boží- církev. Na tom je právě vidět, že zednáři vědí, kam mají klepnout kladívkem a kde začít bourat, doslova zneužití odkazu sv. Františka pro zednářské ideály.Bůh ve své době poslal Františka k zesvětštělé církvi, která se obklopila mocí a slávou a František oděn v pytlovině jim kázal nezředěné pravdy Boží. Přesto František respektoval církev jako autoritu, přes všechno ji stále uznával a určitě by byl příkladem pro Eliáše, dříve P. Dohnala zvláště v pokoře. Sv. František byl povolán Bohem být Božím rytířem. Ve stejné pytlovině šel do tábora saracénů a vyzval sultána, aby každý prosil o znamení svého Boha, která víra je pravá. Nech laskavě na pokoji svaté a nedotýkej se jejich cti a slávy. On na svém těle nosil rány Kristovy a Bůh skrze něho vykonal spoustu znamení. Trochu přemýšlej a hlavně rozlišuj.

Kokso,požehnanú nedeľu tebe i všetkým.
Boh na tvojich blízkych nezabudol, veď ťa postavil medzi nich. Vytrvaj v modlitbe a ver.Mám obdobnú skúsenosť. A Boh mi dal vidieť, ako On koná. Moji rodičia prijali sviatosti pokánia a eucharistie po 40 rokoch života bez týchto sviatostí a rok na to mi umrel otec zaopatrený všetkými sviatosťami.Ja sám som sa obrátil 15 rokov pred nimi a celý čas som sa modlil za nich.A mohol by dom toho ešte napísať viac.Vytrvaj v modlitbovom zápase a Boh ťa odmení. Ale ako to urobí, to už nechaj na Neho.

Jsou Ostrik v církvi a podle KKC nežijí v plné jednotě a pokání nikomu asi neublíží. Nikdo nepřřichází k Otci než skrze mne a mimo církev není spásy. Jinak je to tvůj subjektivní výklad podobenství marnotratného syna. Prostě když se vrací ňaký kajícník a jde ke zpovědi, vrací se k církvi, tj.ke Kristu, přicházík Otci a jde se zabít tele a je hostina. Tedy radost i v nebi nad pokáním jednoho. Jinak lítost a obrácení je spasitelná, ale zůstává povinnost dát hříchy pod moc klíčů a pečeti, nebudou již vzpomenuty. Bůh dostane sklerózu a už si nevzpomene, neb, nebude vzpomínat. Vztah Otce a syna je obnoven.

@Kokso Ano, tohle je téma, které určitě v každém působí velkou úzkost. Určitě nejsi jediný, kdo má některé ze svých nejbližších nevěřící. Myslím, že každý katolík má usilovat právě o spásu zrovna těchto jemu daných lidí.
Hlavně je potřeba se modlit:

Modlete se za bezbožné bez přestání, jen tak možno doufati, že se dají na cestu pokání. — Sv. Ignác Antioch. Ep. ad Ef.

Kokso,to je stará pravda,známa v Cirkvi - bez vlastnej viny nebude nik zatratený.
Po ukrižovaní Kristus síce telom ležal v hrobe, no jeho Božská podstata vstúpila do pekiel,aby zvestoval evanjelium aj mŕtvym, aby aj oni mali možnosť počuť radostnú zvesť - evanjelium. To isté robí Kristus aj tým, čo ho nemali možnosť poznať alebo sa im hlásalo deformované evanjelium.Sú síce za viditelnou hranicou Cirkvi,no Boh na nich vo svojej dobrote nezabudol.Každý z nich sa v okamihu smrti stretne s Kristom a bude mať možnosť prijať spásu ak o nej nevedel.
V Nebi budú mnohí takí, o ktorých by zákonníci ani nezakopli a v pekle takí, ktorí to peklo iným priali.

ceskoslo 21:46

Je to sice takové zpestření...
_______________________________________________________________________________________________
Snad ti jednou dojde, že kvůli tomu, že mimo církev není spasení, jsou v církvi i odloučení bratři. Možná ti dojde (a já ti to přeji), že v církvi jsou i ti, kteří to nevědí a nemohou vědět. Nakonec učiníš zkušenost, že Ježíš nestaví příslušnost k církvi za stěžejní.

Církev je ve světě, proto musela přijmout světská pravidla, aby ve světě mohla přežívat. Proto se v minulosti udály tak odporné přehmaty, jakým bylo věšení, upalování, topení, vraždění a mnoho dalších nechutností jen za to, že se jedinec něčím odlišil od šedivé masy. Nebo jen proto, že nechtěl přijmout křest a uznat za Boha - Lásku (sic!). Pokud někdo považuje za spasitelnou příslušnost k těmto zlým skutkům, tak se velmi mýlí. Naštěstí jsme se dožili toho, že současní Svatí otcové se za tyto zločiny omluvili a od těchto zločinů distancovali. Je smutné, že se stále najde dosti těch, kteří si v nostalgickém rozpoložení za dobou temnou a minulou rvou zoufalstvím vlasy.