Bůh si Tě přitáhne, mluv s Ním!
Ptej se Ho, jako se ptáš tady na Glorii.
Čti, co Ježíš řekl, co učil, co prožíval, - tedy Evangelia.
A také dobré životopisy Ježíše. A svědectví mystiků: sv. Terezie z Avily, sv. Jana z Kříže, sv. Pia z Pietrelciny a mnoha dalších, byla by to dlouhá řada Božích dětí, které o Něm vydávají svědectví.
Sv. Terezie říká, že se má navazovat vztah nejprve s Bohočlověkem, s Ježíšem, to nám půjde nejlépe, je to pro nás méně obtížné...
Otec, Bůh Nejvyšší, je nám trošku abstraktnější, ale Jeho láska k nám je hluboká, nádherná, vroucí, miluje nás nesmírně, nedovedeme si to vůbec představit... Poslal svého Syna! Na smrt, a jakou!... pro naši spásu, abychom byli navždy Jeho, s Ním!
Bůh Duch svatý přijde sám do čisté duše, nemusíme Ho hledat.
Vyznávej často své hříchy.
Adoruj. Po sv. Přijímání i před Nejsvětější Svátostí.
Pros naši Matku, aby tě vedla za ruku.
Modli se. Komunikuj s Bohem. Neustále.

Fixo, přece nejde o emoce nebo psychický stav, kterému říkáš naplnění, ale o život věčný pro ty, kteří Pána Ježíše přijmou.
Pán Ježíš přece nenapsal Bibli, ale založil Církev a přikázal apoštolům jít do celého světa a hlásat evangelium. Neposlal je tedy učit nějakou teorii nebo číst knihu, ale hlásat Radostnou Zvěst - to co na vlastní oči viděli, že umřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých.

Častokrát chce po nás Bůh abychom nejdříve poznali sebe a svou roli v jeho plánu. Člověk se pádem do hříchu stal takovým divadelním hercem, který si chce na něco pořád hrát. Hrajeme si na věřící, hrajeme si na zbožné, hrajeme si na cudné, hrajeme si na trpělivé a mnoho dalšího. Když se pak podle naších představ dlouho nic neděje, tak to začíná vyplouvat na povrch...vše co jsme si v sobě pěkně schovali do šuplíku a ze "zbožného rádoby křesťana" co chce všem radit...hlavně na internetu....se vyklube mrzutý, naštvaný ke všemu špatnému svolný slabý človíček. No a teprve až padneme na pomyslné duchovní dno, když začneme nevědomě přiznávat svou podstatu, tak až teprve pak začne ta cesta o které píšeš...a on se ti začne nahodile objevovat v situacích, skrze lidi a hlavně v tvém srdci. Tohle píšu ze své zkušenosti, kdy se už několik let prodírám svým nitrem a s údivem si říkám co všechno jsem v sobě nosil a ještě nosím. A ještě jednu věc ti poradím...hlavně se neboj a braň se pochybnostem. Strach je jed kterým ti otráví tělo, mysl a hlavně duši...

Navíc, Boha hledat nemusíte, On se nikde neztratil, jak říkají někteří vtipálci, ale spíše je třeba si Ho uvědomit a uvědomit si svou roli v Božím Království. Je třeba se do té reality probudit. Návod má každý v srdci, takže se nikdo nemůže vymlouvat. Na pomoc Vám přijde Bůh Všemohoucí, při každé snaze.

možná může trochu pomoci i tematické kázání zde(ale těžko říci,kde duchovně jste, zda jste byl pokřetěn/nebyl, apod.)
: Záznamy - Bazilika Hostýn

1.) víra je dar, milost Jan 6,65. Nelze někoho následovat, koho nemiluji. Nemohu někoho milovat, pokud nemám důvod. Nemohu mít důvod, pokud někoho neznám. K poznání Boha může pomoci četba, ale zamilovat se a pochopit, co pro nás udělal,a že je hoden následování, může udělat v každém jen Boží milost. Rozmnožit Boží milost a mít na ní účast, může jen naše odpověď lásky, která nám byla darována. Manželka, kdyby neodpověděla na manželovu otevřenou náruč, nebude mít nic z jeho lásky. Kdyby nic nezařídila a neudělala, tak by nikdy se nestala manželkou a netěšila se z manželovi lásky. (Stejně tak u jiného druhu lásky. Láska předpokládá odpověď,nelze, ani tu Boží lásku, žít pasivně.)
Problém možná bude spíše i v tom, že, ne, že by bylo málo důvodů, následovat Pána Ježíše (info), ale, že nevíte, jak následovat Boha, abyste zakoušel Jeho Lásku. (To už je pak otázka jiná).

2.) v jiných náboženstvích stejně dojdete k tomu, že je třeba přijmout Pána Ježíše.
3.) k přijetí Pána Ježíše, je třeba žít křesťanskou víru, nejlépe katolickou víru (nejrychlejší,nejistější cesta k Bohu).
4.) nestačí pouze číst, je třeba tak jednat, žít
5.) (často jsou překážkou hmotné jistoty)
6.) ale na začátku musí být Milost, a naše odpověď na milost.