Henryk byl středověkou postavou uprostřed moderního světa. Byl tradičním katolíkem, kterého zajímalo shromažďování titulů, tubusů od vysokoškolských diplomů, slovenská politika a boj o katolickou tradici. Jeho posedlosti nebyly příliš běžné a pro své okolí se stal záhadou.

Henryk se narodil ve slovenském malém městě a vyrůstal v hrdé katolické rodině. Už jako dítě se začal zajímat o vzdělání a touhu mít co nejvíce titulů a diplomů. Studoval a studoval, dokud na svou stěnu nenastěhoval tubus od každého vysokoškolského diplómu, který získal. Jeho pokoj působil jako malá univerzita, když se na policích řady tubusů leskly.

Ale nejen o vzdělání měl Henryk zájem, sledoval také svou velkou vášní - politiku. Byl aktivním členem místní katolické politické strany a neúnavně bojoval za zachování katolických tradic ve veřejném životě. Jeho srdce se těšilo každým přijetím zákona, který podporoval tyto tradice, a naopak trpělo, když se s nimi manipulovalo.

Kromě politiky a vzdělání si Henryk rád užíval i dobrého pití. Byl známý svou láskou k kvalitnímu pivu a klidně si dopřál i dražší značky. Našel si oblíbenou hospodu, kde byl znám jako zákazník s největším znalostí o pivu. Věděl všechno od složení až po výrobní postup. Bylo pro něj téměř náboženskou povinností ochutnat každé nové pivo, které se objevilo na trhu.

Jednoho dne se však Henrykovi začalo zdát, že tyto jeho posedlosti ho odvádějí od skutečného života. Uvědomil si, že by se možná měl věnovat i něčemu jinému, než jen zisku titulů, boji za tradice a hledání toho nejlepšího piva. Přestože ho tyto věci stále zajímaly, rozhodl se najít nové smysly života.

Navštěvoval dobrovolnické organizace, kde se zapojoval do charitativních akcí pro lidi bez domova. Zjistil, jaký je to pocit pomáhat druhým, kteří nemají tolik štěstí jako on. Postupně začal chápat hodnotu života a vnímal, že tituly a tubusy na zdi nepřináší opravdové štěstí.

I když se Henryk rozhodl omezit své touhy po shromažďování titulů, tubusů a dokonalosti politiky, neopustil nikdy svou lásku k dobrému pivu. Stále rád navštěvoval hospodu a ochutnával nové druhy, ale teď už to bylo pro něj radostné hobby a ne nutnost. Pivní čepičky se mu ale stále hrdinně vyjímaly na polici s tubusy a konverzovaly mezi sebou.

Henrykova proměna byla všem známá. Lidé, kteří ho dříve viděli jen jako "katolického chlápka s hrstkou diplomů", se podivili, jak se z něj stal zdvořilý a vstřícný muž, který si našel jiný smysl života. Inspiroval své okolí, že opravdovým štěstí není vypořádat se s jednou obsesí poté, co ji nahradí jinou, ale najít v sobě tu pravou rovnováhu a jít po cestě, která je správná pro něj.

A tak Henryk šťastně žil svůj život s křížem na hrudi, s diplomy a tubusy na zdi, s novými politickými výzvami a s kvalitním pivem v ruce. Tento neobvyklý, avšak jedinečný člověk, ukázal světu, že je možné sjednotit odlišné zájmy a najít svůj vlastní smysl ve světě plném rozmanitosti.

Potrat?
Legálny potrat? 42 miliónov vrážd za rok!
Zakázaný potrat? 10 000 vražd za rok!

Legálny, či zakázaný?!

Kto obhajuje politikov ktorým nevadí táto úkladná a k tomu extrémne krutá vražda, v konečnom dôsledku obhajuje potraty, či už disponuje "teologickým vzdelaním" či len fandí až na takú mieru, že v sebe zaprie prirodzený zákon.

V prvom rade treba nekompromisne zakázať dostupnosť, okamžite klesne počet vrážd.