Po 1 dni utrpení P. Štajnera v očistci došlo ke zkapalnění strupu krve sv. Januária

To je odpoveď úplne od veci, otec Filip nie je Ježiš, každý veriaci má nasledovať Krista, to nič nemení na fakte, že v očistci sa človek očisťuje od vlastných hriechov, a Ježiš je spravodlivý sudca, nemôže poslať dušu do očistca, ktorá si zaslúži nebo, utrpenie na zemi je vždy cennejšie pre získanie milostí. Keby svätí mohli získať pre svet milosti utrpením v očistci, tak by ani jeden nebol v nebi, lebo ich svätosť a láska by im to nedovolila. Nie, nie, toto je proste blud.

Vy to nechápete?! Svatí v minulosti nežili v době konce časů. Když byl P. Filip u papeže Jana Pavla II. a prosil ho, aby nedovolil českomoravským římskokatolickým biskupům dávat sv. eucharistii všem laikům na ruku, tak udělal maximum. Papež ho pohladil, ale povolil svatokrádežnou formu sv. přijímání. Poté P. Filipa na Zemi přestalo vše těšit. Chtěl do nebe a vyhnout se očistci. Proto těžce onemocněl. Až pochopil, že sestoupením do očistce může pomoci Církvi ničené antikristovskými bludy, požádal Boha o odchod do očistce a 2. dne zkapalnil strup sv. Januária. Tomu já věřím.

3. Duše v očistci se odvděčí svým dobrodincům

Někteří lidé si myslí, že duše v očistci nevědí, co se na zemi děje a kdo se za ně modlí. Toho názoru je dokonce i sv. Tomáš Akvinský, který tvrdí, že duše v očistci nevědí, co se děje na světě, poněvadž nepatří ještě na tvář Boží. Tento náhled je však mylný, neboť již sv. Augustin praví, že duše v očistci zvláštním zjevením Božím vědí, co se děje na zemi, pokud jim to ovšem prospívá. Suarèz a jiní theologové míní, že andělé zpravují duše v očistci o tom, co se děje v jejich rodinách. P. Pavel Moll dokonce tvrdí: „Duše v očistci se dovídají o rozepřích svých příbuzných, a to zvyšuje jejich utrpení.“ Biskup Keppler z Rottenburgu dodává, že je obecným míněním theologů, proti názoru sv. Tomáše Akvinského, že duše v očistci orodují za své dobrodince a přátele, a tudíž musí věděti, co se na zemi děje.

Svatý farář Vianney dokládá: „Kdybychom věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Srdcem Božím, a kdybychom věděli, jakých milostí možno získati jejich přímluvou, nezapomínali bychom tolik na ně. Musíme se za ně mnoho modliti, aby i ony za nás mnoho prosily.“

Svatý kardinál Bellarmin a Suarèz tvrdí, že duše v očistci se mohou za živé velmi účinně přimlouvati, neboť jsou to přátelé Boží a Bůh zvlášť velmi rád vyslýchá jejich prosby. (Za sebe však, tj. za zkrácení nebo zmírnění svých útrap by prosily marně, neboť svou vinu musí odpykati úplně.) Ctih. převorka Klára Moesová praví: „Duše v očistci jako spravedliví a přátelé Boží zmohou mnoho přímluvami za své dobrodince ještě v očistci a daleko více po přijetí do nebe.“

Také ctih. Kateřina Emmerichová dokazuje, že dušičky orodují za ty, již se za ně modlí: „Modlí-li se někdo, či trpí-li za duše v očistci, prospívá jim hned tato oběť, a jsou tak rády, tak šťastny a tak vděčny! Obětovala-li jsem za ně své bolesti, přimlouvaly se za mě.“ P. Pavel Moll praví, že duše, jež modlitbou vysvobodil, přicházely se mu poděkovat.

4. Bohu je milé, žádáme-li duše v očistci o pomoc ve svých záležitostech

Sv. Kateřina Bolognská († 1463), jejíž neporušené tělo je v chrámu klarisek v Bologni, praví: „Čeho jsem dlouho nemohla dosíci vzýváním svatých v nebi, obdržela jsem často okamžitě, poprosila-li jsem za to dušičky.“ A připojuje: „Chci-li dosáhnouti určitě některé milosti, obracím se k duším v očistci, aby mou prosbu přednesly Otci nebeskému. Obyčejně cítím, že jejich přímluvě děkuji za vyslyšení.“ Marie Lindmayerová udává, proč přímluvy duší v očistci tolik působí: „Prosíme-li dušičky o pomoc, býváme brzy vyslyšeni, ne však proto, že nás dušičky vyslyšely, nýbrž že nám Bůh vyhověl pro svou nezměrnou lásku k duším v očistci; neboť Bůh je velmi miluje.“

Jaký prospěch přináší soucit s dušemi v očistci, ukáže tato příhoda. Jesuita Jakub Montfort dal vytisknouti r. 1649 v tiskárně Viléma Friessena v Kolíně nad Rýnem knížečku o duších v očistci. Knihtiskař v ní o nedělích čítával a seznal z ní, že dovolávání se dušiček v rozličných záležitostech a soucit s nimi jsou velmi účinné prostředky, abychom od Boha dosáhli vyslyšení svých modliteb. Po nějakém čase mu onemocněl čtyřletý synek tak těžce, že se lékaři vzdali veškeré naděje a připravovali otce na jeho blízkou smrt. Knihtiskař se uchýlil do chrámu a vzýval o pomoc duše v očistci, za něž se mnoho modlíval. Učinil též slib, že uzdraví-li se jeho dítě, daruje kněžím a řeholníkům sto výtisků knihy o dušičkách. A hle, když se vrátil, bylo synkovi lépe. Ačkoli již čtrnáct dní měl silný odpor proti všem pokrmům, žádal jísti a příští den byl úplně zdráv. Tři týdny na to ochuravěla mu náhle manželka, a její stav se tak rychle zhoršil, že nebylo naděje na uzdravení. Ve své úzkosti utekl se muž opět k duším v očistci, spěchal do chrámu a slíbil, uzdraví-li se jeho žena, že rozdá dvě stě zmíněných knih mezi zbožné lidi. I tu přispěly duše v očistci přímo zázračně. Stav nemocné paní se valem lepšil, a za týden byla úplně zdráva. Knihtiskař vypravoval autoru oné knihy, P. Montfortovi, tuto příhodu a tak se nám o ní dochovala zpráva.

Holandský divotvůrce P. Pavel Moll († 1896) dal jisté dámě tuto radu: „Chce-li někdo úspěšné obchodovati, nechť jen obětuje část příjmů, např. 2 procenta, za duše v očistci na mše sv. nebo na jiné dobré skutky. Dušičky jistě vše odplatí svému dobrodinci.“ Dáma poslechla a byla se svými úspěchy nadmíru spokojena.

Chvályhodné jest, vedou-li zbožní rodiče děti od mládí k tomu, aby pamatovaly na duše v očistci. Redemptorista P. Ullwer, jenž zemřel na kazatelně v Českých Budějovicích 1914 se jménem Ježíš na rtech, měl zbožnou matku, která učila děti již od útlého věku sebepřemáhání a lásce k duším v očistci. Šly-li do lesa na jahody, tu jim nakazovala, aby první zralou velkou jahodu položily na zemi, neboť „ta náleží duším v očistci“. Z téhož důvodu nesměly jísti první zralou třešni, švestku, hrušku nebo jablko. Matka je poučovala, že zemřelí čekají na naši pomoc a splatí jim štědře tuto oběť. Pomohou jim, aby cestou přes pole a lesy nezbloudily, aby nic nezapomněly nebo neztratily a ztracené brzy nalezly. I ze spánku je v určitou dobu, kdy si budou přáti, jemně vzbudí. Jan Ullwer dbal svědomitě těchto rad a Bůh jej za to odměnil kněžským a řeholním povoláním; v klášteře byl vzorem sebeovládání a dosáhl vysokého stupně ctností.

Ctih. Kateřina Emmerichová praví: „Nelze vyjádřiti, jaké útěchy se duším v očistci dostává naším sebepřemáháním a malými obětmi.“ Sv. Augustin dodává: „Chceš-li, aby se Bůh nad tebou slitoval, měj ty slitování se svým bližním v očistci.“ Také hájí názor, že ten, kdo se často za mrtvé modlí, nezemře nešťastně. Sv. Jeroným praví: „Věčné blaženosti jsme tím blíže, čím více soucitu a lásky máme k duším v očistci.“

Utrpení a radosti očistce; vydaly Školské sestry, 1936.

tedeum.cz/5_2011/utrpeni_radosti_ocistce_0511.htm

@U.S.C.A.E. zasa od veci komentár, lebo nič z toho, čo v ňom bolo spomenuté, som tu nepísal, a ani nepopieral. Je to pravda, ale to nemení nič na fakte, že Ježiš je spravodlivý sudca, a ak by poslal do očistca dušu, ktorá tam nepatrí, nebol by nim, poprelo by sa tým učenie Cirkvi, a tiež, ak by všetci svätí mohli ľuďom na zemi viac pomôcť, keby boli v očistci, než v nebi, a Boh by im to dovolil, tak by nebo bolo prázdne, lebo zo samotnej podstaty ich svätosti by chceli všetci ísť do očistca, pretože tam by boli viac nápomocní. Boh je večný vo večnosti a toto by určite nemenil.

Keby svätí mohli získať pre svet milosti utrpením v očistci, tak by ani jeden nebol v nebi

reagoval som na toto no zjavne to duše v očistci môžu oni sú sväté ale ešte nie očistené ich finálnym miestom bude predsa nebo o to nejde on ani nežiadal lebo Kňaz je posudzovaný hodne prísne sú súkromné zjavenia že aj vyhlásení svätí (niektorí) mali zastávku v očistci to sa nevylučuje lebo ešte im mohla chýbať dokonalosť v Láske

pojem svätý je troška širší z toho ja vychádzam

tu už špekulujem ale mohlo to byť tak že Boh mu nedoprial odčiniť všetko na zemi a páter s tým bol uzrozumený takto to nijak nevybočuje z náuky

Tady na glorii ještě snad máme svobodu slova, nemusíte číst co nechcete číst, ale ostatní si třeba rádi přečtou a něco si pro sebe vezmou.
Čím dál více si uvědomuji, že informace, kterým jsme uvěřili nás pak pošlou daným směrem (po ovoci pak poznáte ty pravdivé....), ale svobodu máme právě jen v tom, jaké informace k sobě pustíme. Totality všeho typu začínají se svou manipulací právě prosazováním jen svého názoru (ideologie....) a zamezováním informací, které nepodporují nebo dokonce si dovolují zpochybňovat jejich pojetí.

lumendelumine.cz/index.php?page=a-ja-pravoslavny-rikam-katolici-zac ten posledný odstavec je diskutabilný ale tu jasne vidieť že keď je niečo Pravdivé, Krásne, a Dobré tak vnímanie toho ako Pravdivého, Krásneho a Dobrého nemá hranice

súdny človek tam nezhodnú zhodu proste vidí je tam podobnosť a nie sú to kópie tak to má byť

Exorcist Speaks on Gregorian Chant

youtube.com/watch?v=afgtx1r5xVo

Иже херѹвимы тайнѡ ѡбразѹюще, и животворѧщей Троицѣ трисвѧтую пѣснь припѣвающе, Всѧкое нынѣ житейское отложимъ попеченіе. Ꙗкѡ да Царѧ всѣхъ подъимемъ, аггельскими невидимѡ дорѵносима чинми. Аллилѹіа

youtube.com/watch?v=nLhU2iRPMk8