Možná se slova papeže Lva I. hůře chápou. Tak tady další dovysvětlení:

Ještě za své farizejské éry jakožto Saul v učení zákoníků důkladně vzdělaný apoštol Pavel důrazně upozorňuje, že Abrahámovi předpověděným semenem je Kristus (Gal. 3,16): „Abrahamovi však bylo dáno zaslíbení; také potomstvu jeho. Nepraví ‚také potomkům‘ jako o mnohých, nýbrž jako o jednom: ‚Také potomstvu tvému‘; tím jest Kristus.“ – Pánem nad branami jeho nepřátel, vítězem nad hadem, hříchem a smrtí, a Spasitelem všech skrze požehnaný národ má být Kristus z Abrahámova sémě. Jak má být tento Kristus časem početný, to říká Pavel poukazem na mystické tělo Kristovo, na Spasitelovu církev (3,26 ad.): „Všichni zajisté syny Božími jste vírou v Kristu Ježíši. Neboť všichni, kteří jste byli v Kristu pokřtěni, Krista jste oblékli. Tu není Žida ani pohana, a není otroka ani svobodníka, není muže ani ženy, neboť všichni jste jeden v Kristu Ježíši. Jste-li však Kristovi, jste potomstvem Abrahamovým, dědici podle zaslíbení.“

Jan Křtitel říká farizejům a saducejům, kteří přišli ke křtu (Mat. 3,7 ad.): „Uzřev mnohé z farizeů a saduceů, kterak přicházejí ke křtu jeho, řekl jim: ‚Pokolení zmijí, kdo vám ukázal, abyste utekli budoucímu hněvu? Přinášejte tedy ovoce hodné pokání, a nemyslete, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama; neboť pravím vám, že Bůh může z kamenů těchto vzbuditi syny Abrahamovy.‘“ – Tím chce říci: Na pouhém tělesném původu, na nějž se spoléháte, vůbec nezáleží: Úmluva s Abrahámem a požehnání jeho rodu se vztahuje na potomky jeho smýšlení a postoje. Jeho pokrevní potomci sice byli přede všemi povoláni být duchovními dětmi Abrahámovými, ale tím hůře pro ně, jsou-li místo toho potomky starého hada, pyšného ducha tohoto světa, protože jejich pokrevní původ jim sám o sobě není k užitku. Z jiných kamenů, ze zcela jiné matérie než z Abrahámovy tělesnosti, mu mohou povstat děti stejného smýšlení, a když se tak stane, pak pro ně není závadou, že nejsou z Abrahámovy krve – na čem skutečně záleží, je duchovní následovnictví.

z knihy: Judaismus jako světodějný protiklad ke křesťanství
Anton Orel, katolický sociolog a filosof

Vyvolený národ nikdy nebyl a nikdy nebude zavržen. V tom se velmi mnozí mýlili. Bůh si vyvolil svůj lid, aby se z něho mohl narodit Spasitel. Ježíš se nemohl narodit nikde jinde, vše se stalo, jak rozhodl Bůh Otec. Ježíš se narodil ze židovské matky a stal se dokonalým Židem. Prvorozeným z prvorozených podle těla. Bylo to proto, aby mohl být dokonalou smírčí obětí.
Spolu s dokonalým Židem Ježíšem z Nazaréta se smírčí obětí stává celý Izrael. Vždyť Izrael z vůle Boží Ježíše jako Mesiáše odmítá, aby se mohlo spasení dostat pohanům. Tak to bylo v proroctvích předem oznámeno a tak se stalo.
Vedle této zjevené pravdy ovšem musíme uvažovat působení pána tohoto světa, který brání pohanům přijmout zrno od Rozsévače do dobré země. Mnoho pohanů tak zevně přijímá svátosti, vnitřně však nejsou s Kristem sjednoceni. Domnívají se, že stačí jíst a pít, obojí však činí nehodně. Kristus v nich nezůstává, k židovským kořenům se tak nepřipojují a v posledku Krista nenávidí za to, že je Židem. Výsledkem je pavíra nevzdělavatelného zástupu. Srdce plné nenávisti a sebestředná pýcha domnělé samospasitelnosti. V každé životní situaci pak tito ústní vyznavači svým myšlením a skutky vyznávají svou skutečnou náklonnost. Je to setrvání v pohanství, v milování světa a věcí v něm. Služba mamonu. A tak vedle sebe na poli tohoto světa rostou pšenice a koukol. Pšenice milující a koukol nenávidící. Sám každý zpytujte své srdce, kým je.

Apoštoli boli židia ktorí si "obliekli" KRISTA a stsli sa kresťania. Slovo "katholiké" (všeobecné) označuje iba vlastnosť Cirkvi a bolo použité v Nicejsko-Constantinopolskom Crede na označenie vlastností Cirkvi Kristovej :
Verim v JEDNU, SVÄTÚ, KATHOLICKU, APOŠTOLSKÚ Cirkev.
Označenie "katolík" je od veci, pretože za nás nebol ukrižovaný nejaký katolikos ale Christos.A podľa neho sme christiani - kresťania.

Samson1 20:52

Ostrik musím tě sklamat.
_______________________________________________________________________________________________
Samsone, mne nezklameš nikdy, vím, co od tebe mohu očekávat.

Co je to za blbost. Uschlá může být jen ratolest na vinném kměni, kterým je Kristus. Jakým soudem soudíš, takovým ti bude naměřeno a nezavrhujte, abyste nebyli zavrženi. To vám nic neříká?

Beno 19:50

Strom bez kořenů, to jsi vystih, Ostriku. Suchý strom, suchý prokletý fíkovník. Zedník jakobín.

Drahá sestro Hento, v kontextu je význam jiný, než se domníváš. To, co bys očekávala, se už přihodilo.

KKC §§ 59-61

Bůh, aby shromáždil rozptýlené lidstvo, vyvolil Abráma a povolal ho z jeho země, z jeho příbuzenstva a z domu jeho otce, aby z něho udělal Abraháma, to znamená „otce mnohých národů“ (Gn 17,5): „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy země“ (Gn 12,3 LXX).

Lid vzešlý z Abraháma bude nositelem příslibu daného patriarchům, stane se vyvoleným národem a bude povolán připravovat na to, aby se jednoho dne všechny Boží děti shromáždily v jednotě církve; tento lid bude kořenem, na který budou naroubováni pohané, kteří se stali věřícími.

Patriarchové a proroci i další velké postavy Starého zákona byli a vždy budou uctíváni ve všech liturgických tradicích církve jako svatí.