Umírající kající lotr na kříži vedle Krista zemřel bez křtu vodou. Ale v poslední chvíli se kál a Kristus mu slíbil: Ještě dnes budeš se mnou v Ráji. Křesťanská denominace pečující o bezdomovce Armáda spásy, se opičí po qakerech tím, že zrušila vodní křty s tím, že prý stačí kající modlitba víry. L: Stačí v případě náhlého umírání při vědomí - jako u lotra na kříži, jinak však je nutný křest vodou.

krst túžby predpokladá prítomnosť viery nie je to úplne triviálny pojem ale ani heretický to si sede vymysleli a samy bludárčia až sú v heréze a to ja nie som z tých čoby tvrdil že majú všetko zle ale toto je jeden z plevelov čo pestujú

vieme že riadna matéria a forma je voda a krstná formula a obe sú rovnako platné aj slová čo používa západ aj troška odlišné slová východu ale riadna neznamená jediná možná MIMO-riadna ono je to v pomenovaní samotnom o čo sa jedná

Siricius, Innocent II, Innocent III, Pius IX, Pius X, Pius XII všetci títo Pápeži potvrdili krst túžby a Tridentský koncil ho má v dekréte o Krste ale sede sa uchýlia k slovičkáreniu o tom čo je v dekréte nepriznajú si že sa nedržia učenia a to je u tých čo anathemizujú napravo, naľavo v skutku trápne

Holý text Bible je neomylný, ale nejsou neomylní vykladači tohoto textu. Nejlépe vykládají Bibli trpěliví křesťané svatého života. Dar petrovství (katolíci by řekli papežství) v sobě má i složku neomylnosti, ale jen při neměnném definování pravdy víry a mravů zjevené Bohem 12 apoštolům v 1.století. Nesmí se nic přidat ani ubrat - jako v Zjevení ap. Jana22,18-19. Ty řeči a texty papežů, které se mění, nejsou neomylné.

viem že vy pravoslávni uznávate ako Chalcedón tak svätého Leva Veľkého nazývate ho svojou hlavou ba dokonca kľúčnikom skúste si zistiť čo prehlásili otcovia chalcedónskeho synodu či koncilu po dočítaní Listu svätého Leva Veľkého svätému Patriarchovi Flaviánovi je to fakticky prvé známe potvrdenie úkonu Ex Cathedra u Pápeža resp. Rímskeho biskupa ja som pomerne ťažká korisť

ináč aj Lev Veľký vyznával Filioque

Potom musíme mluvit o různých stupních papal infallibility a to už nebude triviální.

Na tom nejvyšším stupni je snad shoda : vyhlášeno jako dogma 1870 a použito jen jednou

Pius XII (1950).

2 historické příklady, na které se někteří snaží novinkové 1870 dogma neúspěšně naroubovat :

Tomos k Flavianovi, Lev 1. (449) Chalkedon

papež Agatho (680) 3.koncil Cařihrad

v těchto 4 dalších už to hodně připomíná dogma 1870, ale je to vše před 1870 ještě nedotažené do hořkého konce :

Benedictus Deus, Benedict 12. (1336)

Cum occasione, Innocent 10. (1653)

Pius 6. (1794)

Ineffabilis Deus (1854)

Ano, náznaky byly jistě už Hormisdasova formule (519) a Dictatus papae Řehoř 7., (1075), ale technicky termín sám je doložen nejdříve (sporně) u Petra Oliviho (františkán 13. stol.), s jistotou až u biskupa Guido Terreniho. Prakticky potom už často se setkáváme s termínem až ve 14. stol. při sporech Minoritů se Spirituály. Ti to používali v argumentech proti sobě, že minulý papež jim to řekl jinak, než současný. Proto to papežové odmítali jako de facto omezování jejich suverenity v aktuálním rozhodování. Např. Jan 22. o tom nechtěl ani slyšet, v Qui quorundam (1324) odsuzuje "tuto františkánskou doktrínu" jako "dílo ďáblovo".

Musíme proto odlišit 2 věci, technicky právní františkánskou doktrínu PI (kulminující vznikem Starokatolíků a obsazení Paříže Němci 1870/71) a použitou jen 1x v historii (1950) a vysoký ideál svatosti Církve, ve které Duch Svatý skrze svaté otce, světitele, učitele až do dnes skutečně neomylně ukazuje cestu ke spasení.

Mezi těmito 2 póly leží vzdálenost, kterou ty slabé oslí můstky dnes už nedokáží překlenout.

Nepletu-li se, tak když Šimon odpověděl Kristu Ty jsi Syn Boha živého, tak Kristus mu dal nové jméno Petr (kámen - pevný) místo starého Šimon (třtina - ve větru se klátící) a to je ten dar neomylnosti v určité chvilce. V jinou chvilku Kristus nazval téhož apoštola satanem - svým protivníkem, tam petrovská neomylnost scházela. Neomylnost je jedna část petrovské (papežské) funkce, ta nejméně používaná.

Titul papež (πάππας) se používal na Západě od roku cca 220 pro všechny biskupy tam.
Na Východě jen pro patriarchu Alexandrie, první písemná u papeže Herákla (písemně doloženo 248 pro tohoto 13. patriarchu Alexandrijského).
První písemná zmínka, že i římský biskup používal tento titul je vytesaná na náhrobku diakona Severa v Kalistových katakombách cca 301 , kde se píše o papeži Marcellinovi (+304).
Druhá nejstarší písemná ze Západu je papež Siricius (385–399).
Od cca 520 do 1000 přestávají pomalu používat titul západní biskupové mimo Řím (Řehoř 7. zakázal titul mimo Řím natvrdo až cca 1050).
Od stejné doby 520 se proto začíná objevovat toto slovo i v korespondenci z Cařihradu jako "papež římský", aby odlišit od "papež alexandrijský".

2. část petrovství je funkce být vůdcem všech křesťanů a všechny pastýřsky spojovat dle Jan21,15-17. Je to pořádkumilovnost k zabránění neustálým bojům o nejvyšší moc v církvi. Zde neměnnost a neomylnost není, a často se i chybuje, přesto z toho vychází víc dobra než ze zla neustálého boje o nejvyšší moc. Např. starší papežové v 9. století dovolili liturgii (mši) ve slovanském jazyce, ale ti novější se spletli a zakázali ji. Tím na území českého království donutili používat v liturgii jen latinu. Co by nastalo, kdyby zde pokračovala slovanská liturgie? Stalo by se zde to, co v Řecku, co přešlo do Ruska - tam císařové vnutili Pravoslavné církvi povolit 3 rozvody a pak nové sňatky, čili cizoložstva. Latinská katolická církev toto nedovolila. Nové sňatky po rozvodech jsou zajisté v očích Boha mnohem větším zlem než zlo nepoužívání srozumitelnějšího slovanského jazyka ve slovanské zemi. Takže i z chyby papežů vzešlo dobro necizoložného, či méně cizoložného (nový sňatek je trvalé cizoložstvo, tajná chvilková manželská nevěra nemusí být trvalá) manželského života. V Řecku a Rusku od té doby se spasitelným prostředím stali výhradně kláštery a poustevny - pro celibátníky, nikoliv pro většinu žijící v manželství, která se mohla kdykoliv změnit v porozvodová nespasitelná cizoložstva.

aby Dogma o neomylnosti dávala zmysel musela sa použiť už pred jej definovaním keďže Dogma sama je neomylná definícia a bl. Pius IX to s Dogmou z roku 1854 tak aj urobil aby toto bolo jasné napríklad dve prirodzenosti v Jednej Osobe mal Kristus určite už pred Chalcedónom a Panna Mária je Teotokos už od Zvestovania a nie až od Efezu

keby aspoň jedna odnož pravoslávia prijala pozvanie na prvý vatikánsky koncil toto by sa bolo vysvetlilo a bolo by to ujasnené však mohli zástupcovia prípadne vznášať námietky ale nik sa nedostavil toto som ja sám dlho nevedel že také pozvanie nastalo

ono vyprecizované učenie a jeho predošlá existencia sú dve veci otcovia chalcedónu tiež nezvolali Lev rozhodol si Ex Cathedra ale to čo prevolali smerom k textu Pápeža Leva Veľkého toto implikuje

a to stredné pas resp. pečuj je možný preklad ale grécke poimane by mali dať aspoň do poznámok ako VLÁDNI ono to vyplýva aj bez toho ale takto by nebola žiadna pochybnosť o Jurisdikcii Petra a nástupcov

a až na to že cirkevní otcovia majú niekde nejasné formulácie ich samých treba v týchto miestach záväzne vyložiť čiže samy o sebe neomylnou cestou spásy nie sú ináč by sme skĺzli do formy sola scriptura ale paradoxne u nich ktorí sa tomu vyhýbali ako čert krížu však kalvín domotal svätého Augustína z Hippa aby učil herézu totálnej predestinácie čiže popretie existencie slobodnej vôle

nemal učiteľ milosti práve vždy jasne formulované myšlienky a toto kalvín využil

jedny otcovia v textoch tvrdia že po smrti má človek dokonalý údel druhí že má nedokonalý riadiť sa nimi mechanicky bez výkladu by bolo držať sa protirečení až výklad ich zosúladí a pravdu majú obe skupiny len TREBA VYLOŽIŤ ako sa ktorá skupina pozerá na človeka

cit. "v Řecku a Rusku od té doby se spasitelným prostředím stali výhradně kláštery a poustevny - pro celibátníky, nikoliv pro většinu žijící v manželství.....

1) v pravoslaví
Nikoliv 3 rozvody, ale maximálně 3 sňatky (tj. 2 rozvody).
2. a 3. svatba není svátost, ale jen svátostina.
Kněz ani jeho žena se nesmí 2x vdát.
Není možné se vdát 4x v případě 3 předchozích ovdovění jako v ŘKC.
Není možné se ženit po 70 letech (vdávat po 60) věku jako v ŘKC.
Čekání na rozvod dnes cca 6 měsíců až 3 roky.
Podle sčítání obyvatel Rusko 1897 - na 1000 mužů 1 rozvedený, na 1000 žen byly 2.

2) řkc
Anulačka (nullità del sacramento del matrimonio) je dnes ve většině jen pokrytecký eufemismus za upřímnější slovo rozvod.
Od 2015 (Mitis Iudex) klesla cena anulace v USA na cca $500 (podle diecéze).
Papež František snížil tímto čekačku na cca 3-9 měsíců (v US), zjednodušil proces
a snížil cenu z původních cca $1.5oo, jak slíbil.
Ale ani dříve to nebylo o moc lepší.
Z těch, co žádali v USA v 1992, dostali 83% požadované a jen 2% byla odmítnuta (15% zemřelo v průběhu, stáhlo atd). Celosvětově v 2006 bylo vydáno 49.ooo anulací.

Zajímavé je, že papež František ve slavném rozhovoru 8/2013 * po cestě z Brazílie, zřejmě opravdu měl na mysli, že více než 50% současných svateb v ŘKC stejně nemá svátostný charakter, nejsou sacramentem a ona anulačka de facto není ničím jiným než prohlášením, že svatba nebyla svátostí, neříká nic o tom, jestli byla legální, historickou událostí nebo emocionální pravdou atd.

* ...per esempio, ne dico uno soltanto: il cardinale Quarracino, il mio predecessore, diceva che per lui la metà dei matrimoni sono nulli. Ma diceva così, perché ..."

Spočítat dnes, kolik hříchů přinesl/zabránil jeden z těchto odlišných přístupů za posledních 1000 let nebude úplně snadné a asi to nemůže být argument pro radost z nájezdu Maďarů a Germánů, zničení Velké Moravy a posunutí hranice mezi Západo a Východo Římskou říší z Moravy do Karpat.

no a u nás ANI JEDEN ROZVOD presne ako učil Pán Ježiš Kristus dokonca máme kategóriu Jozefovské manželstvo čo je z podstaty veci veľmi výnimočné ale možné. Pápež radšej dopustil odpadnutie celého územia ako by KRÁĽOVI !!! dovolil nezákonný sobáš na toto som hrdý a zvlášť

názov je správny lebo zahŕňa to že MANŽELSTVO NEVZNIKLO to že sa to používa na rozvod za to pôjdu zainteresovaný DO PEKLA ak sa neobrátia

súkromné výlevy františka na tému manželstvo vážne nie sú niečo smerodajné a pri "ex aeroplano" zvlášť

aby som to doplnil samozrejme sa prihliada na to že je aj nevinná stránka ale ani tá nesmie vstúpiť do "nového manželstva" lebo by sa okamžite stala aj ona vinnou z cudzoložstva

panovníkom "sa povolili" ŠTYRI a už z toho vidieť že možnosť rozvodu je výmysel však panovníkom arbitrárne prifárili viac ako plebsu Kristus pritom povedal bude jedno a doživotné A BODKA a keď sa manželské puto smrťou preruší môže sa ovdovená osoba znova oženiť/vydať neodporúča sa to ale môže sa to

príznačné že takto dovolene mal práve svätý Thomas More viac ako jednu Manželku

svätý Theodor Studita jasne konal mňa nezaujíma že si Cisár MÁŠ IBA JEDNU ZÁKONITÚ MANŽELKU A KONIEC

K sviatku Svätej Rodiny

Už pred príchodom Krista Pána nachádzame u nábožných rodín mnohé dobré vlastnosti, ale predsa bolo to manželstvo ešte veľmi nedokonalé. Pán Ježiš odstránil z neho všetky nedokonalosti a vyvýšil ho nad všetko prirodzené a pozemské.

V katolíckej Cirkvi je manželstvo najkrajšie vyjadrené. Je tam bezpodmienečná vernosť, ktorá nestrpí ani tajnej nevernosti. „Každý, kto na ženu hľadí žiadostivo, už s ňou scudzoložil vo svojom srdci“ (Mt 5,28). Ale nielen vernosť vyžaduje od manželov, ale obapolnú lásku. Po kresťansko-katolícky vstúpiť do stavu manželského znamená darovať sa jeden druhému a to úplne so všetkou pomocou, láskou, radosťou i utrpením. Jedine takéto obapolné a vzájomné spojenie manželov v láske môže dať šťastie rodine a vychovať deti duchovne zdravé a sväté.

Oporou tejto manželskej jednoty je nerozlučiteľnosť. Aké požehnanie prináša nerozlučiteľnosť, nech nám hovorí sám Sv. Otec Pius XI.: „Nerozlučiteľnosť manželská zabezpečuje čistú vernosť proti pokušeniam k nevernosti, zabraňuje akýkoľvek prístup úzkostlivého strachu, že niektorý z manželov druhého opustí v dobách ťažkostí a staroby. Nerozlučiteľnosť je najvhodnejším prostriedkom k tomu, aby si navzájom pomáhali a zadovažovali si vyššie a trvalé majetky. Je to tiež vzácne zariadenie i pre záujmy a výchovu dietok, ku ktorej je treba celého radu rokov; ťažké a dlho trvajúce bremená tejto úlohy ľahšie rodičia unesú spoločnými silami“ (Encyklika Casti connubii).

Uvedomme si, akým požehnaním je toto Božie zriadenie nerozlučiteľnosti manželskej. Je to opora proti pokušeniam k nevernosti; istota, že nebudem opustený, najlepší spôsob vzájomnej pomoci k dosiahnutiu nielen šťastia pozemského, ale i blaženosti večnej, a najpožehnanejšia pôda pre vzrast duševne zdravých detí.

Manželstvo podľa ustanovenia Ježiša Krista je sviatosťou. A tento sviatostný ráz je prameňom všetkého požehnania pre rodinu.

Človek ponechaný na svoje prirodzené sily by mnohokrát nevedel premôcť ťažkosti stavu manželského a odporovať mocným pokušeniam. Kde by prišiel človek bez pomoci Božej v takých pokušeniach, ako dlhá a ťažká choroba u jedného manžela, ťažkosti hospodárske, poznanie chýb, krehkostí, pokušenie proti vernosti manželskej, namáhavá výchova dietok a mnohé iné. To všetko by znechucovalo život a viedlo k záhube, keby v kresťanskom manželstve nehorela svieca nadprirodzeného svetla, keby nebolo sprevádzané milosťami.

Zahľaďte sa kresťanskí rodičia do nazaretskej Rodiny. Tam máte posilu a príklad, tam je váš učiteľ. Kristus je vaším posledným cieľom práve tak, ako ním bol aj v Svätej Rodine. Tak máte pre neho žiť, ako pre neho žila Panna Mária a sv. Jozef.

Nikdy nezúfať, ale treba pripomínať si zvláštnu pomoc a ochranu Božiu. Preto radí pápež Pius XI. manželom: „Nech si stále pripomínajú, že boli zvláštnou sviatosťou akoby posvätení a posilnení pre povinnosti a dôstojnosť svojho stavu, že účinná moc tejto sviatosti stále trvá“ (Encyklika Casti connubii).