Boží slovo na den 23.5. A.D. 2022

jedným spoločným dýchaním takže rovnako Ho Dýcha aj Otec aj Syn však to naznačil sám Syn keď dával mandát Apoštolom na spravovanie hriechov no čo vtedy urobil Dýchol na nich Ducha Svätého

Toto rozhodnutie bolo definované na koncile vo Florencii (1438-1445) slovami:

„Duch Svätý... má svoju bytnosť a svoje bytie od Otca i od Syna zároveň a z obidvoch večne vychádza ako z jediného princípu a jediným vydychovaním... A keďže všetko, čo je Otcovo, dal sám Otec svojmu jednorodenému Synovi plodením, s výnimkou toho, že je Otcom, aj to, že Duch vychádza zo Syna, má Syn večne od Otca, ktorým je aj večne plodený.“

sv.Atanáš uvádí, že Otec plodí Syna, sděluje mu svou přirozenost, a ne jen podíl na ní. Z toho plyne, že Syn je Bůh. Právě tak Duch sv., vycházející z Otce i Syna, je Bůh - jinak by nemohl posvěcovat duše. Řečtí Otcové považují vycházení Osob spíše za darování než za výkony Boží inteligence a vůle. Tím, že Otec plodí Syna, dává mu svou přirozenost. Otec a Syn ji dávají Duchu svatému. Řečtí Otcové pak dodávali, že způsob, jakým se děje věčné plození a vydechování je nevyzpytatelný. Kromě toho se při svém výkladu tajemství Nejsv. Trojice řídili pořadem apoštolského kreda. Tam se praví, že Otec je Stvořitel, Syn je Spasitel a Duch sv. je Posvětitel. V těchto výkladech však zůstávalo mnoho nezodpovězených otázek : Proč jsou jenom dvě vycházení? Čím se liší jedno od druhého ? Proč se jen první nazývá plozením ? Proč je Syn jediným Synem ? Proč není plozen také Duch sv.? A vůbec - proč je Otec v apoštolském kredu nazýván Stvořitelem, když jím jsou podle úvodu evang. sv.Jana také Syn i Duch sv.? Řečtí Otcové na to nedokázali odpovědět. Dokázal to teprve sv.Augustin. Ve svém díle o tomto tajemství vyšel totiž z jednoty přirozenosti filozoficky už zdůvodněné a snažil se ve světle Zjevení objasnit vnitřní život Nejsvětější Trojice. Vydal se tedy opačnou cestou než řečtí Otcové. Zároveň byl zaujat úvodem sv.Jana : jednorozený Syn vychází z Otce jako Slovo, ale ne jako slovo vnější, nýbrž vnitřní slovo. Tím začal sv.Augustin odhalovat niterný způsob Synova věčného plození, způsob považovaný řeckými Otci za nevyzpytatelný. Následkem toho objasnil též niterný způsob vydechování.
Dokázal, že nejen Otec je Stvořitelem, nýbrž také Syn a Duch Svatý. Avšak sv.Augustin ještě nevysvětluje, proč je první vycházení plozením, proč nelze říci, že Duch sv. je plozen.
Plození Slova je děje rozumovým způsobem : stejná rozumová činnost přísluší všem třem Osobám. Proto se zdá, že by všechny tři měly do nekonečna plodit. Teprve sv.Tomáš rozlišil rozumovou činnost společnou všem třem Osobám a to, co se vypovídá jen o Otci. Podle toho, co Zjevení a úvod k sv.Janovi uvádí o Slovu, jež je v Bohu a je Bůh, sv.Tomáš ukazuje, že v Bohu je rozumové ronění (emanationen) Slova. Toto rozumové vycházení zaslouží označení plození, jak naznačuje sv.Jan. (Jn l,l8) Živý se opravdu rodí z živého a dostává přirozenost podobnou přirozenosti plodícího. Slovo Boží není jen obrazné podobenství Boha-Otce, nýbrž je podstatné jako On, živé jako On, je Osobou jako On, ale od něho odlišnou.
Podobná nesnáz byla i pokud šlo o druhé vycházení, jež se děje způsobem lásky. Tři Osoby vskutku milují, takže se zdálo, že by každá z nich měla donekonečna vydechovat jinou Osobu. Zde sv.Tomáš rozlišil podstatnou lásku společnou všem třem Osobám, lásku pojmovou nebo aktivní vydechování, a lásku osobní, kterou je sám Duch sv. V Bohu je vycházení cestou lásky, jako u nás láska k dobrému vychází z poznání dobra. Toto druhé vycházení ovšem není plozením, protože láska oproti poznání nevstřebává svůj předmět, nýbrž k němu směřuje.

Toto rozhodnutie bolo definované na koncile vo Florencii (1438-1445) slovami:

„Duch Svätý... má svoju bytnosť a svoje bytie od Otca i od Syna zároveň a z obidvoch večne vychádza ako z jediného princípu a jediným vydychovaním... A keďže všetko, čo je Otcovo, dal sám Otec svojmu jednorodenému Synovi plodením, s výnimkou toho, že je Otcom, aj to, že Duch vychádza zo Syna, má Syn večne od Otca, ktorým je aj večne plodený.“

Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“
Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“
Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.
Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Jan 20,19-23

Keď príde Tešiteľ, ktorého vám ja pošlem od Otca, Duch pravdy

a ako sa sám Pán Ježiš Kristus nazval?

zasa sa klame? Pápež nevynucoval prídavok ale Filioque nepreklial ani fótiovi nevadila tá vsuvka, začala mu vadiť keď mu Rím nepotvrdil funkciu zmysel zákazu pridávania je v tom aby sa v Symbole nemenila Viera keby to platilo doslovne nemôžu mať Chalcedónske vyznanie Viery však to má úplne iné znenie ako to Nicejsko-Carihradské vyznanie ale Vieru nemení

frankovia mali stále hodne ariánov preto tá vsuvka aby zdôraznili aj takto Božstvo Krista