Bratia a sestry Aj v rkc sa bude selektovať.

Syn človeka pošle svojich anjelov a vyzbierajú z jeho kráľovstva (rkc....) všetky pohoršenia a tých, čo pášu neprávosť, a hodia ich do ohnivej pece. Tam bude plač a škrípanie zubami.
Matúš 13:41-42

A zasa nebeské kráľovstvo (rkc...) sa podobá sieti, ktorú spustia do mora a ona zachytáva všetky druhy. Keď je plná, vytiahnu ju na breh, posadajú si, dobré vyberú do nádob a zlé vyhodia von. Tak bude aj na konci sveta: vyjdú anjeli, oddelia zlých od spravodlivých a hodia ich do ohnivej pece. Tam bude plač a škrípanie zubami.
Matúš 13:47-50

Je zajímavé, že v Irských poselstvím (začaly koncem 2010) není přímo kritizován NOM. Je tam jen varování před budoucí změnou mše, ve které již Pán nebude a to bude teprve ta pravá katastrofa ohledně mše sv. Podle Irských poselství dojde k velice rafinované změně mše tak, že chybu poznají jen odborníci (je v nich, tuším, naznačeno že dojde k vynechání ohlášení jeho nastávající přítomnosti pod způsobou chleba a vína a pak je v nich, tuším, překvapivě předpovídána změna konsekračních slov nad chlebem..). Pán pak pod způsobou chleba a vína už nebude a navíc v ní nebude ani jako je dosud při protestantském vysluhování večeře Páně- totiž ve smyslu: kde jsou dva nebo tři v mém jménu Já jsem mezi nimi. Tímto rafinovaným předěláním NOM se bude patrně sledovat to, aby se obřad zpřístupnil pro všechna ostatní náboženství, což dosud ani u protestantů při vysluhování večeře Páně nebylo. Bergogliovo nepoklekání při vysluhování před Pánem a jeho přemrštěná ekumenická otevřenost nás patrně připravuje na tuto fatální změnu chápání křesťanství, které bude skutečně postaveno na hlavu a tak už bude chybět jen ta světská dohra takto přeformulovaného Kristova učení, které místo k Otci se obrátí ke světu. Touto poslední realizací bude příchod světského mesiáše Antikrista, proto nás Pán při svém odchodu vyzýval, abychom ho už nečekali v jeho hávu lidské přirozenosti, ale jedině v božském hávu: až přijdu, bude o tom na Země vědět od východu k západu....
Domnívám se, že problém II. vat. koncilu nebyla ani tak změna liturgie, ale nastolení rozvolněnosti ve výkladu apoštolského učení; skryté odmítnutí dogmat, tedy přesného učení, kterému se musíme pokorně podřídit. To se samozřejmě týká i prožívání i provádění mše sv., ale tento problém musel doutnat mnohem déle, koncil nás jen klamně uchlácholil v nastoupeném špatném trendu, minimálně tím, že ač se holedbal pastorační starostlivostí, tak nevaroval před ďáblem a jeho působením, kterého bylo ve 20 stol. až dost a to bez jasné reflexe, z níž mělo vzejít velké pokání, jen v tomto smylu by býval koncil splnil svůj účel. Domnívám se, že samotné provedení mše sv. tridentským ritem, bez vnitřního posunu do chápání víry tak minimálně před 100lety (PiusX), věc Pánovu nezachrání. Ostatně Benedikt XVI. v roce 2012 prohlásil, že problémem koncilu bylo spíše právě ono nevarování před svody moderního světa, před bludy ostatních náboženství a vyznání (jdoucího proti Kristově pravdě- dogmatům) a až jeho poslední výhrada se týkala vysluhování mše sv. nikoli v teocentrickém duchu, ale v antropocentrickém.

www.rexisrael.com/sk/ako-sa-modlit-ruzenec/

Sledujte i: blog.hlavnespravy.sk/…/porovnanie-ucen…

Memento.

memento