@Avi Liva Ve starém zákoně potřebovali vojáky, gay se nemnoží... Nerostlo by vojsko.... Nemohli by dobývat... Není žádná pasáž, kde by Ješua gaye a lesby napadal... Tohle vnímám spíše jako fanatismus. Něco jiného je propagace a znejišťování dětí, jakého jsou vlastně pohlaví.... To vede k psychickým problémům, v USA dokonce přeoperovávají malé děti, to je velmi špatně....
--------------------------------------------
Žehnání má pomáhat lidem v různých situacích a okolnostech společenského i osobního života navazovat a udržovat kontakt s Bohem a zprostředkovávat jeho pomoc a ochranu těm, kdo jsou připraveni ji přijmout. Žehná se většinou modlitbou, vztaženýma rukama nebo znamením kříže, někdy svěcenou vodou, případně olejem. Při žehnání věcí se modlí za lidi, kteří je budou používat.

@David Petr Dvořák
Nenech se mýlit tím, že v evangeliích nenacházíš žádné Ježíšovo napadání deviantů.
Ujasníme si to poněkud.
Ježíš nepřišel hříšníky napadat, ale uzdravovat. Sám o tom říká:

Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání. Lk 5:32

Ježíš nepřišel rušit Zákon, ani Proroky:

Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky Mt 5:17a

Součástí Zákona je tento příkaz:

S mužem nebudeš souložit jako se souloží s ženou; je to ohavnost. Lev 18:22

Trestem za homosexuální chování je podle Zákona smrt:

Kdyby muž souložil s mužem jako se souloží s ženou, oba spáchali ohavnost; jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich. Lev 20:13

Když tedy nahlédneme realitu, ze které Rabín Ježíš vychází, není možné hovořit o fanatismu.

Co se žehnání týká, lidé dnes nevědí, co vlastně žehnání je. Nevědí to v církvích a nevědí to na Wikipedii, odkud jsi citoval. V praxi je dnes „žehnání" prázdným gestem.
Skutečně žehnat může pouze vyšší nižšímu:

Není sporu, že nižší přijímá požehnání od vyššího. Zd 7:7

V žehnajícím musí být přítomný Bůh. Bůh Láska, oheň spalující.

Neboť náš Bůh je oheň stravující. Zd 12:29

Při skutečném žehnání Bůh spaluje následky hříchů kajícného žehnaného.

Je tedy zbytečné vést spory o žehnání homopárům, když v současné praxi jde jen o prázdná gesta, která mají význam pouze psychologický. Je však třeba dodat, že i tato prázdná gesta budou potrestána po zásluze. Po úmyslu. Vždyť hříchu se nežehná!

@Avi Liva Milý Avi... Problém je v tom, že my se můžeme jen domnívat, jak výroky interpretovat... Nicméně, je třeba to dívat i v historickém kontextu... A také by se lidé měli poradit přímo s vnitřním Světlem....
A také si položit otázku, zda li by láska dávala mučit lidi a zabíjet malé děti.... Kamenovat lidi, když sám Ješua říká, kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem...
1.Samuel 15/2-3 Pobijte všechny, včetně kojenců....
14Mojžíš se však rozlítil na vůdce vojska, na velitele nad tisíci a nad sty, přicházející z vojenské výpravy.
15Vytkl jim: „Cože jste nechali naživu všechny ženy?
16Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci Peórově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dolehla pohroma.
17Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.
18Všechny děti ženského pohlaví a ženy , jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe.
---------------------------------------------------
Ono je otázka, zda li Ješua vůbec řekl, že nepřišel starý zákon zrušit, ale naplnit... Existují indicie, že to vůbec neřekl...
Ale přesto se to tak zapsalo....
Uvědom si prosím, že, když hájíš desatero, tak je v pořádku vlastnit otroky....
Otročit lidi je v rozporu s láskou... Ale díky tomu křestané celou historii otroctví schvalovali.... Dokonce, když v USA zrušili otroctví, na Jihu to považovali za bezbožnost...
V tom případě je možné stále prodávat dceru do sexuálního otroctví, ovládat jiné národy prostřednictvím úvěrů a půjček, což se děje.

Vzdálil ses od tématu, ale nevadí.
Je pochopitelné, že nechápeš kulturu tzv. starého zákona. Přeci jen jsi odchovaný kulturou odlišnou, ve které má navrch tzv. humanismus. Objektivně však na otroctví není nic špatného, stát se otrokem bylo často žádostivější, než zůstat svobodným občanem. Z mnoha důvodů.
Na pobíjení národů, včetně kojenců hledíš prizmatem člověka, který je soustředěn na život v tomto světě. Izraelci to měli jinak.
Dokonale vystiženo je to u proroka:

1Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: 2Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti oznámím svá slova. 3Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu. Právě zhotovoval výrobek na hrnčířském kruhu. 4Nádoba, kterou z hlíny dělal, se v hrnčířově ruce pokazila. Předělal ji v jinou nádobu, tak jak to hrnčířovi připadalo správné. 5Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: 6Cožpak s vámi nemohu učinit to, co učinil tento hrnčíř, dome izraelský? je Hospodinův výrok. Hle, jako je v hrnčířově ruce hlína, tak jste v mé ruce vy, dome izraelský. 7Jednou promluvím o národu a o království, že je vyvrátím, zničím a vyhubím, 8ale když se ten národ, o kterém jsem promluvil, od svého zla odvrátí, budu litovat toho zla, které jsem zamýšlel mu učinit. 9Jindy promluvím o národu a o království, že je zbuduji a zasadím, 10ale když bude páchat to, co je zlé v mých očích, a nebude mě poslouchat, budu litovat dobra, které jsem řekl, že mu prokážu. Jer 18:1-10

@David Petr Dvořák
Není možné chápat židovské náboženství, pokud lpíš na tomto světě, na tomto životě. Pokud si plně neuvědomuješ, že stav, ve kterém se nacházíš, je pouze přechodný, dočasný. Podrobuješ-li kritice židovské náboženství z pomíjivé pozice svého stavu, nemůžeš dojít k objektivnímu poznání. Tvůj způsob myšlení ti to nedovolí.
Až vejdeš do nového života, současný způsob myšlení ti bude nicotným.

@Avi Liva I satanismus umožňuje svým zvráceným adepúptůpm pochopit, že je více druh§ reality, kde ovšem, na rozdíl od lásky a soucítění vládne moc... Kde mučení a týrání krmí démony životní silou ... Právě proto je vyloučené, aby Láska chtěla masakrovat, upalovat, tím by krmila démony.... Ťělo je jen schránka, která se dá opouštět. Nicméně, židovské náboženství nařízuje ovládat jiné národy s pomocí úvěrů, umožňuje otročit lidi a otroky být.... Nařizovalo i lidské oběti....

Nu 31:28-29, 40-41

Od bojovníků, kteří se účastnili boje, oddělíš dávku pro Hospodina po jednom z pěti set, jak z lidí, tak i skotu, oslů, ovcí a koz. Vezmete je z jejich poloviny a dáš je knězi Eleazarovi jako Hospodinovu oběť pozdvihování.
Lidských duší bylo šestnáct tisíc a dávka pro Hospodina dvaatřicet osob. Mojžíš tedy dal knězi Eleazarovi tuto dávku jako Hospodinovu oběť pozdvihování, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Jestliže si nějaký příběh vytrhneme z kontextu lidských dějin, darmo se budeme usilovat o porozumění. Vždy musíme mít na paměti selhání člověka v Ráji. Vždy musíme mít na paměti, že zde nejsme doma, ale že jsme vyhnanci v tomto zlém světě. Vždy musíme mít na pamětí nejsilnější duchovní Zákon, Zákon příčin a následků. Vždy musíme mít na paměti, že smyslem náboženství je usmíření Boha, srovnání se s duchovními Zákony.
Proto zde trvale vybízím k samostatnému myšlení v širokých souvislostech.
Je třeba správně pochopit každodenní oběti Izraelitů, je třeba chápat, proč si každodenní obětí usmiřovali Boha.

@Avi Liva utrpení je možné jen, díky tomu, že existuje vnímání..... ----------------------------------

o je utrpení?

Zrod je utrpení, stárnutí je utrpení, umírání je utrpení; strast a nářek, bolest, zármutek a zoufalství jsou utrpení; být spojen s nežádoucím je utrpení a být oddělen od žádoucího je utrpení; nedosáhnout přáníhodného je utrpení; v souhrnu pět skupin lpění je utrpení.

Vše co patří do lpění na tělesnosti, cítění, vnímání, formacích a vědomí - tomu se, žáci, říká utrpení v souhrnu pěti skupin lpění.

A to má být moudře chápáno v souladu se skutečností: " Toto nejsem já, toto mi nenáleží, toto není mé já."

Závislé vznikání vědomí

Když je vnitřní základna oka neporušená, ale vnější tvary se nedostanou do zorného pole, nedojde k odpovídajícímu spojení (oka a tvaru) a nevznikne žádný odpovídající druh vědomí. Nebo, třebaže je oko neporušené a vnější tvary se dostanou do zorného pole, ale přesto k žádnému odpovídajícímu spojení nedojde, v takovém případě také nevznikne žádný odpovídající druh vědomí. Když však je oko neporušeno a vnější tvar se dostane do zorného pole a dojde k odpovídajícímu spojení, jen v takovém případě vznikne odpovídající druh vědomí.

A proto říkám: vznikání vědomí je závislé na podmínkách; a bez těchto podmínek žádné vědomí nevzniká. A podle toho, na kterých podmínkách je jeho vznikání závislé, tak je toto vědomí nazýváno.

A jakákoliv tělesnost (rúpa) tu vznikne, je zahrnována do skupiny tělesnosti. Jakékoliv cítění (vedaná) tu vznikne, je zahrnováno do skupiny cítění; jakékoliv vnímání (saňňá) do skupiny vnímání; jakékoliv mentální formace (sankhára) do skupiny mentálních formací. A jakékoliv vědomí (viňňána) tu vznikne, je zahrnováno do skupiny vědomí.

Tři charakteristiky existence (ti-lakkhana)

Všechny formace jsou pomíjivé (aniččá), všechny formace jsou podrobeny utrpení (dukkhá), všechny věci jsou bez já (anattá).

Tělesnost je pomíjivá, cítění je pomíjivé, vnímání je pomíjivé, mentální formace jsou pomíjivé, vědomí je pomíjivé.

A to, co je pomíjivé, je podrobeno utrpení. O tom, co je pomíjivé a je podrobeno utrpení změn, o tom nemůže nikdo ve vztahu ke skutečnosti říci: " Toto jsem já, toto patří mně, toto je mé já."

Proto tedy, ať je zde jakákoliv tělesnost, jakékoliv cítění, jakékoliv vnímání, jakékoliv mentální formace a jakékoliv vědomí, ať už minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké, tak má být moudře chápáno v souladu se skutečností: "Toto nepatří mně; toto nejsem já; toto není mé já."

Nauka anattá

Bytí jednotlivce, stejně jako celého světa, není ve skutečnosti nic než proces stále se měnících jevů, které jsou zcela zahrnuty v pěti skupinách existence (khandhá). Tento proces trvá od nepaměti - už před zrozením a též po smrti - a bude po nekončící časová období pokračovat tak dlouho, pokud tu pro něj budou podmínky. Jak je vyloženo v předchozích textech, těchto pět skupin jevů v žádném případě, ani jednotlivě, ani dohromady, netvoří žádnou skutečnou entitu já či trvalou osobnost. Ani mimo tyto skupiny nelze najít žádné já, duši či podstatu, představující jejich "vlastníka". Jinými slovy řečeno, charakteristikou těchto pěti skupen jevů je, že jsou "ne-já" (anattá) a nepatří žádnému já (anattanija). I vzhledem k pomíjivosti a podmíněnosti každé existence musí být víra v jakoukoliv formu já považována za iluzi.

Kdo se raduje z tělesnosti, cítění, vnímání, formací a vědomí, ten se raduje z utrpení. A kdo se raduje z utrpení, nedosáhne svobody od utrpení. Tak pravím.

Jak se lze radovat a plesat, když je tu vše stravováno ohněm vášní? Obklopeni temnotou, nebudete hledat světlo? Jen pohleď na tuto nalíčenou loutku, na toto živořící tělo, jež hromadí neduhy a je plné tužeb, ačkoli v něm není nic trvalého. Toto tělo pozná brzy vyčerpanost, je křehké a hnízdo nemocí; když smrt ukončí jeho život, rozpadne se v páchnoucí změť.

A co je, žáci, ušlechtilá pravda vzniku utrpení?

Ta žádostivost to je, která způsobuje znovuzrozování. Provázena potěšením a chtíčem, hned tu hned tam nachází rozkoš; totiž coby smyslová žádostivost, žádostivost po rozvíjení bytí a žádostivost po zničení bytí.

Trojí žádostivost

Smyslová žádostivost (káma-tanhá, doslova: "žízeň po smyslnosti") je touha po požitku z předmětů pěti smyslů.

Žádostivost po existenci (bhava-tanhá) je otuha po neustálém pokračování života nebo po věčnosti. Vztahuje se obzvláště na život ve vyšších světech označených jako jemnohmotné a nehmotné bytí (rúpa- a arúpa-bhava). Takováto touha je těsně spjata s takzvanou vírou ve věčnost" (bhava- nebo sassata- ditthi), tedy s klamným názorem, že existuje jakási absolutní, věčná entita já, která přetrvává nezávisle na našem těle.

Žádostivost po nebytí (vibhava-tanhá) je výsledkem "víry ve zničení" (vibhava- či uččheda-ditthi), tedy klamné materialistické představy víceméně reálného já, které je smrtí zničeno, aniž by bylo v jakémkoliv příčinném vztahu se skutečností před smrtí a s dobou po smrti.

Vznik žádostivosti

Kde tato žádostivost, žáci, začíná vznikat a kde se zahnízděna usazuje? Tam, kde je ve světě milé a příjemné, tam tato žádostivost začíná vznikat, tak se zahnízděna usazuje. A co je ve světě milé a příjemné?

Oko, ucho, nos, jazyk, tělo, mysl, tvary, zvuky, pachy, chuti, předměty hmatu a jevy jsou ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje.

Zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, hmatové vědomí a myšlenkové vědomí je ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje. A těmto druhům vědomí odpovídající druhy smyslového kontaktu, jim odpovídající cítění, vnímání, záměr, touha, myšlenkové pojímání, jemu následující přemýšlení - tyto jsou ve světě milé a příjemné, zde tato žádostivost začíná vznikat, zde se zahnízděna usazuje.

Závislé vznikání všech jevů

Okem viděný tvar přitahuje, pokud je tento tvar libý, a odpuzuje, pokud je tento tvar nelibý. Sluchem, čichem, chutí, hmatem a myslí vnímané předměty přitahují, pokud jsou libé a odpuzují, pokud jsou nelibé.

Takto prožívá ten, komu chybí všímavost a chápající osvobození mysli, buď přijímá, anebo odmítá, ať už prožívá jakékoliv cítění (védaná), - příjemné nebo nepříjemné nebo neutrální - je tímto cítěním vázán a lne k němu. Tím v něm vzniká poživačnost a žádost (nandí) po cítění. Kde je žádost po cítění, je i lpění (upádána) a lpěním je podmíněn (přítomný) růst bytí (bhava). Na tomto růstu bytí závisle vzniká (budoucí) zrození (džáti). A v závislosti na zrození vzniká stárnutí a smrt (džárá - marana), strast a nářek, bolest, zármutek a zoufalství. Tak vzniká ona celá hromada utrpení.

Přítomné důsledky kammy

Kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů bojují králové s králi, vojevůdci s vojevůdci, kněží s kněžími, občané s občany; matka se hádá se synem, syn s matkou, otec se synem, syn s otcem, bratr se hádá s bratrem, bratr se sestrou, sestra s bratrem, přítel s přítelem. Takto v hádce, rozkolu a boji napadají jeden druhého pěstmi, holemi či zbraněmi. A tím podléhají smrti nebo smrtelné bolesti.

A dále, též kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů lidé vnikají do obydlí, loupí, plení, vykrádají celé domy, přepadají a znásilňují. Načež jsou stíháni vladaři a trestáni různými formami násilí. A tím podléhají smrti nebo smrtelné bolesti. V tom spočívají bídné důsledky smyslové žádostivosti, tak vzniká ona celá hromada utrpení v tomto přítomném životě kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a pod vedením žádostivosti smyslů.

Budoucí důsledky kammy

A dále, též kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a jí vedeni, zcela ovládáni žádostivostí smyslů lidé se ubírají špatnou cestou ve skutcích, špatnou cestou ve slovech, špatnou cestou v myšlenkách. A špatná cesta činy, slovy a myšlenkami vede do nízkých stavů bytí, stavů utrpení a zkázy, při rozpadu těla po smrti vede do propasti pekla. V tom spočívají bídné důsledky smyslové žádostivosti, tak vzniká ona celá hromada utrpení v budoucím životě kvůli smyslové žádostivosti, na jejím základě a pod vedením žádostivosti smyslů.

A co je, žáci, ušlechtilá pravda konce utrpení?

Právě této žádostivosti úplné zaniknutí ve volnosti; je to nechání, oproštění, osvobození, nezávislost.

Kde však tato žádostivost začíná mizet, kde vykořeněna zaniká? Tam kde je ve světě milé a příjemné, tam tato žádostivost začíná mizet, tak vykořeněna zaniká.

Ať v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, kdokoliv vidí věci, jež přinášejí potěšení a rozkoš, jako pomíjivé (aničča), podléhající utrpení (dukkha) a bez já (anattá), jako nemoc a hrůzu, ten překonává žádostivost.

Závislé vyhasnutí všech jevů

Právě vyhasnutím žádostivosti (tanhá) a jejím úplným zaniknutím ve volnosti (virága) vyhasíná lpění (úpadána); a tímto vyhasnutím lpění vyhasíná proces nastávání (bhava), vyhasnutím tohoto karmického procesu nastávání je znemožněno znovuzrozování; a s vyhasnutím znovuzrozování vyhasíná stárnutí a smrt, strast, nářek, bolest, zármutek a zoufalství. Tak dochází k vyhasnutí veškerého utrpení.

A to je tedy ono vyhasnutí, ustání a překonání tělesnosti, cítění, vnímání, mentálních formací a vědomí, které je vyhasnutím utrpení, ustáním nemoci a překonáním stárnutí a smrti.

Valící se hnutí, které nazýváme vlna - a jež neznalému pozorovateli dává iluzi jedné a téže masy vody pohybující se po hladině jezera, - je vytvářeno a podporováno větrem a udržováno nahromaděnými energiemi. Když ale vítr ustane a žádný nový vítr nebude opět bičovat vodu jezera, ty nahromaděné energie se postupně spotřebují a veškerý vlnivý pohyb ustane. Podobně i oheň, jestliže nedostane nové palivo, po spotřebování veškerého starého paliva zanikne.

A právě tak pokračování pěti skupin procesů (paňča-khandhá) - jež neznalým světským lidem dává iluzi osobní entity, - je vytvářeno a podporováno k životu lnoucí žádostivostí (tanhá) a udržováno po nějakou dobu nahromaděnou životní energií. Když ale palivo (upadána) - tedy žádostivost a lpění na životě - ustane, a jestliže žádná nová žádostivost nerozběhne zase tento proces pěti skupin jevů (khandha), život bude pokračovat tak dlouho, dokud ještě vydrží nahromaděné energie, ale po jejich spotřebování ve smrti dosáhne i tento proces pěti khandhá konečného vyhasnutí.

Nibbána

Tento mír je to nejvyšší - je to ustání všech formací, oproštění se od každého podkladu znovuzrozování; konec žádostivosti, osvobození, vyhasnutí - je to Nibbána.

Posedlý chtivostí, zmítán hněvem a zaslepen nevědomostí, s pobloudilou myslí směřuje člověk ke své vlastní zkáze, ke zkáze druhých, ke zkáze obou, zakouší zármutek a strast. Kdo se ale zbavil chtivosti, nenávisti a nevědomosti, ten nezamýšlí ani svoji vlastní škodu ani škodu druhých ani škodu obou - a nebude tudíž vystaven žádnému výslednému utrpení, žádnému dalšímu zármutku, žádné strasti. Takto je Nibbána zde a nyní viditelná, bezčasová, vlastním vyzkoušením přítomná, cíl znamenající, moudrými osobně přímo prožívaná.

Toto vyhasnutí chtivosti, vyhasnutí nenávisti, vyhasnutí zaslepenosti - to se nazývá Nibbána.

To neměnné

Je oblast, žáci, v níž nejsou ani prvky pevnosti, tekutosti, tepla, pohybu, ani prostor, ani vědomí, ani nicota, ani tento svět, ani žádný jiný svět, ani slunce, ani měsíc - taková oblast skutečně je.

Není tam ani přicházení, ani odcházení, ani zůstávání v klidu, ani vznikání, ani umírání. Není tam ani ustání, ani rozvoje, ani předmětu.

Toto je ten úplný konec utrpení.

Pravím, žáci, je Nezrozené, Nevzniklé, Nestvořené, Nezformované. Kdyby nebylo tohoto Nezrozeného, tohoto Nevzniklého, tohoto Nestvořeného, tohoto Nezformovaného, nebyl by možný únik ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného a zformovaného.

Protože je, žáci, Nezrozené, Nevzniklé, Nestvořené, Nezformované, je tedy možné ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného, zformovaného uniknout.

@David Petr Dvořák
Neuvedl jsi zdroj. Pravděpodobně cituješ z článku, pod kterým je podepsaný Slepý Osel. ŠKOLA SLEPÉHO OSLA - Slovo Buddhovo (oslikuv.net)

Rabín Ježíš Kristus řekl:

Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. J 10:8

Řešení, která nabízí východní spiritualita, je postaveno proti Stvořiteli. Proto má Rabín Ježíš pro východní učitele pojmenování jako je zloděj a lupič. Únik ze stvořeného je odmítnutím, pohrdnutím Boží vůlí. Když Bůh skrze své anděly tvořil člověka z prachu země, tvořil je ke svému obrazu. Znamená to, že stvořený člověk má hledat Boží vůli a plnit jí.
Před léty působil v USA jistý pan Svámí Prabhupáda, vlastním jménem Abhaj Čaran De. Vedle toho, že přinesl vlastní překlad Bhagavadgíty, vyučoval cestě vědomí Krišny.

Rabín Ježíš svým učedníkům nesvěřil pouze své vědomí (srovnej 1Kor 2:16), ale celé své tělo. V těle Ježíše Krista je učedník Cesty zbaven všeho utrpení (srovnej Mt 11:29-30)
Rabín Ježíš nenabízí únik ze stvoření, naopak učí vzkříšení těla. Tělo je Boží dar, který je určen ke službě, nikoli k jeho odmítnutí.