V této souvisloti si nemohu nevzpomenout, na malé batole, když se učí "uchopovat" předměty. To je katastrofa, pokud jste rodina více se pohybující z místa na místo, a drobeček chce všechno prozkoumat,chytit do ruky; pro něj, v tom okamžiku, je ten nevídaný předmět úplně "celý svět",jej obklopující. Vůbec nerozumí, že Vám jede autobus, nebo že to právě bylo položené na lavičce a je to někoho jiného, apod.. tomu se učí.. Pokud ale spěcháte, nezbývá, než dítě čapnout nebo hračku sebrat. Pak začíne strašný křik-vzali jste mu celý jeho svět.(I když ho táta drží a máma je doma se sourozenci). Dokud jej nazaujme něco jiného. Tak je to i s námi: chytáme se tohoto světa, své "reality", a nechceme se vůbec chytit Boží ruky a přijmout celou Pravdu, (Boží) realitu. Dítě, které zaujme nějaká věc, je tím broučkem, míčem, apod.. tak zaujaté, že vůbec nechápe, že by mohlo jet kolo, apod.. Vůbec nevnímá nebezpečí kolem něj.

Božia milosť v tebe pôsobí a tam, kde ty končíš, ona sa ešte len rozbieha :)

Neboj. Dobro došli :)