Amos 5

Slyšte toto slovo, které pronáším, žalozpěv nad vámi, dome izraelský:
„Padla izraelská panna, už nevstane, leží bez povšimnutí na vlastní zemi, nezvedne ji nikdo.“
Neboť toto praví Panovník Hospodin: Městu, které vytáhne s tisícem, zůstane sto, a tomu, jež vytáhne se stem, zůstane pro dům izraelský deset.
Toto praví Hospodin domu izraelskému: Dotazujte se mne a budete žít!
Nedotazujte se Bét-elu, nevcházejte do Gilgálu, neputujte do Beer-šeby, neboť Gilgál bude přesídlen, Bét-el se ukáže jako ničemný klam.
Dotazujte se Hospodina a budete žít! Kéž nezachvátí dům Josefův jako oheň. Pozřel by jej a nikdo by neuhasil Bét-el,
ty, kdo převracejí právo v pelyněk a spravedlnost srážejí k zemi.
Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin.
On mocného uvrhne do záhuby a zhouba pronikne do pevnosti.
Oni však toho, kdo trestá v bráně, nenávidí, pravdomluvný se jim hnusí.
Protože hanebně vydíráte nuzáka a vymáháte na něm obilnou daň, mohli jste si vybudovat domy z kvádrů, bydlet v nich však nebudete; vysadili jste si skvělé vinice, avšak víno z nich pít nebudete.
Já znám vaše četné nevěrnosti, vaše nehorázné hříchy. Nevražíte na spravedlivého, berete úplatek, ubožáky v bráně odstrkujete.
Proto v oné době prozíravý zmlkne, bude to zlý čas.
Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.
Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.
Proto praví Hospodin, Bůh zástupů, Panovník, toto: Na všech náměstích bude nářek, na všech ulicích budou křičet: „Běda, běda!“ Zavolají k truchlení oráče, ty, kdo umějí bědovat, k naříkání.
Na všech vinicích bude nářek, neboť projdu tvým středem, praví Hospodin.
Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem!
Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had.
Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?
Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění.
Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu.
Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet.
Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.
Připravovali jste mi obětní hody a přídavné oběti po čtyřicet let na poušti, dome izraelský?
Ponesete Sikúta, svého krále, Kijúna, své obrazy, hvězdu svého boha, to, co jste si udělali.
Přesídlím vás až za Damašek, praví ten, jehož jméno je Hospodin, Bůh zástupů.