Michael Glatze - Boh ma uzdravil z homosexuality

Michael Glatze - Boh ma uzdravil z homosexuality

V jednom exkluzívnom článku stránky WorldNetDaily, Michael Glatze, zakladateľ, vydavateľ časopisu Young Gay America (Mladí americkí homosexuáli) a vychádzajúca hviezda hnutia za práva homosexuálov, sa delí so svojím svedectvom, v ktorom vysvetľuje, že „znamenia Boha v jeho svedomí“ ho doviedli k radikálnej premene, ktorá ho vytrhla z jeho životného štýlu. Hovorí, že odvtedy má hlboký rešpekt k jednej kresťanskej tete, ktorá neuznávala jeho spôsob života: „Bola vždy neoblomná, ale nikdy nie kritická“.

„Dúfam, že sa môžem podeliť o svoj príbeh“, hovorí.
„Cítim, že Boh dovolil toto všetko z jedného dôvodu. Aj v najtemnejších dňoch, počas večerov, keď kolovala droga a keď sa robil kopec vecí, som si hovoril: Načo som tu? Čo to robím? Vždy tu bol ten vnútorný hlas. Nevedel som, ako ho nazvať alebo či mu môžem dôverovať, ale hovoril mi, aby som vydržal.“
Uvedené úryvky z jeho príbehu sú vyňaté z jedného článku, uverejneného na internetovej stránke WorldNetDaily s názvom: „Ako sa bojovník za práva homosexuálov dostal z tohto štýlu života“. Homosexualita sa mi ľahko vnútila, pretože som bol niekto, kto je slabý. Keď som bol mladý, bol som narušený vo svojej identite a vo svojich pocitoch voči iným. Moje zmätené túžby a skutočnosť, že ma priťahovali muži, ma viedli k tomu, že od 14 rokov som sa považoval za „gaya“.
Neskôr, keď založil časopis pre mladých homosexuálov, povedal:
Homosexuáli odpovedali na tento časopis s nadšením. Trvalo mi takmer 16 rokov, kým som objavil, že homosexualita nebola príkladom čnosti. Bolo pre mňa veľmi ťažké vysvetlliť moje pocity pri tomto probléme, pretože to bol celý môj život. Homosexualita, keď zasiahne mladého ducha, je vo svojej povahe pornografická. Zničí tých, ktorí sú vnímaví, a ponorí ich rodiacu sa sexualitu do zmätku. Toto všetko som si neuvedomoval skôr ako som dosiahol 30 rokov.
V roku 2005 som bol pozvaný prehovoriť na prestížnom fóre JFK Jr. na Harvarde. Až neskôr, keď som svoj „výkon“ videl na jednej videopáske, som začal mať vážne pochybnosti o tom, čo robím so svojím životom a s mojím vplyvom.
Keďže som nepoznal nikoho, s kým by som sa mohol podeliť s mojimi pochybnosťami a mojimi otázkami, obrátil som sa na Boha. Následkom jedného veľmi bolestivého záchvatu, spôsobeného problémom so žalúdkom, ktorý bol výsledkom môjho štýlu života, som s ním rozvinul vzťah. Veľmi rýchlo som začal chápať veci, o ktorých som neveril, že sú reálne, ako skutočnosť, že som bol na čele hnutia, ktoré podporovalo hriech a korupciu, čo neznamená, že môj objav bol založený na nejakej dogme, lebo to nebolo v tom.
Rozmýšľajúc o tom všetkom sa pre mňa stalo jasným, že homosexualita nám bráni nájsť našu skutočnú vnútornú identitu. Nemôžeme vidieť pravdu, keď sme ňou oslepení. Pohýňaný v mojom hľadaní pravdy, lebo nič sa mi nezdalo normálne, som sa pozrel do svojho vnútra. Ježiš nám veľakrát radí, aby sme nedôverovali nikomu, iba jemu. A to je to, čo som urobil, vediac, že kráľovstvo Boha sídli v srdci a v duchu každého človeka.
Ako som sa uzdravil? Keď bolo jasné, že na to, aby som prestal robiť zle ľuďom, je potrebné, aby som preskúšal sám seba. Zakaždým, keď som bol pokúšaný žiadostivosťou, identifikoval som ju ako takú, odmietol som ju a nechal som, aby zmizla sama od seba.
A čo sa mňa týka, moje oslobodenie spod vplyvu homosexuálnej mentality bola najkrajšia a najprekvapivejšia vec, akú som kedy zažil vo svojom živote. Žiadostivosť nás vytrháva z nášho tela a „viaže“ našu dušu na psychickú formu inej osoby. Preto homosexuálna prax a každá iná forma sexu založená na žiadostivosti nie je nikdy uspokojujúca. Je to neurotický pochod, ktorý nie je absolútne prirodzený alebo normálny. Normou je to, čo je normálne, kvôli tomu nesie to meno.
Boh prišiel ku mne, keď som bol zmätený, stratený, sám, prestrašený a frustrovaný. Prostredníctvom modlitby mi povedal, že sa nemám čoho báť, že sa vraciam domov a že je jednoducho potrebné, aby som urobil trochu poriadku v mojich myšlienkach. Verím, že v skutočnosti všetci ľudia poznajú pravdu. Preto si myslím, že im kresťanstvo tak naháňa strach. Otriasa svedomím, ktoré všetci vlastníme.
Michael Glatze podrobnejšie o uzdravení z homosexuality píše na:
Michael Glatze-Майкл лисий

Ex-gejovia strhávajú pozornosť

Ex-gejovia strhávajú pozornosť

ChurchMilitant.com

Hnutie ex-gejov získava na sile.
Približne 100 bývalých homosexuálov sa zišlo 5. mája vo Washingtone D.C, aby sa podelilo o svojej svedectvá, ako sa vymanili zo svojho homosexuálneho spôsobu života.
Rečníci tzv. Pochodu slobody zdieľali svoje príbehy novo objavenej slobody, ktorú našli prostredníctvom milosti a sily Ježiša Krista. Sponzorom tejto udalosti bola organizácia Hlas umlčaných, ktorá sa venuje ochrane práv bývalých homosexuálov a osôb s nežiadúcou príťažlivosťou k rovnakému pohlaviu.
Tieto skupiny sa objavujú naprieč krajinou a zastupujú tých, ktorí opustili LGBT životný štýl. Je tu organizácia PFOX, ktorá sa zaviazala pomáhať bývalým homosexuálom a ich rodičom a priateľom, ktorí žiadajú pomoc, nádej a spoločenstvo.
A potom je tu organizácia Hlasy zmien (Voices of Change), ktorá predstavuje tisíce ľudí, ktorí transformovali svoju príťažlivosť k rovnakému pohlaviu a vrátili sa k heterosexuálnej orientácii.
Zosnulý Dr. Joseph Nicolosi, katolícky priekopník v reparatívnej terapii, pomohol tisíckam ľudí vymaniť sa z homosexuálneho životného štýlu a zasvätil svoju kariéru štúdiu základných príčin homosexuality.
"Homosexualita nie je o sexe, je to o tom, ako človek vníma sám seba," povedal. Nicolosi vyvrátil mýtus, podľa ktorého sa homosexuáli takto narodili a nemôžu sa zmeniť.
Okrem tohto mali svedectvá ex-gejov silný dopad na sociálne siete. Na YouTube, Facebook a iné online platformy zverejňovali svedectvá ľudia, ktorí opustili homosexuálny životný štýl a nikdy sa za ním už neobhliadli.
Všetky tieto príbehy sa týkajú samotnej myšlienky, že homosexuáli sa takí narodili. Táto myšlienka sa rozpadá vo svetle protikladných dôkazov.

U homosexuality se téměř všechny studie shodují v tom, že zde jde o narušení psychiky

U homosexuality se téměř všechny studie shodují v tom, že zde jde o narušení psychiky

Rovnost (gender) ideologie "určitě napáchá více škody než marxismus". Napsal to Mons.Tony Anatrella, mezinárodně známý psychoanalytik, odborník na sociální psychiatrii, docent na svobodných Fakultách filozofie a psychologie v Paříži a na Kolegiu bernardýnů (Collège des Bernardins), a také konzultorem Papežské rady pro rodinu a Papežské rady pro pastoraci ve zdravotnictví. Svou nejnovější knihu Teorie "gender" a původ homosexuality, kterou vydalo vydavatelství San Paolo, napsal Anatrella právě s cílem upozornit na existenciální a společenské důsledky teorie, která neguje pohlavní rozdíl mezi mužem a ženou. Při této příležitosti s ním přinášíme rozhovor.

- Monsignor, co se může stát lidem, kteří nevidí jasně rozdíly mezi pohlavími?

Nyní ještě není vidět důsledky popírání odlišnosti mezi pohlavími, ale za takových dvacet let to bude zřejmé: pokud to takhle půjde dál, staneme se svědky velké krize identity a šíření psychických problémů. Skutečnost se smíchá s představami a nic se již nebude považovat za stabilní. Chronická nejistota navíc plodí násilné chování. Dítě vyrůstá zdravě a bezpečně, když může zvnitřnit pohlavní rozdílnost. Pokud nastává konflikt u jejího akceptování, protože ho mentalita okolí nutí, aby nepřijalo rozdílnost, stává se náchylnější k tomu - jak se to stává u homosexuálů -, že vyrůstá v depresi, je nejisté a není schopno akceptovat rozdílnost. Obrovské psychické škody způsobené rozvody, které v současnosti konstatujeme, nejsou ničím oproti tomu, co může způsobit genderová ideologie pro budoucí generace.

- Mluvíte o narůstajícím šíření homosexuálního chování. Je to jen důsledek přijetí tohoto modelu jako normálního nebo také převládající narcistické mentality?

Říkáme, že narcistická mentalita, která odmítá jinakost jako prvek nezbytný pro naplnění člověka, usnadňuje homosexualitu. Případy homosexuálního chování přibývají, protože společnost, namísto toho, aby pomáhala člověku přijmout nejprve své a potom opačné pohlaví, napomáhá jeho regres do infantilní fáze sexuality, v níž se jinakost nechápe jako pozitivní. Pokud však nebudeme pomáhat dítěti, aby vyšlo ze sebe samého a překonalo tyto infantilní fáze, např.. anální, může dojít k velmi vážným problémům: kromě homosexuality jsou to alkohol, drogy, bulimie a mnohé jiné.

- Tedy homosexualita nemá fyziologický, neurologický nebo genetický původ?

Téměř všechny studie se shodují v tom, že zde jde o narušení psychiky, jak již tvrdil Sigmund Freud. Muž a žena dozrávají psychicky tím, že během dětství a adolescence zvnitřňuje vlastní pohlavně rozlišené tělo. Když se tak nestane, jednotlivec neakceptuje vlastní skutečné tělo a místo toho přijímá jiné, což nekoresponduje s jeho osobní skutečností: toto imaginární tělo se liší od skutečného těla.

- Ve vaší knize se píše, že homosexualita je vlastnická, ve vztahu k jinému hledá vyplnění nedostatku a není schopna darovat se. Jak tedy může církev od homosexuálů žádat, aby žili v čistotě?

Církev říká, že sexuální úkony mezi osobami téhož pohlaví jsou svou vnitřní povahou nezřízené, protože homosexuál nedokáže vyřešit svou frustraci tím, že se spojuje s tím, kdo má stejné pohlaví. Přesto, že prožívá takové vztahy, zůstává neuspokojená. Proto církev nabízí osobám, které jsou skutečně homosexuální (pokud ne, mohou podstoupit terapeutickou léčbu, která je přivede k heterosexualitě), aby se zdržovali praktikování homosexuality a snažili se hledět do nitra a zakládat své vztahy na jiné lásce, která může zahojit jejich ránu, a tou je láska Krista v církvi. Je to namáhavá cesta, ale jediná, která umožňuje žít v tomto stavu v klidu. Existují křesťané, kteří mají takové sklony a přijímají je, ale nechtějí je projevovat navenek nebo praktikovat. Někteří mohou mít špatné zkušenosti a chtějí to změnit, přičemž nacházejí ve víře v Krista zdroj své cesty ke štěstí: v lásce církvi může každý člověk najít své místo.

- Jaký je vztah mezi rovností lobby a populací, kterou - jak tvrdí - reprezentují? Reprezentují tyto nátlakové skupiny opravdu všechny homosexuály?

Homosexuální lobby dělá mnoho povyku. Je možné to jasně vidět, když pořádají manifestace jako jsou pochody Gay Pride, které jsou otevřeny i pro heterosexuály, aby byla co největší účast. Zůstává však skutečností, že homosexuálové představují velmi malé procento celkové populace. Výzkum ve Francii ukázal, že v roce 2008 pouze 1,1% mužů a 0,3% žen mělo sexuální kontakty s osobami stejného pohlaví, což nutně neznamená, že to byli skuteční homosexuálové. Mluvme tedy o nepatrné menšině, ale s velkou mocí v oblasti politiky a médií, která chce vnutit svůj životní styl většině populace, která neví, co se vlastně děje: média mají takovou moc a psychologický vliv, že za špatného se považuje už i ten, kdo se ptá, aby to pochopil. Donutí nás považovat za normální i to, co člověk odjakživa vnímal jako evidentně problematické. Dokonce jsou zakázány i diskuse o otázce původu homosexuality.

-Tedy problém, který se dotýká jen několika osob se mění na epochální otázku. Jak je možné, že lobby, která reprezentuje jen nepatrnou část populace, má takovou moc?

Abychom pochopili tento fenomén, musíme jej umístit do historického rámce se začátkem v padesátých letech, kdy se začala rozvíjet ideologie sexuálního liberalismu, která chtěla zredukovat sexualitu na její infantilní a hravý aspekt. Následně se počátkem sedmdesátých let začalo tvrdit, že sexuální požitek je primárním právem osoby, tedy i dítěte. Tehdy se rozšířila homosexualita a stala se legitimní. Dnes se nacházíme v situaci, kdy se homosexualita považuje za sexuální identitu díky intenzivní práci gay aktivistů ve všech nejdůležitějších institucích, jako OSN a Evropská unie, které nyní homosexualitu nově definovali. Počátkem sedmdesátých let se gay aktivisté velmi chtěli prosadit, a proto začali používat verbální i fyzické násilí: homosexuální sdružení intervenovala na všech lékařských kongresech, a to i brutálními metodami, vytrhávajíc mikrofon tomu, kdo se opovážil vznést pochybnosti. Obsadili strategická místa a infiltrovali se i do správní rady Asociace amerických psychiatrů. Tímto způsobem dosáhli, že homosexualita byla vymazána ze seznamu nemocí, a to rezolucí dosaženou hlasováním poté, co byly všem členům předem zaslané osobní dopisy: nikdy se nestalo, aby bylo odborné stanovisko přijato hlasováním. Od té doby je pro lékaře téměř nemožné, aby přistupovali k homosexualitě i z odborného hlediska. Následně Světová zdravotnická organizace i legislativy jednotlivých států začaly popírat existenci sexuální odlišnosti, přičemž nejprve akceptovaly homosexualitu jako normální, pak povolily sňatky mezi osobami stejného pohlaví a nakonec jim umožnily i adopci dětí.

- Tvrdíte, že homosexuálové trpí. Pokud je to tak, proč se nikdo nebouří a nežádá o pomoc?

Kdo připouští, že trpí a chápe, že to není v důsledku společnosti, na kterou projektuje svou mánii pronásledování, a u které hledá potvrzení, které nenašel u rodičů, často hledá pomoc. Je však evidentní, že aktivisté si to buď neuvědomují, nebo nechtějí z tohoto bludného kruhu vyjít ven: říkají, že netrpí, i když stále vychází na povrch problém deprese, izolace a nestability ve vztazích. Proto ten, kdo si nechá pomoci, má často strach říci, jak se věci ve skutečnosti mají: jsme pošetilí, protože pokud se heterosexuál stane homosexuálem, tak se mu gratuluje; ale v opačném případě se jím opovrhuje.

- Jak hodnotíte léčbu Roberta Spitzera, nejvlivnějšího psychiatra minulého století, který se nedávno omluvil homosexuálům, že konstatoval účinnost nápravné terapie doktora Nicolosiho?

Existují takové formy homosexuality, které se nedají změnit, jiné zase, které se mohou vyvíjet a nastoupit na cestu směrem k heterosexualitě. Tak jak je třeba se vyvarovat represivním terapiím, je také možné napomáhat v překonávání infantilní fáze sexuality s cílem změnit orientaci u těch, kteří po tom vnitřně touží, a tedy jsou ochotni spolupracovat. Kdo to však tvrdí, je pronásledován, včetně Spitzera.

- Nikdy vám nevyhrožovali?

Dochází k tomu neustále, stává se to všem těm, kteří zastávají to, co zastávám já. Doposud mě ještě neudali, přestože ve Francii již existuje zákon proti homofobii: pokud si poslanec dovolí říct, že rodina má větší hodnotu než všechny ostatní svazky, je odsouzen na prvním nebo druhém odvolacím řízení. Z důvodu svobody myšlení vyhlásí zrušení rozsudku, ale ptám se: jak dlouho ještě bude trvat toto příměří? Rozvíjí se tu ideologická policie. A když ideologie potřebuje na své prosazení policejní a soudní moc, znamená to, že jdeme směrem k totalitnímu státu. Problém spočívá v tom, že obyvatelé si ve skutečnosti neuvědomují vážnost situace, neboť problémy týkající se homosexuality jsou neznámé a hovoří se o nich jako o tabu.

- Jak je možné se proti této ideologii postavit a zastavit takové totalitní směrování?

Je třeba říci pravdu. Církev zůstala jedinou institucí, která hájí zdraví člověka. Ale je třeba vynaložit větší úsilí v oblasti vzdělávání: mnozí totiž podporují a obhajují tuto ideologii z neznalosti. Často i kněží říkají, aniž by znali reálný život homosexuálů. Je třeba číst Bibli a spisy sv. Pavla, který popisuje hrozné důsledky společnosti, která uznává homosexualitu. Především je třeba pěstovat vztah s Bohem. Narcismus, ve kterém se nacházíme je ve skutečnosti ovocem odmítnutí Boha. A také sexuální odlišnost, která jediná nás může naplnit. V tomto světě, který zapomněl na tuto odlišnost a který nezná Boží lásku, člověk už víc neví, kým je, a nemá víc vzor, který ho formuje, jen ten uniformní, masový. To je důvod, proč je důležitá nová evangelizace, o které mluví papež, a která od ohlašování Kristovy lásky přechází k člověku, přičemž ji lze zakusit v církvi a v rodině. Je důležité vychovávat k tomu, abychom pro vlastní naplnění dokázali vyjít ze sebe samých. Ne náhodou a navzdory útokům papež neustále hovoří o přirozené rodině. Ještě jako kardinál Ratzinger (dnes již emeritní papež - poznámka redakce), se kterým jsem roky spolupracoval jako člen Kongregace pro katolickou výchovu, žádal vypracovat velmi důležitý dokument o výchově a homosexualitě a o potřebě spolupráce mezi mužem a ženou. Konečně, základem je pastorace na podporu rodiny a větší úsilí katolíků při obraně rodinných a výchovných institucí, i v politice.

Pri homosexualite sa takmer všetky štúdie zhodujú v tom, že tu ide o narušenie psychiky - Hlavné správy

Len si všimnite,ako blokujú akékoľvek zmienky o tom,že homosexualitu možno vyliečiť.
Mnohí nechcú svoju homosexualitu praktizovať.
Pomoc im je možné poskytnúť.
No "elity" doslova prenasledujú každého,kto sa liečeniu homosexuality venuje.
Od Sodomy k homosexualite - historický prehľad gender ideológie a kde sa nám podarí

Von Sodom zur Homosexualität - Historischer Abriß der Gender-Ideologie und wohin sie uns führen wird - Katholisches

Von Sodom zur Homosexualität – Historischer Abriß der Gender-Ideologie und wohin sie uns führen wird

preklad google translator:

(Rím), s jeho knihou "Rodová diktátu" (vydavateľ Solfanelli, 2014) predstavil Rodolfo de Mattei, riaditeľ Observatorio pohlavia, dokumentačné centrum pre rodovú ideológie, analýzu ideologické korene a sociálnymi vplyvmi rodové teórie. Vďaka svojej novej knihe "Dalla sodomie all'omosessualità. Storia di una, normalizzazione ' "(Od sodomie na homosexualite. História jedného" normalizácie ", Verlag Solfanelli, 2016), on rekonštruuje historický proces, ktorý si kladie za cieľ prebiehajúcim homosexualitu, aby sa" normálnosť ".

Neustále nároky na malý, ale výkonný LGBTQIA galaxii (ďalej len "klasické" neprirodzené, gay, lesbickou, bisexuálne a transgender ľudí bolo dnes ani "Queer" dodal - znamenalo sú "divné sexuálne" ako fetišista, sadomasochisté, pedofilov, sodomites v nemeckom význam zužovanie sodomie bestialis tak Zoosexuelle, ... - a intersexuálne a asexuals) spôsobí, že konštantná ovládaná duševné otravu, pričom zdravých častí spoločnosti sú kontaminované, krok za krokom tie neprirodzené, že akonáhle boli s názvom ako "sodomites" v pravom slova zmysle (v rôznych jazykoch, ale majú aj rad ďalších, silné a výdatné, pokiaľ ide o rozvinutý) do polohy "homosexuáli" rozčlenenie (a vnímané) sú. Slovnú zásobu, ďalej len "normalizačné" efekt a uznanie neprirodzené prispieť, pretože sú už pripravené slovo vytvára neprirodzené sexuálne správanie na rovnakej úrovni ako prírodné, normálne správanie heterosexuálmi. Pravdepodobne využitie dvojicu protikladov "neprirodzené / Normal" obnoví správne váhy a hierarchiu.
Skreslené vnímanie verejnosti

Namiesto toho politicky korektné reč a nútenej rozľahlé homophilia v masmédiách vytvoril dojem, že počet neprirodzený o násobky je vyššia, než v skutočnosti je. Podľa prieskumov toto nadhodnotenie dosahuje až dvadsaťkrát (!) Reálnych čísel. Nezmyselne mohol selektívne indukovanú skreslenie skutočnosti nemôže byť dopravená do bodu.

Historická exkurzia autora ukazuje, ako tento "normalizácie proces" precízne ideologické a strategické rozhodnutia vyplýva, že budú realizované za pomoci a nasadenie intelektuálov, aktivistov a organizovanej hnutia s cieľom vytvoriť kladné hodnoty, tradície národy vždy považovaná za jeden z najzávažnejších a najhoršími výsledkami porušovanie prírodných zákonov a kresťanského zákona.

V druhej časti knihy Rodolfo de Mattei vybral od seba na základe nedávnych vedeckých štúdií niektoré z rozšírených fráz a klišé údajnej "normálnosť" homosexuality. Ten ukazuje, že tieto obvinenia nepodložené a výsledkom zámerné dezinformácie. Bohužiaľ, mnoho súčasníkov vzhľadom k mediálnej postrekovače ochotní akceptovať tieto ideologické konštrukty bez kritiky. Homophilic spoločenské prijatie nestačí len zriedka použiteľné odmietnuť a priori kritiku neprirodzené, alebo dokonca uvažovať o nežiaduce. Prispievanie populárne informačných miest s nepriehľadným kontrole kvality ako Wikipedia v. Pohľad na položky na homosexualitu a súvisiacich podmienok ukazuje, že základným zmyslom vyhlásenie objektívne, nieto ešte nie je vedecká, ale diktát ideologicky motivovanej homophilia nasledovne. Celkovo možno povedať, vplyv Širšie prírodné v redakciách, v politike a a kultúrnych pracovníkov nemožno podceňovať. Zvýšená hladina v niektorých oblastiach, vrátane politiky, čiastočne vysvetliť na misijnej horlivosti v našej vlastnej (neprirodzené) vec na rokovania, ale predovšetkým z toho prostého dôvodu, že nemajú rodinu v priebehu podstatne dlhšiu dobu, majú ako otcov a matiek, mať manžela a deti. Podľa unsachlich upustí "Information", čo môže ovplyvniť myslenie miliónov. Podľa irelevantné a nevedecké sú teraz už zákony alebo úsudky o.

Kto si nepamätá vyhlásenie o vtedajšej riadiaci starosta Berlína Klaus Wowereit, sa priznal a aktívne homosexuálne muža, ktorý verejne vyhlásil, že bol gay, a to bolo "dobrá vec". Alebo Nútené rozsudok, ktorým liberálne väčšina Najvyššieho súdu Spojených štátov celoštátne ďalej len "gay manželstvo" legalizovaný, aj keď viac ako 30 z 50 štátov ústavnými zákonmi, čiastočne prostredníctvom referenda, ochranu manželstva medzi mužom a ženou a ochrana rodiny skladajúci sa z otca matky a deti v
Boj proti "Reparativtherapien"

Môžem byť vyliečený sexuálne zvrhlosti? Samozrejme! Hoci zodpovedajúce výskum a vývoj ideologickými predsudkami a boj proti organizovanému neprirodzený je prísne zakázaný, existuje celý rad vedeckých štúdií, ktoré poskytujú dôkazy. Sú vyhýbajú nielen v kruhoch neprirodzené, ako diabol vyhýba svätenú vodu, ale ani robil známy ešte rozšírená a už vôbec nie základ pre vážne a nezaujaté verejnej debaty a politické rozhodnutia prostredníctvom ich vplyvu na médiách, politike a spoločnosti.

Tieto vedecké štúdie sú predovšetkým dielom genetika Neil Whitehead (1956-2012). Zdôrazňujú, že "bývalí homosexuáli počtu aktívnych gay" prekračuje. Z Obama sám bol zákaz na takzvaný "Reparativtherapien", ktoré môžu pomôcť, najmä detí a dospievajúcich, ktorí majú problémy s ich sexuálnou identitou, nepriamo potvrdil, že jedným z najčastejších obvinenia z homosexuálnej propagandy, podľa homosexualite nemôžu byť napravená je úplne zle.

Prečo terapeutickú pomoc bude bojovať? Vzhľadom k tomu, čo presahuje normálny sexuálny perverz:

"Na začiatku tvrdenie, že homosexualita niečo normálne" znamená, že je absolútna cez-dôraz na slobodu jednotlivca, ktorý je oddelený od všetkých etické či transcendentný väzbou. Ale ak tam nie je kritériom, ktoré presahuje subjekty a ich vôľu, to nebude mať žiadny ďalší etika, ale toľko etika ako existujú ľudia, a tak už nie "(str 153).

Inými slovami, liberálny mentalita, v tomto prípade vo svojom vyjadrení zhýralec, je koreňom všetkého zla.

"Tekutina generácie" tvorí logický a logický koncový schizofrenické ideológie, sexuálne etikety a kategorizácie odmieta v princípe. Z tohto pohľadu akýkoľvek sexuálny schéma, pri pohľade z heterosexualita k homosexualite ako v reštriktívny sociokultúrnom klietke, z ktorých jeden musí oslobodil. (...) Podpora tekutého pohlavia "gender ideológovia v konečnom dôsledku predstavuje aplikáciu teórie chaosu" pre pohlavný oblasti predstavuje, ktorého jadro je popretie princípu poriadku a kauzality, ktorý platí v každej oblasti vesmíru. Konečný výsledok gender ideológia je nielen rozlíšenie sexuality, ale aj jednotlivcov a spoločnosti "(s 90), ako Rodolfo de Mattei.

Image: Corrispondenza Romana

Od Sodomy k homosexualite - historický prehlad rodové ideológiu KDE sa nám podarí