Bendita sea la gran Madre de Dios, María Santísima.
Bendita sea su Santa e Inmaculada Concepción.
Bendita sea su Gloriosa Asunción.
Bendito sea el nombre de María, Virgen y Madre.
У Салемі, на Сицилії, вшанування Непорочного Зачаття є давньою традицією щонайменше з 1740 року. 8 грудня того ж року дон Джоаккіно Дженко, парафіяльний священик Ресуттани, подарував жителям міста дерев'яну статую Непорочного Зачаття. Під час щорічної процесії статую прикрашають золотими коштовностями та квітами. Статуя тримає ключі від міста.
Sicilya'nın Salemi kentinde, Günahsız Doğum'a bağlılık en az 1740 yılından beri süregelen bir gelenektir. O yılın 8 Aralık günü, Resuttana kilisesi rahibi Don Gioacchino Genco, kasaba halkına Lekesiz Doğum'un ahşap bir heykelini hediye etmiştir. Her yıl düzenlenen tören sırasında heykel altın mücevherler ve çiçeklerle süslenir. Heykel şehrin anahtarlarını taşımaktadır.
I Salemi på Sicilien har tillbedjan av den obefläckade avlelsen varit en kär tradition sedan åtminstone 1740. Den 8 december det året gav Don Gioacchino Genco, församlingsprästen i Resuttana, en trästaty av den obefläckade avlelsen till invånarna i staden. Under den årliga processionen smyckas statyn med gyllene juveler och blommor. Statyn håller i nycklarna till staden.
V Salemi na Siciliji je pobožnost do Brezmadežnega spočetja že vsaj od leta 1740. Osmega decembra tega leta je don Gioacchino Genco, župnik v Resuttani, prebivalcem mesta podaril lesen kip Brezmadežnega spočetja. Med vsakoletno procesijo je kip okrašen z zlatimi dragulji in cvetjem. Kip ima ključe mesta.
V Salemi na Sicílii je úcta k Nepoškvrnenému počatiu tradíciou už najmenej od roku 1740. Dňa 8. decembra toho roku daroval don Gioacchino Genco, farár z Resuttany, obyvateľom mesta drevenú sochu Nepoškvrneného počatia. Počas každoročnej procesie je socha ozdobená zlatými šperkami a kvetmi. Socha drží kľúče od mesta.
14. prosince má svátek učitel Církve sv. Jan od Kříže, spoluzakladatel bosých karmelitánů, zakladatel klášterů, básník, spisovatel, mystický teolog.
Je patronem básníků, mystiků a teologů. dětství:
24. června 1542 se Jan od Kříže narodil ve Fontiveros ve Staré Kastílii (střed Španělska) do chudé rodiny. Jeho rodné jméno znělo Juan de Yepes Álvarez. Jeho otec byl šlechtic, ale za to, že si vzal chudou tkadlenu hedvábných šatů, tak byl vyděděn. Jan měl dva starší bratry a nebyly mu ještě 2 roky, když jeho nemocný otec odešel na věčnost.
Přestěhovali se nakonec do Mediny del Campo, kde matka našla trošku lepší odměnu za svou práci.
Od malička to tedy neměl vůbec snadné, navštěvoval ale klášter, pomáhal při mši svaté a doprovázel pohřby, kde získal nějakou tu almužnu. zázračná zachránění:
Jednoho dne, když si Jan hrál se svými přáteli na okraji bahnitého jezera, ztratil rovnováhu, spadl do něj a potopil se hluboko do kalné vody. Brzy se znovu vynořil, ale začal se znovu potápět a tehdy uviděl Paní nebeské krásy, která se usmívala a natahovala ruku, aby ho zachránila. Posléze se na scéně objevil dělník, který mu podal větev.
Později ho jeho matka, chudá vdova, poslala do školy Křesťanské nauky. Tam spadl do studny. Lidé, kteří ho zachránili, se divili, že se neutopil nebo nebyl zraněn. Jan řekl, že je pod ochranou Panny Marie. práce:
Byl menší postavy a protože bylo vyžadováno, aby se vyučil řemeslu, tak vystřídal více řemesel, byl tesařem, krejčím, řezbářem a malířem. V tom se neuplatnil, ale podařilo se mu sehnat práci ošetřovatele v nemocnici. Ředitel nemocnice si všiml, že má rád knihy a zařídil mu přijetí na jezuitskou školu. Při studiu nadále v nemocnici pracoval.
Žil svatě a když se obával o svůj budoucí život, bylo mu v modlitbě řečeno, že má sloužit Bohu v řádu. vstup do kláštera:
A když mu bylo 21, podařilo se mu vstoupit do karmelitánského kláštera sv. Anny v Medíně. S radostí tehdy k tomu sepsal báseň a rok na to složil řeholní sliby a přijal jméno Jan od sv. Matěje. Objevil zde knihy zakladatelů a vedl svatý asketický život. V touze o větší náročnost ale přemítal, zda se nemá dát ke kartuziánům. studium:
Vstoupil na tehdy špičkovou univerzitu v Salamance, kde studoval filosofii a literaturu a jakmile dorazil domů, pokračoval ve studiích v pokoji. Obzvláště rád měl Písmo svaté, které velice často citoval.
Po kvalitním teologickém studiu byl na kněze vysvěcen, když mu bylo 25. Velmi ho tehdy sužoval strach, že hříchem urazí Boha. Při první mši svaté se ale světci dostalo nadpřirozeného ujištění, že se těžkého hříchu nedopustí. setkání se sv. Terezií z Avily, zakládání klášterů:
Ze Salamanky se vrátil do kláštera a rok na to se tam potkal s učitelkou Církve sv. Terezií od Ježíše známou jako Terezie z Avily. Ta se snažila karmelitánský řád reformovat a též chtěla založit mužskou větev, k čemuž měla zmocnění. Dozvěděla se o Janovi a o jeho svatém životě.
Z jejich setkání byla nadšená. Po něm o světcovi řekla, že potkala „jednu z nejčistších a nejsvětějších duší, které Bůh vzbudil ve své Církvi“.
Protože sv. Janovi se přísnější řehole velmi zamlouvala, tak přijal její nabídku a pustili se spolu do díla. Tam, kde působili, se vraceli k původnímu ideálu. A světec přijal nové jméno Jan od Kříže. Bůh jim žehnal a úspěšně po celém Španělsku zakládali kláštery.
Při založení prvního kláštera i sv. Jan od Kříže pracoval jako zedník. V té době byl velmi radikální, chodil kázat bos evangelium a to i ve sněhu a oddával se až přehnanému pokání. Sv. Terezie to mírnila.
Když mu bylo 28, byl jmenován rektorem koleje.
Terezie se stala převorkou v Avile. A posléze Jan od Kříže žil 3 roky v Avile v domku na okraji kláštera a duchovně doprovázel 130 řeholnic. Zde i na malé lístečky psal sestrám věty, aby je povzbudil.
Terezie založila nový klášter v Segovii a požádala Jana, aby ji tam doprovázel. Jednoho dne tam měl světec vidění „shůry“ Krista na kříži. To ho vedlo k většímu rozjímání o utrpení Pána Ježíše Krista a o tom v budoucnu napsal ve své knize Výstup na horu Karmel. překážky a věznění:
Jejich úsilí ale naráželo i na značné překážky. Původní karmelitáni tyto změny odmítali a Terezii i Jana považovali za vzbouřence. Bylo mu 35, když mu nakonec jeho představený nařídil, aby se vrátil do Medíny.
Když to světec, který byl pod ochranou papeže, odmítl učinit, tak byl v noci zajat, dvakrát zbičován a tajně odvlečen do Toleda.
Zde o hladu snášel více než 8 měsíců přísné vězení v úzké dusivé cele s malým okénkem a nejméně jednou týdně ho bičovali.
Prožil mystický zážitek, který nazval „Temná noc“. Byl zde nucen k tomu, aby se zřekl přísnějších reforem, zlomit se jim ho ale nepodařilo.
Přesto během tohoto věznění světec složil řadu básní. Nakonec se mu podařilo odšroubovat zámek na dveřích, proklouzl kolem stráží a dostal se ven oknem pomocí provazu z přikrývek. Před pronásledovateli se ukryl v klášterní ošetřovně, kde sestrám předčítal své básně. schválení bosých karmelitánů, založení dalších klášterů:
Pak byla svolána kapitula s požadavkem na oddělení. A pokračoval s Terezií v zakládání nových klášterů. K oficiálnímu oddělení bosých karmelitánů došlo roku 1580 z rozhodnutí papeže Řehoře XIII. (dekret Pia Consideratione).
Silné napětí mezi karmelitány světce vedlo k tomu, že se uchýlil do kláštera jejich řádu v Andalusii, kde se potkal se světicí Annou de Lobera y Torres neboli s Annou od Ježíše (aktuálně 14.12.2023 bylo schváleno její blahořečení) a recitoval tam svou Duchovní píseň. Na její žádost pak sepsal vysvětlení básně.
Snažil se v klášterech pomoci k rozvoji duchovního života a z toho vzniklo dílo Slova světla a lásky. další obětavé působení:
Členové univerzity ho požádali, aby se stal rektorem, což přijal.
Když se objevil mor, tak světec se staral o nemocné, sháněl jídlo a navštěvoval trpící.
Později, na žádost jedné ze svých duchovních dcer, napsal Živý plamen lásky.
Trpěl odloučením od sv. Terezie, s níž si velmi rozuměl a založil nový klášter v Granadě a pokračoval v zakládání dalších klášterů. Když sv. Terezie odešla do nebe, tak byl v Granadě převorem řádu a 6 let na to v Segovii. na sklonku pozemského života:
Ve chvíli rozjímání nad obrazem Ukřižovaného, uslyšel hlas: „Jane, co chceš za všechnu tu práci, kterou jsi pro mě vytrpěl?“
A světec odpověděl:
„Abych pro Tebe trpěl a byl v opovržení.“
Brzy to došlo naplnění v posledním roce světcova života. Přestože stál na začátku reformy řádu a zastával nejrůznější funkce, tak byl zbaven všech úřadů a posílán pryč.
Ačkoli se za ním hrnuly davy, byly mu zakázány návštěvy. A do toho sv. Jan od Kříže vážně onemocněl. Lékaři mu nedokázali pomoci a jejich léčba byla extrémně bolestivá spojená s velkým utrpením. Ačkoli nemoc postupovala, světec se stával stále klidnějším. odchod do nebe:
I předpověděl dopředu svou smrt na přesný den a čas. Když pak čas nastal, několik minut před tím zavolal ošetřovatele se slovy: „V tu hodinu budu před naším Pánem Bohem, abych se modlil matutinum!“ A tak se i stalo a o půlnoci 14. prosince 1591 odešel sv. Jan od Kříže v pokoji do nebe. Bylo mu 49 let.spisy:
Jeho nejznámější 4 díla – Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní zpěv a Živý plamen lásky, na sebe navazují. oslava:
Blahořečen byl v roce 1675 Benediktem XIII. A roku 1726 ho svatořečil Klement X. 200 let na to roce 1926 sv. Jana od Kříže prohlásil Pius XI. za učitele Církve.
Původně se jeho svátek slavil 24. listopadu, nyní se ale slaví v den výročí jeho odchodu do nebe.
Tou slávnou kundolínou si samozrejme Ty Beda--EvoLiva...aj s tým sloním nosom,lebo pcháš nos do veci,na ktoré Tvoj skromný rozum ešte nedozrel...Asi si už zabudla,akou kundolínou si bola na fare Zděchov,tak odtiaľ to poznáš...a všetko máš odskúšané na sebe a svojej nemravnosti a zvrácenosti...Milá Eva..pozametaj si vlastný zasvinený dvor...a na Pannu Máriu našahaj svojím smradľavým odpadlým hnojom...Pozdrav pre 80 ročnú Evu do Neubuza...
В Салеми, Сицилия, почитание Непорочного Зачатия стало заветной традицией, по крайней мере, с 1740 года. 8 декабря того года дон Джоаккино Дженко, приходской священник Резуттаны, подарил жителям города деревянную статую Непорочного Зачатия. Во время ежегодной процессии статую украшают золотыми драгоценностями и цветами. Статуя держит ключи от города.
În Salemi, Sicilia, devotamentul față de Imaculata Concepție a fost o tradiție prețioasă cel puțin din 1740. Pe data de 8 decembrie a acelui an, Don Gioacchino Genco, preotul paroh din Resuttana, a dăruit oamenilor din oraș o statuie din lemn a Imaculatei Concepții. În timpul procesiunii anuale, statuia este împodobită cu bijuterii de aur și flori. Statuia deține cheile orașului.
Em Salemi, na Sicília, a devoção à Imaculada Conceição é uma tradição muito apreciada desde, pelo menos, 1740. No dia 8 de dezembro desse ano, Don Gioacchino Genco, pároco de Resuttana, ofereceu uma estátua de madeira da Imaculada Conceição à população da cidade. Durante a procissão anual, a estátua é adornada com jóias de ouro e flores. A estátua tem as chaves da cidade.
W Salemi na Sycylii nabożeństwo do Niepokalanego Poczęcia jest pielęgnowaną tradycją od co najmniej 1740 roku. 8 grudnia tego samego roku ksiądz Gioacchino Genco, proboszcz parafii Resuttana, podarował mieszkańcom miasta drewnianą figurę Niepokalanego Poczęcia. Podczas corocznej procesji figura jest ozdabiana złotymi klejnotami i kwiatami. Posąg trzyma klucze do miasta.
Pytanie, które należy zadać, to:
"ile w tym folkloru a ile Świętej Wiary ?"
Rzym zniknie z powierzchni ziemi a oni ostaną się ?
W ST jest taka walka Izraelitów z Filistynami (1 Księga Samuela 4), kiedy Izraelici wyszli do walki z Arką. Polegli. Zginęli nawet synowie kapłana Helego. Wniosek: święte znaki nie mogą być traktowane jak talizmany. Tylko wiara i zaufanie Bogu może działać cuda. Oby Sycylijczycy (i Polacy też), tak wierzyli.
W Hiszpanii jest bardzo silna tradycja ludowa. O resztę nie pytaj. Musisz wejść w ich mentalność, dlatego jest zapisane nie osądzaj
agnieszka123
No jeśli Sycylia jest w Hiszpanii...
Poza tym nie jest to osąd a raczej uzasadniona obawa.
togra O to dokładnie mi chodzi.
Można obrzędy "tradycyjnie" odgrywać,
a można w nich prawdziwie i żarliwie uczestniczyć.
Posoborowy "novus ordo" wyzuł Narody z Katolickości,
sycąc ich w zamian sekciarstwem.
Wniosek z tego prosty - wychowali nas sekciarze w sekciarstwie
na sekciarzy. I o ile sami nie zapragniemy prawdy, głębi,
uczczenia Boga i nie zaczniemy zmierzać ku temu co przez wieki
pewną drogą było do Królestwa Niebieskiego w sekciarstwie pomrzemy,
a poza Kościołem Katolickim nie ma zbawienia - o to diabłu chodzi w ekumenizmie.
Wielu jeszcze ludzi nosi na szyi znak zbawienia, czy cudowny medalik,
lecz zapytać należy - jakie jest ich życie ? Jakie owoce przynależności do Boga
i oddania Maryi ? Jeśli nie ma taki, taka Świętej, Żywej Wiary Katolickiej,
prawdziwy powód noszenia tych symboli i znaków nie może być inny,
jak amuletowy (na wszelki wypadek, dla jakiejś tam ochrony).
Ci w razie prześladowania z powodu wiary pierwsi schowają te znaki w kieszeń,
bo nie ma w nich prawdziwej siły ukorzenionej w Prawdzie.
In Salemi, Sicilië, is de devotie tot de Onbevlekte Ontvangenis al minstens sinds 1740 een gekoesterde traditie. Op 8 december van dat jaar schonk Don Gioacchino Genco, de pastoor van Resuttana, een houten beeld van de Onbevlekte Ontvangenis aan de inwoners van de stad. Tijdens de jaarlijkse processie wordt het beeld versierd met gouden juwelen en bloemen. Het beeld houdt de sleutels van de stad vast.
I Salemi på Sicilia har tilbedelsen av den ubesmittede unnfangelsen vært en verdsatt tradisjon siden i hvert fall 1740. Den 8. desember det året skjenket sognepresten i Resuttana, Don Gioacchino Genco, en trestatue av den ubesmittede unnfangelsen til byens innbyggere. Under den årlige prosesjonen blir statuen utsmykket med gullsmykker og blomster. Statuen holder nøklene til byen.
Salemi, Sicīlijā, dievkalpojums par godu Bezvainīgajai ieņemšanai ir tradīcija, kas tiek kopta vismaz kopš 1740. gada. Tā paša gada 8. decembrī Resuttana draudzes priesteris Džoakīno Dženko (Don Gioacchino Genco) uzdāvināja pilsētas iedzīvotājiem koka statuju ar Bezvainīgās ieņemšanas attēlu. Ikgadējās procesijas laikā statuja tiek rotāta ar zelta dārgakmeņiem un ziediem. Statujas rokās ir pilsētas atslēgas.
Salemi, Sicilijoje, pamaldumas Nekaltajam Prasidėjimui puoselėjamas mažiausiai nuo 1740 m. Tų metų gruodžio 8 d. Resutanos parapijos kunigas Don Gioacchino Genco padovanojo miestelio gyventojams medinę Nekaltojo Prasidėjimo statulą. Kasmetinės procesijos metu statula puošiama aukso brangakmeniais ir gėlėmis. Statuloje laikomi miesto raktai.
A Salemi, in Sicilia, la devozione all'Immacolata Concezione è una tradizione molto sentita almeno dal 1740. L'8 dicembre di quell'anno, Don Gioacchino Genco, il parroco di Resuttana, regalò una statua di legno dell'Immacolata Concezione agli abitanti della città. Durante la processione annuale, la statua viene adornata con gioielli dorati e fiori. La statua custodisce le chiavi della città.
Di Salemi, Sisilia, devosi kepada Maria Dikandung Tanpa Noda telah menjadi tradisi yang disayangi setidaknya sejak tahun 1740. Pada tanggal 8 Desember tahun itu, Don Gioacchino Genco, pastor paroki Resuttana, memberikan sebuah patung kayu Maria Dikandung Tanpa Noda kepada penduduk kota. Selama prosesi tahunan, patung tersebut dihiasi dengan perhiasan emas dan bunga. Patung tersebut memegang kunci kota.