Františkovo podobenství a sen papeže Inocence III.

Když se pak blažený muž modlil k Bohu, jak mu papež radil, promluvil k němu v duchu Pán v podobenství: "Jedna chudá, ale krásná žena bydlela na poušti. Náhodou ji tam objevil mocný král a uchvácen její krásou zatoužil pojmout ji za manželku, aby s ní zplodil krásné syny. Uzavřel s ní tedy manželství a narodilo se jim mnoho synů, kteří žili na poušti z královských příjmů. Když dorostli, řekla jim matka: "Děti, nestyďte se za svou chudobu! Jste syny krále. Jděte k jeho dvoru a on vám dá vše, co potřebujete." Když přišli ke králi, žasl nad jejich krásou a poznal v nich svou podobu. Tázal se: "Čí jste, děti?" A když řekli, že jsou syny chudé ženy z pouště, objal je král s velikou radostí a řekl: "Nebojte se, jste mými syny! Když u mého stolu jedí lidé cizí, budete jíst i vy, kteří jste moji podle zákona." A hned té ženě vzkázal, aby poslala všechny své syny ke dvoru na vychování." Toto viděl František, když se modlil, a také poznal, že tou chudou ženou je on sám. Po modlitbě se ohlásil u papeže a vylíčil mu podobenství, které mu Pán ukázal. Pravil: "Já jsem, pane, tou chudou ženou, kterou si Pán zamiloval, kterou pro své milosrdenství ozdobil a s níž zplodil zákonité syny. A Král králů mi slíbil, že všechny syny, které skrze mne zplodí, bude také živit, protože živí-li cizí, vlastní živit musí. Uděluje-li hříšníkům časné statky proto, že miluje všechny své potřebné děti, čím radostněji bude živit ty, kdo žijí upřímně podle evangelia. Těm musí dát obživu odměnou za jejich námahy." Když papež podobenství slyšel, podivil se, protože předtím, než k němu František přišel, viděl ve snu, jak se Lateránská bazilika svatého Jana řítí a jak ji svými rameny podpírá nějaký nepatrný a opovržený mnich. Když se strachem probudil, začal uvažovat o tom snu, protože byl moudrým a opatrným mužem. Když pak k němu po několika dnech svatý František přišel a projevil své přání řečí svatého evangelia, k jehož dokonalému zachovávání směřoval celým svým srdcem, když viděl jeho nadšení pro Boží lásku, pomyslil si: "Toto je opravdu ten mnich, který podepře a posílí Boží církev." I objal ho a schválil mu řeholi, kterou napsal. I dal jemu a jeho bratřím dovolení kázat všude pokání.
zdroj: Obrazy ze života sv. Františka

/Osipov/Dobré vysvětlení, vztahuje se to k tomu výroku Krista Pána:
"Neplačte nade mnou........."

...Je to důsledek falešného chápání hlavního přikázání o lásce ke Kristu. František pochopil lásku ke Kristu lidsky. To je typické pro téměř všechny římsko-katolické askety. Lidské chápání lásky k němu jako k člověku. Zapomněli, že On jako člověk vystoupil na nebe, odešel, aby se právě toto nedělo, nýbrž aby se děla láska k Pravdě. Kristus praví v Evangeliu: "Mne miluje ten, kdo plní má přikázání." A právě to František zjevně nepochopil.

Nemohu si nechat ujít ještě toto vyjádření k bl. Angele:
...Abychom mohli ohodnotit její stav, můžeme ocitovat, co je o ní jinde napsáno: »Byla svedena a oklamána tělem, a to vedlo k tomu, že "svatý duch" se zjevuje Angele a našeptává jí takové milostné řeči: "Dcero moje, nejsladší má, chráme můj, rozkoši má, miluj mne, protože já tě velice miluji mnohem více, než ty miluješ mne." Angela se nachází v slastné malátnosti, únavě, nemůže najít žádné místo, kde by na ni nedoléhalo milostné trápení; a milostník se stále zjevuje a zjevuje, a stále více rozpaluje její tělo, její srdce, její krev.« Tady se můžeme pozastavit a ohodnotit, co jsme slyšeli. Co ještě může být vzdálenějšího byzantsko-ruské askezi, která je přísná, je založena na čistotě (těla i srdce)? Tyto neustálé rouhavé řeči jsou pravým opakem pravoslavné askeze.

Učeník Pánov-posuď to spravedlivě