Chiesa e marketing: vince la tradizione
Chiesa e marketing: vince la tradizione
Církev a marketing – vítězí tradice
Brazilští biskupové, kteří velmi trpěli pokoncilní krizí a zvláště skutečností, že v posledních třech letech klesl počet věřících o 35 %, se obrátili o radu na marketingovou agenturu ALMAP. Její prezident Alex Periscinoto byl jmenován nejlepším marketingovým manažerem v Brazílii.
Biskupská konference Brazílie očekávala od prezidenta účinnou radu.
Výsledek byl překvapující. Periscinoto ho představil shromáždění dvou set biskupů a kněží. Říct, že je expert na marketing šokoval, je málo. Nebyla zde vůbec řeč o živých barvách, pop-muzice a přizpůsobené liturgii. Naopak…
»Prvním nástrojem marketingu v dějinách světa byl zvon – a to byl nejlepší prostředek. Když zvonil, nejenže shromáždil 90 % obyvatel, ale ovlivňoval účinně i jejich osobní chování. Pak jste vynalezli nástroj, který se dodnes používá v obchodním marketingu. Nazývá se „displej“. Displej je něco, co používáme, abychom vyvolali nadšení, abychom něco předložili publiku. Když všechny domy byly nízké, stavěli jste uprostřed nich kostely s co nejvyššími věžemi a zvonicemi. To umožňovalo bezprostřední poznání chrámu. Tady je!«
»Vymysleli jste první logo v dějinách. Logo je symbol, aby ochranná známka byla co nejsnáze k rozeznání. Vaše logo bylo to nejlepší: Kříž. Toto logo bylo umístěno vždy v nejvyšším a nejviditelnějším bodu displeje. Nikdo se nemohl zmýlit: Toto je náš katolický kostel!«
»Vynalezli jste také propagační kampaň. Co jiného je náboženské procesí? Jak pro venkov nebo městskou čtvrť ve velkém městě není nic účinnějšího než procesí, např. ke cti Madony. Když my, odborníci na marketing, organizujeme velkou propagační akci, používáme to, co vynalezla církev. Rozvineme prapory, standarty, použijeme své kostýmy, abychom byli snadno rozeznatelní. Snažíme se stvořit obchodní mystiku. Ale naše mystika nebude nikdy tak bohatá jako vaše.«
»Bohužel, vy jste změnili způsob, jakým slavíte mši. Dnes už mše není v latině a neobracíte se zády k věřícím. Mysleli jste si, že děláte něco velmi sympatického. Moje matka si nikdy nemyslela, že se k ní kněz obrací zády. Naopak, vždy si myslela, že všichni věřící a celebrant se dívají na Boha. A líbila se jí latina, i když z ní sotva něco rozuměla. Pro ni byla latina mystický jazyk, kterým služebníci církve rozmlouvají s Bohem. Cítila se poctěna, privilegována, že se může účastnit na kolenou tohoto tak mimořádného obřadu. Podle mne změna, kterou jste provedli v liturgii mše, je děsná chyba. Mohu se mýlit. Nejsem teolog. Analyzuji problém z hlediska marketingu. A právě z toho pohledu se stalo něco jako spoušť.«
»Vy jste odstranili zvláštní kostým, kleriku, který odlišoval vaše obchodní reprezentanty – kněze. Zahodili jste svůj zvláštní punc.«
»Vy jste zcela zdegenerovali svůj displej, když děláte vaše kostely stále podobnější civilním palácům.«
»Všechno to, co jste si vynalezli, obsahuje nabídku, něco, co chcete prodat. Váš produkt se nazývá Víra. Ale mám pro vás i dobrou zprávu. Po tomto produktu dnes roste poptávka. Trh nebyl nikdy tak příznivý víře. Ale když vy raději mluvíte o politice než o víře. Můžete si tedy stěžovat, že vaše kostely jsou stále prázdnější, zatímco u evangelických skupin se stále více zaplňují?«
Julio Loredo