Když už cituješ sv. Jana z Damašku, tu píše o tom, že je Syn Boží Bohem

Odpověď těm, kteří říkají: „Má-li Kristus dvě přirozenosti, pak, uctíváte-li obě, uctíváte skrze stvořenou přirozenost to, co je jen Božím stvořením, nebo uznáváte, že jen jedné přirozenosti patří božská úcta, zatímco druhé nikoliv.“

Vzdáváme božskou úctu Synu Božímu spolu s Otcem a Svatým Duchem. Témuž Synu, který neměl tělo, než se stal člověkem. Témuž, který se nyní vtělil, stal se člověkem, a přece i nadále zůstal Bohem. Jeho tělo, je-li ovšem bráno samo o sobě - oddělíme-li myšlenkovou abstrakcí to, co je viditelné, od toho, co je neviditelné, nezaslouží si, poněvadž je stvořené, bohoúcty. Avšak tělo, sjednocené Bohem Slovem, získává skrze Něho a v Něm bohoúctu. Král, i kdyby byl nahý, si zaslouží stejnou úctu jako oblečený. Purpurové šaty jako takové je možno zneuctít a vyhodit, ale jako královský oděv jsou ctěny a váženy, a ten, kdo by je zneuctil, může být potrestán i smrtí. Podobně jako je možné se dotýkat bez nebezpečí suchého dřeva, avšak jakmile se smísí dřevo s ohněm a stane se rozžhaveným uhlem - ne však samo od sebe, nýbrž skrze připojený oheň - už se ho nelze dotknout, a to nikoliv proto, že by přirozenost dřeva byla nedotknutelně žhavá; tak je to i s tělem Kristovým. Tělo podle své vlastní přirozenosti nezasluhuje, aby mu byla vzdávána bohoúcta, avšak tato bohoúcta mu patří ve vtěleném Bohu - Slovu. Přijímá ji nikoliv kvůli sobě, nýbrž jedině kvůli Bohu - Slovu, s nímž je hypostaticky spojeno. Takže neříkáme, že úctu vzdáváme tělu, branému zvlášt, ale tělu Božímu, totiž Bohu vtělenému.
Sv. Jan Damaskin: O prave vire

Stylita!

No co co co? Jedno podruhém, nejdříve
demontovat system ,stojícím na lži - a
potom vyvést z klamu 1 miliardu 200
milion duší - jejiho falešného učení -
které se vymyká Evangeliu.Stylita!