Tu svatý Irenej vyslovuje ve své prostotě veliké tvrzení, které se bude ozývati všemi křesťanskými věky. Apoštolská tradice je zjevna v úplné všeobecnosti, všechny církve ji mají bez popírání; jelikož by však bylo příliš zdlouhavé dovolávati se jich všech a vypočítávati zvláštnosti každé z nich, postačí zmíniti se o největší a nejstarší církvi založené v Římě apoštoly Petrem a Pavlem, a která má, díky jim, tradici víry zvěstované lidem. V této první a hlavní církvi se mají sejít všechny církve, to je všichni věřící, ať jsou z kteréhokoliv koutu světa. (III, 3, 1–2) A aby bylo zcela jasno, že tato tradice apoštolská a zároveň římská není jen mátožným výmyslem, přeludem dobrodružného ducha, Irenej po řadě vyjmenovává všechny papeže, kteří postupně zasedli na Petrův stolec; počítá jich dvanáct už po papeže Eleuthera právě vládnoucího. Zvláštní zmínku věnuje Klimentovi, třetímu nástupci apoštolů, který je viděl a znal a sám pak v dlouhém listu korintské církvi učil tomu, co mu oni předali. Ke svědectví o učení pravdy takto vydanému církví římskou připojuje lyonský biskup svědectví ostatních církví, které zvláště znal; uvádí církev smyrnskou, kdysi spravovanou Polykarpem, a všechny asijské církve jednomyslné ve víře a ve věrnosti tradicím, které jejich starší měli od apoštolů. Tato všeobecná shoda tvoří oprávněné a věrné svědectví zdravého učení. Jakou cenu mají proti takovým tvrzením osobní a pochybné domněnky jakéhosi Valentina nebo Marciona? Starší je kdysi osobně pokládali za nepřátele Krista a jeho učení. (III, 3, 3–4)

Je tedy [třeba] poslechnouti presbyterů; ti měli postupně dědictví apoštolů a z posloupnosti biskupů mají jistý zvláštní milostný dar pravdy: „charisma veritatis certum“, jak se Otci zalíbilo jim ho dáti. Všichni ostatní učitelé, kteří s nimi nesouhlasí, jsou falešnými pastýři, bludaři a podezřelí. Všechno soudí podle vlastního názoru a bez studu trhají jednotu církve. (IV, 26, 2) Avšak podle původního zřízení a podle zákonné posloupnosti svých pastýřů má tato církev jediná pravé vědění a samu nauku apoštolů. Má ji ve věrnosti jejich učení, ve zdravém oprávněném a pečlivém výkladu Písem, z nichž nesmí nic vypustiti ani k nim ničeho přidati; má ji zvláště v daru, který je jí dán vzájemnou láskou, dokonalejší než vědění, slavnější než proroctví, vznešenější než ostatní charismata. (IV, 33, 8) Ještě na jiných místech nám Irenej představuje tu svatou církev rozsetou po celém světě, ale jakoby obývající jeden dům pečlivostí, aby zachovala touž nauku; jako by měla jednu duši a jedno srdce v jedné víře; mající jen jeden štít v učení a tradici téže pravdy. Jazyky jsou sice různé, ale moc tradice je jedna a stejná. Církve v Germanii nemají jiné víry než církve španělské, než církve založené u Keltů, na Východě, v Egyptě a v Lybii; všechny se scházejí ve stejné víře. Jako jedno slunce, tvor Boží, osvětluje celý vesmír, tak hlásání pravého světla září všude, osvěcuje každého člověka, který chce dojíti k poznání této pravdy. (I, 10, 2)

zdroj: Učení sv. Ireneje

Kludne mi to skopiruj!
Nech konečne vidím!

???????????

Ty dohady výše nechápu, jeďte do Jeruzaléma a mrkněte kdo stráží Boží hrob, jaké církve ... Na počátku byla prostě Církev všeobecná - samozřejmě ne ta barokní vybavená varhanama a bumbrlíčkama na oltářích a mši svatou Tridentskou.... a také jistě ne vším možným spojeným s mocí a vlivem, ale Církev co žila poměrně svébytně a musela se prokousat i množstvím herezí a muselo se věřit v to, že není opuštěna, ale vedena k Bohu. Moderní doba posledních staletí přinesla svobodu a volnomyšlenkářství. A to i těch rádoby tradičních zabedněnců, kteří si myslí, že jako Církev jde mimo a papež je falešný a že koncil stál za starou belu a spol. Ale to je úděl doby, ovoce doby... Stejně jako reformy i reformace nebo různé deformace... A co Církev nezabije, to ji posílí...

Kdy někteří lidé v náboženství a politice přestanou hrát hru na mentora mentorů a poučovatele všehomíra? Prostá jednoduchost, respekt k druhým a pokora lidem tak chybí... Hra na nafouklé krocany jim ale jde skvěle. Písek který vlétne do očí je vždy nepříjemný a je jedno jestli z pískoviště capartů a nebo Negevské pouště. V Jordánu se můžeš pokřtít a nebo i utopit. Jo a svaté prameny se nestanou více svatějšími, pokud se ti v té vodě namnoží bakterie a budeš mít průjem jako víno. Bůh není velký dezinfektor. Proto máme i rozum i když ho někdy strkáme do zaprášené šperkovnice.